Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 24/2022-22
Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem JUDr. Martinem Skalickým ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa, PSČ obec
zastoupena advokátem titul jméno jméno
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
hlášená k trvalému pobytu na adrese adresa žalované
o zaplacení 49 784,96 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 49 784,96 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 31. 8. 2021 do zaplacení, se zamítá.
II. Účastnice vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobkyně je povinna uhradit doplatek soudního poplatku za řízení ve výši 497 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku na účet České republiky – název soudu.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 49 784,96 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 31. 8. 2021 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Účastnice vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>III. Žalobkyně je povinna uhradit doplatek soudního poplatku za řízení ve výši 497 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku na účet České republiky – [název soudu].</b>
1. Žalobkyně se žalobou domáhala od žalované zaplacení částky s příslušenstvím, uvedených v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že nabyla pohledávku za žalovanou smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne datum se společností právnická osoba, sídlem anonymizováno 8 slov (dále jen„ původní věřitel“). Původní věřitel uzavřel s žalovanou dne datum název smlouvy anonymizována tři slova, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr v konečné výši 49 784,96 Kč, který měl být splacen do 30. 8. 2021. Žalovaná úvěr do uvedeného data splatnosti nevrátila. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky webová adresa, na které se žalovaná zaregistrovala zadáním svých osobních údajů, a to včetně telefonního čísla a e-mailové adresy. Po dokončení registrace zaslala žalovaná původnímu věřiteli žádost o poskytnutí úvěru. Byla prověřena schopnosti žalované úvěr splácet výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, kdy je nutná 10% rezerva, která se musí rovnat přinejmenším životnímu minimu 3 410 Kč. Dále byla žalovaná lustrována v databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB. V rámci webového rozhraní původního věřitele jí byl zaslán návrh úvěrové smlouvy. Úvěr byl žalované poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované č. bankovní účet, přičemž byl identifikován variabilním symbolem číslo. Celková výše dluhu po zohlednění dílčích plateb činí 49 784,96 Kč. Žalovanou nebyl dluh uhrazen, navzdory upomínkám.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud ve věci nařídil jednání, které proběhlo bez přítomnosti žalobkyně a jejího právního zástupce, který se z účasti omluvil, i žalované, která se nedostavila bez omluvy. Z žalobkyní předložených listinných důkazů (název smlouvy anonymizována tři slova ze dne datum (nepodepsaná), žádost o poskytnutí úvěru anonymizována dvě slova, obchodní podmínky, standardní informace o spotřebitelském úvěru, platební informace, smlouva o opakovaném postoupení pohledávek včetně části seznamu pohledávek, oznámení právnická osoba o postoupení pohledávky ze dne 13. 12. 2021, předžalobní výzva ze dne 13. 12. 2021, podací listek ze dne 13. 12. 2021, sdělení právnická osoba) byl zjištěn následující skutkový stav.
4. Je prokázáno, že původní věřitel a žalobkyně uzavřeli dne datum„ Smlouvou na opakovaném postoupení pohledávek“ s odkazem na niž původní věřitel žalované dopisem ze dne 13. 12. 2021 oznámil, že postoupil žalobkyni pohledávku ve výši 49 544,52 Kč, kterou za ní má z neuhrazeného spotřebitelského úvěru ze smlouvy číslo.
5. Není prokázáno uzavření smlouvy o úvěru, když pod listinou„ název smlouvy anonymizována tři slova“, datovanou datum, chybějí podpisy obou stran. Prokázáno je jen to, že právní předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici některé osobní údaje žalované, aniž by z této skutečnosti bylo bez dalšího zřejmé, že tyto údaje poskytla právní předchůdkyni žalobkyně žalovaná. Totéž platí pro nepodepsanou listinu označenou jako„ žádost o poskytnutí úvěru anonymizována dvě slova“. Nelze dovodit vůli žalované uzavřít s právní předchůdkyní žalobkyně úvěrovou smlouvu za podmínek tvrzených v žalobě.
6. Žalobkyní bylo tvrzeno, jak její právní předchůdkyně konkrétně prověřila úvěruschopnost žalované ve smyslu § 84-89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Toto tvrzení však nebylo ničím prokázáno.
7. Na žalobkynin návrh soud učinil dotaz na právnická osoba a ta potvrdila, že majitelem účtu č. bankovní účet byla k datu datum žalovaná. Žalobkyně však neoznačila žádný důkaz, který by prokazoval, že její právní předchůdkyně na tento účet žalované poskytla finanční plnění z tvrzené úvěrové smlouvy, či jakékoliv jiné finanční plnění. Žalobkyně sice doložila jednu„ fakturu“, která má prokazovat zůstatek dluhu žalované, a v žalobě uvedla, že další faktury je„ schopna dodat“, nicméně jednak žádné další dokumenty soudu nedoložila, dále pak je zřejmé, že předložený dokument je vyhotoven samotnou právnická osoba, tedy tvrzenou původní věřitelkou, není nijak potvrzen žalovanou či nezávislou třetí osobou a jedná se tedy o důkaz s nepatrnou důkazní silou, nezpůsobilý prokázat poskytnutí úvěru.
8. Soud byl připraven žalobkyni ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), vyzvat k prokázání tvrzení o uzavření úvěrové smlouvy a prověření úvěruschopnost žalované, jakož i k doplnění tvrzení a prokázání čerpání úvěru, jinak bude vycházet z toho, že k uzavření smlouvy vůbec nedošlo (a i pokud by došlo, byla by absolutně neplatná) a žalované žádné finanční plnění právní předchůdkyní žalobkyně nebylo poskytnuto. Na nutnost u jednání předložit důkazy o uzavření úvěrové smlouvy, prověření úvěruschopnosti žalované a poskytnutí finančních prostředků žalované byla strana žalující navíc upozorněna v rámci předvolánky právního zástupce k jednání soudu.
9. Nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“). I pokud by to prokázáno bylo, úvěrová smlouva by byla absolutně neplatná z důvodu absence prověření úvěruschopnosti žalované, k níž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. března 2020 ve věci OPR- Finance s.r.o. v. GK sp. zn. C -679/18 - ECLI:EU:C: 2020, který konstatoval:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“; dále rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019 sp. zn. 22 Co 221/2019, rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 8. 2017 sp. zn. 64 Co 252/2017, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18). Protože nebylo prokázáno ani poskytnutí finanční částky žalované bez právního důvodu, nemohlo dojít na straně žalované ke vzniku bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. OZ. Soud proto žalobu zcela zamítl.
10. Žalovaná měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. 1 OSŘ vůči žalobkyni vzniklo právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Žalované, která byla po celé řízení pasivní, však žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že účastnice vůči sobě nemají na náhradu nákladů řízení právo.
11. Žalobkyně uhradila při podání žaloby soudní poplatek za řízení ve výši 1 992 Kč dle položky 2 odst. 1 písm. c) Sazebníku soudních poplatků, která je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, protože navrhla vydání elektronického platebního rozkazu. Ten však soudem vydán nebyl, protože návrh byl příliš kusý, neobsahoval tvrzení, jak žalobkyně dospěla k nárokované částce, z čeho se skládá. Elektronický platební rozkaz nebylo možné vydat. Soud proto dle ustanovení položky 2 odst. 2 Sazebníku ve spojení s § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích uložil žalobkyni doplatit zbytek soudního poplatku do standardní výše dle položky 1 odst. 1 písm. b) Sazebníku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu v Chebu.
Nebude-li dobrovolně splněna povinnost uložená tímto rozsudkem, lze se splnění povinnosti domáhat návrhem na exekuci u soudního exekutora.