Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 115/2022-45

Okresní soud ve obec rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Polehlou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 27 877 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 739 Kč s úrokem z prodlení

ve výši 9 % ročně z částky 8 739 Kč za dobu od 8. 5. 2020 do zaplacení, a to vše

do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 19 138 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 990,82 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 856,62 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 21 158,10 Kč

za dobu od 30 11. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně

z částky 21 158,10 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do 7. 5. 2020 a úroku z prodlení

ve výši 9 % ročně z částky 12 419,10 Kč za dobu od 8. 5. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 739 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8 739 Kč za dobu od 8. 5. 2020 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 19 138 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 990,82 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 856,62 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 21 158,10 Kč za dobu od 30 11. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 21 158,10 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do 7. 5. 2020 a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 12 419,10 Kč za dobu od 8. 5. 2020 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba (dále též„ společnost“) a žalovaným byla dne 26. 10. 2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě společnost žalovanému poskytla peněžní prostředky

ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutí peněžních prostředků úrok

ve výši 3 500 Kč, administrativní poplatek ve výši 5 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 000 Kč a doplňkovou službu životního pojištění ve výši 638 Kč, a to

v 58 týdenních splátkách ve výši 761 Kč. Žalovaný zaplatil celkem částku ve výši 16 261 Kč. Žalobkyně požaduje kromě dlužné jistiny ve výši 21 158,10 Kč a poplatků ve výši 6 718,90 Kč dále úrok ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 7. 12. 2018 do zaplacení, který za dobu do 29. 11. 2019 kapitalizovala částkou 4 990,82 Kč, a dále úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 14. 12. 2018 do zaplacení, který za dobu do 29. 11. 2019 kapitalizovala částkou 1 856,62 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud proto projednal věc v nepřítomnosti účastníků v souladu s  ; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a společností právnická osoba (dále též„ společnost“) byla dne 26. 10. 2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě společnost žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 3 500 Kč, s administrativním poplatkem ve výši 5 000 Kč, s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 000 Kč a se sjednaným pojištěním anonymizována dvě slova ve výši 638 Kč (celkem tedy částku 44 138 Kč) splatit v 58 týdenních splátkách ve výši 761 Kč, přičemž první splátku byl žalovaný povinen zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku až po poslední vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že od věřitele převzal v hotovosti peněžní prostředky (smlouva o spotřebitelském úvěru číslo). Žalovaný zaplatil podle tvrzení žalobkyně celkem částku ve výši 16 261 Kč.

4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, právní předchůdce žalobkyně provedl hodnocení žalovaného dle údajů o jeho příjmech a výdajích. V tomto směru bylo v žalobkyní předložené formulářovéě nazvané karta zákazníka vyplněno, že žalovaný je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, žije jako spolubydlící s jiným rodinným příslušníkem, pracuje jako skladník ve právnická osoba, pobírá mzdu ve výši 22 000 Kč, pracovní poměr je sjednán na dobu neurčitou. Měsíční výdaje žalovaného činí 11 150 Kč, z čehož 5 000 Kč představují výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie), 4 000 Kč osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení)

a 2 150 splátky úvěrů/zápůjček. Dále je zde uvedeno, že žalovaný má další zápůjčku či úvěr

u příjmení jméno v celkové výši 10 000 Kč, u jiných poskytovatelů zápůjčku či úvěr nemá. Žalobkyně uvedla, že poskytnuté údaje od žalovaného její právní předchůdce ověřil doklady vyžádanými

od žalovaného, zejména výplatními páskami, pracovní smlouvou a nájemní smlouvou, přičemž poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka. V kartě zákazníka v části nazvané dokumenty k ověření finanční situace žadatele jsou uvedeny bankovní výpisy, výplatní pásky a pracovní smlouva. Žádné relevantníy (vyjma karty zákazníka) však žalobkyní označeny a předloženy nebyly.

5. právnická osoba pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku).

6. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele

na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti

v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovaným ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo postoupila právnická osoba anonymizována dvě slova, x právnická osoba žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 uzavřené mezi společností právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena společností právnická osoba dopisem ze dne 29. 11. 2019. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011,

sp. zn. nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy.

Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

9. Ačkoliv na předložené smlouvě o spotřebitelském úvěru je podpis obou smluvních stran, soud nicméně s ohledem na popsaný skutkový stav věci shledal, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdce žalobkyně řádným způsobem neposoudil úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

10. Jak žalobkyně sama uvedla, její právní předchůdce vycházel z informací získaných od žalovaného v zákaznické kartě a tyto informace ověřil oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Žalovaný v zákaznické kartě uvedl, že pobírá mzdu ve výši 22 000 Kč měsíčně, je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost a jeho výdaje činí 11 150 Kč, z čehož částka 5 000 Kč představuje náklady na bydlení, částka 4 000 Kč osobní výdaje a částka 2 150 Kč splátky úvěrů/zápůjček. V kartě zákazníka je dále uvedeno, že zápůjčky či úvěry u jiných poskytovatelů žalovaný sjednány nemá, má sjednánu pouze další zápůjčku/úvěr od právnická osoba anonymizováno. V části nazvané ověřené dokumenty jsou uvedeny bankovní výpisy - příjmy, výplatní pásky a pracovní smlouva, předloženy však soudu nebyly žádnéy. Tyto dokumenty, pokud tedy byly žalovaným poskytovateli úvěru předloženy, sloužily k ověření jeho příjmů, co se však týče výdajů žalovaného, tyto dle údajů v kartě zákazníka právní předchůdce žalobkyně žádným způsobem neověřoval, a to ani výdaje podstatné (zejména výši nákladů na bydlení). Rovněž nijak neověřoval, zda žalovaný prochází či neprochází registry dlužníků (insolvenční rejstřík, NRKI, registr SOLUS apod.), kdy se pouze spokojil s tvrzením žalovaného, že žádné další zápůjčky či úvěry u jiných poskytovatelů nemá. Soud tak dospěl k závěru, že výše příjmů i výdajů žalovaného nebyla právním předchůdcem žalobkyně řádně ověřena. Pouhé vyplnění údajů do formuláře, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě dostatečných informací.

11. S ohledem na shora uvedené tak má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně (jejího právního předchůdce) řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných

a přiměřených informací, a proto posouzení úvěruschopnosti žalovaného shledal v tomto konkrétním případě nedostatečným. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru má být úvěr navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. To právní předchůdce žalobkyně nesplnil, a tomu odpovídá i výsledek, byť žalovaný svůj dluh z počátku splácel.

12. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. ), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy o úvěru v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možno od ostatního obsahu oddělit.

13. Jestliže je tedy smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z předmětné smlouvy. Z tohoto důvodu proto nevznikl žalobkyni nárok na úroky a poplatky sjednané ve smlouvě o úvěru.

14. Žalobkyně však prokázala, že její právní předchůdce žalovanému poskytl peněžní prostředky

ve výši 25 000 Kč (viz smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 26. 10. 2017). Soud proto posoudil nárok žalobkyně jako nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaný na dluh žalobkyni dosud uhradil částku 16 261 Kč,

kterou soud započetl jako plnění na jistinu. Na jistině tak zbývá uhradit částku 8 739 Kč

(25 000 Kč – 16 261 Kč), k jejíž úhradě soud žalovaného svým rozhodnutím zavázal.

15. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru stanovuje, že spotřebitel (žalovaný) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2

o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat toliko určení splatnosti v neplatné smlouvě (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. ).

16. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 7. 5. 2020, a to výzvou

ze dne 30. 4. 2020, kterou žalovanému zaslala dne 1. 5. 2020. Splatnost dlužné částky tedy nastala 7. 5. 2020 a počínaje dnem 8. 5. 2020 je žalovaný v prodlení a počínaje tímto dnem až do zaplacení má žalobkyně právo na úrok z prodlení v zákonné výši dané (10 %). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 21 158,10 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, proto jí soud přiznal úrok z prodlení v jí požadované (nižší) výši, avšak pouze z částky 8 739 Kč, na kterou jí podle výsledku dokazování vzniklo právo, a až od 8. 5. 2020, neboť až od tohoto data byl žalovaný s vrácením částky 8 739 Kč v prodlení.

17. Soud tedy z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. zavázal žalovaného k zaplacení částky 8 739 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8 739 Kč za dobu od 8. 5. 2020 do zaplacení a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

18. O nákladech řízení rozhodl soud podle Žalobkyně byla ke dni vyhlášení rozsudku (10. 5. 2022) v řízení úspěšná co do přiznání částky 8 739 Kč s příslušenstvím, přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí částku 27 877 Kč s příslušenstvím. Je tak zcela evidentní, že převážně úspěšný v řízení je žalovaný. Tento však žádné soudně uznatelné náklady řízení nedoložil, a vzhledem k tomu, že tyto se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

19. Podle jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné do tří dnů od právní moci rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.