Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 52/2022-69
Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Radimem Slezákem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 10 900 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 3 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 500 Kč ve výši 10 % p.a. od 15. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Domáhal-li se žalobce po žalovaném uhrazení částky 7 400 Kč, zákonného úroku z částky 8 394,35 Kč od 30. 11. 2019 do 14. 5. 2020 a zákonného úroku z prodlení z částky 994,35 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení, v této části se žaloba zamítá.
III. Domáhal-li se žalobce po žalovaném zaplacení úroku ve výši 1 825,21 Kč, v této části se žaloba zamítá.
IV. Domáhal-li se žalobce po žalovaném zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 734,33 Kč, v této části se žaloba zamítá.
V. Domáhal-li se žalobce po žalovaném zaplacení úroků ve výši 23,72 % p.a. z částky 8 394,35 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, v této části se žaloba zamítá.
VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 3 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 500 Kč ve výši 10 % p.a. od 15. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Domáhal-li se žalobce po žalovaném uhrazení částky 7 400 Kč, zákonného úroku z částky 8 394,35 Kč od 30. 11. 2019 do 14. 5. 2020 a zákonného úroku z prodlení z částky 994,35 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení, v této části se žaloba zamítá. III. Domáhal-li se žalobce po žalovaném zaplacení úroku ve výši 1 825,21 Kč, v této části se žaloba zamítá. IV. Domáhal-li se žalobce po žalovaném zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 734,33 Kč, v této části se žaloba zamítá. V. Domáhal-li se žalobce po žalovaném zaplacení úroků ve výši 23,72 % p.a. z částky 8 394,35 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, v této části se žaloba zamítá. VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou, resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 18. 11. 2020, domáhala na žalovaném zaplacení částky 10 900 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 825,21 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 734,33 Kč, úroků z prodlení v zákonné výši 9,75 % p. a. z částky 8 394,35 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, úroků ve výši 23,72 % p.a. z částky 8 394,35 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a nákladů řízení ve výši 7 679,20 Kč.
2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba, IČO, dne 23. 11. 2017 uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalovanému v hotovosti úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr s úrokem v pevné výši 1 400 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Celkovou částku měl žalovaný uhradit v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, kdy poslední splátka měla být uhrazena dne 3. 1. 2019.
3. Pohledávka za žalovaného byla žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019. Postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem.
4. Za dobu trvání smluvního vztahu do okamžiku postoupení žalovaný uhradil částku 6 500 Kč, kdy poslední splátka byla uhrazena dne 22. 10. 2018. Od postoupení nebylo hrazeno ničeho.
5. Na výzvu soudu žalobkyně dne 13. 4. 2022 (č.l. 47-49) svou žalobu doplnila tak, že původní věřitelka zkoumala úvěruschopnost žalovaného především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Z karty zákazníka ze dne 23. 11. 2017 se podává, že žalovaný měl mít stálý příjem z financí ze státní podpory, žije v nájmu, kdy žalobce vycházel z dokladu o výměru důchodu žalovaného, a žalobkyně přiložila fotokopie složenek o výměru důchodu. Původní věřitelka dospěla po ověření předložených dokladů a tvrzení žalovaného k závěru, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostačující.
6. Žalovaný k žalobě dopisem doručeným soudu dne 3. 5. 2022 uvedl, že si není vědom toho, že by takovou půjčku uzavřel, a to ani poté, co prohledal dokumenty doma u sebe i u matky. Pokud smlouvu uzavřel, neví, proč by přestal hradit, když už uhradil tolik splátek. Má dlouhodobé zdravotní potíže, od 18 let je v invalidním důchodu, má problémy s orientací a pamětí.
7. K tomu právní zástupce žalobkyně uvedl, že totožnost žalovaného byla při uzavírání smlouvy ověřena dle občanského průkazu a složenek. Ani podpisy na kartě zákazníka a smlouvě se výrazně neliší od podpisu žalovaného na smlouvě a vyjádření.
8. Soud nařídil jednání na den 8. 6. 2022, ke kterému se žalovaný nedostavil. Následující den pak soud obdržel omluvu žalovaného, který uvedl, že byl hospitalizován v nemocnici v obec, k čemuž doložil potvrzení. Právní zástupce žalobce, který byl jednání přítomen, navrhl žalobě vyhovět.
9. Soud má za prokázané následující skutečnosti:
10. Právní předchůdkyně společnost právnická osoba, IČO, dne 23. 11. 2017 uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo (viz smlouva na č.l. 29-30), na jejímž základě poskytla žalovanému v hotovosti úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr s náklady spojenými s úvěrem – úrok ve výši 1 400 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, poplatkem ve výši 2 000 Kč (celkem tedy 17 400 Kč) uhradit v 58 týdenních splátkách po 300 Kč. Roční procentní sazba nákladů činila 195 %.
11. právnická osoba, IČO, postoupila pohledávku za žalovaného, která je předmětem tohoto řízení, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 na žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek č.l. 31-34 spisu). O tomto byl žalovaný dopisem ze dne 29. 11. 2019 (č.l. 36-37) uvědoměn.
12. Žalovaný za celou dobu smluvního vztahu do dne postoupení uhradil částku 6 500 Kč (viz bilance smlouvy na č.l. 40). Od postoupení nebylo hrazeno ničeho.
13. Předžalobní výzva byla na adresu žalovaného odeslána dne 7. 5. 2020 doporučeně (č.l. 38-39).
14. Žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Ve spise se nenachází žádný důkaz, ze kterého by vyplývalo, že původní věřitelka řádně zjišťovala a posuzovala majetkové a osobní poměry žalovaného. Na výzvu soudu žalobkyně sdělila pouze zcela obecně, že původní věřitelka ověřovala příjmy a výdaje žalovaného na základě tvrzení žalovaného zaznamenaných na kartě zákazníka (viz č.l. 27-28), kdy tento pobíral v době uzavření smlouvy invalidní důchod ve výši 11 179 Kč, dále byla v kartě zákazníka uvedena coby příjem nespecifikovaná částka 5 135 Kč. Bydlel v nájmu s výdaji na bydlení 4 000 Kč, osobními výdaji 7 000 Kč a dalšími výdaje 1 500 Kč, celkem tak jeho výdaje činily 12 500 Kč. Použitelný příjem, rozdíl mezi příjmy a výdaji tak činil 3 814 Kč, z čehož měl žalovaný hradit měsíčně 1 200 Kč (300 Kč týdně po dobu 58 týdnů). K tomu doložila pouze tři ústřižky od přiznaného invalidního důchodu, a to v částce 10 883 Kč, 9 830 Kč a 10 018 Kč a blíže nespecifikovaný nečitelný dokument, ze kterého nebylo zjištěno ničeho (č.l. 52). Nedoložila ani, že by byl žalovaný lustrován v jakékoli evidenci dlužníků (např. příjmení, NRKI apod.), či zjišťování dalších závazků žalovaného (například exekuční řízení či vymáhání, atp.).
15. Na základě shora popsaných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:
16. Původní věřitelka společnost právnická osoba, IČO, uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému v hotovosti úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit celkovou částku 17 400 Kč tvořenou z poskytnutých finančních prostředků – úvěru ve výši 10 000 Kč a poplatků ve výši 7 400 Kč v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, nejpozději do 3. 1. 2019.
17. Žalobkyně zjišťovala schopnost žalovaného úvěr splácet na základě tvrzení žalovaného zaznamenaných na kartě zákazníka ze dne 23, 11. 2017, ze které vyplynulo, že žalovaný bydlel v době uzavření smlouvy v nájmu, jeho jediným příjmem byl invalidní důchod a blíže nespecifikovaný příjem. Dle karty zákazníka činil použitelný příjem žalovaného 3 814 Kč. Žalobkyně však nedoložila žádné doklady, kterými by prokázala tvrzené příjmy a výdaje, resp. doložila pouze tři složenky o invalidním důchodu žalovaného a nečitelný (a žalobkyní nijak nespecifikovaný) dokument. Právní zástupce žalobkyně byl u jednání soudu dne 8. 6. 2022 poučen dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. stran povinnosti tvrzení a důkazů v tomto směru, ničeho však nedoplnil ani nedoložil. Žalobkyně tedy neprokázala, že by původní věřitelka zjišťovala a řádně posuzovala a vyhodnotila schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný uhradil celkem 6 500 Kč. Pohledávka za žalovaného byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek.
18. Soud věc posoudil dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platném a účinném ke dni sjednání smlouvy o úvěru.
19. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
20. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
21. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
22. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
23. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
24. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem.
25. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi původní věřitelkou a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože žalovaný vystupoval ve vztahu jako spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
26. V tomto konkrétním případě z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by se původní věřitelka před uzavřením smlouvy o úvěru řádně zabývala otázkou schopnosti žalovaného v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy o úvěru a úvěr splácet. Původní věřitelka nedostatečně ověřovala příjmy a výdaje žalovaného, ani se blíže nezabývala jeho osobními a majetkovými poměry. Nebyly provedeny lustrace v elektronických evidencích stran bezdlužnosti žalovaného. Původní věřitelka musela mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, a to s ohledem na velmi nízký příjem žalovaného (cca 11 000 Kč měsíčně z invalidního důchodu plus blíže nespecifikovaný příjem 5 135 Kč), náklady 12 500 Kč, kdy použitelný příjem činil 3 814 Kč a z tohoto měl žalovaný hradit 1 200 Kč měsíčně. Za podstatnou tedy považuje soud skutečnost, že žalobce nevyhodnotil správně schopnost žalovaného splácet úvěr. Hodnocení příjmové a výdajové stránky bylo nedostatečné a v souvislosti s neprovedením lustrace v registrech dlužníků vedlo k nesprávnému závěru o schopnosti splácet.
27. Soud proto pokládal smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi původní věřitelkou a žalovaným za neplatnou dle § 86 a násl. zákona o spotřebitelském úvěru, když k této neplatnosti je soud povinen přihlížet ve smyslu ustanovení § 588 o.z. i bez návrhu, neboť takovéto jednání původní věřitelky (nedostatečné zjištění schopnosti žalovaného splácet úvěr) odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
28. Původní věřitelka tedy na základě neplatné smlouvy o úvěru poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaný částečně uhradil ve výši 6 500 Kč. Na straně žalovaného tak vzniklo bezdůvodné obohacení dle § 2991 o.z., a žalovaný je povinen zbylé bezdůvodné obohacení vydat. Soud vycházel z tvrzení žalobce, které žalovaný nijak nezpochybnil, ohledně jeho plnění. Je třeba připomenout, že žalovaný má břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, zda a v jaké výši dluh splatil. Soud proto zavázal žalovaného plnit žalobkyni, na níž byla pohledávka postoupena, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Soud zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení zbylých poplatků, neboť poplatky nemohly být v neplatné smlouvě platně sjednány.
29. Žalobkyni byly přiznány úroky z prodlení z dlužné jistiny dle § 1970 o.z., a to ve výši stanovené vyhláškou č. 351/2013 Sb., přičemž ve zbývajícím rozsahu byly úroky z prodlení zamítnuty.
30. Soud nemohl vycházet ze splatnosti zápůjčky sjednané v neplatné smlouvě o zápůjčce. Ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z. byl žalovaný povinna splnit dluh (vrátit jistinu zápůjčky) na žádost věřitele, a to bez zbytečného odkladu od doručení výzvy. Ve výzvě k plnění na č.l. 38 byl žalovaný vyzván k úhradě do 14. 5. 2020. Pokud žalovaný v uvedené lhůtě dluh neuhradil, je v prodlení s úhradou dluhu a od tohoto data náleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení ve výši stanovené nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
31. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle míry úspěchu ve věci.
32. Výrok o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci výše uvedenou částku s příslušenstvím do 3 dnů od právní moci rozsudku má oporu v ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání, které lze podat do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím soudu zdejšího.
Nebude-li povinnost rozsudkem uložená splněna, lze ji vymáhat soudním výkonem rozhodnutí.