Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 101/2022-72

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 127 526,58 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 47 579,98 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 853,18 Kč za dobu od 29.9.2021 do 14.12.2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 47 579,98 Kč od 15. 12. 2021 do zaplacení, a dále částku ve výši 72 346,94 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 297,28 Kč za dobu od 29.9.2021 do 14.12.2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 72 346,94 Kč od 15. 12. 2021 do zaplacení.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 1 270,04 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 861,68 Kč, úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 47 955,02 Kč od 15. 12. 2021 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 22,77 Kč za dobu od 29.9.2021 do 14.12.2021 a úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 270,04 Kč od 15. 12. 2021 do zaplacení, a dále částky ve výši 6 329,62 Kč, spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 15 729,96 Kč, úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 78 076,56 Kč od 15. 12. 2021 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 113,52 Kč za dobu od 29.9.2021 do 14.12.2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 329,62 Kč od 15. 12. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení ve výši 28 769,60 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, LL.M., advokáta.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 47 579,98 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 853,18 Kč za dobu od 29.9.2021 do 14.12.2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 47 579,98 Kč od 15. 12. 2021 do zaplacení, a dále částku ve výši 72 346,94 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 297,28 Kč za dobu od 29.9.2021 do 14.12.2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 72 346,94 Kč od 15. 12. 2021 do zaplacení. II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 1 270,04 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 861,68 Kč, úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 47 955,02 Kč od 15. 12. 2021 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 22,77 Kč za dobu od 29.9.2021 do 14.12.2021 a úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 270,04 Kč od 15. 12. 2021 do zaplacení, a dále částky ve výši 6 329,62 Kč, spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 15 729,96 Kč, úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 78 076,56 Kč od 15. 12. 2021 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 113,52 Kč za dobu od 29.9.2021 do 14.12.2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 329,62 Kč od 15. 12. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení ve výši 28 769,60 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], LL.M., advokáta.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 14.12.2021 ve znění jejího doplnění domáhala po žalované zaplacení celkové částky 127 526,58 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že se žalovanou uzavřela dne 19.2.2018 smlouvu o úvěru číslo v rámci které jí byl poskytnut revolvingový úvěr číslo součástí smlouvy byly úvěrové podmínky. Tvrdila, že smlouva byla uzavřena elektronickou formou prostřednictvím Správce financí, tj. webového rozhraní žalobkyně, jež je obdobou internetového bankovnictví s tím, že v rámci registrace klienta do systému je ověřována totožnost klienta poskytnutím osobních a kontaktních údajů (rodné číslo, číslo mobilního telefonu, e-mail, občanský průkaz). Registrace a podpis smlouvy byl žalovanou učiněn za pomoci SMS kódu na telefonním čísle číslo a IP adrese číslo. Žalovaná se u žalobkyně registrovala dne 18.7.2017, když projevila souhlas s užíváním Správce financí a s možností elektronického uzavírání smluv. Smlouva byla elektronicky podepsána kódem číslo dne 19.2.2018. Žalobkyně dále uvedla, že provedla lustraci žalované v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, přičemž dotaz do registru SOLUS byl proveden s výsledkem„ nenalezen žádný závazek po splatnosti“, dotaz do registru NRKI byl proveden s výsledkem klient v NRKI nalezen – pozitivní vyhodnocení, dotazy do registru CEE a ISIR byly provedeny s výsledkem – v registru nenalezen, žalobkyně neměla pochybnosti o úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně se na základě uzavřené smlouvy zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky, a to opakovaně do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce ve výši 49 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit a uhradit za ně úrok. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena ve výši 4% z výše sjednaného úvěrového rámce. V jednotlivých splátkách byly zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného úvěru na pravidelné poplatky jako je poplatek za výpis a dále nepravidelné poplatky jako je poplatek za výběr z automatu, za blokaci karty apod. Splatnost splátek byla ujednána na 20. den kalendářního měsíce následující po měsíci, kdy došlo k čerpání částky. Mezi účastníky byl sjednán rovněž úrok ve výši 26,28 % ročně. Žalovaná v průběhu úvěrového vztahu načerpala celkem 49 073,44 Kč a uhradila celkem 1 493,46 Kč, přičemž žalobkyně tuto částku započetla na úrok, poplatky a jistinu. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou dlužné částky, využila žalobkyně svého práva a celý úvěr ke dni 14.9.2021 zesplatnila a požadovala splacení celého úvěru dopisem ze dne 14.9.2021. Po zeplatnění žalovaná na dluh ničeho neuhradila. Žalobkyně proto požadovala částku ve výši 48 850,02 Kč, která sestává z neuhrazené jistiny ve výši 47 955,02 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 100 Kč, poplatků ve výši 100 Kč a smluvní pokuty ve výši 500 Kč za opakované prodlení žalované s úhradou dlužné částky a dále příslušenství ve formě úroku a zákonného úroku z prodlení.

2. Žalobkyně dále uvedla, že se žalovanou že se žalovanou uzavřela dne 15.10.2020 smlouvu o revolvingovém úvěru číslo jejíž součástí byly úvěrové podmínky. Tvrdila, že smlouva byla uzavřena elektronickou formou prostřednictvím Správce financí, tj. webového rozhraní žalobkyně, jež je obdobou internetového bankovnictví s tím, že v rámci registrace klienta do systému je ověřována totožnost klienta poskytnutím osobních a kontaktních údajů (rodné číslo, číslo mobilního telefonu, e-mail, občanský průkaz). Registrace a podpis smlouvy byl žalovanou učiněn za pomoci SMS kódu na telefonním čísle číslo a IP adrese číslo. Žalovaná se u žalobkyně registrovala dne 18.7.2017, když projevila souhlas s užíváním Správce financí a s možností elektronického uzavírání smluv. Smlouva byla elektronicky podepsána kódem číslo dne 15.10.2020. Žalobkyně provedla lustraci žalované v registrech NRKI, CEE a ISIR, přičemž dotaz do registru NRKI byl proveden s výsledkem klient v NRKI nalezen – pozitivní vyhodnocení, dotazy do registru CEE a ISIR byly provedeny s výsledkem – v registru nenalezen, žalobkyně neměla pochybnosti o úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně se na základě uzavřené smlouvy zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky, a to opakovaně do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce ve výši 80 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit a uhradit za ně úrok. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena ve výši 3,15 % z výše sjednaného úvěrového rámce. V jednotlivých splátkách byly zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného úvěru na pravidelné poplatky jako je poplatek za výpis a dále nepravidelné poplatky jako je poplatek za výběr z automatu, za blokaci karty apod. Splatnost splátek byla ujednána na 20. den kalendářního měsíce následující po měsíci, kdy došlo k čerpání částky. Mezi účastníky byl sjednán rovněž úrok ve výši 27,88 % ročně. Žalovaná v průběhu úvěrového vztahu načerpala celkem 81 666,94 Kč a uhradila celkem 9 320 Kč, přičemž žalobkyně tuto částku započetla na úrok, poplatky a jistinu. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou dlužné částky, využila žalobkyně svého práva a celý úvěr ke dni 14.9.2021 zesplatnila a požadovala splacení celého úvěru dopisem ze dne 14.9.2021. Po zeplatnění žalovaná na dluh ničeho neuhradila. Žalobkyně proto požadovala částku ve výši 78 676,56 Kč, která sestává z neuhrazené jistiny ve výši 78 076,56 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 100 Kč a smluvní pokuty ve výši 500 Kč za opakované prodlení žalované s úhradou dlužné částky a dále příslušenství ve formě úroku a zákonného úroku z prodlení. Jelikož žalovaná nereagovala ani na zaslanou předžalobní upomínku, domáhá se žalobkyně svého nároku soudní cestou.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud v souladu s ustanovením účastníky k vyjádření, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ust. za to, že jejich souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání je dán. Protože žalobkyně s navrženým postupem vyslovila souhlas a žalovaná na výzvu soudu nereagovala, rozhodl soud bez ve věci bez nařízení jednání.

5. Soud z úvěrové smlouvy – hotovostní úvěr číslo ze dne 19.2.2018 a úvěrových podmínek zjistil, že mezi účastníky měla být uzavřena smlouva, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 20 000 Kč, který se měla žalovaná zavázat splácet v 36 měsíčních splátkách ve výši 751 Kč. V rámci smlouvy měl být žalované poskytnut bezúčelový revolvingový úvěr s výši úvěrového rámce 15 000 Kč, který byla žalovaná oprávněna čerpat opakovaně do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce prostřednictvím úvěrové karty, a který se měla žalovaná zavázat splácet měsíčně ve výši 4 %, min. 400 Kč z úvěrového rámce a s úrokem ve výši 26,28 % ročně. Smlouva byla podepsána oprávněným zaměstnancem žalobkyně, podpis žalované měl být uveden v kolonce„ podpis klienta“ s uvedeným kódem číslo. Ve smlouvě bylo uvedeno, že žalovaná je rozvedená, bydlí ve vlastním domě/bytě, má střední vzdělání, je zaměstnána s příjmem 23 000 Kč čistého měsíčně ve společnosti právnická osoba Žalovaná neměla žádnou vyživovací povinnost. Nedílnou součástí smlouvy pak byly úvěrové podmínky žalobkyně, dle nichž si žalobkyně při uzavírání smlouvy vyžádá od klienta dokumenty potvrzující pravdivost jí sdělených údajů. Důvěryhodnost a platební morálka klienta je prověřována též z údajů z databáze SOLUS nebo NRKI, ze správy pohledávek či od třetích osob.

6. Kopií občanského průkazu bylo doloženo, že žalobkyně zjišťovala totožnost žalované.

7. Z dokumentu Dohledání informací o činnosti klienta bylo zjištěno, že dokument obsahuje číslo smlouvy číslo, jméno a příjmení žalované s datem narození, telefonní číslo e-mail email, IP adresu – elektronický podpis úvěru číslo, jakož i kód sms – elektronický podpis úvěru číslo ze dne zaslání 19.2.2018.

8. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 22.3.2022 soud zjistil, že žalobkyně dne 15.3.2021 poukázala na účet žalované č. bankovní účet, pod variabilním symbolem číslo (číslo smlouvy) částku ve výši 23 000 Kč.

9. Z úvěrové karty ke smlouvě číslo úvěrové zprávy soud zjistil, že žalovaná uvedla, že je rozvedená, nemá vyživovací povinnost a bydlí ve vlastním obydlí. Příjem ze zaměstnání byl ve výši 27 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti ve výši 0 Kč a výdaje byly uvedeny v částce 4 000 Kč. Žalovaná splácela závazky vůči jiným společnostem ve výši 14 757 Kč, žalobkyni ve výši 3 473 Kč s tím, že výše splátky schváleného úvěru činila 1 960 Kč. Dle rozpisu měsíčního limitu splátek domácnosti po odečtení životního minima členů domácnosti ve výši 3 860 Kč a normativních nákladů na bydlení ve výši 2 924 Kč žalované zbývalo 26 Kč. Podle úvěrové zprávy měla žalovaná čtyři splátkové úvěry, a to tři osobní úvěry a jeden spotřební, dále tři splátkové kreditní karty, kdy všechny byly poskytnuty žalované v průběhu roku 2018 a 2019. Žalované byla v prosinci 2019 odmítnuta žádost o osobní úvěr, dále v květnu 2020 žádost o kontokorentní úvěr a osobní úvěr a v červnu 2020 o kreditní splátkovou kartu. Žalovaná uvedla kontaktní email: email.

10. Z výpisu z účtu žalované za měsíc březen 2021 soud zjistil, že počáteční zůstatek činil 1 557,68 Kč, a konečný zůstatek pak 148,86 Kč. Žalované byla na účet poukázána nemocenská po exekuční srážce ve výši 9 562 Kč, invalidní důchod ve výši 5 775 Kč, dále dne 15.3.2021 částka 23 000 Kč a dne 24.3.2021 částka ve výši 6 000 Kč od žalobkyně pod variabilním symbolem číslo.

11. Výpis čerpání splátek a úhrad prokazuje, že žalovaná načerpala u žalobkyně za období od 15.3.2021 do 7.5.2021 celkem částku 49 073,44 Kč. Z tohoto výpisu je dále zřejmé, že žalovaná zaplatila žalobkyni na svůj dluh celkem 1 493,46 Kč v období od 31.3.2021 do 30.6.2021. Po zesplatnění úvěru žalovaná na dluh již ničeho neuhradila.

12. Žalobkyně výzvou ze dne 14.9.2021 vyzvala žalovanou k zaplacení celého úvěru čerpaného na základě úvěrové smlouvy číslo stanovila jí k zaplacení lhůtu 14 dnů od sepsání dopisu. Odeslání výzvy žalobkyně doložila podacím archem ze dne 14.9.2021.

13. Soud dále zjistil z úvěrové smlouvy Flexibilní půjčka – revolvingový úvěr číslo ze dne 15.10.2020 a úvěrových podmínek, že mezi účastníky měla být uzavřena smlouva, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 15 000 Kč, který se měla žalovaná zavázat splácet měsíčně ve výši 3,15 % (tj. 473 Kč) z úvěrového rámce a s úrokem ve výši 27,88 % ročně. Smlouva byla podepsána oprávněným zaměstnancem žalobkyně, podpis žalované měl být uveden v kolonce„ podpis klienta“ s uvedeným kódem číslo. Ve smlouvě bylo uvedeno, že žalovaná je rozvedená, bydlí ve vlastním domě/bytě, má střední vzdělání, je zaměstnána s příjmem 28 500 Kč čistého měsíčně ve společnosti právnická osoba Příjem ostatních členů domácnosti byl uveden ve výši 27 000 Kč. Žalovaná neměla žádnou vyživovací povinnost. Nedílnou součástí smlouvy pak byly úvěrové podmínky žalobkyně, dle nichž si žalobkyně při uzavírání smlouvy vyžádá od klienta dokumenty potvrzující pravdivost jí sdělených údajů. Důvěryhodnost a platební morálka klienta je prověřována též z údajů z databáze příjmení nebo NRKI, ze správy pohledávek či od třetích osob.

14. Kopií občanského průkazu bylo doloženo, že žalobkyně zjišťovala totožnost žalované.

15. Z dokumentu Dohledání informací o činnosti klienta bylo zjištěno, že dokument obsahuje číslo smlouvy číslo, jméno a příjmení žalované s datem narození, telefonní číslo e-mail email, IP adresu – elektronický podpis úvěru číslo, jakož i kód sms – elektronický podpis úvěru číslo ze dne zaslání 15.10.2020.

16. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 22.3.2022 soud zjistil, že žalobkyně dne 15.10.2020 poukázala na účet žalované č. bankovní účet, pod variabilním symbolem číslo (číslo smlouvy) částku ve výši 15 000 Kč.

17. Z úvěrové karty ke smlouvě číslo úvěrové zprávy soud zjistil, že v ní bylo uvedeno, že žalovaná je rozvedená, nemá vyživovací povinnost a bydlí ve vlastním obydlí. Příjem ze zaměstnání žalované měl činit 28 500 Kč, příjem ostatních členů domácnosti byl uveden ve výši 27 000 Kč a výdaje ve výši 25 000 Kč. Podle tabulky - měsíční limit splátek klienta žalovaná splácela závazky vůči jiným společnostem ve výši 14 610 Kč a žalobkyni ve výši 1 704 Kč s tím, že výše splátky schváleného úvěru činila 473 Kč. Žalované zbývala částka 7 853 Kč. Podle tabulky - měsíční limit splátek domácnosti činil limit po sečtení příjmů 28 500 Kč a 27 000 Kč a odečtení výdajů domácnosti 25 000 Kč a výše splátky schváleného úvěru 473 Kč, částku 30 027 Kč. Podle úvěrové zprávy měla žalovaná dva splátkové osobní úvěry, dále čtyři splátkové kreditní karty, kdy všechny byly poskytnuty žalované v průběhu roku 2018 až 2020. Žalované byla v květnu 2020 odmítnuta žádost o osobní úvěr, dále v květnu 2020 a listopadu 2020 žádost o kontokorentní úvěr a v červnu 2020 o kreditní splátkovou kartu. V době poskytnutí úvěru žalovaná souběžně splácela úvěr ze dne 19.2.2018, resp. ze dne 12.3.2021. Z úvěrové zprávy dále vyplývá, že žalovaná měla osm ukončených splátkových úvěrů a dvě kreditní karty. Žalované byly poskytovány částky v rozmezí 10 000 Kč až cca 800 000 Kč. Oproti výše uvedené úvěrové zprávě žalovaná uvedla kontaktní email: megishevik@seznam. cz.

18. Výpis čerpání splátek a úhrad prokazuje, že žalovaná načerpala u žalobkyně za období od 15.10.2020 do 20.3.2021 celkem částku 81 666,94 Kč. Z tohoto výpisu je dále zřejmé, že žalovaná zaplatila žalobkyni na svůj dluh celkem 9 320 Kč v období od 12.11.2020 do 19.4.2021. Po zesplatnění úvěru žalovaná na dluh již ničeho neuhradila.

19. Žalobkyně výzvou ze dne 14.9.2021 vyzvala žalovanou k zaplacení celého úvěru čerpaného na základě úvěrové smlouvy číslo stanovila jí k zaplacení lhůtu 14 dnů od sepsání dopisu. Odeslání výzvy žalobkyně doložila podacím archem ze dne 14.9.2021.

20. Předžalobní výzvou ze dne 7.10.2021 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení dluhu vyplývající z obou smluv v dodatečné lhůtě do sedmi dnů ode dne odeslání předmětné výzvy. Tato výzva byla zaslána žalované, jak je zřejmé z podacího archu ze dne 8.10.2021.

21. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalobkyně a žalovaná měly uzavřít pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru číslo v rámci níž byl žalované poskytnut revolvingový úvěr číslo na základě kterého žalobkyně umožnila žalované za dobu 15.3.2021 do 7.5.2021 čerpat finanční prostředky ve výši celkem 49 073,44 Kč a žalovaná jí na dluh zaplatila celkem 1 493,46 Kč. Dále žalobkyně a žalovaná měly uzavřít smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne 15. 10. 2020, na základě které žalobkyně poskytla žalované za dobu od 15.10.2020 do 20.3.2021 částku ve výši celkem 81 666,94 Kč a žalovaná jí zaplatila celkem 9 320 Kč. Zbývající dlužné částky však žalovaná neuhradila ani na základě zaslané předžalobní výzvy, a je tedy se splněním tohoto svého peněžitého závazku v prodlení.

22. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení , (dále jen „“), podle něhož se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

23. Soud ve smyslu ustanovení přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Z ustanovení platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

25. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále také „“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

26. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Podle věta prvá dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ustanovení po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak , v platném znění.

28. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky 119 926,92 Kč (47 579,98 Kč + 72 346,94 Kč), neboť mezi žalovanou a žalobkyní nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ze dne 19.2.2018 a ze dne 15.10.2020. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě z předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně dostatečným způsobem zjišťovala, zda je žalovaná schopna tyto úvěry řádně splácet, a že si ani od žalované nevyžádala všechny potřebné důkazy. Z tvrzení žalobkyně v případě smlouvy ze dne 19.2.2018 vyplývá, že čistý měsíční příjem žalované měl činit 27 000 Kč. Žalovaná měla vlastní bydlení, byla rozvedená, neměla žádnou vyživovací povinnost a měsíční výdaje domácnosti měly činit 4 000 Kč. V případě smlouvy ze dne 15.10.2020 uvedla žalovaná shodné údaje týkající se jejího osobního stavu, vyživovací povinnosti a bydlení. Čistý měsíční příjem žalované měl činit 28 500 Kč, blíže nespecifikovaný příjem ostatních členů domácnosti 27 000 Kč a měsíční výdaje domácnosti měly činit 25 000 Kč. Žalobkyně však soudu v tomto směru nepředložila žádné důkazy, že se těmito údaji žalované zabývala, tedy např. pracovní smlouvu osvědčující, zda byla žalovaná v době poskytnutí obou úvěrů skutečně zaměstnána u společnosti právnická osoba, jaký měla skutečně příjem, že je žalovaná vlastníkem předmětné nemovitosti a kdo byl dalším členem domácnosti. Žalobkyně se pak vůbec nezabývala výdaji žalované, tedy např. v jaké výši hradí inkaso, jaké jsou její náklady na stravu, dopravu apod. Žalobkyně stejně tak nezkoumala, že další příjem domácnosti měl činit 27 000 Kč, ačkoli tento příjem byl v úvěrové kartě v rámci výpočtu měsíčního limitu splátky domácnosti zahrnut. Z výpisu z účtu žalované za měsíc říjen 2020 je patrné, že žalované byla poukázána nemocenská dávka ve výši 16 320 Kč a mzda ve výši 7 596 Kč a že žalovaná měla konečný zůstatek na účtu 2 220 Kč s tím, že disponibilní zůstatek činil 776 Kč. Z výpisu z účtu žalované za měsíc březen 2021 je dále patrné, že žalované byla poukázána nemocenská dávka ve výši 9 562 Kč při srážce exekuce ve výši 3 374 Kč, dále invalidní důchod ve výši 5 775 Kč, a že žalovaná měla konečný zůstatek na účtu 148 Kč. Skutečnost, že žalovaná má exekuční srážky a je poživatelkou invalidního důchodu nebyla nikde zmíněna, tedy opět nelze zcela vycházet z pravdivosti údajů uvedených žalovanou. Bonitu žalované žalobkyně ověřovala důsledným zjišťováním jejího kreditního skóre, kterým posuzovala její příjmovou a výdajovou stránku a dále přezkoumávala jí poskytnuté informace, včetně zdroje příjmu, způsobu bydlení atd. Tyto skutečnosti však pouze tvrdila, avšak žádným relevantním důkazem nedoložila. Vycházeje rovněž ze žalobkyní předložené úvěrové zprávy je s podivem, že žalovaná byla z pohledu žalobkyně úvěruschopná, když měla v době poskytnutí obou úvěrů nesplaceno několik dalších osobních a spotřebních úvěrů a pohledávky z kreditních splátkových karet. Z výše uvedených úvěrových zpráv rovněž vyplývá, že žalovaná měla ukončených osm splátkových úvěrů, tři kreditní karty a rovněž několik žádostí odmítnutých. Žalobkyně tedy řádně neporovnala příjmy a výdaje žalované ve smyslu § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, a nebylo tak zřejmé, zda žalovaná měla dostatek finančních prostředků na splácení poskytnutých úvěrů.

29. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , (PR (číslo) s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

30. Soud má tak za to, že žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalované splácet úvěr, a proto jsou obě uzavřené smlouvy ze dne 19.2.2018 a ze dne 15.10.2020 neplatné dle ust. zákona o spotřebitelských úvěrech ve spojení s ustanovením .

31. Soud doplňuje, že k absolutní neplatnosti úvěrových smluv přihlédl z úřední povinnosti ve smyslu , neboť měl za to, že ust. a 87 je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouze relativní neplatnosti úvěrové smlouvy za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9.1.2020, č. j. - 46„ české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48 EHS. Článek 8 směrnice č. 2008/48 EHS ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C -91/92, Faccini Dori, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp.zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -106/89, Marleasing SA, z 13.11.1990, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C -377/14, Radlinger, z 21.4.2016), nebo C -76/10, Pohotovosť, z 16.11.2010). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhod rozsudkem ze dne 5.3.2020 ve věci C 679/18, v němž soud konstatoval, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“ Z výše uvedeného je zřejmé, že při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba zabývat se nejen jeho příjmy, ale i výdaji, a tyto porovnat a zkoumat i způsob plnění dosavadních dluhů.

32. Vzhledem k tomu, že však bylo prokázáno, že žalobkyně z titulu nároku prvé a druhé smlouvy poskytla žalované částku ve výši celkem 130 740,38 Kč (49 073,44 Kč + 81 666,94 Kč), a že žalovaná zaplatila celkem 10 813,46 Kč (1 493,46 Kč + 9 320 Kč), jedná se na straně žalované o bezdůvodné obohacení ve výši 119 926,92 Kč (130 740,38 Kč – 10 813,46 Kč), resp. částku 47 579,98 Kč a 72 346,94 Kč, které je ve smyslu povinna vydat.

33. Vzhledem k tomu, že žalovaná je v prodlení s úhradou částky 47 579,98 Kč a s úhradou částky 72 346,94 Kč, přiznal soud žalobkyni rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení podle o. z. z této částky ve výši dle , tj. ve výši 8,5 % ročně z těchto částek. Soud úroky z prodlení přiznal žalobkyni od 29. 9. 2021, jak požadovala, neboť z předložených důkazů vyplývá, že žalovaný byl poprvé vyzván k vrácení dlužných částek upomínkou ze dne 14. 9. 2021, v níž mu byla stanovena lhůta k zaplacení 14 dnů od sepsání dopisu. Lhůta k plnění tak žalovanému uplynula dnem 28. 9. 2021 a ode dne následujícího je žalovaný v prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 47 579,98 Kč od 29.09.2021 do 14.12.2021, tedy 853,18 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 47 579,98 Kč od 15. 12. 2021 do zaplacení, a dále kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 72 346,94 Kč od 29.09.2021 do 14.12.2021, tedy 1 297,28 Kč, a dále úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 72 346,94 Kč od 15. 12. 2021 do zaplacení.

34. Ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

35. Lhůtu k plnění soud určil podle v délce trvání 3 dnů a ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I. a II. rozsudku).

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , , tak, že přiznal žalobkyni, jež nebyla v řízení úspěšná jen v poměrně nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 28 769,60 Kč. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 94 %, žalovaná měla úspěch v nepatrné výši. Žalobkyni vznikly náklady za zaplacený soudní poplatek ve výši 5 102 Kč a dále náklady právního zastoupení, jež představují mimosmluvní odměnu za 3 úkony právní služby po 6 220 Kč dle ust. vyhl. č. stanovenou podle , písm. a), d) , advokátní tarif (tj. za převzetí a přípravu žaloby, sepis žaloby a výzvu k plnění), náhradu hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle ust. vyhlášky, to vše zvýšeno o daň z přidané hodnoty ve výši 21% v částce 4 107,60 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla ve sporu zastoupena advokátem, uložil soud žalované celkovou částku nákladů řízení zaplatit přímo tomuto advokátu ( ), jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).