Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 348/2021-88
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Prokšovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa
zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 56 758,86 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 56 758,86 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 257,34 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 56 758,86 Kč od 28. 8. 2021 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 56 758,86 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 257,34 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 56 758,86 Kč od 28. 8. 2021 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 8. 10. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky shora s příslušenstvím shora. Tvrdila, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 6. 11. 2015 smlouvu o úvěru číslo (dále jen„ smlouva“), v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 200 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných 108 měsíčních splátkách po 3 983,13 Kč od 15. 12. 2015. Strany se ve smlouvě dohodly, že úrok bude úročen sazbou 17,99 % p.a. Nedílnou součástí smlouvy byl sazebník poplatků. Žalobkyně svůj závazek splnila a dne 6. 11. 2015 poskytla žalovanému úvěr převodem prostředků na jeho účet. Žalovaný svou povinnost nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu žalobkyně využila svého práva a v souladu se smlouvou a produktovými podmínkami prohlásila úvěr dopisem ze dne 3. 12. 2020 za okamžitě splatný v celé výši, neboť byl žalovaný k tomuto dni v prodlení se splátkou, čímž porušil splátkovou povinnost dle smlouvy. Žalovaný doposud svoji povinnost nesplnil a dlužný, splatný úvěr nezaplatil. Žalovaný tak nadále dluží žalobkyni na jistině částku 56 758,86 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 27. 8. 2021 ve výši 1 257,34 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z částky 56 758, 862 Kč od 28. 8. 2021 do zaplacení. Žalovaný svoji povinnost nesplnil a svůj dluh nezaplatil ani po zaslání předžalobní výzvy. Za celou dobu žalovaný uhradil částku 325 439,29 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celé řízení zůstal pasivní.
3. Soud usnesením vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím bez jednání souhlasí. Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, přestože mu bylo usnesení se žalobou doručeno dne 23. 12. 2021 postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř.. S rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila žalobkyně již v žalobním návrhu. Soud proto v souladu s § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř. rozhodl bez nařízení jednání, vycházel přitom z obsahu spisu a předložených důkazů.
4. Žádostí o úvěr, smlouvou o úvěru, všeobecnými produktovými podmínkami, základními produktovými podmínkami, sazebníkem poplatků, čestným prohlášením o zasílání mzdy, přehledem o osobě žalovaného (č.l. 25 p.v.) a výpisy z běžného účtu má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla na žádost žalovaného ze dne 6. 11. 2015 uzavřena téhož smlouva o úvěru, na základě které se žalující banka zavázala žalovanému poskytnout mu úvěr ve výši 200 000 Kč, úrok z úvěru byl sjednán ve výši 17,99 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky banky. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky i s úrokem splácet měsíčně po 3 983,13 Kč vč. pojištění, splátek bylo sjednáno celkem 108. Žalovaný při uzavírání předmětné smlouvy uvedl, že je zaměstnán na dobu neurčitou, jeho příjem za poslední 3 měsíce činil v průměru 27 000 Kč, je ženatý, bydlí ve vlastním domě či bytě, nejsou mu prováděny srážky ze mzdy, nehradí jiné měsíční splátky, nevyživuje žádné dítě, přičemž dosavadní interní splátky činily 3 065,32 Kč a externí splátky 4 327 Kč. Příjem domácnosti činí 27 000 Kč čistého, je držitelem telefonního čísla k mobilnímu telefonu, jiné životní náklady nemá. V období měsíce 3-6/2018 činil čistý příjem žalovaného od 26. 308 Kč do 40 126 Kč měsíčně. Dne 6. 11. 2015 bylo na účet žalovaného převedeno 200 000 Kč. V období od 31. 12. 2014 do 13. 11. 2015 pak žalovaný hradil ze svého účtu splátky několika úvěrů a půjček, které mu poskytly opakovaně právnická osoba právnická osoba, právnická osoba, splácel i další úvěry v tisícových částkách, pravidelně na základě trvalých příkazů hradil měsíčně 499 Kč, 8 050 Kč a 12 600 Kč (tj. celkem 21 149 Kč). V podstatě díky úvěrům a půjčkám byl zůstatek na účtu žalovaného kladný ev. záporný pouze ve výši – 872,47 Kč, přičemž tak tomu byla na výpise z 15. 10. 2018. K 15. 7. 2015 byl kladný zůstatek na účtu žalovaného mj. díky čerpání úvěru 100 000 Kč. Příjem žalovaného uvedený v čestném prohlášení odpovídá výpisu z účtu.
5. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného soud zjistil platební morálku žalovaného a že žalovaný by měl žalobkyni zaplatit ještě 56 758,86 Kč na jistině po splatnosti.
6. Dopisem ze dne 5. 12. 2020 vč. podacího archu bylo prokázáno, že banka v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek předmětné smlouvy žalovaným svoji pohledávku ve výši celkem 150 020,28 Kč zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do 21. 12. 2020. Z uvedené částky činila jistina 137 302,10 Kč. Dopis byl zaslán žalovanému dne 8. 12. 2020 na adresu uvedenou v žádosti o úvěr jako adresu korespondenční, tedy ulice a číslo, obec.
7. Dopisy z 30. 8. 2021 bylo prokázáno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě celkové tehdy dlužné částky 58 054,69 Kč s příslušenstvím do 15 dnů od doručení tohoto dopisu s upozorněním na možné soudní řízení, nebude-li daná částka uhrazena. Dopisy byly žalovanému zaslán dne 1. 9. 2021 jak vyplývá z podacího archu.
8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
10. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Dle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Dle § 588 věta prvá Obč.Z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
14. Dle § 2993 věty prvé Obč.Z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
15. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které žalovaný obdržel peněžité prostředky ve výši 200 000 Kč, což se také stalo, které se zavázal splácet se sjednaným úrokem v pravidelných 108 měsíčních splátkách po 3 983,13 Kč. Žalovaný uhradil žalobkyní tvrzených 325 439,29 Kč celkem.
16. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská, v níž žalobkyně vystupuje v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření předmětné smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1As 30/2015-39 ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
17. Pouze jazykový výklad § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora sp. zn. C -679/18 ze dne 5. března 2020, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
18. S ohledem na citované rozhodnutí má soud za to, že neplatnost smlouvy stanovenou v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
19. Povinnost soudu přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti smlouvy o úvěru v daném případě plyne také z judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob, potažmo společnosti jako celku, způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.
20. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně si pro účely posouzení úvěruschopnosti nedostatečně ověřila měsíční výdaje žalovaného. Při zjišťování jeho výdajů je nutné zjišťovat skutečné výdaje spotřebitele. Náklady na bydlení ve bytě či domě žalovaného nebyly nijak zjištěny, když energie jistě hradit žalovaný musel. Byl ženatý a příjem domácnosti činil pouze jeho průměrný měsíční příjem. Výdaje kromě interních splátek zjišťovány nebyly, ve výši 21 149 Kč byly zjištěny pravidelné výdaje žalovaného, avšak bez zjištění o jaké výdaje se jedná. Příjem žalovaného tomuto nepochybně nestačil ke krytí jeho potřeb, když si neustále půjčoval resp. zřizoval úvěry, které pak také musel splácet. V souhrnu tedy žalobkyně měla k dispozici pouze doklady o příjmu, když vycházela z výpisů z běžného účtu žalovaného. Nijak však neověřovala ani nevyžadovala doložení listin týkajících se jeho výdajů a nezvážila úvěruschopnost žalovaného s ohledem na další jeho závazky. Při poskytnutí částky 200 000 Kč a předpokládaných splátkách 3 983,13 Kč měsíčně, postupovala žalobkyně neadekvátně a výdaje žalovaného ani jeho skutečnou majetkovou situaci řádně neověřovala.
21. Soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Posouzení úvěruschopnosti proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Za této situace má žalobkyně vůči žalované toliko právo na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 200 000 Kč, žalovaný uhradil celkem 325 439,29 Kč. S ohledem na uvedené pak žalobkyně nemá právo z titulu výše uvedené smlouvy cokoli po žalovaném nárokovat, proto byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta.
22. O nákladech řízení příslušelo rozhodnout dle § 142 odst. 1 o.s.ř. V řízení byl zcela úspěšný žalovaný, kterému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku II.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemně, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích ke Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.