Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
16 C 56/2022-20
Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Koubou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 6 199 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 000 Kč od 27. 4. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhá vůči žalovanému zaplacení částky 2 199 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 000 Kč od 26. 5. 2021 do 26. 4. 2022, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 346 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 000 Kč od 27. 4. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhá vůči žalovanému zaplacení částky 2 199 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 000 Kč od 26. 5. 2021 do 26. 4. 2022, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 346 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.</b>
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 199 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku ze smlouvy o úvěru ze dne datum. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 4 000 Kč, přičemž žalovaný se kromě jistiny 4 000 Kč zavázal zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 451 Kč se splatností do 25. 5. 2021. Žalovaný dosud neuhradil žalobkyni ničeho. Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky.
2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil.
3. Soud věc projednal a po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu:
4. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 4 000 Kč, přičemž žalovaný se kromě jistiny 4 000 Kč zavázal zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 451 Kč se splatností do 25. 5. 2021. Žalovaný dosud neuhradil žalobkyni ničeho. Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky.
5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu soud posoudil věc po právní stránce takto:
6. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2 395 o.z.
7. V projednávané věci pak soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne datum je absolutně neplatná pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z., který spočívá v nepřiměřené výši sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru. Uvedený poplatek je příjmem žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalovanému a jedná se tedy fakticky o smluvní úrok. Souhrnný poplatek ve výši 1 451 Kč v projednávané věci činí 36,275 % z poskytnuté jistiny ve výši 4 000 Kč při splatnosti 1 měsíc, tj. při splatnosti jeden rok činí přibližně 435,30 %. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ke zjištění obvyklé úrokové míry spotřebitelského úvěru slouží např. statistika ČNB dostupná na webových stránkách ČNB - Tabulka B1.5: Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR. V době uzavření předmětné smlouvy o úvěru činila průměrná obvyklá úroková míra 7,78% ročně, z čehož vyplývá, že shora uvedená úroková sazba 435,30% ročně přesahuje obvyklý úrok téměř padesáti šesti násobně. Jednotlivá ujednání smlouvy o úvěru jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřené vysokého souhrnného poplatku by žalobkyně finanční prostředky žalovanému zcela jistě neposkytla, uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z., přičemž na tom, že se v tomto případě jedná o nepřiměřeně vysoký poplatek, nemění nic ani skutečnost, že v projednávané věci se jedná o krátkodobý mikroúvěr s pevně stanoveným poplatkem za poskytnutí úvěru.
8. Poskytnutí finančních prostředků žalovanému bez existence platné smlouvy je s ohledem na shora uvedené nutné posoudit jako bezdůvodné obohacení podle § 2 991 o.z. Žalobkyně přitom poskytla žalovanému částku 4 000 Kč, žalovaný dosud neuhradil na svůj dluh ničeho, a tedy se bezdůvodně obohatil o částku 4 000 Kč. Výzva k úhradě dluhu (prostřednictvím žaloby doručené žalovanému soudem) byla žalovanému doručena dne 25. 4. 2022, dne 26. 4. 2022 měl žalovaný plnit a od 27. 4. 2022 je v prodlení podle § 1 958 o.z.
9. Soud s ohledem na shora uvedené žalobě částečně vyhověl výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku. Přiznaný úrok z prodlení je odůvodněn ustanovením § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 346 Kč, ke které soud dospěl tak, že odečetl úspěch žalovaného (ve výši 2 502,78 Kč, tj. 38,41%) od úspěchu žalobkyně (ve výši 4 012,65 Kč, tj. 61,59%) při výsledku 23,18% z částky 1489 Kč, která se skládá ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.