Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
16 C 38/2022-73
Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem JUDr. Ivo Mikolajkem ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 7 680,28 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 844 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 1. 4. 2014 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 844 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 1. 4. 2014 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 7 680,28 Kč (jistina úvěru 6 166,28 Kč a smluvní pokuty 1 514 Kč) s úrokem z prodlení a úrokem sníženým na výši 13,90 % ročně z dlužné jistiny do zaplacení. Tvrdila, že dne 29. 11. 2012 uzavřela s žalovanou smlouvou o úvěru, na základě které žalované poskytla úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr vrátit a zaplatit úrok, který žalobkyně požaduje přepočítaný do výše 13,90 % p. a. Žalovaná zaplatila toliko 16 156 Kč. V důsledku prodlení vzniklo žalobkyni právo na smluvní pokutu, kterou požaduje ve výši 1 514 Kč. K výzvě soudu doplnila, že úvěruschopnost žalované posuzovala dle údajů sdělených žalovanou, z databází NRKI a SOLUS a výplatního dokladu invalidního důchodu. K výdajům žalované žalobkyně nedisponuje žádným dokladem.
2. Žalovaná se přes výzvu a poučení soudu k žalobě nevyjádřila.
3. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
4. Soud věc projednal a po provedeném dokazování uzavřel o skutkovém stavu, že na základě smlouvy z 29. 11. 2012 žalobkyně skutečně poskytla žalované částku 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s úrokem. Žalovaná zaplatila pouze 16 156 Kč. Při prověřování úvěruschopnosti vyšlo najevo, že žalovaná je invalidní důchodkyně s příjmem 9 402 Kč měsíčně. Výdaje žalovaná uvedla ve výši 6 300 Kč. Údaj o nákladech žalované však nebyl doložen jediným dokladem, nebyl doložen ani údaj o tom, že žalovaná bydlí ve vlastním bytě či domě. Jedinou doloženou skutečností tak byla výše příjmu. Jistina měla být vyplacena na účet třetí osoby.
5. Po právní stránce se jednalo o úvěr podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen„ ObchZ“), a to konkrétně úvěr spotřebitelský podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění do 24. 2. 2013 (dále jen„ ZSÚ“). Dle § 9 odst. 1 tohoto zákona platilo, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.
6. Rozhodovací praxe dovodila, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Na toto prověření však žalobkyně rezignovala, neboť výdaje žalované ani údaj o tom, že žalovaná bydli ve vlastním bytě či domě, nebyly nijak doloženy. Žalobkyně tedy postupovala v rozporu s § 9 odst. 1 ZSÚ, smlouva o úvěru je proto neplatná (k neplatnosti ve znění ZSÚ do 24. 3. 2013 srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).
7. Žalovaná tedy byla povinna vrátit částku 20 000 Kč jako bezdůvodné obohacení podle § 451 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“). Vrátila 16 156 Kč, zbývá vrátit 3 844 Kč. Tuto částku tedy soud žalobkyni přiznal spolu s úrokem z prodlení, na kterém má žalobkyně právo podle § 369 odst. 1 ObchZ ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
8. Úspěch stran byl v podstatě stejný, žádná z nich proto nemá právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř.
9. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může se oprávněná domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.