Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
117 C 131/2022-42
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní JUDr. Silvií Morongovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o: 25 900 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 900 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 900 Kč za dobu od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 12 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 2 333,33 Kč a dále ve výši 10 % ročně z částky 15 000 Kč za dobu od datum do datum a z částky 1 100 Kč za dobu od datum do zaplacení a co do úroku ve výši 5 761 Kč a dále ve výši 24,69 % ročně z částky 15 000 Kč za dobu od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 900 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 900 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 12 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 2 333,33 Kč a dále ve výši 10 % ročně z částky 15 000 Kč za dobu od [datum] do [datum] a z částky 1 100 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a co do úroku ve výši 5 761 Kč a dále ve výši 24,69 % ročně z částky 15 000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky 25 900 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na ni byla postoupena pohledávka původního věřitele právnická osoba ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené dne datum s žalovaným, na jejímž základě byly žalovanému, po předešlém prověření jeho schopnosti poskytnutý úvěr splácet, předány peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Součástí smlouvy byla dohoda, kterou se žalovaný zavázal uhradit původnímu věřiteli v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků i kapitalizovaný úrok za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli částku odpovídající součtu jistiny půjčky, úroku a veškerých poplatků v 60 týdenních splátkách po 450 Kč počínaje dnem datum, poslední splátka měla být uhrazena dne datum. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí zkoumal schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, a to na základě informací získaných od žalovaného a zaznamenaných do zákaznické karty, kdy tyto informace byly ověřeny doklady vyžádanými od žalovaného uvedenými v části„ dokumenty k ověření“, když původní věřitel neshledal žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Žalovaný však svůj dluh nesplácel řádně a včas, poslední splátku uhradil dne datum, přičemž uhradil pouze částku 1 100 Kč celkem, která byla původním věřitelem započtena částečně na úrok ve výši 800 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 300 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní, došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum. Ke dni postoupení činil dluh 32 150 Kč, kdy se jednalo o jistinu zápůjčky ve výši 15 000 Kč, dlužný úrok za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 200 Kč, dlužný poplatek za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a dlužný poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 700 Kč. Dále žalobkyně požaduje po žalovaném úrok sjednaný ve výši 24,69 % ročně z dlužné jistiny, tj. z částky 15 000 Kč, který kapitalizovala ke dni postoupení pohledávky, tj. za dobu od datum do datum, ve výši 5 761 Kč a dále ve výši 24,69 % ročně z dlužné jistiny za dobu od datum do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny, tj. z částky 15 000 Kč, který kapitalizovala ke dni postoupení pohledávky, tj. za dobu od datum do datum, ve výši 2 333,33 Kč a dále ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny za dobu od datum do zaplacení. Žalovaný na svůj dluh po postoupení pohledávky neuhradil ničeho, nereagoval ani na předžalobní výzvu k plnění.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání, které bylo ve věci nařízeno na den datum, se nedostavil, svou neúčast neomluvil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluveného zástupce žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
3. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: žalovaný a právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti číslo na základě které právní předchůdce zapůjčil žalovanému částku 15 000 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že předmět půjčky převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s úrokem ve výši 3 000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 3 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit celkovou částku ve výši 27 000 Kč v 60 týdenních splátkách ve výši 450 Kč. První splátku byl žalovaný povinen zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku až po poslední vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období. Úroková sazba v případě smlouvy na 60 týdnů činila 32,15 % ročně. V žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne datum žalovaný uvedl, že má příjem z pracovního poměru ve výši 15 923 Kč, žije v nájmu spolu s manželkou a má jedno nezaopatřené dítě, náklady na bydlení (nájem, inkaso, energie) činí 5 090 Kč měsíčně, polovinu hradí manželka, ostatní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) činí 7 000 Kč měsíčně a splátky úvěru/ zápůjček (vč. hypoték) nemá. K ověření těchto údajů měla být žalovaným předložena pracovní smlouva, výplatní pásky a faktury za elektřinu, vodu, plyn, telefon, TV/SIPO (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne datum a žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne datum). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum původní věřitel společnost právnická osoba postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem původního věřitele ze dne datum, kterým byl žalovaný zároveň vyzván k úhradě dlužné částky v celkové výši 32 150 Kč s příslušenstvím do 10 dnů od obdržení dopisu. Oznámení bylo žalovanému odesláno dne datum (prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum včetně části seznamu postoupených pohledávek a Oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum včetně podacího lístku ze dne datum). K úhradě dlužné částky ve výši 34 977,22 Kč s příslušenstvím byl žalovaný vyzván rovněž právním zástupcem žalobkyně, a to nejpozději do datum Kč s tím, že pokud tak neučiní, bude tato částka vymáhána soudně. Výzva byla žalovanému odeslána dne datum (prokázáno z výzvy k plnění ze dne datum a podacího lístku ze dne datum).
4. Soud má za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 o. z., na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému zápůjčku v celkové výši 15 000 Kč a ten se jí zavázal spolu s úrokem ve výši 3 000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 3 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč vrátit ve sjednaných 60 týdenních splátkách. Zápůjčka byla žalovanému poskytnuta v hotovosti, což žalovaný stvrdil podpisem předmětné smlouvy. Po právní stránce soud současně aplikoval ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. V tomto řízení žalobkyně neposkytla soudu žádná tvrzení o tom, zda a v jakém rozsahu její právní předchůdce zkoumal před uzavřením jednotlivých smluv úvěruschopnost žalovaného, nenavrhla soudu žádné důkazy, jimiž by bylo možno prokázat, že tuto svou zákonnou povinnost splnil. Tvrzení obsažená v žalobě jsou pouze obecná a nevztahují se konkrétně k osobě žalovaného. Z žádosti o poskytnutí úvěru předložené žalobkyní je pouze zřejmé, že žalovaný ke dni datum uvedl svůj příjem z pracovního poměru ve výši 15 923 Kč, přičemž měl mít výdaje na bydlení ve výši 5 090 Kč (z nichž polovinu hradí manželka) a další potřebné výdaje v celkové výši 7 000 Kč měsíčně, aniž by byly tyto výdaje blíže specifikovány, další dluhy nesplácel, měl jedno nezaopatřené dítě a žil s manželkou. Touto listinou nemá soud za prokázané, že původním věřitelem byly tyty příjmy a výdaje žalovaného ověřeny, neboť dokumenty k ověření nebyly soudu předloženy a rovněž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by právním předchůdce žalobkyně schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku ověřoval jiným způsobem. Výdaje žalovaného nejsou navíc dostatečně specifikovány a rovněž nebyly zjištěny a ověřeny poměry manželky žalovaného, se kterou měl žalovaný sdílet společnou domácnost, a potřeby nezaopatřeného dítěte, ke kterému měl žalovaný vyživovací povinnost. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku. Soud má proto za to, že žalobkyně, na kterou byly pohledávky za žalovaným postoupeny ve smyslu § 1879 o. z., neprokázala, že její právní předchůdce před uzavřením jednotlivých smluv řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž se ve smyslu ustanovení § 588 o. z. k neplatnosti tohoto právního jednání soud přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o zápůjčce žalovanému částku 15 000 Kč, pak je dle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru žalovaný povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, před podáním žaloby již částečně plnil, jak vyplývá z žalobních tvrzení, a to částkou ve výši 1 100 Kč. Toto plnění je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 13 900 Kč (poskytnuté peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč – úhrada ve výši 1 100 Kč). Jelikož je žalovaný s úhradou peněžitého dluhu v prodlení přiznal soud žalobkyni v souladu s ust. § 1968 a § 1970 o. z. rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné částky, a to ode dne datum, když žalovaný byl k vydání bezdůvodného obohacení vyzván až oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum. V souladu s ust. § 573 o. z. soud považuje oznámení za doručené dne datum a lhůta k plnění byla v oznámení stanovena do 10 dnů ode dne doručení, tj. do datum. Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb., která k prvnímu dni prodlení činila 11,75 % ročně, úrok z prodlení byl však přiznán ve výši požadované žalobkyní, tj. ve výši 10 %, když soud je žalobou vázán. Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně byla zamítnuta, neboť má původ v absolutně neplatné smlouvě. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byla pohledávka za žalovaným postoupena ve smyslu § 1879 o. z.
5. O povinnosti k úhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. negativním výrokem, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému (počítáno včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí) dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě, písemně, ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.