Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 58/2022-30

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 22.170 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný celé jméno žalovaného je povinen zaplatit žalobci částku 10.550 Kč s úroky z prodlení ve výši 11,75% ročně z této částky od 4.3.2022 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se pro částku 11.620 Kč, úrok ve výši 3.715,03 Kč, úrok ve výši 19,27% ročně z částky 8.000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení a ve výši 19,32% ročně z částky 6.000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 1.925,56 Kč a úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky 14.000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný [celé jméno žalovaného] je povinen zaplatit žalobci částku 10.550 Kč s úroky z prodlení ve výši 11,75% ročně z této částky od 4.3.2022 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se pro částku 11.620 Kč, úrok ve výši 3.715,03 Kč, úrok ve výši 19,27% ročně z částky 8.000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení a ve výši 19,32% ročně z částky 6.000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 1.925,56 Kč a úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky 14.000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 14.090 Kč s úroky ve výši 1.982,67 Kč a s úroky ve výši 19,27% ročně z 8.000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení, s úroky z prodlení ve výši 1.028,89 Kč a s úroky z prodlení ve výši 10% ročně z částky 8.000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení a částky 8.080 Kč s úroky ve výši 1.732,36 Kč a s úroky ve výši 19,32% ročně z 6.000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení, s úroky z prodlení ve výši 896,67 Kč a s úroky z prodlení ve výši 10% ročně z částky 6.000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalovaný uzavřel dne 16.8.2018 s právním předchůdcem žalobce (právnická osoba) smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo. Právní předchůdce žalobce splnil svou zákonnou povinnost (s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr), a to především na základě hodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka. Žalovaný prohlásil, že před uzavřením smlouvy poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou zápůjčku a dále prohlašuje, že je schopen splatit celkovou dlužnou částku v souladu se smlouvou. Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě uzavřené smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 8.000 Kč a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1.600 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 1.600 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.200 Kč. Žalovaný dále zvolil doplňkovou službu životního pojištění, za níž se zavázal zaplatit poplatek ve výši 240 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 244 Kč počínaje 23.8.2018, kdy poslední splátka byla stanovena na 10.10.2019. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Za celou dobu smluvního vztahu až do okamžiku postoupení žalovaný uhradil pouze částku 550 Kč Poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena 7.9.2018. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného ke dni 10.10.2019 řádně uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 8.000 Kč dále úrokem ve výši 19,27% ročně a to od 11.10.2019. Právní předchůdce žalobce měl současně právo požadovat úroky z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15.1.2021 uzavřenou mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem byla předmětná pohledávka postoupena žalobci s účinností ke dni 15.1.2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 15.1.2021. Ke dni postoupení činila hodnota pohledávky 16.090 Kč. Žalobce požaduje zaplacení částky 14.090 Kč skládající se z jistiny ve výši 8.000 Kč a úhrad za služby ve výši 6.090 Kč s příslušenstvím skládajícím se z úroku a úroků z prodlení. Žalovaný uzavřel dne 2.6.2018 s právním předchůdcem žalobce (právnická osoba) smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo. Právní předchůdce žalobce splnil svou zákonnou povinnost (s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr), a to především na základě hodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka. Žalovaný prohlásil, že před uzavřením smlouvy poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou zápůjčku a dále prohlašuje, že je schopen splatit celkovou dlužnou částku v souladu se smlouvou. Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě uzavřené smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 6.000 Kč a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1.200 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 1.200 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.400 Kč. Žalovaný dále zvolil doplňkovou službu životního pojištění, za níž se zavázal zaplatit poplatek ve výši 180 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 183 Kč počínaje 9.6.2018, kdy poslední splátka byla stanovena na 27.7.2019. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Za celou dobu smluvního vztahu až do okamžiku postoupení žalovaný uhradil pouze částku 2.900 Kč Poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena 16.8.2018. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného ke dni 27.7.2019 řádně uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 6.000 Kč dále úrokem ve výši 19,32% ročně a to od 28.7.2019. Právní předchůdce žalobce měl současně právo požadovat úroky z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15.1.2021 uzavřenou mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem byla předmětná pohledávka postoupena žalobci s účinností ke dni 15.1.2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 15.1.2021. Ke dni postoupení činila hodnota pohledávky 9.580 Kč. Žalobce požaduje zaplacení částky 8.080 Kč skládající se z jistiny ve výši 6.000 Kč a úhrad za služby ve výši 2.080 Kč s příslušenstvím skládajícím se z úroku a úroků z prodlení. Před podáním žaloby zaslal žalobce žalovanému upomínku.

Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15.1.2021 společnost právnická osoba převedl pohledávky vzniklé ze smluv o půjčce a smluv o spotřebitelském úvěru specifikované v seznamu pohledávek. Žalobce dále doložil, že pohledávka, která je předmětem tohoto sporu, je uvedena v seznamu pohledávek.

Žalovanému byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena dne 2.3.2022. Žalovaný se v dané lhůtě nevyjádřil a na výzvu soudu nereagoval.

Podle ustanovení k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce vyslovil souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání v případě, že soud shledá, že dokládané skutečnosti jsou dostatečné pro to, aby bylo žalobnímu návrhu vyhověno. Žalovaný se ve lhůtě dané soudem nevyjádřil, soud tedy předpokládal, že žalovaný dle vyslovil souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání

V podání ze dne 2.5.2022 žalobce uvedl, že z karty zákazníka ze dne 16.8.2018 a 22.6.2018 se podává, že právní předchůdce žalobce ověřil před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy a z výplatních pásek. Současně z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku bylo ověřeno, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Nashromážděné a ověřené údaje byly příslušným pracovníkem odeslány do obchodního informačního systému, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat, a který schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako operátor, jeho měsíční příjem činí 11.319 Kč, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditních karet ani zápůjčku u jiné společnosti. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl, dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná (právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného uvedené v zákaznické kartě, kdy v případě uvedení nepravdivých údajů by mohlo jít o trestný čin úvěrového podvodu dle ust. § 211 tr.zákoníku).

Soud má za prokázané tyto skutečnosti:

Vě označené jako karta zákazníka žalovaný uvedl své osobní údaje – je svobodný, stav domácnosti - partner, druh bydlení – nájemník, uvedl zaměstnavatele, finanční údaje (čistý příjem – 11.319 Kč, měsíční výdaje – výdaje na bydlení – 3.500 Kč, osobní výdaje 4.000 Kč). Zástupce právního předchůdce žalobce ověřil tvrzení žalovaného z nájemní smlouvy, SIPA, pracovní smlouvy, výplatní pásky. Zákaznická karta je dne 2.6.2018 podepsaná žalovaným a zástupcem právního předchůdce žalobce.

Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 2.6.2018 a smluvních podmínek má soud za prokázané, že dne 2.6.2018 byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 6.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti se zápůjčkou úrok ve výši 1.200 Kč, administrativní poplatek ve výši 1.200 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.400 Kč a poplatek za pojištění ve výši 180 Kč. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal na základě smlouvy zaplatit, činí 10.980 Kč, které žalovaný splatí v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 183 Kč. Jistina bude předána v hotovosti proti podpisu smlouvy.

Vě označené jako karta zákazníka žalovaný uvedl své osobní údaje – je svobodný, stav domácnosti - partner, druh bydlení – nájemník, uvedl zaměstnavatele, finanční údaje (čistý příjem – 11.319 Kč, měsíční výdaje – výdaje na bydlení – 3.500 Kč, osobní výdaje 4.000 Kč a splátky úvěrů 830 Kč). Zástupce právního předchůdce žalobce ověřil tvrzení žalovaného z nájemní smlouvy, SIPA, pracovní smlouvy, výplatní pásky. Zákaznická karta je dne 16.8.2018 podepsaná žalovaným a zástupcem právního předchůdce žalobce.

Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 16.8.2018 a smluvních podmínek má soud za prokázané, že dne 16.8.2018 byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 8.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti se zápůjčkou úrok ve výši 1.600 Kč, administrativní poplatek ve výši 1.600 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.200 Kč a poplatek za pojištění ve výši 240 Kč. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal na základě smlouvy zaplatit, činí 14.640 Kč, které žalovaný splatí v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 244 Kč. Jistina bude předána v hotovosti proti podpisu smlouvy.

Právní předchůdce žalobce. oznámil žalovanému dopisem ze dne 19.2.2021, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2 15.1.2021 byla pohledávka včetně příslušenství postoupena na žalobce.

Právní zástupce žalobce vyzval žalovaného výzvou k plnění ze dne 13.5.2021 k zaplacení pohledávky.

Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:

Dne 2.6.2018 byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 6.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti s úvěrem poplatky ve výši 1.200 Kč, 1.200 Kč a 2.400 Kč a pojištění 180 Kč. Žalovaný se zavázal na základě smlouvy zaplatit celkem částku 10.980 Kč v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 183 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal v hotovosti jistinu. Dle tvrzení žalobce žalovaný zaplatil ve splátkách celkem částku 2.900 Kč. Dne 16.8.2018 (2 měsíce po uzavření první smlouvy) byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 8.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti s úvěrem poplatky ve výši 1.600 Kč, 1.600 Kč a 3.200 Kč a pojištění 240 Kč. Žalovaný se zavázal na základě smlouvy zaplatit celkem částku 14.640 Kč v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 244 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal v hotovosti jistinu. Dle tvrzení žalobce žalovaný zaplatil ve splátkách celkem částku 550 Kč. Následně bylo žalovanému dopisem ze dne 19.2.2021 oznámeno postoupení pohledávky na žalobce.

Podle (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

V projednávané věci uzavíral právní předchůdce žalobce s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru, a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Schopnost žalovaného splácet právní předchůdce žalobce prověřil na základě prohlášení dlužníka. Dle tvrzení žalovaného v kartě zákazníka ze dne 2.6.2018 jeho příjem ze zaměstnání činila částka 11.319 Kč, která měla být doložena výplatní páskou. Soudu nebyl předložen žádný doklad uvedený v kartě zákazníka. Pokud jde o výdaje, činily celkem 7.500 Kč. V kartě zákazníka je sice uvedeno, že byly ověřeny doklady – nájemní smlouva, pracovní smlouva, SIPO, výplatní pásky, soudu však nebyl předložen žádný doklad. Dle tvrzení žalovaného v kartě zákazníka ze dne 16.8.2018 jeho příjem ze zaměstnání činila částka 11.319 Kč, která měla být doložena výplatní páskou. Soudu nebyl předložen žádný doklad uvedený v kartě zákazníka. Pokud jde o výdaje, činily celkem 7.500 Kč. V kartě zákazníka je sice uvedeno, že byly ověřeny doklady – nájemní smlouva, pracovní smlouva, SIPO, výplatní pásky, soudu však nebyl předložen žádný doklad. Žalobce ani neuvedl, jaké skutečnosti byly z dokladů předložených žalovaným zjištěny (zda byly zjištěny výdaje žalovaného a v jaké výši). Žalobce tedy bez bližšího prověření vycházel z nedoložených údajů o výdajích žalovaného. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru a věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil jeho schopnost poskytnuté úvěry spolu s úrokem a dalšími poplatky splatit, kdy ohledně výdajů vycházel pouze z tvrzení žalovaného, aniž by je relevantním způsobem ověřil. Ze strany právního předchůdce žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.7.2020 sp.zn. ).

Podle ustanovení § 580 odst. 1 obč.zák. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 obč.zák. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. a sp.zn. ) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst.1 obč.zák., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 obč.zák.).

Podle ustanovení § 2991 obč.zák. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Podle ustanovení § 1958 odst.2 obč.zák. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

Podle ustanovení § 1968 obč.zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

Podle ustanovení § 1970 obč.zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 6.000 Kč a částku 8.000 Kč, kdy žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že částka byla předána v hotovosti. Vzhledem k tomu, že uzavřené smlouvy byly absolutně neplatné, nebyl žalovaný smluvně zavázán ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedených poplatků. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 14.000 Kč, tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byl žalovaný povinen podle § 2991 odst.1 vydat. Z obsahu žaloby vyplývá, že žalovaný zaplatil částku 2.900 Kč a 550 Kč. Soud proto žalovanému uložil povinnost vydat zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 10.550 Kč (6.000 – 2.900 + 8.000 – 550) a pro zbývající požadovanou částku a úroky žalobu zamítl.

Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v  určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván ( obč.zák.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovanou k plnění a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalované doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 2.3.2022. Nárok se stal splatným 3.3.2022 a žalovaný se dostal do prodlení od 4.3.2022. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 4.3.2022 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. , kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. ). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 33.364,49 Kč (částku 22.170 Kč + úrok 3.715,03 Kč + 2.090,60 Kč – úrok 19,27% ročně z částky 8.000 Kč od 16.1.2021 do 25.5.2022 + 1.564,70 Kč – úrok 19,32% ročně z částky 6.000 Kč od 16.1.2021 do 25.5.2022 + úrok z prodlení 1.925,56 Kč + 1.898,60 Kč – úrok z prodlení 10% ročně z částky 14.000 Kč od 16.1.2021 do 25.5.2022). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 10.831,80 Kč (jistina – 10.550 Kč + 281,80 Kč – úrok z prodlení ve výši 11,75% ročně z 10.550 Kč od 4.3.2022 do 25.5.2022). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 32,5%, tomu odpovídá úspěšnost žalovaného ve výši 67,5%. Poměr úspěchu tedy činí 35% ve prospěch žalovaného. Dle obsahu spisu žalovanému žádné náklady nevznikly a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.