Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
7 C 46/2022-55
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou v právní věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
adresa žalobkyně – příjmení příjmení
zastoupeného advokátem: JUDr. Ing. jméno příjmení jméno,
se sídlem adresa žalobkyně,
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované,
zastoupené opatrovnicí: jméno příjmení, datum narození,
bytem adresa žalované,
o zaplacení 4 788,19 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 3 201 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši
11,75 % ročně z této částky od 17. 3. 2022 do zaplacení, a to v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách ve výši 400 Kč, splatných do každého 25. dne v měsíci předem, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se, co do zaplacení 1 587,19 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 514,61 Kč, úroku ve výši 22,68 % ročně z částky 4 022,37 Kč od 30. 6. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 788,19 Kč od 30. 6. 2021 do 16. 3. 2022 a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 587,19 Kč od 17. 3. 2022 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 3 201 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 17. 3. 2022 do zaplacení, a to v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách ve výši 400 Kč, splatných do každého 25. dne v měsíci předem, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek. II. Žaloba se, co do zaplacení 1 587,19 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 514,61 Kč, úroku ve výši 22,68 % ročně z částky 4 022,37 Kč od 30. 6. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 788,19 Kč od 30. 6. 2021 do 16. 3. 2022 a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 587,19 Kč od 17. 3. 2022 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby soud uložil žalované povinnost uhradit jí částku shora uvedenou spolu s příslušenstvím shora rovněž specifikovaným z titulu dluhu vzniklého na základě smlouvy o revolvingovém úvěru číslo ze dne 24. 7. 2020, kterou žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, právnická osoba anonymizována dvě slova, jednající v České republice prostřednictvím právnická osoba, odštěpného závodu, IČO, a to pod obchodní značkou jméno anonymizováno (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), jako věřitelem. Na základě smlouvy byl právní předchůdkyní žalobkyně poskytnut žalované revolvingový úvěr formou umožnění úvěrového rámce až do výše 10 000 Kč, naposledy ve výši 4 699 Kč, který čerpala prostřednictvím kreditní karty dle doloženého přehledu transakcí, když dne 24. 7. 2020 došlo k poslednímu čerpání úvěru, které se zavázala splácet spolu se sjednanými úroky formou pravidelných měsíčních splátek ve výši min. 5 % z dlužné částky, nejméně pak vždy 500 Kč, a to vždy k 17. kalendářnímu dni v měsíci. Žalovaná se zavázala hradit bance úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou úrokovou sazbou 22,68 % ročně. V případě nesplácení věru se žalovaná zavázala k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení, náhradě nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč, poplatku za odeslání upomínky ve výši 100 Kč a k placení úroku z prodlení ze splatného závazku v zákonné výši dle nařízení vlády. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou pravidelných splátek, porušila tak svou povinnost splácet úvěr řádně a včas, žalobkyně dopisem ze dne 25. 5. 2021 odstoupila od smlouvy a prohlásila všechny pohledávky související s úvěrem za splatné. Žalobkyně vedle nezaplacené jistiny ve výši 4 022,37 Kč požaduje zaplacení poplatků ve výši 600 Kč, dále smluvní pokuty ve výši 165,82 Kč a kapitalizovaného neuhrazeného smluvního úroku ve výši 514,61 Kč. Pohledávka za žalovanou byla žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, s účinností ke dni datum. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. Žalovaná svou povinnost nesplnila a dlužná částka nebyla dosud uhrazena.
2. Lustrací v centrální evidenci obyvatel bylo zjištěno, že je žalovaná omezena ve svéprávnosti. Z rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, který nabyl právní moci dne datum, bylo zjištěno, že je žalovaná omezena ve svéprávnosti ve všech právních jednáních, včetně finančního hospodaření s částkou 500 Kč týdně, s výjimkou běžných záležitostí každodenního života, a to na dobu pěti let od právní moci tohoto rozsudku, opatrovnicí žalované byla současně jmenována jméno příjmení, datum narození, bytem adresa žalované.
3. Žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že na podané žalobě nadále trvá, kdy žalovaná byla omezena ve svéprávnosti až téměř rok po uzavření smlouvy. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaná se ve smlouvě zavázala hradit úvěr ve splátkách ve výši jen 399 Kč. Žalobkyně je po posouzení celého případu ochotna přistoupit na úhradu dluhu v pravidelných měsíčních splátkách, každá splátka ve výši minimálně 400 Kč, a to pod ztrátou výhody splátek.
4. Opatrovnice žalované ani žalovaná se ve věci nevyjádřily.
5. Opatrovnice žalované se, ač řádně a včas předvolána (převzala osobně na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavila. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Právní zástupce žalobkyně při jednání soudu na žalobě setrval, k výzvě soud připustil, že žalobkyně jinými než dosud doloženými důkazy v otázce úvěruschopnosti žalované nedisponuje. Závěrem navrhl žalobě vyhovět.
6. Z žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru číslo (Produktové smlouvy k rámcové smlouvě pro poskytování bankovních produktů a služeb číslo) ze dne 24. 7. 2020 vyplynulo, že v uvedené smlouvě je uvedena předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru, žalovaná jako klient a právnická osoba, a.s. jako zprostředkovatel úvěru, dále jsou zde uvedeny údaje o žalované, že je svobodná, nemá vyživovací povinnost, bydlí u rodičů, je invalidní důchodkyní, její čistý příjem žalované činí 6 400 Kč, přičemž celkové náklady domácnosti činí 500 Kč, dále je zde uvedeno, že žalovaná nemá žádné finanční závazky (splátky hypoték, úvěrů, úvěrových karet apod.). Z přehledu podmínek revolvingového úvěru vyplývá, že aktuální úvěrový rámec činí 10 000 Kč, výše měsíční splátky 5 % z dlužné částky, minimálně 500 Kč, splatnost do 17. dne v měsíci, RPSN 43,58 %, základní úroková sazba 22,68 %, měsíční poplatek za správu a vedení úvěrového účtu 50 Kč, doba trvání úvěru byla dohodnuta na neurčito. Z přehledu specifických podmínek čerpání a splácení vyplývá, že žalované bylo financováno zboží, a to drobné černé elektro v prodejní ceně 3 999 Kč, ze strany žalované neproběhla žádná přímá platba. Celková výše čerpání tedy činila 3 999 Kč. Výše měsíční splátky čerpání byla stanovena na částku 399 Kč. Roční úroková sazba činila 19,01 % a RPSN 21,75 %. Celková částka k zaplacení byla stanovena na částku 4 389 Kč. V rámci formuláře jsou obsažena též sankční ustanovení, a to smluvní pokuta za prodlení s úhradou splatné splátky – 0,1 % denně z částky splátky v prodlení, dále náhrada za vymáhání ve výši 600 Kč a poplatek za upomínku ve výši 100 Kč. Žalobkyně rovněž ke smlouvě doložila všeobecné obchodní podmínky pro poskytování bankovních produktů a služeb, sazebník pro úvěry platný od 11. 3. 2020, produktové podmínky pro revolvingové úvěry, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a rámcovou smlouvu o poskytování bankovních produktů a služeb číslo Smlouva o revolvingovém úvěru, Rámcová smlouva o poskytování bankovních produktů a služeb a Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru byly žalovanou vlastnoručně podepsány.
7. Z přípisu předchůdkyně žalobkyně ze dne 31. 7. 2020 adresovaného žalované bylo zjištěno, že žalované bylo oznámeno, že na základě její žádosti ze dne 24. 7. 2020 a žádosti o financování nákupu na splátky nebo osobní půjčky byla schválena žádost o úvěr jméno kredit, a dále byly žalované poskytnuty základní informace o úvěru jméno kredit a o jeho splácení.
8. Z odstoupení od úvěrové smlouvy číslo adresovaného žalované ze dne 25. 5. 2021 vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně tímto odstoupila od shora uvedené úvěrové smlouvy z důvodu neplnění smluvních povinností žalovanou a že ke dni 30. 6. 2021 se stal úvěr v celém rozsahu splatným.
9. Z výpisu z úvěrového účtu číslo vyplynulo, že žalované byly poskytnuty finanční prostředky v celkové částce 3 999 Kč, přičemž žalovaná uhradila 2 x 399 Kč, celkem tedy částku 798 Kč. Dlužná částka ke dni 18. 5. 2021 činila 5 302,80 Kč, z toho úroky 514,61 Kč, poplatky 600 Kč a pokuta 165,82 Kč.
10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 5. 8. 2021 a podacího lístku ze dne 5. 8. 2021 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky na žalobkyni.
11. Z výzvy k plnění ze dne 16. 8. 2021 a poštovního podacího archu ze dne 18. 8. 2021 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně zaslal před pováním žaloby žalované výzvu s upozorněním, že je v prodlení se splácením dluhu z předmětného úvěru.
12. Ze spisu zdejšího soudu sp.zn. spisová značka bylo zjištěno, že dne datum byl u soudu podán návrh na omezení svéprávnosti a jmenování opatrovníka žalované. V návrhu matka žalované poukázala na skutečnost, že zdravotní a psychický stav žalované je natolik závažný, že bez omezení její svéprávnosti, ji hrozí závažná újma, kterou by si mohla přivodit svým neuváženým jednáním, k tomuto návrhu byla mimo jiné připojena lékařská zpráva. Z odůvodnění rozsudku zdejšího soudu, č.j. číslo jednací, ze dne datum rozhodnutí, mimo jiné vyplývá, že žalovaná není schopna uzavírat smlouvy majetkoprávní povahy, a to s jakoukoli výší plnění.
13. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaná obdržela zboží v prodejní ceně 3 999 Kč, jak vyplývá ze smlouvy o revolvingovém úvěru číslo. Žalovaná na základě úvěrové smlouvy uhradila předchůdkyni žalobkyně dvě splátky po 399 Kč, tedy celkem 798 Kč, jak vyplývá z výpisu z úvěrového účtu. Předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání předmětné smlouvy zabývala schopností žalované úvěr splácet nastaveným interním způsobem, kdy poměry žalované posoudila na základě údajů, které žalovaná uvedla v úvěrové smlouvě. Pohledávka za žalovanou byla postoupena předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku s výzvou k zaplacení dlužné částky.
14. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
16. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
18. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
19. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
20. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
21. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
22. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru (dle § 2395 občanského zákoníku) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaná obdržela celkem 3 999 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejím ujednáním a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
23. Na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, je nutné aplikovat zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona). Žalobkyně pak argumentovala tím, že se předchůdkyně žalobkyně schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala (§ 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Soud se však s touto argumentací neztotožňuje. Předchůdkyně žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Soud má tedy za to, že předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalované zcela rezignovala na ověření a zhodnocení věrohodnosti žalovanou uvedených údajů ohledně jejich příjmů a výdajů, když žalobkyně vycházela jen z údaje uvedených žalovanou, že její měsíční příjem činí 6 400 Kč. Je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně v otázce výdajů žalované neučinila žádná zjištění, resp. pouze přijala prohlášení žalované, že náklady domácnosti činí 500 Kč a finanční závazky jsou nulové. Nelze tedy shledat, že se předchůdkyně žalobkyně odpovídajícím způsobem zabývala úvěruschopností žalované jako spotřebitele. V tomto ohledu je již pak zcela lhostejno, zda se ze strany žalované jednalo o liknavost či akutní řešení zjevné finanční nouze, když bylo povinností předchůdkyně žalobkyně jako profesionála, aby se shora uvedeným náležitě a kvalifikovaně zabývala. Soud má tedy za to, že předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalované zcela rezignovala na ověření a zhodnocení věrohodnosti žalovanou uvedených údajů ohledně jejich příjmů a výdajů. Předchůdkyně žalobkyně se podrobněji nezabývala majetkovými poměry žalované, kdy předchůdkyně žalobkyně tyto okolnosti blíže nezkoumala, nezjišťovala a spokojila se pouze s údaji poskytnutými žalovanou. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany předchůdkyně žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119).
24. Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
25. Dále soud rovněž vycházel ze skutečnosti, že matka žalované (opatrovnice) u zdejšího soudu podala návrh na omezení svéprávnosti žalované, a to dne datum, kdy z lékařských zpráv je jednoznačně patrné, že žalovaná není schopna uzavírat smlouvy majetkoprávní povahy. Žalovaná předmětnou úvěrovou smlouvu uzavřela dne 24. 7. 2020. Následně byla rozsudkem zdejšího soudu ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, omezena ve svéprávnosti ve všech právních jednáních, včetně finančního hospodaření s částkou 500 Kč týdně, s výjimkou běžných záležitostí každodenního života, a to na dobu pěti let od právní moci tohoto rozsudku. Rozsudek nabyl právní moci dne datum.
26. Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 3 999 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaná předchůdkyni žalobkyně vrátila 798 Kč, je tedy povinna vrátit rozdíl v obou částkách ve výši 3 201 Kč (tedy 3 999 – 798 = 3 201). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaná sice byla dle tvrzení žalobkyně k zaplacení dluhu vyzvána předžalobní výzvou, avšak žalobkyně neprokázala, že tato výzva byla žalované doručena a že tato měla možnost se s ní seznámit. Žalovaná byla tak k vrácení bezdůvodného obohacení poprvé prokazatelně vyzvána až žalobou, která byla doručena opatrovnici dne 15. 3. 2022. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího dne, měla žalovaná bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinila, ocitla se ode dne následujícího (17. 3. 2022) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazba úroku z prodlení 11,75 % ročně (výrok I.).
27. Ve výroku II. rozsudku soud žalobu částečně zamítl ve zbytku žalobního nároku, tedy co do částky 1 587,19 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 514,61 Kč, úroku ve výši 22,68 % ročně z částky 4 022,37 Kč od 30. 6. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 788,19 Kč od 30. 6. 2021 do 16. 3. 2022 a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 587,19 Kč od 17. 3. 2022 do zaplacení (viz výše).
28. Podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. Z citovaného ustanovení vyplývá, že základním pravidlem je plnění rozhodnutím uložené povinnosti do tří dnů, a každé prodloužení obecné lhůty je tak výjimkou z uvedeného pravidla. Při úvaze o určení lhůty ke splnění povinnosti dle § 160 odst. 1 o.s.ř. je nutno vycházet nejen z konkrétních okolností případu a osobních a majetkových poměrů účastníků, ale soud by měl rovněž přihlédnout k projevené snaze o splnění závazku či jeho části a posoudit, zda ustanovení delší než zákonné lhůty k plnění nepředstavuje s ohledem na výši dlužné částky, délku prodlení dlužníka s placením a dobu, za kterou by tímto způsobem došlo k zaplacení dlužné částky, neúměrné zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele. V souzené věci dluží žalovaná žalobkyni částku 3 201 Kč s příslušenstvím představující neuhrazené peněžní prostředky poskytnuté na základě smlouvy o revolvingovém úvěru. Žalovaná byla rozsudkem zdejšího soudu ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, omezena ve svéprávnosti ve všech právních jednáních včetně finančního hospodaření s částkou nad 500 Kč týdně, s výjimkou běžných záležitostí každodenního života. Sama žalobkyně soudu navrhla, že je ochotna přistoupit na úhradu dluhu v pravidelných měsíčních splátkách, každá splátka ve výši minimálně 400 Kč, a to pod ztrátou výhody splátek. K tomu je třeba uvést, že v daném případě soud využil moderačního práva a povolil žalované úhradu dluhu ve splátkách, jež navrhla žalobkyně, a to ve výši 400 Kč měsíčně. Povolení splátek k plnění rozsudkem uložené povinnosti nebude představovat neúměrné zvýhodnění žalované (dlužníka) na úkor žalobkyně (věřitele) a výrazně nezatíží žalobkyni. Pro ochranu žalobkyně pak soud ve výroku tohoto rozsudku rovněž vyslovil podmínku ztráty výhody splátek, jež znamená, že pokud se žalovaná opozdí se splácením svého dluhu, stane se tím splatnou celá zbývající částka.
29. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalovaná byla v řízení většinově úspěšná a měla by tak vůči žalobkyni právo na náhradu poměrné části nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Jelikož však žádné náklady řízení neuplatnila a žádné na její straně ani z proběhlého řízení nevyplývají, rozhodl soud o nákladech řízení, jak je shora uvedeno.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.