Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
16 C 123/2022-35
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 39.056,12 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná celé jméno žalované je povinna zaplatit žalobci částku 24.702 Kč s úroky z prodlení ve výši 11,75% ročně z této částky od 11.5.2022 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se pro částku 6.146,44 Kč, pro úroky z prodlení ve výši 10% ročně z částky 2.272 Kč od 22.12.2020 do zaplacení, ve výši 8,25% ročně z částky 28.426,44 Kč od 22.12.2020 do zaplacení, pro kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2,56 Kč a pro částku 76 Kč a pro částku 8.131,68 Kč zamítá.
III. Žalovaná je povinna uhradit žalobci náklady řízení ve výši 2.804,60 Kč k rukám Mgr. jméno příjmení, příjmení obec a číslo, anonymizováno do 15 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná [celé jméno žalované] je povinna zaplatit žalobci částku 24.702 Kč s úroky z prodlení ve výši 11,75% ročně z této částky od 11.5.2022 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se pro částku 6.146,44 Kč, pro úroky z prodlení ve výši 10% ročně z částky 2.272 Kč od 22.12.2020 do zaplacení, ve výši 8,25% ročně z částky 28.426,44 Kč od 22.12.2020 do zaplacení, pro kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2,56 Kč a pro částku 76 Kč a pro částku 8.131,68 Kč zamítá. III. Žalovaná je povinna uhradit žalobci náklady řízení ve výši 2.804,60 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], [příjmení] [obec a číslo], [anonymizováno] do 15 dnů od právní moci rozsudku.
Žalobce se domáhal zaplacení částky 30.848,44 Kč se zákonnými úroky z prodlení specifikovanými v návrhu a částky 76 Kč a 8.131,68 Kč. Svůj nárok opřel o skutečnost, že žalobce uzavřel s žalovanou dne 28.8.2019 smlouvu o úvěru, kde se žalobce zavázal poskytnout žalované peněžité prostředky do určité částky a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit za ně úroky. Žalobce byl zastoupen prodejcem společností právnická osoba Žalobce poskytl dne 29.8.2019 žalované úvěr ve výši 30.000 Kč. Celková suma splátek činila 45.420 Kč. Žalovaná se zavázala splatit poskytnutý úvěr v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 757 Kč, splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. První splátka byla splatná 15.9.2019, úrok z úvěru činil 17,93% ročně při stanovené výši RPSN 19,50%. Žalovaná neuhradila splátku úvěru číslo splatnou dne 15.4.2020. Žalovaná se tak dostala do prodlení, čímž došlo k zesplatnění všech závazků žalované. Dlužná částka dle písemné výzvy (zesplatnění) ze dne 1.12.2020 činila 30.926,44 Kč. Dlužná částka se skládá z nezaplacených splátek před zesplatnění smlouvy ve výši 6.057 Kč (splátka ke dni 15.3.2020, - 1 Kč, splátka 757 Kč ke dni 15.4.2020, 15.5.2020, 15.6.2020, 15.7.2020, 15.8.2020, 15.9.2020, 15.10.2020, 15.11.2020), z jistiny po zesplatnění závazků ke dni 21.12.2020 ve výši 24.641,44 Kč, poplatek za zaslanou upomínku 150 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 Kč. Žalobce dále požaduje smluvní pokutu ve výši 76 Kč – 10% z dlužné částky splatné dne 15.4.2020 a smluvní pokutu ve výši 8.131,68 Kč - 0,1% denně z dlužné částky ve výši 24.641,44 Kč od 22.12.2020 do dne podání žaloby. Žalované byla dne 7.9.2021 zaslána předžalobní upomínka.
V podání ze dne 16.5.2022 žalobce doplnil, že si je vědom povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet úvěr a tuto svou povinnost naplňuje. Vychází přitom zejména z informací, které si sám aktivně zjišťuje a ověřuje ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli z: nebankovních registrů, registru SOLUS a ostatních registrů a databází, z příjmů a výdajů žalované. Žalobce v RRS nezjistil o žalované žádné negativní informace. Žalobce zjistil, že žalovaná nemá žádné další dluhy mimo žalobce. Žalovaná neměla platební historii ve právnická osoba s.r.o. Žalobce v Explicitních listech nezjistil o žalované žádné negativní informace. Podle insolvenčního rejstříku proti žalované nebylo zahájeno insolvenční řízení. Žalovanou předložený průkaz totožnosti nebyl evidovaný v databázi neplatných dokladů. Trvalé bydliště žalované se nenachází na adrese obecního nebo městského úřadu a žalovaná nebyla nalezen v seznamu hledaných osob. Zaměstnavatel uvedený žalovanou nebyl v databázi nalezen jako rizikový, nebylo proti němu zahájeno insolvenční řízení, existoval a nebyly o něm zjištěny žádné negativní informace. Schopnost žalované splácet byla posouzena a vyhodnocena na základě výplatních pásek za období květen – červenec 2019, v němž zaměstnavatel zasílal pravidelně mzdu v průměrné výši 20.000 Kč čistého měsíčního příjmu. Žalobce informace poskytnuté žalovanou následně konfrontoval správními instituty z oblasti státní sociální politiky a částkami vycházejícími ze statistických dat. Žalovaná uvedla náklady na bydlení 3.000 Kč, které žalobce porovnal se statistickými údaji z analýzy regionálních dat ČSÚ o výdajích na bydlení a energie v jednotlivých regionech. Protože žalovaná uvedla nižší výdaje, žalobce započítal jako výdaje na bydlení částku 5.800 Kč (ze statistických údajů). Na základě rodinného stavu (registrované partnerství) a v souladu s platnými částkami životního minima bylo započteno do výdajů 6.000 Kč. Podpisem žádosti žalovaná potvrdila, že údaje uvedené v žádosti jsou pravdivé a úplné.
Žalovaná se k jednání soudu nedostavila. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalované byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm. a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavila a ani svou nepřítomnost neomluvila. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v její nepřítomnosti.
Soud má za prokázané tyto skutečnosti:
Podle výplatní pásky za období 5/ 2019 činil čistý měsíční příjem žalované 20.619 Kč po vyúčtování částka 20.225 Kč. Podle výplatní pásky za období 6/ 2019 činil čistý měsíční příjem žalované 18.303 Kč po vyúčtování částka 17.921 Kč. Podle výplatní pásky za období 7/ 2019 činil čistý měsíční příjem žalované 213.598 Kč po vyúčtování částka 17.749 Kč (náhrady za PN).
Z úvěrové smlouvy č. anonymizováno ze dne 28.8.2019 spolu s formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že byla uzavřena mezi právnická osoba s.r.o. a žalovanou úvěrová smlouva o poskytnutí úvěru ve výši 30.000 Kč bankovním převodem na účet č. bankovní účet. Žalovaná se zavázala hradit 60 měsíčních splátek po 757 Kč, první splátka je splatná 15.9.2019. Celková částka splatná klientem je 45.420 Kč, roční úroková sazba činí 17,93% a RPSN 19,6%. Ve smlouvě je dále uvedeno bydliště a rodné číslo žalované. Její zaměstnavatel (příjmení anonymizováno), kdy je zaměstnána od 18.10.2017 na dobu určitou do 31.12.2020. Čistý měsíční příjem žalované činí 20.000 Kč, měsíční příjem domácnosti 44.000 Kč, výdaje na bydlení činí 3.000 Kč, splátky ostatních úvěrů činí 1.900 Kč ostatní měsíční výdaje 0 Kč. Rodinný stav – registrované partnerství, bydlí v pronajatém bytě.
Podle potvrzení o poskytnutí úvěru byla dne 29.8.2019 částka 30.000 Kč převedena na účet č. bankovní účet.
Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaná zaplatila celkem částku 5.298 Kč (částku 757 Kč dne 13.9.2019, 15.10.2019, 14.11.2019, 16.12.2019, 28.1.2020, 16.3.2020 a dne 16.3.2020 částku 756 Kč).
Dopisem ze dne 1.12.2020 žalobce oznámil žalované, že v důsledku jejího prodlení došlo k 1.12.2020 k zesplatnění dosud nesplatných dlužných částek a k vyčíslení celkové pohledávky ve výši 30.926,44 Kč (dlužné splátky splatné do rozhodného dne – 6.057 Kč, nesplacená jistina do rozhodného dne – 24.641,44 Kč, náklady a poplatky – 150 Kč, úroky z prodlení, smluvní pokuta – 78 Kč), které má uhradit nejpozději do 21.12.2020.
Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:
Mezi žalobcem a žalovanou byla dne 28.8.2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 30.000 Kč. Na účet žalovaná byla dne 29.8.2019 převedena částka 30.000 Kč. Žalovaná svůj závazek splácet úvěr v pravidelných peněžních splátkách neplnila a žalobce úvěr dopisem ze dne 1.12.2020 zesplatnil. Žalovaná uhradila celkem částku 5.298 Kč.
Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
V projednávané věci uzavíral žalobce s prvním žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.
Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Schopnost žalované splácet žalobce prověřil na základě prohlášení dlužníka, tří výplatních pásek a porovnání tvrzení žalované se statistickými údaji. Ve smlouvě žalovaná uvedla svého zaměstnavatele, kdy je zaměstnána na dobu určitou, čistý měsíční příjem ve výši 20.000 Kč (který žalobce ověřil ze tří výplatních pásek), měsíční příjem domácnosti ve výši 44.000 Kč, výdaje na bydlení 3.000 Kč a ostatní měsíční výdaje 0 Kč, splátky ostatních úvěrů 1.900 Kč. Pokud jde o náklady, výdaje a závazky žalovaného žalobce stanovil životní výdaje žalované na 6.000 Kč a výdaje na bydlení 5.800 Kč dle statistických dat, aktuálních životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Soudu nebyl předložen žádný doklad, obsahující skutečné výdaje žalované, a ani z prohlášení dlužníka nevyplývá, že by žalovaná své výdaje uváděla ani, že by je dokládala. Žalobce se nezajímal o faktické výdaje žalované, kdy se v rámci předsmluvního hodnocení klienta omezil na administrativní údaje vyplývající ze statistických dat, životního minima a normativních nákladů na bydlení (které o skutečných výdajích žalované nevypovídají), aniž by je porovnal se skutečnými výdaji žalované. Věřitel nesplní svou povinnost, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. U nákladů žalované žalobce vycházel z částky 11.800 Kč, aniž by tyto údaje ověřil (ani z žádného dokladu nevyplývá, že by žalovaný nějaké doklady o svých výdajích předkládal). K posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr ve smyslu § 86 z.s.ú. patří získání dostatečných podkladů, přičemž poskytovatel úvěru musí být obezřetný a nespoléhat se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, tyto údaje musí řádně prověřit, tj. musí trvat na jejich doložení (prokázání). U výdajů sice poskytovatel může vycházet z veřejně dostupných informací (státem publikované údaje o životním a existenčním minimu), ale tyto musí porovnat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (tj. musí např. zjistit a ověřit skutečné náklady na bydlení v podobě dokladů o platbách záloh na služby, popř. platbách nájemného). Žalobce zcela rezignoval na povinnost ověřit výdaje žalované, a při uzavírání smlouvy o úvěru nejednal s odbornou péčí. Žalobce tak poskytl žalované finanční prostředky, aniž by před uzavřením úvěrové smlouvy dostatečně prověřil její schopnost dlužnou částku řádně splácet. Ze strany žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele.
Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. I. ÚS 199/11 a sp.zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o.z, neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).
Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
Podle ustanovení § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
V řízení bylo prokázáno (potvrzením o poskytnutí úvěru), že žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 30.000 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyla žalovaná smluvně zavázána ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedeného úroku a smluvních pokut a poplatků. Soud má za prokázané, že žalobce poskytl žalované částku 30.000 Kč, tím žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byla žalovaná povinna podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat. Z přehledu plateb vyplývá, že žalovaná zaplatila částku 5.298 Kč. Žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 24.702 Kč. Soud proto žalované uložil povinnost vydat bezdůvodné obohacení ve výši 24.702 Kč a pro zbývající požadované částky a nároky žalobu zamítl.
Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván (§ 1958 odst. 2 o.z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovanou k plnění a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalované doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 9.5.2022. Nárok se stal splatným 10.5.2022 a žalovaná se dostala do prodlení od 11.5.2022. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 11.5.2022 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle § 142 odst.1 o.s.ř. v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. 23 Cdo 2585/2015). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. I ÚS 2717/08 (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 42.836,08 Kč (částku 30.848,44 Kč + 76 Kč + 8.131,68 Kč + úroky z prodlení 333,60 Kč – 10% ročně z částky 2.272 Kč od 22.12.2020 do 10.6.2022 + 3.443,80 Kč – 8,25% ročně z 28.426,44 Kč od 22.12.2020 do 10.6.2022 + kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2,56 Kč). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 24.948,50 Kč (jistina – 24.702 Kč + 246,50 Kč – úrok z prodlení ve výši 11,75% ročně z 24.702 Kč od 11.5.2022 do 10.6.2022). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 58%, tomu odpovídá úspěšnost žalované ve výši 42%. Poměr úspěchu tedy činí 16% ve prospěch žalobce. Náklady řízení v dané věci činí zaplacený soudní poplatek ve výši 1.563 Kč, mimosmluvní odměna zástupce žalobce za čtyři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/199 Sb. - převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva k plnění a účast na jednání soudu) po 2.700 Kč (§ 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb.), čtyři náhrady hotových výdajů zástupce žalobce za čtyři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/199 Sb. - převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva k plnění, účast na jednání soudu) po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), náhrada cestovních výdajů zástupce žalobce za cestu k jednání soudu obec - obec a zpět osobním automobilem ve výši jedné poloviny 895 Kč (základní náhrada ve výši 1.081 Kč při ujetých 230 km x 4,70 Kč, náhrada za spotřebované pohonné hmoty ve výši 710,64 Kč při ujetých 230 km, prům. spotřebě 6,56 l a ceně paliva 47,10 Kč - vyhl. č. 116/2022 Sb.), náhrady za promeškaný čas zástupce žalobce při cestě k jednání z obec do obec a zpět za 6 půlhodin po 100 Kč ve výši jedné poloviny 300 Kč (dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) s připočtením 21% daně z přidané hodnoty ve výši 2.770,95 Kč (§137 odst. 3 o.s.ř.) Celkem částku 17.528,95 Kč, z toho 16% činí částka 2.804,60 Kč, které soud žalobci přiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.