Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
115 C 33/2022-17
Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Slanou ve věci
žalobce: ; příjmení jméno a právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa, obec
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa, anonymizováno země
o zaplacení 9 376 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se v části kapitalizovaného úroku ve výši 1 953 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 376 Kč zastavuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 000 Kč od 3. 8. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 311,01 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 000 Kč od 7. 5. 2021 do 2. 8. 2021 a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 453 Kč, zamítá.
IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 477 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Řízení se v části kapitalizovaného úroku ve výši 1 953 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 376 Kč zastavuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 000 Kč od 3. 8. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 311,01 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 000 Kč od 7. 5. 2021 do 2. 8. 2021 a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 453 Kč, zamítá. IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 477 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
1. Žalobou podanou na soud dne 12. 8. 2021 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 9 376 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba (dále je„ právní předchůdce“), a žalovanou byla dne 18. 2. 2020 pomocí prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru (ve znění smlouvy o úvěru ze dne 14. 10. 2020), na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 8 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit částku 9 803 Kč spolu s příslušenstvím do 13. 11. 2020. Žalovaná neplnila řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostala se do prodlení s úhradou dlužné částky; na svůj dluh neuhradila ničeho. V důsledku prodlení žalované vznikl žalobci nárok na zaplacení dlužné jistiny ve výši 8 000 Kč, nesplaceného úroku ve výši 1 803 Kč a nákladů na upomínání ve výši 150 Kč (společně označeno jako kapitalizovaný úrok), smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení v celkové výši 1 760 Kč s tím, že žalobce požadoval úhradu smluvní pokuty pouze ve výši 1 376 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou na žalobce.
2. Podáním došlým soudu dne 7. 3. 2022 vzal žalobce žalobu ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 1 953 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 376 Kč částečně zpět. Soud řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil v souladu s § 96 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu výrokem I. tohoto rozsudku. Souhlasu žalované s částečným zpětvzetím žaloby nebylo třeba, neboť k částečnému zpětvzetí došlo dříve, než začal soud jednat.
3. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena, nevyjádřila.
4. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci, resp. jejich zástupci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili).
5. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:
6. Dne 18. 2. 2020 byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou pomocí prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru číslo na základě které žalobce téhož dne poskytl převodem na bankovní účet žalované č. bankovní účet uvedený ve smlouvě částku ve výši 6 000 Kč (jak také plyne z výpisu z účtu žalobce ze dne 18. 2. 2020). Smlouvou ze dne 14. 10. 2020 poté došlo k navýšení úvěru o 2 000 Kč, když právní předchůdce žalobce opět poskytl žalované částku 2 000 Kč převodem na účet žalované č. bankovní účet uvedený ve smlouvě. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit spolu úrokem ve výši 1 803 Kč do 13. 11. 2020; na dluh neuhradila ničeho.
7. Na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 byla pohledávka za žalovanou dne 5. 5. 2021 postoupena na žalobce. Žalovaná byla o postoupení pohledávky informována dopisem ze dne 12. 5. 2021.
8. Předžalobní upomínkou ze dne 20. 7. 2021 žalobce žalovanou opětovně na výši dluhu upozornil a vyzval ji k úhradě dluhu v celkové výši 11 713 Kč s příslušenstvím do 2. 8. 2021.
9. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.
10. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy
14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Soud se nejprve zabýval platností předmětné smlouvy.
16. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce, resp. jeho právní předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.
17. Z předložené smlouvy o úvěru, nevyplývá, že by se právní předchůdce žalobce řádně a s odbornou péčí zabýval schopností žalované splácet poskytnutou částku. Žalobce v reakci na výzvu soudu uvedl, že důkazy o posuzování schopnosti žalované řádně splácet úvěr nedisponuje.
18. Právní předchůdce žalobce tedy nedostál své zákonem stanovené povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“
19. Žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18).
20. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku neplatná a žalobci vzniklo, resp. bylo mu postoupeno, toliko právo na vydání toho, oč se žalovaná bezdůvodně obohatila. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho, žalobci proto vznikl nárok na zaplacení poskytnuté částky ve výši 8 000 Kč.
21. Žalobce má rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o. z.). Žalovaná se do prodlení dostala marným uplynutím lhůty splatnosti. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě lze první prokazatelně odeslanou výzvu k úhradě považovat oznámení předžalobní upomínku ze dne 20. 7. 2021, ve kterém byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu do 2. 8. 2021. Soud proto žalobci přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení počínaje dnem 3. 8. 2021 ve výši požadované žalobě, která není v rozporu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
22. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem II. tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem III. zamítl.
23. Protože se jednalo o řízení v tzv. bagatelní věci ve smyslu § 202 odst. 2 občanského soudního řádu (tzn. bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč bez ohledu na příslušenství), postupoval soud při odůvodnění rozsudku dle § 157 odst. 4 občanského soudního řádu tak, že v odůvodnění rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci
24. Výrok IV. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení částky ve výši 8 000 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 311,01 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 953 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč a smluvní pokuty 1 376 Kč. Úspěch žalobce je v tomto případě představován částkou ve výši 8 000 Kč, ohledně které soud žalobě ve výroku II. vyhověl. Naopak neúspěch žalobce je představován výrokem I. a III., tedy částkou ve výši 4 113,01 Kč (v částce 311,01 Kč a 473 Kč byla žaloba zamítnuta a v částce 1 953 Kč a 1 376 Kč bylo řízení zastaveno z důvodu částečného zpětvzetí žalobcem, nikoli však pro chování žalované). Žalobce byl proto úspěšný v 66 % předmětu řízení, v 34 % předmětu řízení úspěšný nebyl. Po vzájemném zápočtu úspěchu žalobce vůči jeho neúspěchu má žalobce právo na náhradu 32 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a dále odměnou advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ a.t.“), za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a.t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 a.t. 200 Kč. Za každý provedený úkon pak náleží žalobci náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. ve výši á 100 Kč Celkem tedy náklady žalobce (včetně DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 1 489 Kč. Žalobce má tedy právo na náhradu 477 Kč, která odpovídá 32 % účelně vynaložených nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.