Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
4 C 219/2021-86
Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Koubou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 7.500 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 21. 8. 2018 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Zamítá se návrh, aby žalovaný zaplatil žalobci
-) smluvní úrok ve výši zákonného úroku z prodlení z částky 5.000 Kč od 21. 8. 2018
do zaplacení,
-) smluvní pokutu z prodlení podle čl. VIII. odst. 1 písm. a) úvěrové smlouvy ve výši 0,1 % denně z částky 5.000 Kč od 21. 9. 2018 do dne podání žaloby ve výši 2.500 Kč.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení v částce 507,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce titul jméno příjmení, titul.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 21. 8. 2018 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Zamítá se návrh, aby žalovaný zaplatil žalobci</b> <b>-) smluvní úrok ve výši zákonného úroku z prodlení z částky 5.000 Kč od 21. 8. 2018 do zaplacení,</b> <b>-) smluvní pokutu z prodlení podle čl. VIII. odst. 1 písm. a) úvěrové smlouvy ve výši 0,1 % denně z částky 5.000 Kč od 21. 9. 2018 do dne podání žaloby ve výši 2.500 Kč.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení v částce 507,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce [titul] [jméno] [příjmení], [titul].</b>
1. Žalobou podanou soudu dne 25. 2. 2021 domáhal se žalobce zaplacení částky ve výši 7.500 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že původní věřitel, právnická osoba právnická osoba, IČO, uzavřela dne datum se žalovaným elektronicky prostřednictvím komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru ve výši 5.000 Kč, kdy v rámci uzavřeného smluvního vztahu se dlužník zavázal poskytnuté finanční prostředky splatit nejpozději dne 20. 9. 2018 žalobci, peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty převodem na bankovní účet dne 21. 8. 2018. Ve prospěch pohledávky nebylo ze strany dlužníka uhrazeno ničeho. Pohledávka byla původním věřitelem postoupena na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka sestávající z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 5.000 Kč, zákonný úrok z prodlení z jistiny 5.000 Kč od 21. 9. 2018 do zaplacení, smluvní úrok ve výši zákonného úroku z prodlení z jistiny 5.000 Kč od 21. 8. 2018 do zaplacení (kdy dle smlouvy byl žalovaný povinen zaplatit sjednaný úrok ve výši 36 % ročně, žalobce však požaduje pouze 9 % ročně), smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny 5.000 od 21. 9. 2018 do podání žaloby, kapitalizovaný ve výši 2.500 Kč. Upomínka žalobce byla žalovanému odeslána dne 25. 9. 2020
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů.
3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo spisová značka soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které byl žalovanému poskytnut bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 5.000 Kč za úrok 36 % ročně, tj. 147,95 Kč, RPSN 0,24% v případě řádného splacení, 8052,85 % ročně v případě překročení doby splatnosti, poplatkem za sjednání úvěru 2.178 Kč v případě překročení doby splatnosti, v takovém případě celkovou částkou ke splacení 7.178 Kč, dobou splatnosti 30 dnů. Dle čl. VI odst. 1 písm c) je ujednán nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení v případě, ocitne-li se úvěrovaný v prodlení s úhradou dlužné splátky. Z potvrzení o provedené platbě ze dne datum bylo prokázáno, že z účtu původního věřitele bylo na účet žalovaného č. bankovní účet odeslána částka ve výši 5.000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a ze soupisu postoupených pohledávek vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobce, což zakládá aktivní legitimaci žalobce k vedení sporu, o postoupení pohledávky byl žalovaný informován současně s výzvou k úhradě před soudním řízením dne 25. 9. 2020.
4. V žalobě, doplněné na výzvu soudu vyjádřením z 23. 3. 2021 a z 28. 4. 2022 bylo tvrzeno, že původní věřitel prověřoval schopnost žalovaného splácet, v rámci přípravy jednání však nebyly soudu ani přes výzvu doloženy žádné důkazy, kterými by žalobce prokázal hodnověrně řádné zkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobce doložil dvě výplatní pásky žalovaného z 16. 7. 2018 a 20. 8. 2018, z nichž plyne, že žalovaný měl obvyklý měsíční příjem bez odměn ve výši cca 22tis. Kč čistého, tedy níže než činí medián mezd. V takovém případě má soud za zcela nezbytné pečlivě zkoumat příjmovou i výdajovou složku potenciálního dlužníka. Toto zkoumání pak žalobce žádným způsobem nedoložil, nezjišťoval výši výdajů žalovaného, kdy při zaměstnání v blízkosti obec je nezbytné znát náklady spojené s bydlením a dopravou, žalobce rovněž nečinil přezkum v registrech, zejména NRKI, BRKI a SOLUS, kdy by byla objasněna úvěrová historie žalovaného ani nečinil přezkum centrální evidence exekucí, vzhledem k tomu, že žalovaný požádal o úvěr pouhý den poté, co od zaměstnavatele obdržel výplatnici, se mzdou zvýšenou o prémie, mělo vést věřitele k obezřetnosti ohledně zhodnocení aktuální příjmové
a výdajové situace potenciálního dlužníka. Životní náklady žalovaného nejsou však uvedeny
ani zkoumány vůbec.
5. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen částečně.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.
8. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Dle skutkových tvrzení žaloby a předložených listinných důkazů měla být mezi žalobcem
a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. a a zákona o spotřebitelském úvěru. Soud předložené listinné důkazy posoudil a vyhodnotil s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora EU (dále jen„ SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém SDEU potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný spotřebitelský úvěr. V případě zjištění porušení povinnosti je povinností vnitrostátního soudu vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, dle které se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.
12. Listinnými důkazy nebylo prokázáno, že by původní věřitel řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele splácet předmětný úvěr, žalobce k posouzení úvěruschopnosti doložil pouze výplatnice, nebyly však řádně tvrzeny ani hodnoceny výdaje žalovaného, nebyly předloženy žádné doklady prokazující přezkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného, dohledání a ověření v registrech BRKI, NRKI a SOLUS a centrální evidenci exekucí. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. Soud má proto za to, že v daném případě nebyla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného, uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je proto neplatná pro rozpor se zákonem, konkrétně § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Z obsahu listin však vyplývá, že žalovaný finanční částku ve výši 5.000 Kč skutečně obdržel převodem na účet, na straně žalovaného tak došlo k bezdůvodnému obohacení z neplatně uzavřené smlouvy, proto je žalovaný povinen uhradit dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru dlužnou jistinu. Proto soud vyhověl v rozsahu této částky z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení, soud proto přiznal žalobci úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Aktivní legitimace žalobce byla prokázána smlouvy o postoupení pohledávek. Ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť původní věřitel porušil zákonnou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy úvěru schopnost žalovaného tak, jak to ukládá směrnice 2008/48/ES.
13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. podle výsledků řízení, kdy žalobce byl úspěšný v 61,53 % uplatněného nároku, neúspěšný v 38,47 % uplatněného nároku, proto mu příslušní náhrada nákladů řízení ve výši 23,06 % Náklady žalobce spočívají v odměně advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, vyjádření z 23. 3. 2022, 28. 4. 2022) po 200 Kč za celý úkon (§ 14b odst. 1 vyhlášky), tj. 800 Kč, 4x režijní paušál po 100 Kč (§ 14b odst. 2 vyhlášky), tj. 400 Kč, a zaplacený soudní poplatek 1.000 Kč, celkem 2.200 Kč. S ohledem na výsledek řízení byla žalobci přiznána částka 507,30 Kč, což je 23,06 % vzniklých nákladů, které je žalovaný povinen uhradit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.