Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
12 C 52/2022-58
název soudu rozhodl samosoudcem celé jméno řešitele ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši částka a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku částka a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku částka, k rukám Mgr. jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku [částka] a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku [částka], k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobou, doručenou soudu dne datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 8,25% a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že žalovaný dne datum uzavřel se žalobkyní, smlouvu o spotřebitelském úvěru anonymizováno číslo na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr, a to opakovaně, až do výše disponibilního úvěrového limitu ve výši částka převodem na jeho účet popř. čerpáním pomocí kreditní karty žalobkyně. Žalovaný se zavázal úvěr splatit a hradit v měsíčních pravidelných splátkách ve výši částka spolu se sjednaným úrokem ve výši 34,33 % ročně, splatných vždy ke každému 15. dni v měsíci, celková částka splatná klientem (bez platby pojistného) by činila částka. Podpisem smlouvy o úvěru žalovaný přistoupil ke smlouvě o skupinovém pojištění pro případ ztráty schopnosti splácet úvěr a zavázal se hradit měsíčně pojištění ve výši 0,65% aktuálního dluhu žalovaného vůči žalobkyni. Závazek ze strany žalobkyně byl splněn a žalovanému byl dne datum převodem na jeho účet poskytnut sjednaný úvěr. Žalovaný své povinnosti vyplývající z uzavřené smlouvy neplnil a nehradil jednotlivé splátky úvěru. Vzhledem k opakovanému prodlení žalovaného, žalobkyně dopisem ze dne datum písemně odstoupila od smlouvy. Odstoupením smlouva o úvěru zaniká a celý do té doby nesplacený úvěr a veškeré další peněžité závazky ze smlouvy se stávají splatnými a klient je povinen okamžitě je uhradit žalobkyni v plné výši. Celkový dluh žalovaného ve výši částka se skládá z jistiny ve výši částka, dlužných splátek pojištění částka, dlužných běžných úroků vyčíslených ke dni odstoupení na částku částka a dlužné úhrady nákladů v případě ukončení smlouvy o úvěru ze strany věřitele ve výši částka a dlužné úhrady nákladů za upomínky ve výši částka. Žalovaný byl vyzván dopisem ze dne datum k uhrazení pohledávky, což doposud neučinil. Žalobkyně doplnila žalobu podáním ze dne datum v němž především popsala, jakým způsobem prověřila úvěruschopnost žalovaného a mimo jiné uvedla, že žalovaný na úvěr zaplatil částku částka.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že mezi právnická osoba s.r.o. a žalovaným (jako klientem), byla dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru anonymizováno číslo na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr, a to opakovaně, až do výše disponibilního úvěrového limitu ve výši částka převodem na jeho účet, popř. čerpáním pomocí kreditní karty žalobkyně. Žalovaný se zavázal úvěr splatit a hradit v měsíčních pravidelných splátkách ve výši částka spolu se sjednaným úrokem ve výši 34,33 % ročně, splatných vždy ke každému 15. dni v měsíci; celková částka splatná klientem by činila částka. Žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši částka dne datum (Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum, z výpisu z úvěrového účtu). Žalovaný do smlouvy o spotřebitelském úvěru písemně prohlásil, že je zaměstnán s měsíčním příjmem částka, je svobodný, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě a že je nájemcem. Výdaje na bydlení a osobní výdaje uvedeny nebyly, splátky úvěrů uvedl ve výši částka; k tomu žalovaný doložil výpisem ze svého účtu, že dne datum obdržel na účet částku částka od právnická osoba a dne datum od příjmení příjmení spol. s.r.o. částku částka, přičemž z tohoto výpisu z účtu za období od datum do datum zároveň vyplývá, že žalovaný byl ve stálém (maximálním povoleném) debetu. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti zároveň vyplývá, že žalobkyně počítala s příjmem žalovaného ve výši částka a s výdaji pouze ve výši částka představující splátky dalších úvěrů (ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum, z výpisu z účtu, ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti). Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by zaplatil jinou část pohledávky, než kterou tvrdila žalobkyně; žalobkyně tvrdila, že žalovaný zaplatil částku částka. Žalobkyně dne datum vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dluhu ve výši částka, když výzva byla žalovanému odeslána dne datum; (z odstoupení od smlouvy o úvěru ze dne datum a z podacího lístku).
4. Po hodnocení shora uvedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Dne datum žalobkyně na základě uzavřené smlouvy poskytla žalovanému částku částka a žalovaný se jí zavázal vrátit částku částka v pravidelných měsíčních splátkách po částka. Žalovaný zaplatil pouze částku částka. Žalobkyně od smlouvy odstoupila a vyzvala žalovaného k okamžitému uhrazení dluhu výzvou, která byla žalovanému odeslána dne datum. V rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaný ve smlouvě uvedl, že je zaměstnán s měsíčním příjmem částka, je svobodný, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě a že je nájemcem. Výdaje na bydlení a osobní výdaje však neuvedl, splátky úvěrů uvedl ve výši částka; k tomu žalovaný doložil výpisem ze svého účtu příjem ve výši částka, a také to, že v měsíci předcházejícímu poskytnutí úvěru byl na účtu ve stálém (maximálním povoleném) debetu.
5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
7. Podle ustanovení § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle ustanovení § 87 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Shora uvedený skutkový stav ve věci smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne datum, soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. V souladu s cit. ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., proto bylo povinností úvěrující společnosti (věřitele) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů s tím, že úvěr mohl být pod sankcí neplatnosti smlouvy poskytnut pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Judikatura Nejvyššího soudu přitom již opakovaně dovodila, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018).
11. Z výše uvedeného ustanovení § 87 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. lze sice dospět k závěru, že výše uvedená neplatnost smlouvy je toliko neplatností relativní, nicméně z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C – číslo (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.
12. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že žalovaný poskytl informace, na základě nichž bylo možno posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, jak mu ukládalo cit. ve smyslu ust. § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., a že žalobkyně tyto poměry prověřovala na základě listin od žalovaného a nahlédnutím do veřejných rejstříků. K uvedeným tvrzením pak žalobkyně doložila smlouvu o úvěru, z níž vyplývá, že žalovaný prohlásil, že jeho příjem činí částka, což však nedoložil, naopak z výpisu z účtu vyplývá, že jeho měsíční příjem činil toliko částka, což ostatně byla i částka, se kterou kalkulovala i žalobkyně. Zároveň kalkulovala s tvrzenými výdaji pouze ve výši částka představující splátky dalších úvěrů, aniž by jakkoliv zkoumala, resp. alespoň od žalovaného zjišťovala jeho další výdaje např. na bydlení (když žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu), když zcela pominula, že dle výpisu z účtu je žalovaný zjevně v platební neschopnosti. Pokud se tedy úvěrující společnost spokojila pouze s prohlášeními žalovaného stran jeho výdajů, aniž by se je nechala žalovaného doložit (alespoň výdaje na bydlení), přičemž zcela ignorovala setrvalý debetní stav na účtu žalovaného, jeho velmi nízký příjem a splátky úvěrů dosahující téměř poloviny jeho příjmů, má soud za to, že žalobkyně neposuzovala podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. úvěruschopnost spotřebitele na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a tedy nemohl dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. S ohledem na shora popsané má soud za to, že úvěrující společnost poskytla spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, a úvěrová smlouva je proto s odkazem na shora uvedenou judikaturu Nejvyššího soudu a Soudního dvora Evropské unie podle cit. ust. § 87 odst. 1 zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neplatná, a proto žalobkyni, nelze plnění z titulu smlouvy přiznat. Žalobkyně tak mohla po žalovaném uplatnit toliko nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 2991 a násl. OZ.
14. příjmení soud zjistil výši bezdůvodného obohacení dle shora uvedeného právního závěru, bylo třeba odečíst částku již zaplacených finančních prostředků od poskytnutých prostředků, tedy částka – částka. Výsledná částka, tj. částka, je částkou bezdůvodného obohacení, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni spolu s úrokem z prodlení od datum do zaplacení (žalobkyně prokázala odeslání výzvy k plnění dne datum, přičemž podle fikce doručení dle ust. §573 občanského zákoníku byla zásilka s výzvou žalovanému doručena třetí pracovní den, tedy dne datum s okamžitým plněním, proto dnem kdy mohl žalovaný nejpozději plnit byl datum a ode dne následujícího je pak žalovaný v prodlení s plněním předmětné částky). Žalobkyně v žalobě požaduje úrok z prodlení až ode dne datum, který soud, podle § 1970 občanského zákoníku, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., přiznal. Ve zbývající části posuzovaného nároku soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.
15. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o.s.ř.“), podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 70 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 85 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 15 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka. Soud žalobkyni nepřiznal odměnu a režijní paušál za podání ze dne datum, když výzva soudu předcházející tomuto podání směřovala především k doplnění důkazů (nikoliv tvrzení), a i kdyby směřovala k doplnění tvrzení o úvěruschopnosti žalované, má soud za to, že lze po žalobkyni, která je zastoupena advokátem, oprávněně požadovat, aby již samotný návrh na zahájení řízení dostatečně určitá tvrzení v uvedeném směru obsahoval a nebyl doplňován až na výzvu soudu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu.
Nebudou-li dobrovolně splněny povinnosti uložené tímto rozhodnutím ve stanovených lhůtách, lze rozhodnutí vykonat.