Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
27 C 375/2021-88
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Hlaváčem ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
proti;
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
trvale bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 266 915,12 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 232 831,33 Kč s 8,25% úrokem z prodlení p.a. z částky 222 909 Kč od 30. 4. 2021 do zaplacení a s 8,25% úrokem z prodlení p.a. z částky 9 922,33 Kč od 30. 4. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 33 551,79 Kč s 8,9% úrokem p.a. z částky 256 383,12 Kč od 20.4.2021 do 14.5.2021, 8,25% úrokem z prodlení p.a. z částky 33 474,12 Kč od 30. 4. 2021 do zaplacení, 8,25% úrokem z prodlení p.a. z částky 256 383,12 Kč od 15. 5. 2021 do zaplacení, 18,9% úrokem p.a. z částky 10 000 Kč od 20.4.2021 do 30.5.2021, 8,25% úrokem z prodlení p.a. z částky 77,67 Kč od 30. 4. 2021 do zaplacení, 8,25% úrokem z prodlení p.a. z částky 10 000 Kč od 31. 5. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 8 337,10 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 232 831,33 Kč s 8,25% úrokem z prodlení p.a. z částky 222 909 Kč od 30. 4. 2021 do zaplacení a s 8,25% úrokem z prodlení p.a. z částky 9 922,33 Kč od 30. 4. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 33 551,79 Kč s 8,9% úrokem p.a. z částky 256 383,12 Kč od 20.4.2021 do 14.5.2021, 8,25% úrokem z prodlení p.a. z částky 33 474,12 Kč od 30. 4. 2021 do zaplacení, 8,25% úrokem z prodlení p.a. z částky 256 383,12 Kč od 15. 5. 2021 do zaplacení, 18,9% úrokem p.a. z částky 10 000 Kč od 20.4.2021 do 30.5.2021, 8,25% úrokem z prodlení p.a. z částky 77,67 Kč od 30. 4. 2021 do zaplacení, 8,25% úrokem z prodlení p.a. z částky 10 000 Kč od 31. 5. 2021 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 8 337,10 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne 10. 6. 2021 se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 266 915,12 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi ní a žalovanou byla dne 9. 12. 2017 uzavřena rámcová smlouva číslo na základě níž byl žalovanému aktivován běžný účet č. bankovní účet. Dne 27. 8. 2019 uzavřel žalovaný s žalobkyní Dodatek č. 15 k Rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o úvěr ve výši 284 227 Kč, viz Smlouva o úvěru č. HU00740323. Žalobkyně řádně vyhodnotila úvěryschoplnost žalovaného. Podle podmínek úvěrové smlouvy byl žalovaný zavázaný měsíčně hradit pravidelnou konstantní splátku úvěru v celkové výši 5 042 Kč, skládající se ze splátky jistiny a úroku 8,9 % p. a., jehož výše byla sjednaná Smlouvou o úvěru, a to vždy k 14. dni měsíce počínaje dnem 14. 9.2019 s tím, že předpokládané datum splacení celého úvěru bylo stanoveno na 14. 9.2025. Dne 13. 5. 2020 uzavřela žalobkyně s žalovaným Dodatek č. 18 k Rámcové smlouvě, na základě kterého byla provedena změna data splátek z 14. dne v měsíci na 19. den v měsíci. První splátka s touto změnou měla proběhnout 19. 5. 2020, ale vzhledem k odložení splátek proběhla až 19. 11. 2020. Dne 12. 11. 2020 uzavřel žalovaný s žalobkyní Dodatek č. 19 k Rámcové smlouvě, na základě kterého byla provedena změna výše pravidelné splátky z 5 042 Kč na 3 497 Kč. První splátka s touto změnou proběhla 19. 11. 2020. Dne 13. 5. 2020 uzavřel žalovaný s žalobcem Dodatek č. 20 k Rámcové smlouvě, na základě kterého byla provedena změna data splátek z 19. dne v měsíci na 13. den v měsíci. První splátka s touto změnou proběhla 13. 12. 2021. Splátky od 14. 9. 2019 do 13. 1. 2021 byly splaceny. Na splátku dne 13. 2. 2021 bylo ze strany žalovaného dne 13. 2. 2021 zaplaceno pouze 0,65 Kč, přičemž tuto částku si žalobce započetl částí ve výši 0,65 Kč na úhradu jistiny splátky a částí ve výši 0 Kč na úhradu úroku splátky. Zápočet jednotlivých splátek na jistinu a úrok úvěru viz přehled plateb č. HU00740323. Počínaje splátkou ke dni 13. 2. 2021 tedy nebyly splátky ze strany žalovaného uhrazeny řádně a včas, viz splátkový kalendář úvěru č. HU00740323 a přehled plateb č. HU00740323. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností stranou žalovanou přistoupila žalobkyně v souladu s ujednáním Smlouvy o úvěru č. HU00740323 dne 20. 4. 2021 k zesplatnění úvěru. Ke dni zesplatnění tedy byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou ve výši 256 383,12 Kč (jistina neobsahuje žádné úroky, úroky z prodlení, pokuty, poplatky ani jiné položky) a nesplaceným smluvním úrokem z úvěru (kapitalizovaný úrok) ve výši 14 984,87 Kč, který je souhrnem nesplacených smluvních úroků ode dne 1. 6. 2020 do 31. 10. 2020 ve výši 8,25 % z nesplacené jistiny ve výši 259 236,10 Kč, dále pak od 13. 1. 2021 do 12. 2. 2021 ve výši 8,9 % z nesplacené jistiny ve výši 256 383,77 Kč, dále pak od 13. 2. 2021 do 12. 3. 2021 ve výši 8,9 % z nesplacené jistiny ve výši 254 824,75 Kč, dále pak od 13. 3. 2021 do 12. 4. 2021 ve výši 8,9 % z nesplacené jistiny ve výši 253 067,54 Kč a dále pak od 13. 4. 2021 do 19. 4. 2021 ve výši 8,9 % z nesplacené jistiny ve výši 251 483,45 Kč. Žalobkyně tak požaduje na úvěru částku ve výši 256 383,12 Kč spolu se smluvním úrokem 8,9 % ročně z částky 256 383,12 Kč od 20. 4. 2021 do 14. 5. 2021, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 256 383,12 Kč od 30. 4. 2021 do zaplacení, spolu se smluvním úrokem 8,25 % ročně z částky 256 383,12 Kč od 15. 5. 2021 do zaplacení. Dne 4. 2. 2019 uzavřel žalovaný s žalobkyní Dodatek č. 7 k Rámcové smlouvě - Smlouva o poskytnutí kontokorentu, jehož podpisem žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši 10 000 Kč. Protože žalovaný splnil všechny smluvní předpoklady pro poskytnutí kontokorentu v souladu s Obchodními podmínkami a Podmínkami pro používání kontokorentu právnická osoba příjmení a.s., bylo mu poskytnutí kontokorentu dne 5. 2. 2019 schváleno a zároveň mu bylo umožněno jeho čerpání na účtu č. bankovní účet. Žalobkyně řádně vyhodnotila úvěryschoplnost žalovaného. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností stranou žalovanou přistoupila žalobkyně následně v souladu s ujednáním smlouvy o poskytnutí kontokorentu dne 20. 4. 2021 k zesplatnění kontokorentu. Ke dni zesplatnění tedy byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou kontokorentu ve výši 10 000 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu (kapitalizovaný úrok) do zesplatnění ve výši 403,89 Kč, který je souhrnem nesplacených smluvních úroků ode dne 1. 2. 2021 naúčtovaných do dne předcházejícímu dni zesplatnění, tedy do dne 19. 4. 2021. Celkový dluh vyplývající ze smlouvy o poskytnutí kontokorentu ke dni podání žaloby činí na jistině částku 10 000 Kč spolu se smluvním úrokem 18,9 % ročně z částky 10 000 Kč od 20. 4. 2021 do 30. 5. 2021 spolu se smluvním úrokem 8,25 % ročně z částky 10 000 Kč od 31. 5. 2021 do zaplacení, a dále zákonný úrok z prodlení z částky 10 000 Kč od 30. 4. 2021 do zaplacení. Žalovaný výše uvedené částky dosud neuhradil.
2. Žalovaný se k věci nijak nevyjádřil.
3. Soud ve věci provedl dokazování sdělením podstatného obsahu listin, a to rámcové smlouvy, dodatku č. 15 – smlouvy o úvěru, obchodních podmínek, podmínek pro používání úvěru, mimořádného výpisu, formuláře, splátkového kalendáře, přehledu plateb, dodatku č. 18, 19 a 20, zesplatňujícího dopisu včetně podacího archu, dodatku č. 1, podmínek pro používání kontokorentu, předsmluvního formuláře, mimořádného výpisu, zesplatňujícího dopisu včetně podacího archu, listiny na čl. 22-37 spisu, výpisů z úvěrového účtu, výpisů z běžného účtu, přehledu čerpání a splácení kontokorentu a výpisu z účtu na čl. 58-77 spisu.
4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:
5. Dodatkem č. 15 k Rámcové smlouvě ze dne 27. 8. 2019 má soud za prokázáno, že žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli tohoto dne v elektronické podobě Smlouvu o úvěru č. HU00740323, v níž se dohodli na poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 284 227 Kč, kdy 254 227 Kč je částka určená ke splacení původního úvěru a částka 30 000 Kč není vázána žádným účelem. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr spolu s poplatky a základní úrokovou sazbou 8,90 % ročně a bonusovou úrokovou sazbou 7,90 % ročně, celkem 368 052,68 CZK v případě základní sazby a 355 242,05 CZK v případě sazby s Bonusem, v pravidelných 73 měsíčních splátkách po 5 042 Kč splatných vždy k 14. dni v měsíci. Dodatky č. 18, 19 a 20 byla upravována splatnost a výše měsíčních splátek. Z výpisu z běžného účtu soud zjistil, že téhož dne byla na běžný účet žalovaného vedeného u žalobkyně převedena částka 284 227 Kč. Z výpisu z účtu soud zjistil, že průměrný měsíční příjem žalovaného činil v té době 24 081 Kč. Ze skutkových tvrzení žalobkyně vzal soud za zjištěno, že žalovaný v té době splácel jiné úvěry měsíčně v částce 4 537 Kč. Bydlí v nájmu, žije s družkou a nemá žádnou vyživovací povinnost. Ze skutkových tvrzení žalobkyně vzal soud za zjištěno, že žalovaný dosud uhradil na úvěr celkem 61 318 Kč. Dodatkem č. 7 k Rámcové smlouvě - Smlouva o poskytnutí kontokorentu ze dne 4. 2. 2019 má soud za prokázáno, že žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli tohoto dne v elektronické podobě smlouvu, v níž se dohodli na poskytnutí tzv. kontokorentního úvěru žalovanému s limitem 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr spolu s poplatky a úrokovou sazbou 18,90 % ročně, a to tak, že svůj kontokorent splatí do jednoho roku od data prvního čerpání kontokorentu nebo od jakéhokoliv dalšího čerpání, kterým se z kladných částek dostane do minusu. Z výpisu z účtu soud zjistil, že průměrný měsíční příjem žalovaného činil v té době 20 356 Kč. Ze skutkových tvrzení žalobkyně vzal soud za zjištěno, že žalovaný v té době splácel jiné úvěry měsíčně v částce 1 077 Kč. Bydlí v nájmu, žije s družkou a nemá žádnou vyživovací povinnost. Ze skutkových tvrzení žalobkyně a z výpisu z účtu vzal soud za zjištěno, že žalovaný dne 17. 1. 2021 vyčerpal celkem částku 10 000 Kč a dosud uhradil na úvěr celkem 77,67 Kč. Z dopisu ze dne 20. 4. 2021 soud zjistil, že žalobkyně předčasně zesplatnila oba úvěry a vyzvala žalovaného k úhradě aktuálně dlužené částky na jednorázovém úvěru ve výši 271 368,99 Kč, na kontokorentu 10 000 Kč a na běžném účtu 532 Kč co nejdříve. Z podacího archu soud zjistil, že dopis byl žalovanému odeslán na jeho adresu dne 21. 4. 2021. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl- li závazek zrušen.
12. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).
13. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
14. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen zčásti. Žalobkyně prokázala, že na základě uzavřené smlouvy o úvěru žalovaný obdržel částku 284 227 Kč a na základě smlouvy o kontokorentním úvěru částku 10 000 Kč. Žalovaný tuto skutečnost ani nijak nerozporoval. Soud však má za to, že smlouvu o úvěru je nutno hodnotit jako neplatnou, neboť žalobkyně ani přes poučení soudu dostatečně neprokázala, že by jako poskytovatel úvěru při uzavírání smlouvy o úvěru prověřovala s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ) schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet. Žalovaný sice měl v době uzavření jednorázové úvěrové smlouvy už u žalobkyně běžný účet, z nějž lze zjistit výši jeho mzdy, ale jinak žalobkyně blížeji příjmovou stránku žalovaného nezkoumala, nevyžádala si pracovní smlouvu, aby zjistila, zda žalovaný má pracovní smlouvu na dobu neurčitou či určitou, což vzhledem k dlouhodobějšímu smluvnímu vztahu u obou smluv (splátky u jednorázového úvěru byly sjednány na dobu cca 6 let, u kontokorentu jde o závazek na dobu neučitou) nepochybně hraje důležitou roli, zda bude žalovaný do budoucna schopen splácet své závazky. Žalobkyně rovněž blížeji nezkoumala výdajovou stránku žalovaného. Není doložena žádná nájemní smlouva, žádný doklad o skutečných výdajích na bydlení a energie. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že žalobkyně jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel nebankovních úvěrů nedostál ani u jedné z obou úvěrových smluv své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele, jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr, není možno dovodit pouze na základě výpisu z účtu žalovaného a jeho prohlášení. V rámci posouzení výdajové stránky žalovaného vyšla žalobkyně pouze z výpisu z účtu a z prohlášení žalovaného, aniž by si tyto podrobněji údaje ověřila, nezkoumala náklady na bydlení, ani netrvala na doložení výše nákladů na bydlení, nezkoumala náklady na léky nebo jiné výdaje, případné vyživovací povinnosti, dostatečně nezkoumala, zda žalovaný splácí jiné úvěry nebo zápůjčky u jiných společností a jaká je výše měsíčních splátek. Žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala a prověřovala zejména otázku výdajů žalovaného, vycházela z matematických propočtů, resp. pomocných parametrů a údajů o výdajích poskytnutých samotným žalovaným, čímž nesplnila povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Soud proto dospěl k závěru o neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.). Jelikož jde o neplatnost absolutní, soud k ní musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud odkazuje na ustálenou judikaturu Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení - ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, EU:C: 2009, bod 32, ke směrnici Rady 85/577 EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C -227/08, EU:C: 2009, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C -32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C -497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C -429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bod 41). O správnosti výše uvedených závěrů nemohou být jakékoliv důvodné pochybnosti, a to zejména s ohledem na jednoznačné závěry aktuálního rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18. V této věci položil předběžnou otázku Okresní soud v Ostravě a dotazoval se na výklad článků 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ve vazbě na vnitrostátní právo, konkrétně § 87 ZoSÚ, který formuluje neplatnost smlouvy jako relativní. V tomto rozsudku Soudní dvůr jednoznačně dovodil, že články 8 a 23 směrnice č. 2008/48/ES musí být jednoznačně vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 směrnice, tj. k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil z toho příslušné důsledky. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 2395 občanského zákoníku přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Následkem neplatnosti smlouvy o úvěru je pak povinnost stran neplatné smlouvy vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Soud rovněž odkazuje na obdobná rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 9. 2020, č. j. 15 Co 275/2020-163, či ze dne 7. 1. 2021, č. j. 15 Co 276/2020-166.
15. Soud proto posoudil právně vztah mezi žalobkyní a žalovanou jako bezdůvodné obohacení a žalovanou zavázal vydat žalobkyni vzniklé bezdůvodné obohacení v případě neplatné úvěrové smlouvy ze dne 27. 8. 2019 ve výši rozdílu mezi žalovanému prokazatelně poskytnutou jistinou 284 227 Kč a žalovaným dosud zaplacenou částkou 61 318 Kč, což činí částku 222 909 Kč, a v případě neplatné úvěrové smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 4. 2. 2019 ve výši rozdílu mezi žalovanému prokazatelně poskytnutou jistinou 10 000 Kč a žalovaným dosud zaplacenou částkou 77,67 Kč, což činí částku 9 922,33 Kč. Soud žalobkyni přiznal i úroky z prodlení z jistiny 222 909 Kč za období od 30. 4. 2021 do zaplacení a z jistiny 9 922,33 Kč za období od 30. 4. 2021 do zaplacení, když dle soudu lze zesplatňující dopis z 20. 4. 2021 brát i jako výzvu k vydání bezdůvodného obohacení. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. tak, že soud zavázal žalovaného zaplatit dlužnou pohledávku do tří dnů od právní moci rozsudku. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru jsou pak neplatná i ujednání o smluvních úrocích a další vedlejší ujednání smlouvy. Ve zbytku požadovaného nároku, tedy co do požadavku na zaplacení částky 33 551,79 Kč s 8,9% úrokem p.a. z částky 256 383,12 Kč od 20.4.2021 do 14.5.2021, 8,25% úrokem z prodlení p.a. z částky 33 474,12 Kč od 30. 4. 2021 do zaplacení, 8,25% úrokem z prodlení p.a. z částky 256 383,12 Kč od 15. 5. 2021 do zaplacení, 18,9% úrokem p.a. z částky 10 000 Kč od 20.4.2021 do 30.5.2021, 8,25% úrokem z prodlení p.a. z částky 77,67 Kč od 30. 4. 2021 do zaplacení, 8,25% úrokem z prodlení p.a. z částky 10 000 Kč od 31. 5. 2021 do zaplacení, proto soud žalobu z výše uvedených důvodu pro neplatnost smlouvy a ujednání ohledně těchto dalších nároků zamítnul.
16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Soud považuje za úspěch žalobkyně zavázání žalovaného k povinnosti plnit v I. výroku rozsudku, za její neúspěch zamítnutí žaloby v rozsahu uvedeném v II. výroku rozsudku. Úspěch žalobkyně činí 82 % původně žalované částky včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí soudu, její neúspěch 18 % včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí soudu, rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem 64 %. Soud proto přiznal žalobkyni 64 % uplatňovaných nákladů řízení. Náklady řízení v celkové výši 13 026,72 Kč zde tvoří žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 10 677 Kč a cestovní náklady za cestu automobilem z Brna do Karviné a zpět k jednání konanému dne 16. 3. 2022 ve výši 2 349,72 Kč 64 % z částky 13 026,72 Kč činí 8 337,10 Kč a tuto částku soud uložil žalovanému k povinnosti nahradit žalobkyni na nákladech řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do patnácti dnů následujících po dni jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, písemně, ve dvou vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí (exekuce).