Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
19 C 115/2022-45
Okresní soud ve obec rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Polehlou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 27 877 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 739 Kč s úrokem z prodlení
ve výši 9 % ročně z částky 8 739 Kč za dobu od 8. 5. 2020 do zaplacení, a to vše
do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 19 138 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 990,82 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 856,62 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 21 158,10 Kč
za dobu od 30 11. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně
z částky 21 158,10 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do 7. 5. 2020 a úroku z prodlení
ve výši 9 % ročně z částky 12 419,10 Kč za dobu od 8. 5. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 739 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8 739 Kč za dobu od 8. 5. 2020 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 19 138 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 990,82 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 856,62 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 21 158,10 Kč za dobu od 30 11. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 21 158,10 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do 7. 5. 2020 a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 12 419,10 Kč za dobu od 8. 5. 2020 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba (dále též„ společnost“) a žalovaným byla dne 26. 10. 2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě společnost žalovanému poskytla peněžní prostředky
ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutí peněžních prostředků úrok
ve výši 3 500 Kč, administrativní poplatek ve výši 5 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 000 Kč a doplňkovou službu životního pojištění ve výši 638 Kč, a to
v 58 týdenních splátkách ve výši 761 Kč. Žalovaný zaplatil celkem částku ve výši 16 261 Kč. Žalobkyně požaduje kromě dlužné jistiny ve výši 21 158,10 Kč a poplatků ve výši 6 718,90 Kč dále úrok ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 7. 12. 2018 do zaplacení, který za dobu do 29. 11. 2019 kapitalizovala částkou 4 990,82 Kč, a dále úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 14. 12. 2018 do zaplacení, který za dobu do 29. 11. 2019 kapitalizovala částkou 1 856,62 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud proto projednal věc v nepřítomnosti účastníků v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř.; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a společností právnická osoba (dále též„ společnost“) byla dne 26. 10. 2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě společnost žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 3 500 Kč, s administrativním poplatkem ve výši 5 000 Kč, s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 000 Kč a se sjednaným pojištěním anonymizována dvě slova ve výši 638 Kč (celkem tedy částku 44 138 Kč) splatit v 58 týdenních splátkách ve výši 761 Kč, přičemž první splátku byl žalovaný povinen zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku až po poslední vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že od věřitele převzal v hotovosti peněžní prostředky (smlouva o spotřebitelském úvěru číslo). Žalovaný zaplatil podle tvrzení žalobkyně celkem částku ve výši 16 261 Kč.
4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, právní předchůdce žalobkyně provedl hodnocení žalovaného dle údajů o jeho příjmech a výdajích. V tomto směru bylo v žalobkyní předložené formulářové listině nazvané karta zákazníka vyplněno, že žalovaný je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, žije jako spolubydlící s jiným rodinným příslušníkem, pracuje jako skladník ve právnická osoba, pobírá mzdu ve výši 22 000 Kč, pracovní poměr je sjednán na dobu neurčitou. Měsíční výdaje žalovaného činí 11 150 Kč, z čehož 5 000 Kč představují výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie), 4 000 Kč osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení)
a 2 150 splátky úvěrů/zápůjček. Dále je zde uvedeno, že žalovaný má další zápůjčku či úvěr
u příjmení jméno v celkové výši 10 000 Kč, u jiných poskytovatelů zápůjčku či úvěr nemá. Žalobkyně uvedla, že poskytnuté údaje od žalovaného její právní předchůdce ověřil doklady vyžádanými
od žalovaného, zejména výplatními páskami, pracovní smlouvou a nájemní smlouvou, přičemž poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka. V kartě zákazníka v části nazvané dokumenty k ověření finanční situace žadatele jsou uvedeny bankovní výpisy, výplatní pásky a pracovní smlouva. Žádné relevantní listiny (vyjma karty zákazníka) však žalobkyní označeny a předloženy nebyly.
5. právnická osoba pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku).
6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele
na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti
v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovaným ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo postoupila právnická osoba anonymizována dvě slova, x právnická osoba žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 uzavřené mezi společností právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena společností právnická osoba dopisem ze dne 29. 11. 2019. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011,
sp. zn. 31 Cdo 678/2009 nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy.
Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.
9. Ačkoliv na předložené smlouvě o spotřebitelském úvěru je podpis obou smluvních stran, soud nicméně s ohledem na popsaný skutkový stav věci shledal, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdce žalobkyně řádným způsobem neposoudil úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.
10. Jak žalobkyně sama uvedla, její právní předchůdce vycházel z informací získaných od žalovaného v zákaznické kartě a tyto informace ověřil oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Žalovaný v zákaznické kartě uvedl, že pobírá mzdu ve výši 22 000 Kč měsíčně, je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost a jeho výdaje činí 11 150 Kč, z čehož částka 5 000 Kč představuje náklady na bydlení, částka 4 000 Kč osobní výdaje a částka 2 150 Kč splátky úvěrů/zápůjček. V kartě zákazníka je dále uvedeno, že zápůjčky či úvěry u jiných poskytovatelů žalovaný sjednány nemá, má sjednánu pouze další zápůjčku/úvěr od právnická osoba anonymizováno. V části nazvané ověřené dokumenty jsou uvedeny bankovní výpisy - příjmy, výplatní pásky a pracovní smlouva, předloženy však soudu nebyly žádné listiny. Tyto dokumenty, pokud tedy byly žalovaným poskytovateli úvěru předloženy, sloužily k ověření jeho příjmů, co se však týče výdajů žalovaného, tyto dle údajů v kartě zákazníka právní předchůdce žalobkyně žádným způsobem neověřoval, a to ani výdaje podstatné (zejména výši nákladů na bydlení). Rovněž nijak neověřoval, zda žalovaný prochází či neprochází registry dlužníků (insolvenční rejstřík, NRKI, registr SOLUS apod.), kdy se pouze spokojil s tvrzením žalovaného, že žádné další zápůjčky či úvěry u jiných poskytovatelů nemá. Soud tak dospěl k závěru, že výše příjmů i výdajů žalovaného nebyla právním předchůdcem žalobkyně řádně ověřena. Pouhé vyplnění údajů do formuláře, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě dostatečných informací.
11. S ohledem na shora uvedené tak má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně (jejího právního předchůdce) řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných
a přiměřených informací, a proto posouzení úvěruschopnosti žalovaného shledal v tomto konkrétním případě nedostatečným. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru má být úvěr navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. To právní předchůdce žalobkyně nesplnil, a tomu odpovídá i výsledek, byť žalovaný svůj dluh z počátku splácel.
12. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy o úvěru v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možno od ostatního obsahu oddělit.
13. Jestliže je tedy smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z předmětné smlouvy. Z tohoto důvodu proto nevznikl žalobkyni nárok na úroky a poplatky sjednané ve smlouvě o úvěru.
14. Žalobkyně však prokázala, že její právní předchůdce žalovanému poskytl peněžní prostředky
ve výši 25 000 Kč (viz smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 26. 10. 2017). Soud proto posoudil nárok žalobkyně jako nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaný na dluh žalobkyni dosud uhradil částku 16 261 Kč,
kterou soud započetl jako plnění na jistinu. Na jistině tak zbývá uhradit částku 8 739 Kč
(25 000 Kč – 16 261 Kč), k jejíž úhradě soud žalovaného svým rozhodnutím zavázal.
15. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru stanovuje, že spotřebitel (žalovaný) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2
o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat toliko určení splatnosti v neplatné smlouvě (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019).
16. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 7. 5. 2020, a to výzvou
ze dne 30. 4. 2020, kterou žalovanému zaslala dne 1. 5. 2020. Splatnost dlužné částky tedy nastala 7. 5. 2020 a počínaje dnem 8. 5. 2020 je žalovaný v prodlení a počínaje tímto dnem až do zaplacení má žalobkyně právo na úrok z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (10 %). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 21 158,10 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, proto jí soud přiznal úrok z prodlení v jí požadované (nižší) výši, avšak pouze z částky 8 739 Kč, na kterou jí podle výsledku dokazování vzniklo právo, a až od 8. 5. 2020, neboť až od tohoto data byl žalovaný s vrácením částky 8 739 Kč v prodlení.
17. Soud tedy z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. zavázal žalovaného k zaplacení částky 8 739 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8 739 Kč za dobu od 8. 5. 2020 do zaplacení a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.
18. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla ke dni vyhlášení rozsudku (10. 5. 2022) v řízení úspěšná co do přiznání částky 8 739 Kč s příslušenstvím, přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí částku 27 877 Kč s příslušenstvím. Je tak zcela evidentní, že převážně úspěšný v řízení je žalovaný. Tento však žádné soudně uznatelné náklady řízení nedoložil, a vzhledem k tomu, že tyto se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
19. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné do tří dnů od právní moci rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.