Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
16 C 28/2022-28
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 30.560 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná celé jméno žalované je povinna zaplatit žalobci částku 16.000 Kč s úroky z prodlení ve výši 11,75% ročně z této částky od 7.5.2022 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se pro částku 14.560 Kč, pro úrok ve výši 2.516,19 Kč a 19,03% ročně z částky 17.000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení, pro úroky z prodlení ve výši 1.322,22 Kč a 10% ročně z částky 17.000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná [celé jméno žalované] je povinna zaplatit žalobci částku 16.000 Kč s úroky z prodlení ve výši 11,75% ročně z této částky od 7.5.2022 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se pro částku 14.560 Kč, pro úrok ve výši 2.516,19 Kč a 19,03% ročně z částky 17.000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení, pro úroky z prodlení ve výši 1.322,22 Kč a 10% ročně z částky 17.000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 30.560 Kč s úroky ve výši 2.516,19 Kč a s úroky ve výši 19,03% ročně z 17.000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení, s úroky z prodlení ve výši 1.322,22 Kč a s úroky z prodlení ve výši 10% ročně z částky 17.000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalovaná uzavřela dne 15.2.2019 s právním předchůdcem žalobce (právnická osoba) smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo. Právní předchůdce žalobce splnil svou zákonnou povinnost (s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr), a to především na základě hodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka. Žalovaná prohlásila, že před uzavřením smlouvy poskytla úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou zápůjčku a dále prohlašuje, že je schopen splatit celkovou dlužnou částku v souladu se smlouvou. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě uzavřené smlouvy poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 17.000 Kč a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3.400 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 3.400 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.800 Kč. Žalovaná si dále zvolila doplňkové služby, za něž se zavázala zaplatit poplatek ve výši 420 Kč (poplatek za životní pojištění) a ve výši 540 Kč (poplatek za asistenční služby). Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku a veškerých poplatků se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 526 Kč počínaje 22.2.2019, kdy poslední splátka byla stanovena na 10.4.2020. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Za celou dobu smluvního vztahu až do okamžiku postoupení žalovaná uhradila pouze částku 1.000 Kč Poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena 22.2.2019. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované ke dni 10.4.2020 řádně uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 17.000 Kč dále úrokem ve výši 19,03% ročně a to od 11.4.2020. Právní předchůdce žalobce měl současně právo požadovat úroky z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15.1.2021 uzavřenou mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem byla předmětná pohledávka postoupena žalobci s účinností ke dni 15.1.2019. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 15.1.2021. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovanou na pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce požaduje zaplacení částky 30.560 Kč skládající se z jistiny ve výši 17.000 Kč a dlužných úhrad ve výši 13.560 Kč s příslušenstvím skládajícím se z úroku a úroků z prodlení. Před podáním žaloby zaslal žalobce žalované upomínku.
V podání ze dne 9.5.2022 žalobce uvedl, že z karty zákazníka se podává, že právní předchůdce žalobce ověřil majetkovou situaci žalované z pracovní smlouvy, z nájemní smlouvy a z výplatních pásek. Současně z insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Nashromážděné a ověřené údaje byly příslušným spolupracovníkem odeslány do obchodního informačního systému právního předchůdce žalobce, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat, a který schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil. Žalovaná uvedla, že je zaměstnána na hlavní pracovní poměr jako prodavačka, její měsíční příjem činí 18.022 Kč, žije v nájmu, nemá úvěr z kreditní karty ani půjčku u jiné společnosti. Žalovaná svým podpisem stvrdila, že údaje, které věřiteli před uzavřením smlouvy poskytla, jsou úplné, přesné a pravdivé. S ohledem na informace, které žalovaná uvedla a které si věřitel ověřil, s ohledem na výši požadovaného úvěru dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalované splácet tento úvěr je dostatečná (právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, kdy v případě uvedení nepravdivých údajů by mohlo jít o trestný čin úvěrového podvodu dle ust. § 211 tr.zákoníku).
Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek společnost právnická osoba převedla pohledávky specifikované v seznamu Pohledávek a to se všemi právy s nimi spojenými. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 15.1.2021.
Žalovaná se k jednání soudu nedostavila. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalované byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm.a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavila a ani svou nepřítomnost neomluvila. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v její nepřítomnosti.
Soud má za prokázané tyto skutečnosti:
V listině označené jako karta zákazníka žádost o zápůjčku žalovaná uvedla druh bydlení – nájemník (ověřena nájemní smlouva, SIPO), domácnost – partnerka, počet nezaopatřených dětí 2, zaměstnavatele. Finanční situaci: příjmy žadatele – 18.022 Kč, celkem výdaje 11.500 Kč (výdaje na bydlení, nájem inkaso energie – 3.500 Kč, osobní výdaje 4.000 Kč + 4.000 Kč). Zástupce právního předchůdce žalobce ověřil tvrzení žalované z výplatní pásky, pracovní smlouvy, nájemní smlouvy. Žádost je dne 15.2.2019 podepsaná žalovanou a zástupcem právního předchůdce žalobce.
Podle nájemní smlouvy ze dne 24.9.2019 byla žalovaná nájemcem jednotky číslo o výměře výměra ve 3NP rozestavěné budovy na pozemku p. číslo v k.ú. obec Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou v trvání 1 roku od 1.10.2018. Strany si sjednaly nájemné za byt ve výši 10.500 Kč měsíčně a dále, že nájemce bude hradit nad rámec nájemného zálohové platby za služby spojené s předmětem nájmu ve výši 2.500 Kč /měsíc.
Podle čestného prohlášení ze dne 15.2.2019 jméno příjmení prohlásil, že žije ve společné domácnosti s žalovanou a měsíčně jí přispívá na nájemné částkou 7.000 Kč.
Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 15.2.2019 má soud za prokázané, že dne 15.2.2019 byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o úvěru, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 17.000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti s úvěrem úrok ve výši 3.400 Kč, administrativní poplatek ve výši 3.400 Kč, hotovostní inkaso splátek ve výši 6.800 Kč, poplatek za pojištění 420 Kč a poplatek za asistenční služby 540 Kč. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala na základě smlouvy zaplatit, činí 31.560 Kč, které žalovaná splatí v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 526 Kč. Jistina bude předána v hotovosti proti podpisu smlouvy.
Právní předchůdce žalobce oznámil žalované dopisem ze dne 19.2.2021, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15.1.2021 byla pohledávka včetně příslušenství postoupena na žalobce. Dopis byl odeslán dne 22.2.2021.
Právní zástupce žalobce vyzval žalovanou výzvou k plnění ze dne 13.5.2021 k zaplacení pohledávky v aktuální výši 36.016,03 Kč nejpozději do 28.5.2021. Výzva byla odeslána dne 14.5.2021.
Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:
Dne 15.2.2019 byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o úvěru, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalované finanční prostředky ve výši 17.000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky úrok ve výši 3.400 Kč, poplatek 34000 Kč a hotovostní inkaso splátek 6.800 Kč, pojištění 420 a poplatek 540 Kč. Žalovaná se zavázala na základě smlouvy zaplatit celkem částku 31.560 Kč v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 526 Kč. Dle tvrzení žalobce žalovaná uhradila celkem částku 1.000 Kč. Následně bylo žalované dopisem ze dne 19.2.2021 oznámeno postoupení pohledávky na žalobce.
Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
V projednávané věci uzavíral právní předchůdce žalobce s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.
Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Schopnost žalované splácet právní předchůdce žalobce prověřil na základě prohlášení dlužníka, nájemní smlouvy, výplatních pásek a pracovní smlouvy (výplatní pásky a pracovní smlouva nebyly soudu předloženy). Žalovaná uvedla příjem 18.022 Kč, který nebyl ničím doložen. Pokud jde o výdaje, osobní náklady žadatele činila částka 8.000 Kč a výdaje na bydlení 3.500 Kč (nájem, inkaso, energie). Dle předložených dokladů žalovaná platila nájem ve výši 10.500 Kč zálohy na služby 2.500 Kč, kdy 7.000 Kč jí přispíval jméno příjmení, tedy výdaje na bydlení činila částka 6.000 Kč a nikoliv 3.500 Kč uvedené v kartě zákazníka. Právní předchůdce žalobce ověřil tvrzení žalované z nájemní smlouvy a z čestného prohlášení a z těchto dokladů mu muselo být jasné, že výdaje na bydlení nečiní pouhých 3.500 Kč. Soudu nebyly předloženy výplatní pásky, je tedy otázkou kolik skutečně činil příjem žalované a zda jí po odečtení nákladů, kdy uvedla 2 nezaopatřené osoby, zůstal dostatek finančních prostředků na zaplacení splátek úvěru, které činí 2.104 Kč měsíčně (526 Kč x 4). O tom svědčí i skutečnost, že žalovaná na úhradu úvěru uhradila pouze částku 1.000 Kč (tedy dvě necelé splátky). Právní předchůdce žalobce tak po formální stránce učinil určitá zkoumání (zkoumání z nájemní smlouvy), tato však v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil. Je zřejmé, že nepostačuje opatřit si relevantní informace od spotřebitele či z jiných zdrojů, ale pro naplnění smyslu zákona je nutné z těchto učinit kvalifikovaný závěr. Žalovaná doložila výši plateb nájemného, nedoložila výši příjmu a je otázkou, zda byla schopná podmínkám úvěru dostát. Posouzení úvěruschopnosti dlužníka nespočívá v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet. Z výše uvedených skutečností je zřejmé, že žalovaná nebyla osobou, jejíž majetkové poměry (alespoň dle písemností předložených soudu) by odůvodňovaly schopnost poskytnutý úvěr za podmínek daných právním předchůdcem žalobce splácet. Ze strany právního předchůdce žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele.
Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. I. ÚS 199/11 a sp.zn. III. číslo) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst.1 o.z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).
Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
Podle ustanovení § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 17.000 Kč, kdy si žalovaná zvolila čerpání úvěru v hotovosti při podpisu smlouvy. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyla žalovaná smluvně zavázána ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedených poplatků. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 17.000 Kč, tím žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byla žalovaná povinna podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat. Z tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaná zaplatila částku 1.000 Kč. Soud proto žalované uložil povinnost vydat zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 116.000 Kč (částka poskytnutá 17.000 Kč – částka žalovanou zaplacená 1.000 Kč) a pro zbývající požadované částky a úroky žalobu zamítl.
Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván (§ 1958 odst. 2 o.z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovanou k plnění a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalované doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 5.5.2022. Nárok se stal splatným 6.5.2022 a žalovaná se dostala do prodlení od 7.5.2022. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 7.5.2022 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle § 142 odst.1 o.s.ř. v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. 23 Cdo 2585/2015). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. I ÚS 2717/08 (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 41.402,11 Kč (částku 30.560 Kč + úrok 2.516,19 Kč + 4.591,10 Kč – úrok 19,03% ročně z částky 17.000 Kč od 16.1.2021 do 17.6.2022 + úrok z prodlení 1.322,22 Kč + 2.412,60 Kč – úrok z prodlení 10% ročně z částky 17.000 Kč od 16.1.2021 do 17.6.2022). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 16.216,30 Kč (jistina – 16.000 Kč + 216,30 Kč – úrok z prodlení ve výši 11,75% ročně z 16.000 Kč od 7.5.2022 do 17.6.2022). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 39%, tomu odpovídá úspěšnost žalované ve výši 61%. Poměr úspěchu tedy činí 22% ve prospěch žalované. Dle obsahu spisu žalované žádné náklady nevznikly a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.