Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
115 C 223/2021-29
Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Slanou ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.
sídlem adresa, obec a číslo
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 5 255,32 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 336 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 336 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 919,32 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 642,75 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 820,38 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 255,32 Kč od 25. 6. 2019 do 1. 8. 2019, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 919,32 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně z částky 5 255,32 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 336 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 336 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 919,32 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 642,75 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 820,38 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 255,32 Kč od 25. 6. 2019 do 1. 8. 2019, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 919,32 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně z částky 5 255,32 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou doručenou soudu dne 28. 7. 2021 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 5 255,32 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba (dále je„ právní předchůdce“), a žalovanou byla dne 24. 2. 2017 uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 789 Kč, úrokovou sazbou 29 % ročně, odměnou za zpracování a doručení splácení ve výši 2 720 Kč a administrativním poplatkem ve výši 4 408 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách ve výši 316 Kč. Žalovaná neplnila řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostala se do prodlení s platbou pravidelných splátek; celkem uhradila 9.664 Kč. S účinností ke dni 24. 6. 2019 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni.
2. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena, nevyjádřila.
3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci, resp. jejich zástupci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili).
4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:
5. Dne 24. 2. 2017 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce číslo. Žalovaná svým podpisem potvrdila, že jí byla v hotovosti poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč a zavázala se tuto částku vrátit spolu úrokem ve výši 1 789 Kč, úrokovou sazbou 29 % ročně, odměnou za zpracování a doručení splácení ve výši 2 720 Kč a administrativním poplatkem ve výši 4 408 Kč, tj. celkem 8 917 Kč, v 60 týdenních splátkách po 316 Kč.
6. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce byla dne 24. 2. 2017 vyplněna zákaznická karta žalované. Žalovaná uvedla, že žije u rodičů, má čistý příjem ve výši 14 300 Kč měsíčně a další čisté příjmy domácnosti činí 32 000 Kč Měsíční výdaje žalované měly představovat 8 000 Kč. Z karty vyplývá, že ze strany původního věřitele byla ověřena výše mzdy žalované předložením pracovní smlouvy a potvrzením o příjmu (mzdový předpis).
7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaná byla o postoupení pohledávky informována dopisem ze dne 24. 6. 2019, kterým byla současně vyzvána k zaplacení dluhu v celkové výši 16 294,10 Kč do 10 dnů od doručení dopisu. Dopis byl odeslán dne 17. 7. 2019.
8. Předžalobní upomínkou ze dne 12. 3. 2020 žalobkyně žalovanou opětovně vyzvala k úhradě dluhu.
9. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.
10. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy
14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Soud se nejprve zabýval platností předmětné smlouvy.
16. Smluvní ujednání mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně, resp. její právní předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.
17. V posuzované věci žalovaná sice předložila právnímu předchůdci žalobkyně přehled o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak ze zákaznické karty nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovanou byly ze strany právního předchůdce žalobkyně dostatečně ověřovány. Žalovaná nespecifikoval zdroje svých příjmů, když uvedla, že„ další čistý příjem domácnosti“ činí 32 000 Kč měsíčně. Jistě bylo v možnostech právního předchůdce žalobkyně ověřit si zdroj a skutečnou výši tohoto dalšího příjmu. Obdobně pak žalovaná nespecifikovala své výdaje, zda tedy částka 8 000 Kč představovala výdaje na bydlení, výdaje na vyživované osoby, výdaje na osobní potřeby apod. Pokud se právní předchůdce žalobkyně spokojil s tvrzením žalované o dalším měsíčním příjmu ve výši 32 000 Kč, aniž se zajímal o jejich zdroj, nelze dospět k závěru, že při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr postupoval s odbornou péčí. Přihlédnout je potřeba také k tomu, že právní předchůdce žalobkyně se zjevně ohledně výše výdajů spokojil s prohlášením žalované, nijak údaje, které uvedla, neověřoval.
18. Pouhé vyplnění formuláře (karty zákazníka) a prohlášení žalované, že nemá jiné dluhy vůči společnosti právnická osoba nelze považovat za náležité prověření finanční situace žalované.
19. Právní předchůdce žalobkyně tedy nedostál své zákonem stanovené povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“
20. Právní předchůdce žalobkyně tedy poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18).
21. Soud proto uzavřel, že smlouva o zápůjčce byla od počátku neplatná a žalobkyni vzniklo, resp. bylo jí postoupeno, toliko právo na vydání toho, oč se žalovaná bezdůvodně obohatila. Žalovaná na svůj dluh uhradila částku 9 664 Kč, žalobkyně má proto nárok na vrácení poskytnutého plnění ve výši 336 Kč.
22. Žalobkyně má rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o. z.). Žalovaná se do prodlení dostala marným uplynutím lhůty splatnosti. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě lze za výzvu k úhradě považovat oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 6. 2019, ve kterém byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení. Oznámení bylo žalované zasláno dne 17. 7. 2019, doručeno jí mohlo být nejdříve 3 dne po odeslání, tj. 22. 7. 2019. Dne 23. 7. 2019 žalované počala běžet 10 denní lhůta pro úhradu neoprávněného majetkového prospěchu, která skončila dne 1. 8. 2019. Soud proto žalobkyni přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení počínaje dnem 2. 8. 2019 ve výši odpovídající nař. vlády č. 351/2013 Sb.
23. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalované, která byla z procesního hlediska úspěšnější, v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, resp. z obsahu spisu nevyplývají.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí, popř. exekuci.