Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
28 C 70/2022-57
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Houdkovou Polákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 73 500 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 44 500 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 588,89 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 023,66 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 000 Kč od 16. 1. 2021 do 19. 5. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 20. 5. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 331,03 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 958,11 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 27 513,84 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a úroku ve výši 21,27 % ročně z částky 27 513,84 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 29 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 29 000 Kč od 20. 5. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba se co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 44 500 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 588,89 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 023,66 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 000 Kč od 16. 1. 2021 do 19. 5. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 20. 5. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 331,03 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 958,11 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 27 513,84 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a úroku ve výši 21,27 % ročně z částky 27 513,84 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 29 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 29 000 Kč od 20. 5. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 28. 6. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovaného zavázal k zaplacení částky 73 500 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba (dále jen„ anonymizováno“), a žalovaným byla dne 17. 9. 2018 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě po předchozím řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného příjmení žalovanému poskytla hotovostní peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které se žalovaný zavázal anonymizováno vrátit spolu s úrokem ve výši 5 100 Kč za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 21,27 %, odměnou za administrativní činnost ve výši 6 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 15 600 Kč Smluvní strany si sjednaly 78 splátek ve výši 737 Kč týdně, počínaje dne 24. 9. 2018, se splatností poslední splátky dne 16. 3. 2020. Žalovaný své povinnosti z této smlouvy řádně neplnil a na jistině ke dni 16. 3. 2020 dlužil 27 513,84 Kč. Ode dne 17. 3. 2020 byla jistina úročena sazbou 21,27 % ročně. Za dobu trvání smlouvy žalovaný až do okamžiku postoupení pohledávky žalobkyni dne 15. 1. 2021 anonymizováno uhradil 19 000 Kč. Mezi anonymizováno a žalovaným dále byla dne 9. 2. 2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě po předchozím řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného příjmení žalovanému poskytla hotovostní peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaný zavázal anonymizováno vrátit spolu s úrokem ve výši 4 000 Kč za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, odměnou za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč Smluvní strany si sjednaly 60 splátek ve výši 617 Kč týdně, počínaje dne 16. 2. 2019, se splatností poslední splátky dne 4. 4. 2020. Žalovaný své povinnosti z této smlouvy řádně neplnil a na jistině ke dni 4. 4. 2020 dlužil 20 000 Kč. Ode dne 5. 4. 2020 byla jistina úročena sazbou 19,03 % ročně. Za dobu trvání smlouvy žalovaný až do okamžiku postoupení pohledávky žalobkyni dne 15. 1. 2021 anonymizováno uhradil 2 000 Kč. Pohledávky za žalovaným byly dne 15. 1. 2021 postoupeny žalobkyni. Žalovaný žalobkyni ani její předchůdkyni nad rámec uvedených plnění, ač písemně upomínán, ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se po celé řízení k žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci nařídil jednání na 12. 4. 2022, k němuž se žalovaný, ač řádně předvolán více než deset dní před konání jednání, nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Soud proto žalobu projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti žalovaného dle § 101 odst. 3 o.s.ř.
4. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr/karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaný požádal společnost právnická osoba o poskytnutí anonymizováno ve výši 30 000 Kč formou hotovostního plnění, na dobu 60 týdnů s výběrem v pátek. Ke svým poměrům uvedl, že žije v nájemním bydlení, což měl doložit nájemní smlouvou a SIPO, v domácnosti žije spolu s manželkou, děti nemá. Je od 9. 5. 2016 zaměstnán v hlavním pracovním poměru u společnosti právnická osoba na dobu neurčitou. Pobírá mzdu ve výši 21 392 Kč čistého, z níž hradí 4 000 Kč na bydlení, 4 000 Kč na osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) a 4 000 Kč splátky úvěrů. K osvědčení uvedených skutečností měl doložit výplatní pásky. Exekuce proti němu vedeny nebyly. Smlouvu podepsal žalovaný jako žadatel dne 17. 4. 2018 a zástupce úvěrující společnosti dne 17. 4. 2018.
5. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr/karty zákazníka se podává, že žalovaný požádal společnost právnická osoba o poskytnutí anonymizováno ve výši 20 000 Kč formou hotovostního plnění, na dobu 60 týdnů s výběrem v sobotu. Ke svým poměrům uvedl, že žije v nájemním bydlení, což měl doložit nájemní smlouvou a SIPO, v domácnosti žije spolu s manželkou, děti nemá. Je od 9. 5. 2016 zaměstnán v hlavním pracovním poměru u společnosti právnická osoba na dobu neurčitou. Pobírá mzdu ve výši 18 601 Kč čistého, z níž hradí 4 000 Kč na bydlení, 4 000 Kč na osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) a 2 948 Kč splátky úvěrů. K osvědčení uvedených skutečností měl doložit výplatní pásky, pracovní smlouvu, složenky – příjmy a nájemní smlouvu. Prohlásil, že exekuce proti němu vedeny nebyly. Smlouvu podepsal žalovaný jako žadatel dne 9. 2. 2019 a zástupce úvěrující společnosti dne 9. 2. 2019.
6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti anonymizováno číslo ze dne 17. 9. 2018 vyplynulo, že společnost právnická osoba se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč v hotovosti proti podpisu smlouvy na dobu 78 týdnů. Žalovaný se zavázal uhradit úvěrující společnosti úrok ve výši 21,27 % ročně, tj. 5 100 Kč, dále administrativní poplatek ve výši 20 % z jistiny, tj. 6 000 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 52 % z jistiny, tj. 15 600 Kč a poplatek za pojištění anonymizována dvě slova ve výši 3,4 %, tj. 780 Kč, tedy celkem částku 57 480 Kč v 78 splátkách po 737 Kč týdně, v případě poslední splátky po 731 Kč.
7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti anonymizováno číslo ze dne 9. 2. 2019 soud zjistil, že společnost právnická osoba se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč v hotovosti proti podpisu smlouvy na dobu 60 týdnů. Žalovaný se zavázal uhradit úvěrující společnosti úrok ve výši 32,15 % ročně, tj. 4 000 Kč, dále administrativní poplatek ve výši 20 % z jistiny, tj. 4 000 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 40 % z jistiny, tj. 8 000 Kč a poplatek za pojištění anonymizována dvě slova ve výši 3,4 %, tj. 480 Kč a poplatek za asistenční služby anonymizováno ve výši 540 Kč, tedy celkem částku 37 020 Kč v 60 splátkách po 617 Kč týdně.
8. Dle oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2021 právnická osoba žalovanému oznámila, že pohledávku ze smluv číslo číslo v celkové výši 76 250 Kč bez příslušenství postoupila žalobkyni a žalovaný má možnost ji uhradit na tam uvedené bankovní účty.
9. Dle informace o zpracování osobních údajů ze dne 19. 2. 2021 žalobkyně žalovanému oznámila, že zpracovává osobní údaje žalovaného.
10. Z podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně předala dne 22. 2. 2021 k poštovní přepravě doporučenou zásilku adresovanou žalovanému pod podacím číslem RR257097780F.
11. Z podacího lístku soud zjistil, že advokátní kancelář zastupující anonymizováno předala dne 14. 5. 2021 k poštovní přepravě doporučenou zásilku adresovanou žalovanému pod podacím číslem anonymizováno.
12. Ze zařazení zákazníka do pojistného programu bylo zjištěno, že právnická osoba žalovanému oznámila, že je v rámci poskytnutého spotřebitelského úvěru automaticky pojistně kryt pro případ smrti následkem úrazu, trvalé invalidity následkem úrazu a pracovní neschopnosti následkem úrazu až do výše spotřebitelského úvěru 70 000 Kč s délkou splácení 78 týdnů. Žalovaný listinu podepsal dne 17. 9. 2018, týž den ji podepsal i konzultant právnická osoba.
13. Ze zařazení zákazníka do pojistného programu bylo zjištěno, že právnická osoba žalovanému oznámila, že je v rámci poskytnutého spotřebitelského úvěru automaticky pojistně kryt pro případ smrti následkem úrazu, trvalé invalidity následkem úrazu a pracovní neschopnosti následkem úrazu až do výše spotřebitelského úvěru 70 000 Kč s délkou splácení 78 týdnů. Žalovaný listinu podepsal dne 9. 2. 2019, týž den ji podepsal i konzultant právnická osoba.
14. Ze zařazení zákazníka do programu poskytování asistenčních služeb anonymizována dvě slova soud zjsitil, že právnická osoba zařadila žalovaného do programu poskytování asistenčních služeb – karta jméno spočívajících v poskytování služeb právní, domácí a silniční asistence na území ČR za cenu 9 Kč týdně a karta příjmení spočívající v poskytování služeb silniční asistence na území ČR a států EU, služeb právní a domácí asistence na území ČR za cenu 22 Kč týdně. Žalovaný opatřil listinu svým podpisem dne 9. 2. 2019, konzultant právnická osoba téhož dne.
15. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně příloh bylo zjištěno, že právnická osoba postoupila dne 15. 1. 2021 pohledávku za žalovaným žalobkyni.
16. Z detailu informace k zásilkám se podává, že zásilka pod podacím číslem anonymizováno byla doručována žalovanému dne 18. 5. 2021, protože adresát byl na uvedené adrese neznámý, byla týž den vrácena odesilateli.
17. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalovaný požádal předchůdkyni žalobkyně, společnost právnická osoba o poskytnutí spotřebitelského úvěru a to dne 17. 4. 2018 částky 30 000 Kč a následně dne 9. 2. 2019 částky 20 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně ještě v den podání žádosti se žalovaným uzavřela písemnou smlouvu o spotřebitelském úvěru, když dle svého tvrzení řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Byť ve formuláři smlouvy byly údaje k osobním a majetkovým poměrům žalovaného vyplněny, z žádné listiny předložené žalobkyní, byť jen jediné, nevyplývá, že právnická osoba, resp. obchodní zástupce, jehož prostřednictvím byly smlouvy sjednány, žalovaným tvrzené skutečnosti prověřili. Protože ekonomickým zájmem obchodního zástupce je uzavřít co nejvíce úvěrových smluv, jeví se logické, že ke zkoumání úvěruschopnosti budoucího klienta může přistupovat záměrně liknavě či s nepřiměřenou benevolencí. Za takové situace by mělo být i zájmem úvěrující společnosti, aby jí obchodní zástupce listiny osvědčující žalovaným tvrzené skutečnosti předal. Pakliže žalobkyně jako důkaz prokazující řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného i přes poučení nepředložila, nelze uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala skutečně s náležitou péčí. Při podpisu smlouvy právnická osoba žalovanému předala nejprve 30 000 Kč, posléze v případě druhé úvěrové smlouvy 20 000 Kč. Dle tvrzení žalobkyně samé žalovaný na pohledávku z prvé úvěrové smlouvy uhradil částku 19 000 Kč, na pohledávku z druhé úvěrové smlouvy pak toliko 2 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně i žalobkyně žalovaného o zaplacení upomínaly, leč marně.
18. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
19. Dle § 1751 odst. 1 ObčZ část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.
20. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
21. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výši spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úěru jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
22. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
23. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
24. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
25. Ve světle shora citovaných ustanovení dospěl soud na základě zjištěného skutkového stavu k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. Bylo prokázáno, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byly uzavřeny dvě písemné smlouvy o spotřebitelském úvěru, ale s ohledem na postavení žalovaného coby spotřebitele bylo třeba smluvní vztah účastníků poměřovat ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., dle kterého má poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele.
26. Povinnost věřitele poskytujícího spotřebitelský úvěr posuzovat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele byla stanovena již v předchozí právní úpravě v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Tento postup zahrnoval povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006, ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 32 Cdo 241/2009, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j. 1 Afs 94/2009 – 56), a věřitel tak byl povinen náležitě aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Rozhodovací praxe se přitom sjednotila v názoru, že nesplnění této povinnosti věřitele podle předchozí právní úpravy vedla k absolutní neplatnosti právního jednání (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Soud si je vědom, že s účinností nové právní úpravy § 87 odst. 1 ZÚS a podle jeho striktně jazykového výkladu by lze na první pohled dospět k závěru, že došlo ke změně v následku porušení této povinnosti (z absolutní neplatnosti právního jednání na relativní neplatnosti právního jednání). Koncepce ochrany spotřebitele jakožto subjektu, který nemá znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing a ekonomickou sílu je pevně zakotvena v českém právním řádu (mj. právě v zákoně č. 257/2016 Sb., ale též zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, a § 1810 až 1867 o. z.) i evropských předpisech (směrnice č. 93/13 EHS a směrnice č. 2008 /48/) s tím, že dorovnává faktickou nerovnost spotřebitele a podnikatele jako profesionála. Účelem této ochrany je, že spotřebitelské úvěry přirozeně poptávají spíše ty osoby, které volné peněžní prostředky nemají, a snaží se je získat za každou cenu. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Proto je povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána zákonem nikoli spotřebiteli, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Následek relativní neplatnosti ovšem tento účel zákona znemožňuje, když soudu neumožňuje splnění této povinnosti kontrolovat z vlastní iniciativy – bez návrhu protistrany, čímž nestanovuje dostatečně účinné následky porušení povinnosti podnikatele jako profesionála při neposuzování úvěruschopnosti. Poskytovatelům úvěrů následek v podobě relativní neplatnosti umožňuje systematicky takovou povinnost porušovat. Oslabení ochrany spotřebitele však nebylo záměrem zákonodárce. Tento závěr podporuje i nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle kterého obecný soud poruší právo spotřebitele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jestliže nezkoumá, zda věřitel dostatečně nezjišťoval úvěruschopnost spotřebitele.
27. Z výše uvedeného proto vyplývá, že povinnost věřitele posuzovat úvěruschopnost i podle nové právní úpravy je stanovena nejen na ochranu spotřebitele, který není schopen dostát svým závazkům, ale také na ochranu samotných věřitelů, protože snižuje jejich riziko, že dluh nebude plněn, a především pak na ochranu společnosti jako celku, která je chráněna před nezvladatelném zadlužování spotřebitelů se všemi negativními důsledky s tím spojenými včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů a jejich přechodu do šedé ekonomiky. Vzhledem k tomu, že zákonodárce v důvodové zprávě prohlásil, že jeho cílem není oslabení ochrany spotřebitele, ale právě posílení této pozice, nedává rozumný smysl, aby změnou právní úpravy došlo k tomu, že dosavadní následek spočívající v absolutní neplatnosti právního jednání bude reformován na relativní neplatnost právního jednání. Tento výklad činí ochranu spotřebitele podmíněnou vznesením námitky neplatnosti ze strany spotřebitele, čímž ji značně oslabuje.
28. S ohledem na vše výše uvedené smysl a účel též nové právní úpravy požaduje po podnikateli – profesionálovi, aby zkoumal schopnost spotřebitele splácet jeho úvěr. Tato povinnost je dlouhodobě a pevně zakotvena v českém právním řádu a evropských předpisech. Chrání přitom nejenom zájmy na ochranu určité osoby, ale chrání zájem na prevenci společnosti jako celku před zadlužováním a negativními důsledky, kterou s touto problematikou souvisí. Jestliže věřitel povinnosti podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poruší, ohrozí tím tyto zájmy, čímž celá společnost může být nucena nést následky předlužení její podstatné části. Takové jednání proto zjevně narušuje pravidla či hodnoty obsažené v právním řádu, jež jsou takového významu, že jejich porušení nelze akceptovat, a proto je absolutně neplatné podle § 588 o. z. Nadto lze dodat, že relativní neplatnost ani v tomto ohledu neposkytuje společnosti dostatečnou záruku k zajištění zájmů chráněných zákonem.
29. Z řízení vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti nepřistoupila řádně, když neprokázala, že její smluvní partner, zvolený obchodní zástupce, úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumal a žalovaným tvrzené skutečnosti ověřoval předloženými doklady.
30. Soud proto vycházel z toho, že žalobkyně v daném případě nesplnila svoji povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru podle § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ. řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti pak podle § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. vede k absolutní neplanosti smlouvy, neboť odporuje smyslu a účelu zákona, a zjevně narušuje veřejný pořádek. Absolutně neplatné právní jednání nevyvolává žádné zamýšlené právní následky, tedy především povinnost žalovaného úvěr žalobkyni vrátit spolu se všemi sjednanými poplatky a pojištěním, a pro případ prodlení s plněním této povinnosti žalobkyni uhradit dohodnuté sankce.
31. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 30 000 Kč a 20 000 Kč. Vzhledem k tomu, že soud uzavřel, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná, jedná se mezi stranami o plnění bez právního důvodu a příjemci, tedy žalovanému, podle § 2991 odst. 2 o. z. vzniká bezdůvodné obohacení, které je podle § 2991 odst. 1 o. z. povinen ochuzenému, tedy žalobkyni, vydat. Soud proto vyhověl žalobě co do zaplacení částky 29 000 Kč ( (poskytnutých 30 000 Kč z jedné úvěrové smlouvy – 19 000 Kč, které na ni žalovaný uhradil) + (poskytnutých 20 000 Kč z druhé úvěrové smlouvy – 2 000 Kč, které na ni žalovaný uhradil)). Vzhledem k tomu, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k zaplacení dopisem doručeným mu dne 18. 5. 2021, následující den, tj. 19. 5. 2021 byl povinen žalobkyni plnit a ode dne 20. 5. 2021 je v prodlení, soud žalobkyni podle § 1970 přiznal i příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení ve výši odpovídající nař. vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části předmětu řízení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků řízení náklady řízení nepřiznal, když v řízení úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.