Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 89/2022-43

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Jun Liškovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa

zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.

sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení částky částka s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky částka s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, s úrokem ve výši 31,894 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, a dále ohledně zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do datum a z částky částka od datum do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá ohledně částky [částka] s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], s úrokem ve výši 31,894 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], a dále ohledně zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum na žalovaném domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Uváděla, že dne datum uzavřela s žalovaným úvěrovou smlouvu, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši částka za účelem zaplacení kupní ceny předmětu financování- motorového vozidla. příjmení úvěru byla vyplacena na účet prodejce vozidla. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 31,893918 % p. a. v 60 pravidelných měsíčních splátkách ve výši částka, počínaje dnem datum. příjmení splatnost úvěru byla stanovena na den datum, přičemž celkem se žalovaný zavázal uhradit částku ve výši částka. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, a žalobkyně proto úvěr ke dni datum zesplatnila a žalovaného vyzvala k zaplacení celého úvěru. Žalovaný na výzvu nereagoval, dlužnou částku neuhradil a byl proto vyzván k odevzdání vozidla, kterým byl úvěr zajištěn na základě uzavřené smlouvy o zajišťovacím převodu práva. Žalobkyně následně přistoupila k prodeji vozidla a částku, kterou zpeněžením vozidla získala, použila na částečnou úhradu dlužné částky. K úhradě zbývající výše dlužné částky byl žalovaný vyzván dopisem ze dne datum a následně i předžalobní výzvou ze dne datum, přesto však ničeho neuhradil.

2. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobce uvedl, že při uzavření smlouvy o úvěru hodnotil schopnost žalovaného úvěr splácet, a to nahlédnutím do registru anonymizována dvě slova, příjmení do centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku. Dále byly porovnány příjmy a výdaje žalovaného, které uvedl v žádosti o poskytnutí úvěru.

3. Žalovaný se z ústního jednání telefonicky omluvil, uvedl, že s žalovanou částkou souhlasí a požádal o možnost ji uhradit ve splátkách ve výši 3 – částka.

4. Soud z předložených listinných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Dne datum uzavřela žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu č. spisová značka, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši částka za účelem financování koupě vozidla anonymizováno řada anonymizováno, příjmení: anonymizováno (dále jen„ Vozidlo“). Žalovaný se úvěr zavázal splácet spolu s úrokem ve výši 31,893918 % měsíčními splátkami ve výši částka, počínaje dnem datum Celkem se žalovaný takto zavázal uhradit částku částka v 60 splátkách, přičemž konečná splatnost úvěru byla smluvena na datum. Součástí úvěrové smlouvy byla v čl. 6 smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva, na základě které došlo k převodu vlastnického práva k Vozidlu na žalobkyni za účelem zajištění pohledávek žalobkyně za žalovaným. Mezi účastníky bylo sjednáno, že v případě úplného splacení všech dluhů, zajišťovací smlouva zaniká. Pro případ porušení povinností ze smlouvy ze strany žalovaného byla žalobkyně oprávněna zahájit výkon zajišťovacího převodu práva, tzn. Vozidlo žalovanému odebrat, zpeněžit a výtěžek započíst na dluh žalovaného (z úvěrové smlouvy ze dne datum). Žalovaný úvěr nesplácel, dle tvrzení žalobkyně neuhradil ničeho, a žalobkyně proto úvěr zesplatnila a žalovaného vyzvala k úhradě celé dlužné částky (z výzvy ze dne datum). Žalovaný ani po té dlužnou částku neuhradil a žalobkyně proto přistoupila k prodeji Vozidla. Vozidlo bylo prodáno za kupní cenu ve výši částka, jež byla započtena na částečnou úhradu dlužné částky (z kupní smlouvy ze dne datum, splátkového kalendáře a přehledu plateb – saldokonta úvěrové smlouvy). K úhradě zbývající dlužné částky byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou ze dne datum, přesto ji však dosud neuhradil (z předžalobní výzvy, včetně dokladu o odeslání).

5. Po poučení soudu dle ustanovení a 3 , (dále jen „“), že je povinna tvrdit, jakým způsobem posuzovala úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně uvedla, že žalovaný byl před uzavřením úvěrové smlouvy vyzván, aby uvedl výši svých příjmů a výdajů, přičemž veškeré údaje byly zapsány do tzv. matričního listu klienta. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán s trvalým příjmem. Žalobkyně dále provedla lustraci žalovaného v registru anonymizováno, kde zjistila, že žalovaný nehradí žádný úvěr a po porovnání příjmů žalovaného ve výši částka a výdajů ve výši částka na domácnost a ve výši částka životní minimum na jedince dospěla k závěru, že žalovaný bude úvěr schopen splácet.

6. Soud dále provedl důkaz předloženou pracovní smlouvou a mzdovým výměrem, dle kterých je žalovaný od datum zaměstnán jako řidič a jeho hrubá měsíční mzda činí částka. Z výplatních pásek za měsíce červenec až říjen roku 2019 bylo zjištěno, že čistá měsíční mzda žalovaného činí částka a žalovanému je dále vypláceno cestovné ve výši částka. Z matričního listu soud dále zjistil, že žalovaný s žádostí o poskytnutí úvěru uvedl, že je zaměstnán s měsíčním příjmem ve výši částka, bydlí u rodičů, je svobodný a nemá žádné vyživovací povinnosti. Dle úvěrové zprávy nemá žalovaný evidovány žádné další úvěrové smlouvy.

7. Při právním posouzení věci soud vycházel ze , , (dále jen„ o. z.“), a ze , o spotřebitelském úvěru.

8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

16. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

17. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne datum je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného řádně prověřila, nicméně soud dospěl k závěru, že posouzení úvěruschopnosti žalobkyně neprovedla dostatečně. Žalobkyně tvrdila, že porovnala příjmy a výdaje žalovaného a provedla lustraci žalovaného v dostupných databázích, neuvedla však, z jakých konkrétních výdajů žalovaného vycházela. Vycházela-li pouze z částky životního minima ve výši částka a výdajů na domácnost částka, pak tyto výdaje nejsou ničím podloženy, a to dokonce ani tvrzením samotného žalovaného. Pokud příjem žalovaného činí částka a splátka úvěru částka, je třeba bezpodmínečně trvat na tom, aby i výdaje žalovaného byly řádně prověřeny tak, aby bylo zřejmé, že žalovaný bude takto vysokou splátku schopen pravidelně splácet. Žalobkyně řádné zkoumání úvěruschopnosti nedoložila ani po té, kdy k tomu byla soudem vyzvána a poučena dle a , kdy sice doložila pracovní smlouvu, mzdový výměr a výplatní pásky, ale nedoložila žádnéy, ze kterých by bylo patrné, že řádně ověřila rovněž výdaje žalovaného. Vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem, dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by úvěruschopnost žalovaného řádně prověřila a úvěrovou smlouvu je proto nutné považovat za neplatnou.

18. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne datum, sp. zn. ústavní nález), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

19. Na základě shora uvedeného soud uzavřel, že úvěruschopnost žalovaného nebyla před uzavřením smlouvy prověřena. Z uvedeného důvodu je předmětná smlouva absolutně neplatná, a to dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Závěr o absolutní neplatnosti se opírá o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci OPR- právnická osoba GK (C číslo). Uvedeným rozhodnutím bylo dovozeno, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, z nichž vychází právní úprava obsažená v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

20. Z povahy věci, a rovněž s přihlédnutím k citovanému rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie je smyslem institutu posuzování úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru vyhnout se situacím, kdy by úvěr byl poskytnut i osobám, u nichž by bylo lze důvodně pochybovat o tom, že budou schopny úvěr splácet. V uvedené právní úpravě se proto projevuje zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat a právní jednání zjevně narušující veřejný pořádek má za následek jeho absolutní neplatnost, ke které soud přihlíží i bez námitky (§ 588 o. z.).

21. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o. z. pro absenci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku částka, na kterou byla uhrazena pouze částka ve výši částka, kterou žalobkyně získala zpeněžením Vozidla. Žalovaný je proto povinen žalobkyni jako bezdůvodné obohacení vydat zbývající částku ve výši částka. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovaného ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění). Ve zbývajícím rozsahu úroků z prodlení požadovaných za období, kdy částka nemohla být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatná, úroků, smluvních sankcí a nákladů vynaložených na vymáhání pohledávky, které mají oporu ve smlouvě, která je ovšem neplatná a žalobkyni proto tyto částky nenáležejí, soud žalobu zamítl. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyni nevzniklo právo ani na náhradu nákladů vynaložených v souvislosti s prodejem Vozidla, neboť i smlouvu o zajišťovacím převodu vlastnického práva, jež byla obsažena v neplatné smlouvě o úvěru, je třeba považovat za neplatnou, když nelze platně zajistit neplatný závazek.

22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť převážně úspěšný žalovaný náklady neuplatňoval.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.

Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle (exekučního řádu).