Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
24 C 160/2022-19
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 945 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 945 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 41,54 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám anonymizováno jméno příjmení, advokáta.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 945 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 41,54 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta.
Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 945 Kč s příslušenstvím jako dluhu na televizních poplatcích podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, za období od května 2021 do listopadu 2021.
Jelikož účastníci neměli námitek proti rozhodnutí bez nařízení jednání, postupoval soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) a rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Z nich soud zjistil, že podle potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků vyhotoveného Českou poštou, s.p. dne datum žalovaná jako poplatník televizních poplatků přihlásila v lednu 2019 televizní přijímač. Předžalobní upomínkou ze dne 3. 12. 2021 vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky ve lhůtě 15 dnů od doručení uvedené výzvy.
Na základě zjištění učiněných z předložených listin a v souladu s § 3 odst. 2, § 6, § 7 odst. 2, § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, dospěl soud k závěru, že žalovaná byla v žalovaném období poplatníkem televizního poplatku ve výši 135 Kč měsíčně, splatného do patnáctého dne každého měsíce. Za shora vymezené období tak byla žalovaná povinna žalobkyni uhradit celkem částku 945 Kč. Jelikož v řízení nebyl tvrzen ani prokázán opak, má soud za prokázané, že žalovaná svoji povinnost v rozsahu žalované částky nesplnila, a žaloba je tudíž co do jistiny důvodná. Jelikož se žalovaná dnem následujícím po dni splatnosti každého z měsíčních poplatků dostala do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu ve smyslu § 1968 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), má žalobkyně též nárok na úrok z prodlení podle § 1970 o. z., a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně v souladu s těmito předpisy požaduje úrok z prodlení ode dne následujícího po zákonem stanovené patnáctidenní splatnosti každého poplatku až do datum, tj. do dne podání žaloby, a to v kapitalizované výši 41,54 Kč. Soud proto žalobě vyhověl v plném rozsahu jak co do jistiny, tak i ohledně požadovaného příslušenství. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalované uložil, aby žalovanou částku zaplatila do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.
O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a má proto právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o žalobkyní požadovanou odměnu jejího zástupce (advokáta), jeho hotové výdaje a náhradu daně z přidané hodnoty, již je tento zástupce povinen odvést, soud žalobkyni náhradu za tyto náklady nepřiznal. Vyšel přitom z nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. ústavní nález, podle něhož sice činnost anonymizováno (žalobkyně) není výkonem veřejné moci, nicméně na poli svého působení se anonymizováno těší výsadnímu postavení, k čemuž má vytvořeny specifické podmínky, a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Dále Ústavní soud uvedl, že § 142 odst. 1 o. s. ř. hovoří o nákladech potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Pokud anonymizováno agendu televizních poplatků sama spravuje a tuto agendu následně předává příslušné advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně (výjimka je samozřejmě možná) očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci specializovaného právního útvaru anonymizováno. Na náhledu Ústavního soudu nezměnila nic ani skutečnost, že novelizací vyhlášky č. 177/1996 Sb. došlo ke snížení přiznávaných odměn advokátů (k tomu v podrobnostech nález Ústavního soudu ze dne 26. 8. 2014, sp. zn. ústavní nález).
Zástupce žalobkyně v dané věci sice podal žalobu, nicméně s ohledem na jednoznačnost podkladů vypracovaných žalobkyní i právní jednoduchost věci soudu vůbec není zřejmé, jaké odborné či specializované znalosti k její formulaci použil. Žaloba na první pohled vyvolává dojem vysoce odborného textu, avšak fakticky je tvořena shrnutím skutkových okolností věci, citací právních předpisů a vyúčtováním služeb zástupce. Především tedy není v žalobě obsažena žádná nová a pro věc podstatná právní argumentace, kterou by bylo možné od advokáta coby zástupce žalobkyně očekávat a která by založila účelnost nákladů vynaložených žalobkyní na takového zástupce. S ohledem na výše uvedené považuje soud náklady žalobkyně na jejího zástupce za neúčelně vynaložené, nicméně přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. (dále jen„ vyhláška“) jako účastníkovi řízení, jenž nebyl v řízení zastoupen. Tyto náklady činí celkem 600 Kč a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů řízení ve výši 200 Kč představující podle § 2 odst. 1 vyhlášky 100 Kč za každý ze dvou v řízení učiněných úkonů uvedených v § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky (návrh na zahájení řízení, výzva k plnění), neboť se jedná o řízení, v němž bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Podle § 160 odst. o. s. ř. soud žalované uložil, aby náhradu nákladů řízení zaplatila podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.