Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 199/2021-39

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi opatrovníkem údaje o zástupci, o zaplacení částky 84.219,08 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný celé jméno žalovaného je povinen zaplatit žalobci částku 71.850,80 Kč s úroky z prodlení ve výši 11,75% ročně z této částky od 24.3.2022 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se pro částku 12.368,28 Kč, pro úrok ve výši 4.413,89 Kč a ve výši 9,9% ročně z částky 84.219,08 Kč od 13.4.2021 do zaplacení, pro úrok z prodlení ve výši 6.054,77 Kč a ve výši 10% ročně z částky 84.219,08 Kč od 13.4.2021 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení ve výši 8.570,50 Kč k rukám JUDr. jméno příjmení, příjmení obec a číslo, ulice a číslo, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Soud přiznává opatrovníku příjmení jméno příjmení, AK obec, ulice a číslo, za zastupování žalovaného náklady ve výši 17.424 Kč.

Odůvodnění:

I. Žalovaný [celé jméno žalovaného] je povinen zaplatit žalobci částku 71.850,80 Kč s úroky z prodlení ve výši 11,75% ročně z této částky od 24.3.2022 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se pro částku 12.368,28 Kč, pro úrok ve výši 4.413,89 Kč a ve výši 9,9% ročně z částky 84.219,08 Kč od 13.4.2021 do zaplacení, pro úrok z prodlení ve výši 6.054,77 Kč a ve výši 10% ročně z částky 84.219,08 Kč od 13.4.2021 do zaplacení zamítá. III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení ve výši 8.570,50 Kč k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], [příjmení] [obec a číslo], [ulice a číslo], do 15 dnů od právní moci rozsudku. IV. Soud přiznává opatrovníku [příjmení] [jméno] [příjmení], AK [obec], [ulice a číslo], za zastupování žalovaného náklady ve výši 17.424 Kč.

Žalobce se domáhal zaplacení částky 84.219,08 Kč s úrokem ve výši 4.413,89 Kč, ve výši 9,9% ročně z částky 84.219,08 Kč od 13.4.2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 6.054,77 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 84.219,08 Kč od 13.4.2021 do zaplacení. Svůj nárok opřel o skutečnost, že účastníci uzavřeli dne 26.9.2019 smlouvu o úvěru č. anonymizováno. Žalobce se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše 100.000 Kč. Žalovaný vyčerpal úvěr dnem 26.9.2019 ve výši 100.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky splácet v měsíčních splátkách ve výši 4.599 Kč vždy k 15. kalendářnímu dni v měsíci. První splátka bude zaplacena dne 156.10.2019 a poslední dne 15.9.2021. Úrok byl sjednán na 9,9% ročně. Protože úvěr nebyl žalovaným řádně a včas splácen, byl prohlášen za okamžitě splatný ke dni 15.6.2020. Ke dni 12.4.2021 (datum podání žaloby) činí pohledávka žalobce 94.687,74 Kč: jistina úvěru po splatnosti 84.219,08 Kč a příslušenství pohledávky tvořené řádným úvěrovým úrokem a zákonným úrokem z prodlení. Žalovaný byl k úhradě pohledávky písemně vyzván kvalifikovanou předžalobí výzvou.

V podání ze dne 4.5.2022 žalobce uvedl, že úvěr byl schválen ve standartním procesu s doložením příjmu. Žalobce posoudil úvěruschopnost na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných o žalované straně, i nahlédnutím do informačních databází. V případě že je žalobce schopen určit výši příjmů a výdajů na základě odborné kontroly finančních toků na účtu žalované strany vedeném u žalobce a čestného prohlášení žalovaného o výši příjmů v žádosti o úvěr, nevyžaduje potvrzení o výši příjmů. Žalobce zjistil z historie běžného účtu v anonymizováno příjem žalovaného 26.782 Kč, výdaje 12.521,20 Kč – vypočtené na základě informací v žádosti (deklarované výdaje, způsob bydlení, počet členů domácnosti, místo bydliště apod.), které zahrnují životní minimum, náklady na bydlení, náklady na splátky, mandatorní výdaje a deklarované platby na pojištění. Platební kapacita činila 14.260,80 Kč. Žalovaný neměl záznam CBCB. Byla provedena kontrola Interních Blacklistů, Fraudlistů, Delikvencí, DB neplatných dokladů, Insolvencí, Exekucí. Bylo ověřeno, že žalovaného bankovní účet nevykazuje nestandartní transakce, které indikují zvýšené riziko.

Žalovaný čerpal úvěr ve výši 100.000 Kč a uhradil splátky v celkové výši 28.149,20 Kč – z toho byly platby ve výši 8.744,30 Kč započteny na úrok a platby ve výši 3.624 Kč byly započteny na poplatky.

Soudu se nepodařilo zjistit pobyt žalovaného. Žalovaný je cizí státní příslušník, kdy není znám jeho pobyt na území ČR ani v zahraničí. Žalovanému byl dle ust. (s přihlédnutím k Nálezu Ústavního soudu ) ustanoven opatrovník. Ten uvedl, že s ohledem na absenci vědomosti stanoviska žalovaného k žalobě a žalobnímu návrhu, musí z důvodu právní jistoty nesouhlasit s žalobním tvrzení a žalobou samotnou. Rozhodnutí ponechává na úvaze soudu s ohledem na před soudem provedené důkazy.

Soud má za prokázané tyto skutečnosti:

Z žádosti o posytnutí úvěru ze dne 23.9.2019 soud zjistil, že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru ve výši 100.000 Kč bez udání účelu. Žalovaný uvedl, že je zaměstnancem, svobodný, způsob bydlení – nájemní byt, počet členů domácnosti 1. Uvedl zaměstnavatele, pracovní poměr na dobu neurčitou. Měsíční příjem ze závislé činnosti – 26.782 Kč Měsíční výdaje – 0 Kč. V žádosti je uvedeno, že žádá, aby ČSOB použila data z jeho běžného platebního účtu týkající se jeho příjmů a výdajů k vyhodnocení úvěruschopnosti k žádosti.

Ze smlouvy o úvěru a předsmluvních informací ke spotřebitelskému úvěru soud zjistil, že dne 26.9.2019 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru. Žalobce poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr do výše 100.000 Kč převedením na účet klienta. Strany si dohodly úrok ve výši 9,9% ročně, RPSN ve výši 10,36% ročně a celkovou částku, kterou je potřeba zaplatit 110.298 Kč. Strany si sjednaly poplatek za vedení standardního typu běžného účtu ve výši 69 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úroky a jistinu úvěru v 24 měsíčních splátkách vždy 15. dne v měsíci ve výši 4.599 Kč. První splátka bude splatná dne 15.10.2019 a poslední splátka 15.9.2021.

Z předložených dokladů, výpisu z účtu a platební historie předložených žalobcem soud nezjistil žádné konkrétní údaje pro jeho nesrozumitelnost. Dle tvrzení žalobce žalovaný čerpal úvěr ve výši 100.000 Kč bezhotovostně dne 26.9.2019 a celkem uhradil částku 28.149,20 Kč.

V dopise ze dne 23.4.2020 žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu, který ke dni 22.4.2020 činí 16.176,95 Kč nejpozději do 23.5.2020 zajištěním dostatečného zůstatku peněžních prostředků na jeho účtu. Současně jej upozornil, že má právo prohlásit všechny pohledávky z poskytnutého úvěru za splatné.

V dopise ze dne 17.6.2020 žalobce oznámil žalovanému, že prohlašuje k 15.6.2020 celou svou pohledávku z poskytnutého úvěru za splatnou. Současně jej vyzval k zaplacení celého dluhu, který činí ke dni 16.6.2020 90.518,39 Kč do 24.6.2020.

Výzvou ze dne 1.4.2021 vyzval právní zástupce žalobce žalovaného k uhrazení dlužné částky ve výši 94.175,65 Kč do 7 dnů od odeslání výzvy.

Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:

Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal dne 26.9.2019 částku 100.000 Kč. Žalovaný svůj závazek splácet úvěr v pravidelných peněžních splátkách neplnil (zaplatil ve splátkách 28.149,20 Kč) a z toho důvodu žalobce dopisem ze dne 17.6.2020 od uzavřené úvěrové smlouvy odstoupil a úvěr zesplatnil. Úvěr se tak stal splatný ke dni 15.6.2020. Dluh žalovaného ke dni 16.6.2020 činí částka 90.518,39 Kč.

Podle (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

V projednávané věci uzavíral právní předchůdce žalobce s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Schopnost žalovaného splácet žalobce prověřil na základě prohlášení žalovaného, kdy dle obchodních podmínek anonymizováno klient pravdivě informuje o všech svých finančních závazcích. Žalobce uvedl, že platební kapacita žalovaného činila 14.260,80 Kč (příjem žalovaného na základě historie z běžného účtu – 26.782 Kč mínus životní náklady a výdaje deklarované žalovaným – 12.521 Kč) tak byla dle názoru žalobce adekvátní k tomu, aby žalovaný mohl předmětný závazek adekvátně splácet. Žalovaný žádal, aby žalobce použil data z jeho běžného účtu týkající se jeho příjmů a výdajů k vyhodnocení úvěruschopnosti. Žalobce po formální stránce učinil určitá zkoumání (šetření v uvedených registrech a zkoumání z výpisu z bankovního účtu žalovaného), tato však v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil. Žalovaný sice doložil ve výpisu z účtu svůj příjem, ale z žalobce řádně nezkoumal výdaje žalovaného. Žalobce uvádí, že vycházel z žádosti žalovaného, kde jsou však výdaje uvedené 0 Kč a nesdělil, jaké konkrétní výdaje žalovaného zjistil z výpisů z účtu, jaké konkrétní výdaje činí částka 12.521,20 Kč a jak je výpisem z účtu ověřoval. Posouzení úvěruschopnosti dlužníka nespočívá v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale v i odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet. Věřitel nesplní svou povinnost, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky, aniž by před uzavřením úvěrové smlouvy dostatečně prověřil jeho schopnost dlužnou částku řádně splácet. V dané věci žalobce pouze s jistotou věděl, jaké částky jsou dlužníku poukazovány, případně jaké částky jsou z účtu odepisovány, ale z čeho se skládají konkrétní a nezbytné měsíční výdaje dlužníka již ověřeno (doloženo, postaveno na jisto) neměl. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Žalobce ověřil příjem žalovaného z výpisu z účtu. U nákladů žalovaného žalobce vycházel z částky 12.521,20 Kč, aniž by tyto údaje ověřil (ani z žádného dokladu nevyplývá, že by žalovaný nějaké doklady o svých výdajích předkládal). Ze strany žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele.

Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. a sp.zn. ) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o.z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).

Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

Podle ustanovení § 1968 o.z dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

V řízení bylo prokázáno (z tvrzení žalobce a výpisu z účtu), že žalobce poskytl žalovanému částku 100.000 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyl žalovaný smluvně zavázán ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedených úroků a poplatků. Soud má za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému částku 100.000 Kč, tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byl žalovaný povinen podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat. Z tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaný na úhradu úvěru zaplatil ve splátkách částku 28.149,20 Kč. Soud proto žalovanému uložil povinnost vydat bezdůvodné obohacení ve výši 71.850,80 Kč (100.000 – 28.149) a pro zbývající požadované částky a úroky žalobu zamítl.

Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v  určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván ( o.z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovanou k plnění a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalované doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 22.3.2022. Nárok se stal splatným 23.3.2022 a žalovaný se dostal do prodlení od 24.3.2022. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 24.3.2022 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.

Usnesením ze dne 15.2.2022 č.j. -21 soud ustanovil žalovanému, jehož pobyt nebyl znám jako opatrovníka příjmení jméno příjmení, advokáta, AK obec, ulice a číslo. Podle ust. byl-li ustanoven účastníku zástupcem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popř. též náhradu za daň z přidané hodnoty stát. Soud přiznal ustanovenému advokátu odměnu vypočtenou dle příslušných ustanovení podle vyhl. č. 177/1996Sb. ve znění pozdějších předpisů. Náklady řízení opatrovníka v dané věci činí mimosmluvní odměna opatrovníka za tři úkony právní služby (, d), g) vyhl. č. 177/199 Sb. - převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření ve věci, účast na jednání soudu) po 4.500 Kč (dle vyhl. 177/1996Sb.), tři náhrady hotových výdajů opatrovníka za tři úkony právní služby (, d), g) vyhl. č. 177/199 Sb. - převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření ve věci, účast na jednání soudu) po 300 Kč (, 3 vyhl. č. ), s připočtením 21% daně z přidané hodnoty ve výši 3.024 Kč ( ) Celkem částku 17.424 Kč.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. , kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. ). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 114.156,34 Kč (částku 84.219,08 Kč + úrok 4.413,89 Kč + 9.685,40 Kč – úrok 9,9% ročně z částky 84.219,08 Kč od 13.4.2021 do 10.6.2022 + úrok z prodlení 6.054,77 Kč + 9.783,20 Kč - úrok z prodlení 10% ročně z částky 84.219,08 Kč od 13.4.2021 do 10.6.2022). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 73.678 Kč (jistina – 71.850,80 Kč + 1.827,20 Kč – úrok z prodlení ve výši 11,75% ročně z 71.850,80 Kč od 24.3.2022 do 10.6.2022). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 64,5%, tomu odpovídá úspěšnost žalovaného ve výši 35,5%. Poměr úspěchu tedy činí 29% ve prospěch žalobce.

Náklady řízení v dané věci činí zaplacený soudní poplatek ve výši 3.369 Kč, mimosmluvní odměna zástupce žalobce za čtyři úkony právní služby (, d), g) vyhl. č. 177/199 Sb. - převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva k plnění a účast na jednání soudu dne 10.6.2022) po 4.500 Kč ( vyhl. č. ), čtyři náhrady hotových výdajů zástupce žalobce za čtyři úkony právní služby (, d), g) vyhl. č. 177/199 Sb. - převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva k plnění a účast na jednání soudu dne 10.6.2022) po 300 Kč (, 3 vyhl. č. ), náhrada cestovních výdajů zástupce žalobce za cestu k jednání soudu obec - obec a zpět osobním automobilem ve výši 1.639,80 Kč (základní náhrada ve výši 987 Kč při ujetých 210 km x 4,70 Kč, náhrada za spotřebované pohonné hmoty ve výši 652,80 Kč při ujetých 220 km, prům. spotřebě 6,6 l a ceně paliva 47,10 Kč dle vyhl. 116/2022Sb.), náhrady za promeškaný čas zástupce žalobce při cestě k jednání z obec do obec a zpět za 8 půlhodin po 100 Kč ve výši 800 Kč (dle , odst. 3 vyhl. č. ) s připočtením 21% daně z přidané hodnoty ve výši 4.544,60 Kč ( ) Celkem částka 29.553,16 Kč z toho 29% činí částka 8.570,50 Kč, kterou soud žalobci přiznal. Podání právního zástupce žalobce ze dne 4.5.2022 soud nepovažoval za řádný a účelný úkon ve věci, kdy právní zástupce žalobce reagoval na výzvu soudu a skutečnosti, které uvedl a důkazy, které předložil, měly být již součástí žaloby. Náhradu nákladů řízení, které nebyly vynaloženy účelně nelze přiznat ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.