Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
16 C 33/2022-54
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 12.229,28 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná celé jméno žalované je povinna zaplatit žalobci částku 5.404,44 Kč s úroky z prodlení ve výši 11,75% ročně z této částky od 7.5.2022 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se pro částku 6.491,84 Kč, pro úroky z prodlení ve výši 10% ročně z částky 1.726,72 Kč od 20.10.2020 do zaplacení, ve výši 8,25% ročně z částky 9.669.56 Kč od 20.10.2020 do zaplacení, pro kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 99,18 Kč a pro částku 333 Kč zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná [celé jméno žalované] je povinna zaplatit žalobci částku 5.404,44 Kč s úroky z prodlení ve výši 11,75% ročně z této částky od 7.5.2022 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se pro částku 6.491,84 Kč, pro úroky z prodlení ve výši 10% ročně z částky 1.726,72 Kč od 20.10.2020 do zaplacení, ve výši 8,25% ročně z částky 9.669.56 Kč od 20.10.2020 do zaplacení, pro kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 99,18 Kč a pro částku 333 Kč zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobce se domáhal zaplacení částky 11.896,28 Kč se zákonnými úroky z prodlení specifikovanými v návrhu a částky 333 Kč. Svůj nárok opřel o skutečnost, že žalobce uzavřel s žalovanou dne 2.12.2018 smlouvu o úvěru na spotřebitelské zboží, jejíž součástí byla v části B žádost o poskytnutí úvěrového rámce ve výši nejméně 10.000 Kč. Žalobce se smlouvou zavázal poskytovat žalovanému peněžní prostředky ve výši úvěrového rámce a žalovaný se zavázal splácet řádně a včas částku vyčerpanou z úvěrového rámce v pravidelných měsíčních splátkách ve výši stanovené v sazebníku. Součástí měsíční splátky jsou úroky a poplatky. První čerpání žalovaná uskutečnila dne 28.3.2019 výběrem částky 10.000 Kč z bankomatu. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas a porušila tak smluvní povinnosti, žalobce z důvodu neuhrazení 1. splátky pozastavil čerpání úvěru. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pěti měsíčních splátek (splátka splatná 15.3.2020, 15.4.2020, 15.5.2020, 15.6.2020, 15.7.2020), čímž došlo k zesplatnění všech závazků žalované. Přípisem ze dne 29.9.2020 byla žalovaná vyzvána k úhradě celkové dlužné částky ve výši 12.295,15 Kč. Žalovaná vyčerpala celkem částku 9.713,62 Kč. Žalobce požaduje celkem částku 11.896,28 Kč skládající se z částky 3.391,72 Kč (7x neuhrazené předepsané splátky), z částky 8.004,56 Kč (zesplatněná jistina), částky 300 Kč (a 200 Kč (poplatky za odeslání upomínky) částky 99,17 Kč (kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení). Žalované byla dne 25.3.2021 zaslána předžalobní upomínka.
V podání ze dne 10.5.2022 žalobce doplnil, že si je vědom povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet úvěr a tuto svou povinnost naplňuje. Vychází přitom zejména z informací, které si sám aktivně zjišťuje a ověřuje ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli z: nebankovních registrů, registru SOLUS a ostatních registrů a databází, z příjmů a výdajů žalované. Žalobce v NIP nezjistil o žalované žádné negativní informace. Žalobce zjistil, že žalovaná nemá žádné další dluhy mimo žalobce. Žalovaná neměla platební historii ve právnická osoba s.r.o. Žalobce v Explicitních listech nezjistil o žalované žádné negativní informace. Podle insolvenčního rejstříku proti žalované nebylo zahájeno insolvenční řízení. Žalovanou předložený průkaz totožnosti nebyl evidovaný v databázi neplatných dokladů. Trvalé bydliště žalované se nenachází na adrese obecního nebo městského úřadu a žalovaná nebyla nalezen v seznamu hledaných osob. Zaměstnavatel uvedený žalovaným nebyl v databázi nalezen jako rizikový, nebylo proti němu zahájeno insolvenční řízení, existoval a nebyly o něm zjištěny žádné negativní informace. Žalobce informace poskytnuté žalovanou následně konfrontoval s výstupy z celé řady registrů. Žalobce proto neměl důvod pochybovat o úplnosti a pravdivosti ani ostatních žalovanou sdělených údajů. Žalobce dospěl k závěru, že žalovaná bude schopna poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem splatit. Žalovaná vyčerpala za trvání smlouvy celkem částku 23.895,44 Kč, přičemž uhradila pouze částku 18.491 Kč.
Žalovaná se k jednání soudu nedostavila. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalované byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm. a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavila a ani svou nepřítomnost neomluvila. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v její nepřítomnosti.
Soud má za prokázané tyto skutečnosti:
Z úvěrové smlouvy č. anonymizováno ze dne 2.12.2018 spolu s formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že byla uzavřena mezi právnická osoba s.r.o. a žalovanou úvěrová smlouva o poskytnutí úvěru na koupi zboží pod bodem A a smlouva o úvěrovém rámci pod bodem B. Žalobce poskytne žalované na dobu neurčitou bezúčelový úvěr prostřednictvím kreditní karty. Úvěrový rámec bude poskytnut po vyhotovení schopnosti splácet úvěr. Měsíční splátky jsou splatné k 15. dni kalendářního měsíce. Způsob určení výše měsíční splátky je uveden v článku číslo podmínek. Ve smlouvě je dále uvedeno bydliště a rodné číslo žalované. Její zaměstnavatel (právnická osoba), kdy je zaměstnána od 4.10.2017 na dobu určitou, jako řemeslník, opravář. Čistý měsíční příjem žalované činí 15.500 Kč, měsíční příjem domácnosti 32.000 Kč, výdaje na bydlení činí 9.000 Kč, splátky ostatních úvěrů činí 4.500 Kč ostatní měsíční výdaje 500 Kč. Žalovaná je svobodná, bydlí v pronajatém bytě.
Z přehledu plateb a tvrzení žalobce soud zjistil, že žalovaná vyčerpala celkem částku 23.895,44 Kč a zaplatila celkem částku 18.491 Kč.
Dopisem ze dne 25.3.2020 žalobce vyzval žalovanou k uhrazení dlužné splátky splatné k 15.3.2020 ve výši 555 Kč a dalších poplatků a to neprodleně.
Upomínkou ze dne 25.4.2020 žalobce vyzval žalovanou k uhrazení dlužné splátky splatné k 15.4.2020 ve výši 555 Kč a k 15.3.2020 ve výši 61,72 Kč. Současně ji upozornil, že její kreditní karta byla zablokovaná.
Upomínkou před zesplatněním ze dne 26.5.2020 žalobce vyzval žalovanou k uhrazení dlužné splátky splatné k 15.3.2020 ve výši 61,72 Kč, k 15.4.2020 ve výši 555 Kč a k 15.5.2020 ve výši 555 Kč. Současně ji upozornil, že pokud nebude dlužná částka uhrazena, může žalobce prohlásit všechny dosud nesplatné dlužné částky za okamžitě splatné.
Dopisem ze dne 29.9.2020 žalobce oznámil žalované, že v důsledku jejího prodlení došlo k 29.9.2020 k zesplatnění dosud nesplatných dlužných částek a k vyčíslení celkové pohledávky ve výši 12.295,15 Kč (dlužné splátky splatné do rozhodného dne – 4.090,59 Kč, nesplacená jistina do rozhodného dne – 8.004,56 Kč, náklady a poplatky – 200 Kč), které má uhradit nejpozději do 20 kalendářních dnů od data vystavení dopisu.
Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:
Mezi žalobcem a žalovanou byla dne 2.12.2018 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobce poskytl žalované revolvingový úvěr. Žalovaná na základě smlouvy vyčerpala peněžní prostředky v celkové výši 23.895,44 Kč. Žalovaná svůj závazek splácet úvěr v pravidelných peněžních splátkách neplnila a žalobce úvěr dopisem ze dne 29.9.2020 zesplatnil. Žalovaná uhradila celkem částku 18.491 Kč.
Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
V projednávané věci uzavíral žalobce s prvním žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.
Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Schopnost žalované splácet žalobce prověřil na základě prohlášení dlužníka a porovnání tvrzení žalovaného se statistickými údaji. Ve smlouvě žalovaná uvedla svého zaměstnavatele, kdy je zaměstnána od 4.10.2017 na dobu určitou, čistý měsíční příjem ve výši 15.500 Kč, měsíční příjem domácnosti ve výši 32.000 Kč, výdaje na bydlení 9.000 Kč a ostatní měsíční výdaje 500 Kč, splátky ostatních úvěrů 4.500 Kč. Soudu nebyl předložen žádný doklad, potvrzující příjmy a výdaje žalované. Podle tvrzení žalobce informace poskytnuté žalovanou následně konfrontoval s výstupy z celé řady registrů. Ze smlouvy nevyplývá, že by žalovaná nějaké doklady o svých příjmech a výdajích předkládala, žalobce pouze ověřoval tvrzení žalované se statistickými údaji. Žalobce se ani nezajímal, co tvoří měsíční příjem domácnosti ve výši 32.000 Kč a ani se nepozastavil nad nepravděpodobně nízkými a nijak nedoloženými ostatními měsíčními výdaji ve výši 500 Kč (výdaje na bydlení činila částka 9.000 Kč). Žalobce tedy bez bližšího prověření vycházel z nedoložených údajů o příjmech a výdajích žalované. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru a věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud tak dospěl k závěru, že žalobce poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil schopnost žalované poskytnutý úvěr splatit, kdy ohledně příjmů a výdajů vycházel pouze z tvrzení žalované, aniž by je relevantním způsobem ověřil. Ze strany žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele.
Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. I. ÚS 199/11 a sp.zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o.z, neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).
Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
Podle ustanovení § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
V řízení bylo prokázáno (přehledem plateb a tvrzením žalobce), že žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 23.895,44 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyla žalovaná smluvně zavázána ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedeného úroku a smluvních pokut a poplatků. Soud má za prokázané, že žalobce poskytl žalované částku 23.895,44 Kč, tím žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byla žalovaná povinna podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat. Z přehledu plateb vyplývá, že žalovaná zaplatila částku 18.491 Kč. Žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 5.404,44 Kč. Soud proto žalované uložil povinnost vydat bezdůvodné obohacení ve výši 5.404,44 Kč a pro zbývající požadované částky a nároky žalobu zamítl.
Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván (§ 1958 odst. 2 o.z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovanou k plnění a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalované doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 5.5.2022. Nárok se stal splatným 6.5.2022 a žalovaná se dostala do prodlení od 7.5.2022. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 7.5.2022 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle § 142 odst.1 o.s.ř. v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. 23 Cdo 2585/2015). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. I ÚS 2717/08 (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 13.920,86 Kč (částku 11.896,28 Kč + 333 Kč - úroky z prodlení 283,30 Kč – 10% ročně z částky 1.726,72 Kč od 20.10.2020 do 10.6.2022 + 1.309,10 Kč – 8,25% ročně z 9.669,56 Kč od 20.10.2020 do 10.6.2022 + kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 99,18 Kč). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 5.465,24 Kč (jistina – 5.404,44 Kč + 60,80 Kč – úrok z prodlení ve výši 11,75% ročně z 5.404,44 Kč od 7.5.2022 do 10.6.2022). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 39,25%, tomu odpovídá úspěšnost žalované ve výši 60,75%. Poměr úspěchu tedy činí 21,5% ve prospěch žalované. Podle obsahu spisu žalované nevznikly žádné náklady řízení a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.