Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (6)No categories available
9 C 82/2022-122
Okresní soud v Pardubicích rozhodl soudkyní Mgr. Jaroslavou Sádovskou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupené advokátkou Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem ulice a číslo
o zaplacení 24 644,59 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 523 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19 523 Kč od 29. 12. 2019 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci výroku tohoto rozsudku.
II. Žalobní návrh se zamítá, co do částky 5 121,59 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2 398,30 Kč, smluvního úroku ve výši 15,9 % ročně z částky 22 629,59 Kč od 25. 8. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení za dobu od 3. 3. 2019 do 28. 12. 2019 z částky 22 629,59 Kč a ve výši 10 % ročně z částky 5 121,59 Kč od 29. 12. 2019 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 414 Kč do 15 dnů od právní moci výroku tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně Mgr. jméno příjmení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 523 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19 523 Kč od 29. 12. 2019 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci výroku tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalobní návrh se zamítá, co do částky 5 121,59 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2 398,30 Kč, smluvního úroku ve výši 15,9 % ročně z částky 22 629,59 Kč od 25. 8. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení za dobu od 3. 3. 2019 do 28. 12. 2019 z částky 22 629,59 Kč a ve výši 10 % ročně z částky 5 121,59 Kč od 29. 12. 2019 do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 414 Kč do 15 dnů od právní moci výroku tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně Mgr. [jméno] [příjmení].</b>
1 Žalobkyně se žalobním návrhem podaným dne 7. 10. 2020 u Obvodního soudu pro Prahu 1 domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí částku 24 644,59 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že na základě smlouvy o úvěru číslo ze dne 3. 3. 2019 byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 21 785 Kč. Za poskytnuté prostředky se žalovaný zavázal uhradit úrok ve výši 15,90 % ročně a poplatky dle smlouvy a platného ceníku. Smlouva byla uzavřena elektronickým způsobem prostřednictvím unikátního profilu internetového bankovnictví žalovaného. Identita žalovaného byla ověřena zadáním autorizačního kódu na smluvené telefonní číslo, který zároveň nahrazuje písemný podpis žalovaného. Žalovaný se ve smlouvě zavázal hradit poskytnutý úvěr formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 409 Kč, vždy nejpozději do 15. dne v měsíci. Svůj závazek včas a řádně neplnil a dostal se s hrazením splátek úvěru do prodlení. Na výzvy žalobkyně nereagoval, proto byl dne 28. 12. 2019 celý úvěr prohlášen za okamžitě splatný, když žalovaný byl v prodlení s více než 2 splátkami. Žalovaný tak dluží žalobkyni částku 22 629,59 Kč na jistině, dále na poplatcích částku 2 015 Kč, na smluvním úroku částku 2 398,30 Kč počítaném do 24. 8. 2020 a ode dne následujícího smluvní úrok z částky 22 629,59 Kč, dále částku 1 534,89 Kč na zákonném úroku z prodlení z řádně a včas nesplacených částek ode dne prodlení až do 24. 8. 2020 a ode dne následujícího úrok ve výši 10 % ročně z částky 22 629,59 Kč.
2 Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou, proto byl zrušen. Následně byla věc postoupena Okresnímu soudu v Pardubicích jako soudu místně příslušnému vzhledem k bydlišti žalovaného a žalovanému byla na adresu jeho trvalého pobytu i na adresu nově zjištěnou zaslána žaloba spolu s výzvou k vyjádření jak k žalobě, tak k navrhovanému postupu. Doručeno bylo dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). Žalovaný se k žalobě ani k navrhovanému postupu nevyjádřil, soud tak rozhodl na základě listinných důkazů ve spise založených dle § 115a o.s ř., bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobním návrhu a u žalovaného po daném poučení, souhlas byl předpokládán (§ 101 odst. 4 o.s.ř.).
3 Smlouvou ze dne 3. 3. 2019 bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru ve výši 21 785 Kč s tím, že úvěr bude veden na úvěrovém účtu č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději do 15. 3. 2027 v měsíčních splátkách po 409 Kč. Dohodnuta byla úroková sazba ve výši 15,90 % ročně a splátky vždy v 15. den kalendářního měsíce s tím, že úroky z úvěru budou připisovány k jistině a stanou se její součástí. Celkově tak při splnění všech dohodnutých předpokladů bude uhrazena částka 39 019 Kč.
4 K výzvě soudu žalobkyně sdělila, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedla, když klient uvedl svůj příjem ve výši 23 000 Kč, což bylo pracovníkem banky zkontrolováno na základě příchozích transakcí na účtu žalovaného. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl výdaje ve výši 10 000 Kč a nájemné 7 500 Kč. Stanoveny tak byly životní výdaje žalovaného po zohlednění situace podle interního ekonomického modelu na částku 22 080 Kč a zároveň byla stanovena hranice poměru splátkového zatížení průměrnému příjmu, který v tomto případě činil 3,95 % po poskytnutí úvěru. Revolvingový úvěr z 25. 2. 2019 nebyl ještě v CCB vidět s limitem 10 000 Kč a splátkou 500 Kč a úvěr pro fyzické osoby mimo žalobkyni se splátkou 1 769 Kč byl v rámci úvěrové žádosti zkonsolidován. Splátka nového úvěru činila 409 Kč a nové splátkové zatížení 909 Kč. Zároveň žalobkyně předložila výpisy z osobního účtu žalovaného a sdělila, že provedla i ověření, zda klient není v aktivním insolvenčním řízení. Na uvedenou pohledávku žalovaný uhradil pouze částku 2 262 Kč, která byla započtena na poplatky, jistinu a úroky z prodlení.
5 Písemností ze dne 26. 11. 2019 byl žalovaný žalobkyní vyzván tzv. poslední výzvou k úhradě dlužných splátek ve výši 3 159 Kč nejpozději do 28. 12. 2019. Písemností ze dne 28. 12. 2019 byl vyrozuměn o okamžité splatnosti celkového dluhu, který činí 24 671 Kč a je dále úročen sazbou řádného úroku a úroku z prodlení.
6 Předžalobní upomínkou ze dne 27. 8. 2020 byl žalovaný upozorněn, že ze smlouvy číslo dluží částku 28 625,95 Kč a byl vyzván, nechť je uhrazena do 5 dnů od doručení výzvy na přesně uvedený účet a poučen o možnosti zahájení soudního řízení v případě neuhrazení.
7 Dle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8 Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
9 Podle § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10 Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
11 Po zhodnocení všech důkazů ve spise založených soud dospěl k závěru, že žalobní návrh je důvodný pouze částečně.
12 Soud se nejprve musel zabývat otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, neboť jednou ze smluvních stran byl žalovaný jako spotřebitel a bylo tak nezbytné při posuzování právního vztahu vedle občanského zákoníku aplikovat i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, a to zejména ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Dle těchto ustanovení poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, i z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet.
13 Poskytovatel tak při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
14 Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a je pak povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15 Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora uvedená ustanovení, vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či 33 Cdo 201/2018) i Ústavního soudu – viz Nález ÚS sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019. Zde Ústavní soud uvedl, že pokud je dlužník v postavení spotřebitele, má poskytovatel úvěru jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, když řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr není chráněn jen samotný spotřebitel, ale i věřitel a celá širší společnost.
16 Je pravda, že výše uvedená rozhodnutí se v zásadě týkala posouzení úvěruschopnosti spotřebitele dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 30. 11. 2016 (viz § 9 odst. 1 citovaného zákona), nicméně nutno zdůraznit, že důvod ke změně náhledu, pokud jde o důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele v podobě absolutní neplatnosti smlouvy, zde zjevně není ani při posouzení dané otázky dle zákona č. 257/2016 Sb., účinného od 1. 12. 2016 O tom jednoznačně svědčí rozsudek SDEU z 5. 3. 2020 ve věci C číslo, z něhož plyne, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době‘‘.
17 Vzhledem k výše uvedenému je třeba trvat na tom, že poskytovatel úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vychází věřitel především z informací dodaných spotřebitelem. V případě nezbytnosti též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele či i z jiných zdrojů. Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej povede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření a doložení si těchto tvrzení.
18 V daném případě je z žalobkyní předložených listinných důkazů zřejmé, že si zjišťovala příjmy žalovaného, na základě výpisů z účtu, který pro žalovaného vedla, z nichž však mělo být žalobkyni i zřejmé, že počáteční i konečné zůstatky jsou v záporných číslech a většina plateb jde na účet webová adresa obec a číslo či na právnická osoba, což by mohly být sázky. Také příjem žalovaného nebyl pravidelný a ani ve výši, kterou uváděl. Jestliže tak žalobkyně zjistila, že účet žalovaného je vždy v mínusu, měla provést systematickou kontrolu informací poskytnutých žalovaným a požadovat doplnění informací. Žalobkyně sice uvádí, že žalovaný jí sdělil výdaje ve výši 10 000 Kč a nájemné ve výši 7 500 Kč, toto však žádným způsobem nedoložila. Navíc žalovaný měl u žalobkyně i další revolvingový úvěr, který nesplácel, o němž žalobkyně pouze tvrdí, že nebyl v té době v CCB ještě vidět.
19 Soud tak má za to, že v daném případě nebyla řádně úvěruschopnost žalovaného posouzena a na úvěrovou smlouvu ze dne 3. 3. 2019 bylo nutno pohlížet jako na neplatné právní jednání. jméno věc proto posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., dle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. V daném případě bylo zjištěno, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 21 785 Kč a uhrazena byla pouze částka 2 262 Kč. Ve výši rozdílu tj. částky 19 523 Kč došlo u žalovaného k bezdůvodnému obohacení. Soud proto rozhodl tak, že žalovaný je tuto částku povinen žalobkyni vydat – vrátit, když sám neprokázal, že by toto bezdůvodné obohacení žalobkyni již vydal. Vzhledem k tomu, že se s úhradou této částky dostal do prodlení, úvěr byl prohlášen za splatný dnem 28. 12. 2019, byl žalovaný ode dne následujícího tj. dne 29. 12. 2019 v prodlení, a je proto povinen uhradit žalobkyni úrok z prodlení v zákonné 10% roční výši z částky 19 523 Kč. Co do zbývající částky 5 121,59 Kč musel být žalobní návrh zamítnut. Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvu neplatnou, musely být zamítnuty i požadované smluvní úroky, které byly ve smlouvě dohodnuty částkou 15,9 % ročně a požadována byla jak jejich výše kapitalizovaná, tak i dosud běžící až do úhrady dlužné částky. Rovněž tak byl částečně zamítnut úrok z prodlení z nepřiznané částky.
20 O nákladech řízení soud rozhodoval ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o.s.ř. neboť úspěch účastníků byl částečný. O nákladech žalobkyně soud rozhodoval dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., v pozdějším znění, kdy se jedná o 3 úkony po 300 Kč, 3 paušální náhrady po 100 Kč, DPH ve výši 252 Kč a soudní poplatek 986 Kč Celkem tak náklady řízení žalobkyně činily 2 438 Kč. Úspěch žalobkyně ve věci byl 79 %, neúspěch 21 %, proto žalobkyni bylo možno přiznat 58 % vynaložených nákladů řízení, což činí částku 1 414 Kč. Soud nezjistil a žalovaný netvrdil žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení.
21 Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 věta o.s.ř. delší než zákonné třídenní, a to vzhledem k výši dlužné částky.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, a to do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí - exekuci.