Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
23 C 109/2022-37
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Marií Miczkovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 4 859,03 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 4 859,03 Kč, úrok ve výši 2 112,21 Kč a dále ve výši 23,88 % ročně z částky 4 859,03 Kč za dobu od 2. 7. 2021 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 729,78 Kč a dále ve výši 10,00 % ročně z částky 4 859,03 Kč za dobu od 2. 7. 2021 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 4 859,03 Kč, úrok ve výši 2 112,21 Kč a dále ve výši 23,88 % ročně z částky 4 859,03 Kč za dobu od 2. 7. 2021 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 729,78 Kč a dále ve výši 10,00 % ročně z částky 4 859,03 Kč za dobu od 2. 7. 2021 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaný byl zavázán zaplatit mu částku 4 859,03 Kč spolu s úrokem ve výši 2 112,21 Kč a dále ve výši 23,88 % ročně z částky 4 859,03 Kč za dobu od 2. 7. 2021 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 729,78 Kč a dále v zákonné výši ročně z částky 4 859,03 Kč za dobu od 2. 7. 2021 do zaplacení s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobce právnická osoba, se sídlem adresa, IČO (dále také jako původní věřitel nebo banka) a žalovaným byla dne 3. 11. 2015 uzavřena Smlouva o úvěru – kreditní karty pro soukromou klientelu (dále také jako Smlouva), na základě které banka poskytla žalovanému úvěr ve výši úvěrového limitu 5 000 Kč a který žalovaný čerpal prostřednictvím kreditní karty. Smluvní strany se zavázaly dodržovat Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba účinné od 1. 1. 2015, právnická osoba pro poskytování úvěrů (kreditní karty) soukromá klientela účinné od 1. 1. 2014 (dále jen OP) a Ceník, které byly nedílnou součástí smlouvy. Žalovaný se zavázal čerpané peněžní prostředky úvěru spolu s dohodnutým úrokem ve výši 23,88 % ročně a poplatky splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3,20 % z částky čerpaného a nesplaceného úvěru a ve výši 100,00 % částky úroků z úvěru a poplatků vyúčtovaných za dané zúčtovacího období. Žalovaný v rozporu se Smlouvou a OP tyto podmínky nedodržel, splátky úvěru nehradil v termínu splatnosti, proto banka Smlouvu vypověděla dopisem (poslední výzvou k úhradě dlužné částky a výpovědí smlouvy) ze dne 7. 12. 2019 a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Žalovaný na dluh neuhradil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 6. 2021 na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 21. 7. 2021. Žalobce provedl kvalifikované vyčíslení dluhu žalovaného, který činil na nesplacené jistině úvěru částku 4 859,03 Kč, na kapitalizovaném úroku částku 2 112,21 Kč a na kapitalizovaném úroku z prodlení částku 729,78 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Žalobce se z jednání omluvil, avšak nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud proto jednal a rozhodl dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
3. Z žalobcem předložených listinných důkazů, a to ze Smlouvy o úvěru – kreditní karty pro soukromou klientelu ze dne 3. 11. 2015, transakční historie úvěrového účtu, výpisu z kartového účtu žalovaného č. ú. bankovní účet za období od 3. 11. 2015 do 10. 1. 2019, výpisu z kartového účtu žalovaného č. ú. bankovní účet za období od 11. 2. 2019 do 10. 1. 2020, poslední výzvy k úhradě dlužné částky a výpověď smlouvy ze dne 7. 12. 2019, poslední výzvy před podáním žaloby ze dne 12. 1. 2020, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 6. 2021 včetně přílohy – seznamu postoupených pohledávek a přílohy – potvrzení o zaplacení kupní ceny, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 7. 2021 včetně podacího lístku ze dne 22. 7. 2021, informací o zpracování osobních údajů ze dne 21. 7. 2021, Všeobecných obchodních podmínek právnická osoba účinných od 1. 1. 2015, právnická osoba pro poskytování úvěrů (kreditní karty) soukromá klientela účinných od 1. 1. 2014, Oznámení o úrokových sazbách účinné od 1. 10. 2015, právnická osoba pro bankovní obchody účinného od 9. 9. 2015 a z Výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 1. 9. 2021 včetně podacího lístku ze dne 2. 9. 2021, soud zjistil následující skutkový stav věci:
Právní předchůdce žalobce jako věřitel (úvěrující) uzavřel s žalovaným jako dlužníkem (úvěrovaným) dne 3. 11. 2015 Smlouvu o úvěru – kreditní karty pro soukromou klientelu, jejímž předmětem byl závazek původního věřitele poskytnout žalovanému úvěr ve výši úvěrového limitu 5 000 Kč, který žalovaný čerpal prostřednictvím kreditní karty. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3,20 % z částky čerpaného a nesplaceného úvěru a ve výši 100,00 % částky úroku z úvěru a poplatku vyúčtovaných za dané zúčtovacího období. Součástí smlouvy učinili Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba, právnická osoba pro poskytování úvěrů (kreditní karty) soukromá klientela a Ceník. Byla sjednána úroková sazba ve výši 23,88 % ročně, výše roční procentní sazby nákladů 55,99 % ročně. V čl. 20 a 20.3 OP bylo sjednáno, že je žalovaný povinen celý čerpaný úvěr splatit na požádání banky (tzv. zesplatnění úvěru) v případě, jestliže poruší podmínky úvěrového vztahu, zejm. se dostane do prodlení se splacením smluvního závazku. Žalovaný nehradil dohodnuté splátky úvěru řádně a včas (poslední splátku úvěru zaplatil dne 16. 9. 2019 ve výši 251,23 Kč) a dostal se do prodlení s úhradou splátek, proto banka smlouvu o úvěru vypověděla ke dni 11. 1. 2020, čímž se zůstatek úvěru stal splatný a banka dluh z úvěru převedla na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 7. 12. 2019. Žalovaný čerpal peněžní prostředky úvěru v částce 16 170,58 Kč a uhradil na splátkách úvěru částku 21 544,82 Kč. Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 6. 2021 na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 21. 7. 2021. Žalovaný úvěr neuhradil, i přes písemnou výzvu žalobce k úhradě dluhu ze dne 1. 9. 2021.
4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
7. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
8. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl- li závazek zrušen.
10. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 1. 12. 2016 (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
11. Podle § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.
12. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Závazkový vztah právního předchůdce žalobce a žalovaného, vzniklý na základě smlouvy o úvěru, soud posoudil po právní stránce podle ust. § 2395 o. z., a shledal, že úvěrová smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným je neplatná pro rozpor se zákonem dle ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 580, 588 o. z.
13. Žalobce ke splnění povinnosti zkoumat úvěryschopnost žalovaného uvedl v doplnění žaloby ze dne 16. 5. 2022, že původní věřitel prověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr vyhledáváním žalovaného v databázi dlužníků, insolvenčním rejstříku, prověřením žalovaného v registru hledaných osob, prověřením platnosti občanského průkazu žalovaného v databázi neplatných dokladů s tím, že občanský průkaz žalovaného nebyl v době uzavření smlouvy o úvěru v této databázi nalezen a dále získáním informací přímo od žalovaného, a následně po vyhodnocení získaných informací dospěl k závěru, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostatečná. Žalobce však tato skutková tvrzení nedoložil žádnými důkazy, nedoložil pracovní smlouvu nebo zprávu zaměstnavatele, z níž by bylo zřejmé, o jaký typ pracovního poměru se jedná, výplatní pásky nebo potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu, nedoložil žádné výpisy z databáze dlužníků př. SOLUS, BRKI, NRKI, nedoložil žádné listiny dokládající výdaje žalovaného. Jelikož se žalobce nedostavil k jednání, nemohl být poučen podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnil skutková tvrzení a označil důkazy k prokázání svých tvrzení o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu ke splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Neplatnost smlouvy o úvěru stanovená § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je tak neplatností absolutní a soud je povinen k ní přihlédnout, aniž by se jí kterýkoliv z účastníků řízení musel dovolat.
14. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru jsou pak neplatná i vedlejší ujednání smlouvy.
15. Plnil-li původní věřitel žalovanému z neplatné smlouvy o úvěru (čerpaného prostřednictvím kreditní karty) částku 16 170,58 Kč, přičemž, jak sám žalobce v řízení tvrdil a doložil, žalovaný na dluh ke dni 16. 9. 2019 zaplatil částku v celkové výši 21 544,82 Kč, splnil žalovaný svou povinnost vrátit plnění z titulu bezdůvodného obohacení na základě neplatné smlouvy vůči žalobci, na něhož byla pohledávka platně postoupena, v plné výši. Žalovaný se nedostal ani do prodlení se splněním této povinnosti, neboť nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný na základě výzvy věřitele. Žalovaný byl poprvé prokazatelně vyzván k plnění až dopisem (předžalobní upomínkou) ze dne 1. 9. 2021, tj. v době, kdy již měl celý dluh z bezdůvodného obohacení uhrazen. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítnul.
16. Žalovaný byl, měřeno poměrem úspěchu, ve věci úspěšnější než žalobce. Podle ust.
§ 142 odst. 1 o. s. ř. by měl žalobce povinnost nahradit žalovanému náklady řízení; žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí (exekuce).