Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
22 C 147/2022-30
Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Janem Maruškou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky ve výši 4 530 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 530 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 230 Kč od 9. 5. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to k rukám Mgr. jméno příjmení, advokátky, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 530 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 230 Kč od 9. 5. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 7. 3. 2021 se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 4 530 Kč s příslušenstvím, která se skládá z částky ve výši 4 230 Kč z titulu nezaplaceného příspěvku za provozování osobního automobilu registrační značka bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v době od 6. 11. 2020 do 3. 2. 2021 a částky ve výši 300 Kč z titulu neuhrazených nákladů žalobkyně spojených s mimosoudním uplatněním práva na uvedený příspěvek.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem na území České republiky, ale žalovaný je státním příslušníkem Srbské republiky, a proto právní poměr mezi účastníky je poměrem s mezinárodním prvkem, na který dopadá režim zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ ZMPS“), ale kterého se však podle ust. § 1 a 2 ZMPS použije pouze v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, či přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. Takovou, ve vztahu k Srbské republice dosud platnou mezinárodní smlouvou, je smlouva uzavřená mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávií o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních ze dne 20. ledna 1964, publikovaná ve sbírce mezinárodních smluv pod číslem 207/1964 Sb. (dále jen„ Mezinárodní smlouva“). Závazkový poměr mezi účastníky, který je důvodem vzniku žalované pohledávky, vznikl ze zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále také jen„ Zákon“) jako následek porušení povinnosti podle ust. § 1 odst. 2 Zákona a jde tedy o závazek obdobný institutu odpovědnosti za škodu. Mezinárodní smlouva však pravomoc soudů či rozhodné právo pro oblast závazků neupravuje. Podle čl. 4 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Žalovaný má na území České republiky své bydliště, a proto má zdejší soud pravomoc tuto věc rozhodnout. Podle čl. 4 odst. 1 a 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), nestanoví-li toto nařízení jinak, je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z civilních deliktů, právo země, kde škoda vznikla, bez ohledu na to, ve které zemi došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, a bez ohledu na to, ve které zemi nebo kterých zemích se projevily nepřímé následky této skutečnosti. Mají-li však osoba, vůči které je vznášen nárok na náhradu škody, a poškozený v okamžiku vzniku škody obvyklé bydliště ve stejné zemi, použije se právo této země. Jelikož oba účastníci měli v době vzniku škody obvyklé bydliště (sídlo) na území České republiky, je rozhodným právem v této věci právo české.
4. Usnesením ze dne 5. dubna 2022, č. j. EPR 60176/2022-9, vyzval zdejší soud žalovaného, aby se ve lhůtě do deseti dnů od doručení tohoto usnesení, k čemuž došlo dne 12. 4. 2022, vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání (ust. § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád /dále také jen „o. s. ř.“ /) s tím, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí (ust. § 101 odst. 4 o. s. ř.).
5. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, soud tak ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládá, že žalovaný s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož jsou splněny podmínky ust. § 115a o. s. ř., soud v této věci rozhodl bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů.
6. Jelikož v této věci soud rozhodoval spor o peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, není podle ust. § 202 odst. 2 o. s. ř. proti tomuto rozsudku odvolání přípustné.
7. Podle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
8. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:
9. Žalovaný je v registru silničních vozidel zapsán od 6. 5. 2020 jako vlastník i provozovatel vozidla se zdvihovým objemem válců motoru 1 598 cm3 tovární značky JEEP RENEGADE, registrační značka, VIN kód, které bylo v době od 6. 11. 2020 do 3. 2. 2021 evidováno jako provozované, ale nebylo pojištěno pro případ vzniku odpovědnosti z provozu vozidla. Dopisem ze dne 22. 2. 2021 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku ve výši 4 230 Kč a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na tento příspěvek ve výši 300 Kč, celkem částky ve výši 4 530 Kč, a to do 60 dnů od doručení této výzvy, a zároveň žalovaného poučila o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit žalobkyni okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti žalobkyně uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů žalobkyně u soudu. Žalovaný však přes zaslanou výzvu a další upomínky ze dne 26. 5. 2021 a
24. 6. 2021 dluh žalobkyni dosud neuhradil a nereagoval ani na předžalobní upomínku ze dne
8. 12. 2021, která mu byla doručena dne 16. 12. 2021.
10. Po právní stránce posoudil soud nárok žalobkyně jako neuhrazený příspěvek a náklady na mimosoudní uplatnění práva na tento příspěvek podle ust. § 1 odst. 2 a § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve spojení s ust. § 2 odst. 1 písm. g)
a § 2a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb. Právo žalobkyně na úrok z prodlení vyplývá z ust. § 1968 a 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
11. Soud vzhledem k výše uvedenému shledal žalobu důvodnou, a proto jí vyhověl (výrok I.).
12. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, a proto ji soud proti žalovanému přiznal právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Tyto náklady ve výši 1 489 Kč tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za zastupování za tři advokátem žalobkyně učiněné úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb podle ust. § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu, žaloba podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu), která činí částku 200 Kč za každý úkon do podání žaloby včetně podle ust. § 14b odst. 1 bod 1 advokátního tarifu, celkem částku ve výši ve výši 600 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta, která činí částku 100 Kč za každý úkon právní služby do podání žaloby včetně podle ust. § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, celkem částku ve výši 300 Kč a náhrada za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč podle ust. § 137 o. s. ř. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení žalobkyně k rukám jejího advokáta.
13. Lhůty k plnění byly stanoveny podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.