Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
11 C 93/2021-45
Okresní soud v Opavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Martou Kožušníkovou ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
; zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 57 984 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku
11 400 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 11 400 Kč
od 29. 2. 2020 do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku
3 500 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 500 Kč
od 29. 2. 2020 do zaplacení.
III. V části, ve které se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 21 542 Kč
-) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 804,39 Kč,
-) s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 502,59 Kč,
-) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 18 714,53 Kč
od 21. 1. 2020 do 28. 2. 2020, z částky 7 314,53 Kč od 29. 2. 2020 do zaplacení,
-) s úrokem 29 % ročně z částky 18 714,53 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení,
se žaloba zamítá.
IV. V části, ve které se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 21 542 Kč
-) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 405,84 Kč,
-) s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 238,58 Kč,
-) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 14 580,87 Kč
od 21. 1. 2020 do 28. 2. 2020, z částky 11 080,87 Kč od 29. 2. 2020 do zaplacení,
-) s úrokem 29 % ročně z částky 14 580,87 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení,
se žaloba zamítá.
V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
VI. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Opavě doplatek
na soudním poplatku ve výši 398 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 11 400 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 11 400 Kč od 29. 2. 2020 do zaplacení. II. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 3 500 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 500 Kč od 29. 2. 2020 do zaplacení. III. V části, ve které se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 21 542 Kč -) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 804,39 Kč, -) s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 502,59 Kč, -) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 18 714,53 Kč od 21. 1. 2020 do 28. 2. 2020, z částky 7 314,53 Kč od 29. 2. 2020 do zaplacení, -) s úrokem 29 % ročně z částky 18 714,53 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá. IV. V části, ve které se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 21 542 Kč -) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 405,84 Kč, -) s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 238,58 Kč, -) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 14 580,87 Kč od 21. 1. 2020 do 28. 2. 2020, z částky 11 080,87 Kč od 29. 2. 2020 do zaplacení, -) s úrokem 29 % ročně z částky 14 580,87 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá. V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. VI. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Opavě doplatek na soudním poplatku ve výši 398 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobou ze dne 26. 5. 2021, která byla dále doplněna podáním ze dne 29. 10. 2021 a podáním ze dne 8. 4. 2022, domáhala se žalobkyně vůči žalovanému zaplacení částky 57 984 Kč (z toho 2 278,29 Kč a 1 356,85 Kč jakožto úroků z půjček po dobu jejich trvání) spolu se sjednaným úrokem od 21. 1. 2019 do zaplacení z částky 18 714,53 Kč a od 1. 11. 2018 do zaplacení z částky 14 580,87 Kč a zákonnými úroky z prodlení z částky 18 714,53 Kč od 30. 1. 2019 a z částky 14 580,87 Kč od 30. 1. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba uzavřela s žalovaným 2 smlouvy o zápůjčce. Dne 26. 11. 2017 smlouvu číslo v tentýž den mu poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal společnosti půjčenou částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem 21 542 Kč, který představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4 472 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy, odměny za administrativní zpracování půjčky a doručení ve výši 6 550 Kč a z částky za administrativní činnost ve výši 10 520 Kč Celkem měl žalovaný vrátit společnosti 46 542 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 776 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 20. 1. 2019. Dne 6. 9. 2017 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným smlouvu o zápůjčce číslo v tentýž den mu poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal společnosti půjčenou částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 21 542 Kč, který představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4 472 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy, odměny za zpracování a doručení ve výši 6 550 Kč a z částky za administrativní činnost ve výši 10 520 Kč Celkem měl žalovaný vrátit společnosti 46 542 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 776 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 31. 10. 2018. V obou případech žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž své závazky ze smluv porušil.
V případě smlouvy ze dne 26. 11. 2017 byla poslední splátka ze strany žalovaného uhrazena ke dni 22. 1. 2019. Ke dni 14. 5. 2019 provedla právní předchůdkyně žalobkyně vyčíslení a dlužná jistina činila částku 18 714,53 Kč a dlužný poplatek částku 14 227,47 Kč. Dlužný poplatek se skládá z neuhrazené části sjednaného úroku ve výši 2 278,29 Kč, neuhrazené části částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 4 585,07 Kč a nesplacené části částky za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 7 364,11 Kč. V případě smlouvy ze dne 6. 9. 2017 byla poslední splátka ze strany žalovaného uhrazena ke dni 22. 1. 2019. Ke dni 14. 5. 2019 provedla právní předchůdkyně žalobkyně vyčíslení a dlužná jistina činila 14 580,87 Kč a dlužný poplatek 10 461,13 Kč. Dlužný poplatek se skládá z neuhrazené části sjednaného úroku ve výši 1 356,85 Kč, z neuhrazené části částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 3 493,44 Kč a nesplacené části částky za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 5 610,84 Kč. Žalovaný za celou dobu smluvního vztahu v případě zápůjčky ze dne 26. 11. 2017 uhradil celkem 13 600 Kč. V případě zápůjčky ze dne 6. 9. 2017 uhradil celkem 21 500 Kč. Žalobkyně se stala nositelkou pohledávky z předmětných smluv na základě smlouvy
o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2020.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, kteří se k jednání nedostavili, ačkoliv byli řádně předvoláni, o odročení nežádali (zástupce žalobkyně svou neúčast omluvil), vycházel přitom z obsahu spisu
a z provedených důkazů.
3. Soud provedl důkaz smlouvou o zápůjčce ze dne 26. 11. 2017 číslo smlouvou
o zápůjčce ze dne 6. 9. 2017 číslo včetně smluvních podmínek, zákaznickými kartami ze dne 26. 11. 2017 a 6. 9. 2017, oznámením o postoupení pohledávky z 20. 1. 2020 včetně poštovního podacího lístku, smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy a přehledem plateb (tabulka umoření). Z provedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav:
V prvém případě společnost právnická osoba poskytla žalovanému 26. 11. 2017 v hotovosti částku 25 000 Kč jakožto zápůjčku, kterou se žalovaný zavázal společnosti vrátit navýšenou o poplatek 21 542 Kč představující součet úroků 4 472 Kč, poplatku za zpracování, doručení a flexibilní splácení 6 550 Kč a poplatku za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 10 520 Kč. Celkovou dlužnou částku 46 542 Kč měl žalovaný zaplatit v hotovosti
v 60 týdenních splátkách po 776 Kč, když 1. týdenní splátku měl zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, každou další týdenní splátku až po předposlední vždy posledního dne dalšího následujícího týdenního období. Poslední splátka činila 758 Kč a byla splatná posledním dnem dalšího následujícího týdenního období. Žalovaný před poskytnutím zápůjčky uvedl, že bydlí v objektu, jehož je vlastníkem, je svobodný, zápůjčku potřebuje na neočekávané výdaje, počet vyživovaných osob 1, nevlastní osobní automobil, je OSVČ – anonymizována dvě slova, zdroj příjmu 1, pravidelný čistý měsíční příjem žadatele (průměr za poslední 3 měsíce) 25 500 Kč, má zápůjčku u jiné společnosti, externí splátky zápůjček dle žadatele 4 000 Kč měsíčně, interní splátky zápůjček u právnická osoba 3 200 Kč měsíčně, žadatel má bankovní účet na své jméno, odhadované měsíční výdaje činí 6 000 Kč. Poskytovatelka zápůjčky uvedla, že údaje ověřila z výpisů z bankovního účtu 9, 10, 11/ 2017 (údaje ze zákaznické karty).
Ve druhém případě společnost právnická osoba poskytla žalovanému datum v hotovosti částku 25 000 Kč jakožto zápůjčku, kterou se žalovaný zavázal společnosti vrátit navýšenou o poplatek 21 542 Kč představující součet úroku ve výši 4 472 Kč, částku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 6 550 Kč a částku za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 10 520 Kč. Celkovou dlužnou částku
46 542 Kč měl žalovaný zaplatit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 776 Kč, když 1. týdenní splátku měl zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, každou další týdenní splátku až po předposlední vždy posledního dne dalšího následujícího týdenního období. Poslední splátka činila 758 Kč a byla splatná posledním dnem dalšího následujícího týdenního období. Žalovaný před poskytnutím zápůjčky uvedl, že bydlí v objektu, který vlastní, je svobodný, zápůjčku potřebuje na neočekávané výdaje, počet vyživovaných osob 1, nevlastní osobní automobil, je OSVČ – anonymizována dvě slova, zdroj příjmu 1, pravidelný čistý měsíční příjem žadatele (průměr za poslední 3 měsíce) 26 282 Kč, má zápůjčku u jiné společnosti, externí splátky zápůjček dle žadatele 3 800 Kč měsíčně, žadatel má bankovní účet na své jméno, odhadované měsíční výdaje činí 8 000 Kč. Poskytovatelka zápůjčky uvedla, že údaje ověřila z výpisu z pracovní smlouvy/ŽL, z výpisů z bankovního účtu 6, 7, 8, rok neuveden (údaje ze zákaznické karty).
Z přehledu plateb (tabulky umoření) bylo zjištěno, že na zápůjčku sjednanou dne 26. 11. 2017 žalovaný uhradil celkem 13 600 Kč, splátky hradil nepravidelně a v jiných částkách, než bylo sjednáno, 3 platby v roce 2017, 7 plateb v roce 2018, 1 platba v roce 2019. Dále bylo zjištěno, že na zápůjčku sjednanou dne 6. 9. 2017 žalovaný uhradil celkem 21 500 Kč, splátky hradil nepravidelně a v jiných částkách, než bylo sjednáno, 7 plateb v roce 2017, 7 plateb v roce 2018
a 1 platba v roce 2019.
Pohledávky vyplývající z výše uvedených smluv byly ze strany společnosti právnická osoba postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 žalobkyni jako nové věřitelce. Původní věřitelka oznámila žalovanému, že žalovanou pohledávku postoupila žalobkyni (oznámení ze dne 20. 1. 2020 s podacím lístkem ze dne 14. 2. 2020).
4. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
5. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy
o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
6. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti ve tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Podle § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění.
8. Oznámením o postoupení pohledávky žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve věci namísto původní věřitelky.
9. Soud posoudil zjištěný skutkový stav dle výše citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v té části, ve které se žalobkyně domáhá zaplacení jistiny úvěrů. Žalobkyně prokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 26. 11. 2017 částku 25 000 Kč, přitom z této částky jí žalovaný doposud uhradil 13 600 Kč (což ničím zpochybněno nebylo). Dále právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 6. 9. 2017 částku 25 000 Kč, z této částky jí žalovaný doposud uhradil 21 500 Kč (což ničím zpochybněno nebylo). Zbývající částky (úroky), jejichž uplatnění má oporu v uzavřených smlouvách, nejsou žádány po právu, neboť obě smlouvy byly shledány neplatnými. Žalobkyně totiž neprokázala, že by řádným způsobem splnila svou povinnost zkoumat schopnost žalovaného dlužníka splácet poskytnutý úvěr. Ze zjištěného skutkového stavu je zřejmé, že žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně v prvém případě částku 25 000 Kč, z toho vrátil částku 13 600 Kč, nevrátil 11 400 Kč, což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení. V druhém případě žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně částku
25 000 Kč, z toho vrátil částku 21 500 Kč, nevrátil 3 500 Kč, což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení. Z karet zákazníka je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně sice úvěruschopnost žalovaného v obou případech posuzovala, nikoliv však s odbornou péčí, protože v takovém případě by mu zápůjčky nemohla poskytnout. Z ničeho neplyne, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala pravidelné výdaje žalovaného. Co se týká„ odhadovaných měsíčních výdajů žadatele“, jsou uváděny částky 6 000 Kč v případě zákaznické karty ze dne 26. 11. 2017 a 8 000 Kč v případě zákaznické karty z 6. 9. 2017. Je uvedeno, že žalovaný bydlí jako vlastník, zcela chybí údaje o tom, jaké má v souvislosti s bydlením náklady. Uvedené částky měsíčních výdajů objektivně vzbuzují pochybnosti, právní předchůdkyně žalobkyně si měla vyžádat jejich ověření, stejně jako u výdajů na bydlení. Je také nepravděpodobné, že v průběhu 2 měsíců se výdaje žalovaného ještě o 2 000 Kč snížily (září 2017 odhadované měsíční výdaje žalovaného 8 000 Kč, listopad 2017 odhadované měsíční výdaje žalovaného 6 000 Kč). Je také otázkou, jak poskytovatelka ověřovala příjmy žadatele, z čeho dospěla k závěru, že jde o příjmy z jeho výdělečné činnosti, navíc není jasné, jak 26. 11. 2017 ověřovala příjem žadatele z výpisu z účtu za listopad, když měsíc listopad ještě neskončil. Ze zákaznických karet také vyplývá, že v době uzavření druhé smlouvy o zápůjčce splácel žalovaný již další dluhy z předchozích zápůjček či úvěrů, dle zákaznické karty ze dne 26. 11. 2017 ve výši 7 200 Kč měsíčně. Poskytovatelka se měla blíže zajímat o to, o jaké dluhy se jedná, zda je žalovaný splácí pravidelně atd. Bez bližšího ověření příjmů a pravidelných výdajů nelze dle názoru soudu přistoupit k zodpovědnému porovnání a vyhodnocení reálných poměrů žalovaného a posoudit jeho schopnost zápůjčky s nastavenými parametry splácet. Z přehledu celkových plateb (tabulky umoření) je přitom zřejmé, že žalovaný už první poskytnutou zápůjčku splácel nepravidelně a v nižších částkách, než podle smlouvy měl, přesto mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla další zápůjčku. Tuto pak rovněž splácel nepravidelně
a v nižších částkách, než podle smlouvy měl. Právní předchůdkyně žalobkyně měla po získání informací uvedených v zákaznických kartách objektivně jakožto profesionál vyhodnotit situaci žalovaného a vyžádat si konkretizaci a doložení příjmů a pravidelných výdajů (chybí rozhodné doklady o tom, zda a v jaké výši platí žalovaný nezbytné výdaje na živobytí, na bydlení atd.) nebo ochránit žalovaného před nezodpovědným zadlužením případnou vlastní neznalostí a zápůjčky mu neposkytnout. Při dodržení zásady odpovědného úvěrování by pouze na základě předložených dokladů nemohla žalobkyně žalovanému zápůjčky poskytnout. Soud vyhodnotil obě smlouvy o spotřebitelském úvěru jako neplatné, a to ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, potažmo druhy jeho neplatnosti. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva v poměrech souzené věci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 občanského zákoníku vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dostál jím zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech. Vzhledem k výše uvedenému soud posoudil nárok žalobkyně dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kdy žalobkyně má právo na zaplacení částky odpovídající rozdílu mezi částkou finančních prostředků, které žalovaný skutečně vyčerpal,
a částkou, kterou žalobkyni uhradil. To znamená že žalobkyně, na kterou původní věřitelka předmětné pohledávky převedla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, se důvodně domáhá vrácení částky 11 400 Kč v případě peněžních prostředků poskytnutých žalovanému dne 26. 11. 2017 a částky 3 500 Kč v případě peněžních prostředků poskytnutých žalovanému dne 6. 9. 2017, a proto soud v této části žalobě vyhověl (výrok I. a II. rozsudku). Současně vznikla žalovanému nevrácením uvedených částek druhotná povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení, jak má na mysli ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, a to v návaznosti na výzvu k zaplacení obsaženou v oznámení o postoupení pohledávek. Ve výzvě byla právní předchůdkyní žalobkyně určena desetidenní lhůta k zaplacení od jejího doručení, výzva byla podána na poště dne 14. 2. 2020, doručenku k ní žalobkyně nepředložila. Vzhledem k běžné doručovací praxi soud vychází z toho, že výzva byla doručena třetím dnem, nejpozději 18. 2. 2020, když 14. a 15. 2020 byla sobota a neděle, desetidenní lhůta k plnění tak uplynula 28. 2. 2020 a ode dne následujícího je žalovaný v prodlení, přitom žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně. Nárok na zákonné úroky z prodlení vychází z ustanovení
§ 1970 občanského zákoníku, jejich výše je v souladu s vládním nařízením č. 351/2013 Sb. Ve zbytku soud žalobu z důvodů uvedených výše zamítl (výrok III. a IV. rozsudku).
10. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Vycházel z toho, že žalobkyně měla ve věci úspěch ve 27,42 % (co do částky 14 900 Kč) z uplatněného nároku (předmětem řízení je dlužná jistina 33 295,40 Kč a dlužné poplatky 21 053,46 Kč celkem, zbytek je příslušenství), neúspěch co do 72,58 %. Žalovaný tedy měl úspěch co do 72,58 % a neúspěch
co do 27,42 %. Žalovaný by měl vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení co do 45,16 %. Z obsahu spisu nevyplývá, že by mu nějaké náklady řízení vznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
11. Vzhledem k tomu, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, byl žalobkyni doměřen soudní poplatek za žalobu podle položky 2 bod 2 Sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek dle položky 1 bod 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků činí 2 718 Kč, žalobkyně dosud zaplatila 2 320 Kč, zbývá doplatit 398 Kč. Základem pro výpočet výše soudního poplatku, jak vyplývá z ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., v platném znění, zákona o soudních poplatcích, je částka 54 348,86 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu, písemně, ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).