Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

38 C 21/2022-119

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Fedorko ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 295 873,94 Kč s příslušenstvím

takto:

Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 295 873,94 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 35 209,90 Kč za období od 1. 6. 2019 do 10. 8. 2020, úrokem ve výši 4,9 % ročně z částky 295 873,94 Kč od 11. 8. 2020 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 295 873,94 Kč od 11. 8. 2020 do zaplacení a k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 47 410 Kč.

Odůvodnění:

Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 295 873,94 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 35 209,90 Kč za období od 1. 6. 2019 do 10. 8. 2020, úrokem ve výši 4,9 % ročně z částky 295 873,94 Kč od 11. 8. 2020 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 295 873,94 Kč od 11. 8. 2020 do zaplacení a k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 47 410 Kč.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 1. 6. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru a na jejím základě poskytla 300 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit úvěr v 96 měsíčních splátkách po 4 533,71 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 4,9% ročně. Sjednané splátky žalovaný nehradil řádně a včas, neuhradil tři za srpen – říjen 2019, dne 17. 10. 2019 žalobkyně od smlouvy odstoupila, splatným se stal celý dluh.

2. Soud ve věci jednal a rozhodoval dne 7. 3. 2022 v nepřítomnosti účastníků ( ) za situace, kdy právní zástupce žalobkyně se z nařízeného jednán omluvil, a žalovaný, ač řádně vyrozuměn o termínu jednání, se neomluvil, soud rozhodoval s tím, že pro rozhodnutí ve věci samé byly dostačující listinné důkazy předložené žalobkyní.

3. Z žádosti o zřízení účtu ze dne 16. 1. 2019 (č.l. 90) bylo zjištěno, že žalovaný si založil účet„ mKonto“ u žalobkyně. Ze smlouvy o vedení účtu ze dne 16. 1. 2019 (č.l. 91-92) soud zjistil, že žalovanému je veden účet pod označením„ mKonto“. Z výpisu účtu žalovaného u žalobkyně za období 16. 1. 2019 - 31. 12. 2021 (č.l. 93 – 100) zjistil soud, že žalovanému od února do června 2019 přicházely každý měsíc platby od společnosti právnická osoba ve výši 20 164 Kč, 18 574 Kč, 22 462 Kč, 25 780 Kč, 21 483 Kč a další měsíční platby od jméno příjmení (2 000 Kč, 3 000 Kč, 1 000 Kč, 500 Kč, 2 000 Kč). Dne 1. 6. 2019 byla žalovanému na jeho účet připsána platba 300 000 Kč označená jako poskytnutí úvěru. Z historie úvěru (č.l. 101) bylo zjištěno, že žalovaný na úvěr uhradil za splátky jistiny 4 276,06 Kč, úroků 3 067,15 Kč, pojistného 3 750 Kč a úroků z prodlení 25,17 Kč. Zy označené jako žádost o poskynutí hotovostního úvěru mPůjčka plus – předschválená nabídka (č.l. 102-107) bylo zjištěno, že žalovaný požádal žalobkyni o úvěr ve výši 300 000 Kč, uvedl měsíční příjem 25 000 Kč, bydlení u rodiny, žádné děti. Roční úroková sazba měla činit 4,9%, roční procentní sazba nákladů (dále jen„ RPSN“) 10,34%, úvěr měl být splatný v 96 měsíčních splátkách po 4 534 Kč. Z dopisu ze dne 12. 8. 2020 (č.l. 113) a dodejky a podacího archu (č.l. 114-115) bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu ve výši 331 083,84 Kč.

4. Soud má za zjištěné, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 1. 6. 2019 mezi žalobkyní a žalovaným byla žalovanému bezhotovostně na jeho běžný účet u žalobkyně poskytnuta částka 300 000 Kč, kterou se zavázal splatit žalobkyni v 96 měsíčních splátkách po 4 534 Kč, s úrokem z úvěru ve výši 4,9% ročně, RPSN činila 10,34%. Žalobkyně příjmy žalovaného za únor – květen 2019 zjistila z běžného účtu žalovaného, ze stejného zdroje zjistila také pravidelné výdaje žalovaného. Žalovaný uhradil celkem na jistině 4 276,06 Kč, na úrocích 3 067,15 Kč, pojistném 3 750 Kč a úrocích z prodlení 25,17 Kč.

5. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 – anonymizováno právnická osoba anonymizováno v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v Ostravě, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.

9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

10. Soud hodnotil, zda právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru zjišťovala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena s účinností od 1. 1. 2011 výše citovaným ustanovením § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ) mají věřitelé povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Věřitelé mají dále povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Výše citovaná judikatura přejímá interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (právnická osoba v . jméno příjmení a další) a neměla by být i s ohledem na značnou medializaci shora uvedeného nálezu Ústavního soudu pro žalobkyni jako podnikatelku v oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů žádným překvapením. Rovněž v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. , by státní moc neměla poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také právům toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.

11. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že žalobkyně posoudila dostatečně úvěruschopnost žalovaného, jak po stránce formální (měla dostatek podkladů ke zjištění pravidelných příjmů a výdajů žalovaného za první pololetí roku 2019), tak po stránce obsahové (žalovaný měl na jedné straně dostatečné příjmy a na straně druhé nebyl zatížen zvýšenými výdaji ani splácením jiných dluhů). Žaloba byla dle soudu podána důvodně, soud tak žalobkyni přiznal žalovanou částku, když na její vrácení má nárok ve smyslu ust. § 2395 o.z.

12. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “), když žalobkyni plně úspěšné přiznal náhradu nákladů. Účelně vynaložené náklady řízení podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 11 836 Kč, podle dle ust. , , ,2 , advokátního tarifu, odměny právního zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu žaloby a sepisu výzvy k plnění (3 x 9500 Kč) paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3x 300 Kč), částky ve výši 6 174 Kč odpovídající 21 % DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě. V odvolání musí být uvedeno, kdo je podává, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu a čeho se odvolatel domáhá. Odvolání musí být podepsáno a datováno.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou vykonatelným rozsudkem, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí.