Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
110 C 75/2022-100
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Yvonou Del Favero ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 7 214,39 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 214,39 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 663,10 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 416,12 Kč, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 7 214,39 Kč od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 214,39 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 214,39 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 663,10 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 416,12 Kč, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 7 214,39 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 214,39 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne datum domáhala po žalované úhrady jistiny 7 214,39 Kč s úrokovým příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení ve výši 416,12 Kč za dobu od datum do datum, od datum ve výši 10 % ročně do zaplacení, ve formě smluvního úroku z prodlení ve výši 663,10 Kč za dobu od datum do datum a ve výši 12 % ročně z jistiny 7 214,39 Kč od datum do zaplacení. Žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že dne datum uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru, jejíž součástí byla žádost o vydání karty, přičemž na základě smlouvy se zavázala poskytnout žalované úvěr, založit kartový účet a vydat kreditní kartu. Svůj závazek splnila a poskytla žalované úvěrový rámec ve výši 5 000 Kč, který žalovaná průběžně čerpala za účelem bezhotovostních úhrad za zboží a služby, eventuálně hotovostně prostřednictvím bankomatu. Za poskytnuté prostředky se žalovaná zavázala platit úrok ve výši 12 % ročně spolu s poplatky dojednanými ve smlouvě a uhradit poskytnutý úvěr formou minimálních splátek ve výši procentní úhrady 3 % z aktuální dlužné částky vždy po ukončení každého účetního období, minimálně 200 Kč. Žalovaná v průběhu úvěrového vztahu celkem vyčerpala 15 411,84 Kč. Úvěr nesplácela řádně a včas, proto žalobkyně využila svého práva a prohlásila dne datum celý úvěr za okamžitě splatný, když žalovaná byla k tomuto dni v prodlení s více než dvěma řádnými splátkami. V rámci úvěrového vztahu žalovaná uhradila 17 934,99 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se žádná z účastnic nedostavila. Právní zástupkyně žalobkyně neúčast u jednání omluvila. Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastnic, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
3. Z tvrzení žalobkyně, ze smlouvy o úvěru (čl. 47-49 spisu), z žádosti o zřízení kartového účtu a karty (čl. 50-50 spisu) a z výpisu z účtu (čl. 55-55) soud zjistil, že dne datum účastnice uzavřely smlouvu o úvěru, jejíž součástí byla žádost o vydání karty, přičemž na základě smlouvy se zavázala poskytnout žalované úvěr, založit kartový účet a vydat kreditní kartu. Žalobkyně poskytla žalované úvěrový rámec ve výši 5 000 Kč, který žalovaná průběžně čerpala. Za poskytnuté prostředky se žalovaná zavázala platit úrok ve výši 12 % ročně spolu s poplatky a uhradit poskytnutý úvěr formou minimálních splátek ve výši procentní úhrady 3 % z aktuální dlužné částky vždy po ukončení každého účetního období, minimálně 200 Kč. Žalovaná v průběhu úvěrového vztahu celkem vyčerpala 15 411,84 Kč, uhradila 17 934,99 Kč.
4. Soud vzal za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které žalovaná vyčerpala 15 411,84 Kč a zavázala se tuto částku, včetně sjednaného úroku, vrátit předchůdkyni formou splátek tak, jak je uvedeno v předchozím odstavci. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaná jako spotřebitel. Při uzavření smlouvy byla tak žalobkyně jako věřitelka povinna postupovat podle § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet.
5. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně ničeho netvrdila. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalované nezkoumala. K jednání se zástupkyně žalobkyně nedostavila, proto nemohla být poučena o potřebě doplnění tvrzení a dokazování ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. (srovnej usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2848/2010, dle kterého nedostaví-li se účastník k soudnímu řízení, soud není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak, a není povinen jen z tohoto důvodu odročovat soudní jednání).
6. S ohledem na shora uvedené žalobkyně neprokázala, že by před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované, a soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovanou k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy.
7. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro žalobu. Žalobkyně prokázala, že žalovaná prokazatelně vyčerpala částku ve výši 15 411,84 Kč a uhradila částku ve výši 17 934,99 Kč.
8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ustanovení § 2993 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Stanoví-li ustanovením § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, pak je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel úvěrující společnosti zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaná uhradila poskytnutou jistinu (vrátila více), byla žaloba zamítnuta.
9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl negativním výrokem, když procesně úspěšné žalované náklady řízení prokazatelně v souvislosti s předmětným sporem nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).