Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
94 C 180/2021-30
Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Vymětalovou ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 14 311,38 Kč s příslušenstvím - zápůjčka
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 810 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 26. 2. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části o zaplacení částky 8 501,38 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8 501,38 Kč od 26. 2. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 14 311,38 Kč od 22. 10. 2019 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 810 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 26. 2. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části o zaplacení částky 8 501,38 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8 501,38 Kč od 26. 2. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 14 311,38 Kč od 22. 10. 2019 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou ze dne 28. 7. 2021 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 14 311,38 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná dne 27. 8. 2018 uzavřela s právnická osoba smlouvu o zápůjčce ve výši 23 000 Kč a následně porušila své povinnosti, když v plné míře nevrátila poskytnutou jistinu a nezaplatila úrok ve výši 4 114 Kč (29 % ročně) a poplatky v celkové výši 15 744 Kč (68 % jistiny). Žalovaná na svůj dluh uhradila částku 17 190 Kč, původní věřitel dne 20. 1. 2020 pohledávku za žalovanou postoupil žalobkyni.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a z předložených listinných důkazů učinil tento závěr o skutkovém stavu věci (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř.):
4. Dne 27. 8. 2018 vyplnila žalovaná pro právnická osoba„ zákaznickou kartu – žádost o spotřebitelský úvěr“, v níž uvedla, že je invalidní důchodce s příjmem 6 431 Kč měsíčně a výdaji 4 300 Kč měsíčně, je vyučená, svobodná a žije s rodiči. Do žádosti uvedla„ další čisté příjmy domácnosti“ ve výši 5 000 Kč. Ze zákaznické karty není zřejmé, že by původní věřitel tvrzení žalované ověřoval z jakýchkoli listin. Téhož dne pak žalovaná podepsala smlouvu o zápůjčce ve výši 23 000 Kč s tím, že celkem vrátí částku 42 858 Kč v šedesáti týdenních splátkách po 715 Kč. Podpisem smlouvy žalovaná stvrdila převzetí částky 23 000 Kč v hotovosti.
5. Pohledávku za žalovanou postoupil právnická osoba ke dni 20. 1. 2020 žalobkyni, což bylo žalované oznámeno téhož dne (smlouva o postoupení, seznam postoupených pohledávek, oznámení z 20. 1. 2020, podací lístek ze 14. 2. 2020). Ani přes předžalobní výzvu ze dne 25. 2. 2021 žalovaná svůj dluh nesplnila (výzva, podací lístek z 26. 2. 2021).
6. Právním posouzením prokázaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že je žaloba důvodná pouze částečně. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).
7. Původní věřitel učinil kroky ke splnění své zákonné povinnosti prověřit úvěruschopnost žalované, avšak dle předložených listin, zejm. zákaznické karty, je zřejmé, že žalované v její tehdejší finanční situaci neměla být zápůjčka poskytnuta. Měla-li žalovaná příjem 6 431 Kč měsíčně a měsíční výdaje ve výši 4 300 Kč, neměl původní věřitel poskytnout zápůjčku s týdenní splátkou 715 Kč, neboť ta činí po přepočítání na měsíc 3 098 Kč (715 Kč x 52 týdnů / 12 měsíci), což je více, než disponibilní měsíční zůstatek žalované. Započítal-li snad původní věřitel do příjmů žalované příjmy ostatních členů domácnosti ve výši 5 000 Kč, nezapočítal už jejich výdaje do částky na výdajové straně. Žila-li žalovaná v předmětné době s rodiči, jejichž příjem činil 5 000 Kč měsíčně, nedalo se předpokládat, že ze svých přebytků budou hradit splátky úvěru žalované.
8. Pokud tedy byla následně mezi věřitelem a žalovanou jakožto dlužníkem uzavřena smlouva o zápůjčce, je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku ve spojení s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dále pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, tzn. že úvěrová smlouva je neplatná, aniž by žalovaný neplatnost namítal (§ 588 občanského zákona).
9. Mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně tak nebyla platně uzavřena smlouva o zápůjčce. Z provedeného dokazování však vyplynulo, že žalovaná obdržela částku 23 000 Kč (při podpisu smlouvy) a dle tvrzení žalobkyně na svůj dluh zaplatila toliko 17 190 Kč. Rozdíl těchto částek ve výši 5 810 Kč představuje míru, v jaké bylo nutno žalobě vyhovět z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 občanského zákoníku). Vzhledem k tomu, že žalovaná svůj dluh nezaplatila včas, dostala se do prodlení a žalobkyně má nárok na úrok z prodlení v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku) Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř).
10. Vzhledem k tomu, že absolutně neplatná byla z důvodu nesprávného zkoumání úvěruschopnosti žalované celá úvěrová smlouva, nepřiznal soud žalobkyni nárok na zbývající částku 8 501,38 Kč s odpovídajícím úrokem z prodlení, ani na úrok. Výrokem II. tedy soud zamítl zbývající žalovanou částku.
11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. podle poměru úspěchu ve věci, když žalovaná uspěla v 59 % předmětu řízení, žalobkyně ve 41 %. Odečtením těchto sazeb soud dospěl k tomu, že žalované náleží náhrada 18 % nákladů, které jí vznikly. Z obsahu spisu ale žádné náklady na straně žalované nevyplynuly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce (§ 251 o.s.ř.).