Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 281/2021-48

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 136.520,66 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaná celé jméno žalované je povinna zaplatit žalobci částku 81.808 Kč s úroky z prodlení ve výši 11,75% ročně z této částky od 22.4.2022 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se pro částku 54.712,66 Kč, úrok ve výši 8,49% ročně z částky 136.520,66 Kč od 26.3.2021 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 129.493,95 Kč od 26.3.2021 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna uhradit žalobci náklady řízení ve výši 704 Kč k rukám Mgr. jméno příjmení, anonymizováno, příjmení obec a číslo, ulice a číslo, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná [celé jméno žalované] je povinna zaplatit žalobci částku 81.808 Kč s úroky z prodlení ve výši 11,75% ročně z této částky od 22.4.2022 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se pro částku 54.712,66 Kč, úrok ve výši 8,49% ročně z částky 136.520,66 Kč od 26.3.2021 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 129.493,95 Kč od 26.3.2021 do zaplacení zamítá. III. Žalovaná je povinna uhradit žalobci náklady řízení ve výši 704 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [příjmení] [obec a číslo], [ulice a číslo], do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 136.520,66 Kč s úrokem ve výši 8,49% ročně z částky 136.520,66 Kč od 26.3.2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 129.493,95 Kč od 26.3.2021 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že mezi žalobcem (právnická osoba) a žalovanou byla dne 14.7.2017 uzavřena smlouva o hotovostním úvěru. Klient již v úvodu žádosti zadává své jméno, rodné číslo, kontaktní údaje, požadovanou celkovou částku úvěru s uvedením měsíční splátky. Poskytuje informace o příjmu, výdajích, bydlišti a rodinném stavu. Klient potvrzuje podání žádosti zadáním jedinečného autorizačního SMS kódu zaslaného žalobcem na telefonní číslo. Dále klient dodává další podklady nahráním dvou dokladů totožnosti a bankovních výpisů k účtu. Smlouva o hotovostním úvěru je podepsána zasláním autorizačního kódu v zabezpečeném online prostředí. Dne 17.7.2017 byl žalované poskytnut úvěr ve výši 200.000 Kč na bankovní účet uvedený žalovanou ve smlouvě. Za poskytnutý úvěr byl účtován poplatek ve výši 4.000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr řádně a včas splácet v 84 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3.172 Kč měsíčně. První splátka byla splatná dne 20.8.2017, druhá a následující splátka byla splatná vždy k 20. dni v měsíci. Úvěr byl úročen roční úrokovou sazbou ve výši 8,49%. Žalovaná v průběhu trvání úvěrového vztahu provedla úhrady v celkové výši 114.192 Kč. Úhrady byly započteny na jistinu ve výši 70.506,05 Kč a na úrok ve výši 43.685,95 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou jednotlivých splátek. Žalobce jí dne 22.2.2021 zaslal výzvu před zesplatněním, ve které byla upozorněna na prodlení a byla jí poskytnuta lhůta 30 dní k uhrazení dlužné částky. Žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas a z toho důvodu žalobce úvěr zesplatnil ke dni 25.3.2021 a dopisem ze dne 25.3.2021 byla žalovaná vyzvána ke splacení celého úvěru. Ke dni podání žaloby žalovaná dluží částku 136.520,66 Kč skládající se z neuhrazené jistiny ve výši 129.493,95 Kč, neuhrazených úroků ke dni zesplatnění ve výši 6.526,71 Kč a smluvní pokuty ve výši 500 Kč.

V podání ze dne 7.6.2022 žalobce uvedl, že žalovaná v úvěrové žádosti deklarovala čistý příjem ze zaměstnání ve společnosti právnická osoba ve výši 15.000 Kč, zároveň uvedla, že je svobodná a nevyživuje žádné dítě. Příjem ze zaměstnání byl verifikován prostřednictvím výpisů z bankovního účtu žalované. Žalovaná uvedla v žádosti celkové měsíční výdaje domácnosti 5.000 Kč Tyto údaje byly verifikovány prostřednictvím jejich porovnání s normativními náklady na bydlení a životním minimem. Platby na další závazky byly zjišťovány prostřednictvím úvěrových registrů NRKI/BRKI. Byly identifikovány závazky: osobní úvěr (zbývající jistina 322.949 Kč), kreditní karta splátková (zbývající jistina 0 Kč). Žalovaná byla dále prověřována v insolvenčním rejstříku a v registru SOLUS. V registrech byla žalovaná bez negativního nálezu. Při zohlednění verifikovaných výdajů a příjmu 15.000 Kč byl stanoven disponibilní příjem ve výši 4.405 Kč. Je patrné, že disponibilní příjmy žalovaného pro splácení úvěru převyšují měsíční splátku úvěru, která činí 3.172 Kč.

Žalovaná se k jednání soudu nedostavila. Dle ust. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalované byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu ( ). K jednání soudu se nedostavila a ani svou nepřítomnost neomluvila. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v její nepřítomnosti.

Soud má za prokázané tyto skutečnosti:

Z výpisu z běžného účtu ze dne 12.4.2017 soud zjistil, že dne 11.4.2017 byla na účet připsána částka 15.393 Kč od zaměstnavatele žalované.

Z výpisu z běžného účtu ze dne 12.5.2017 soud zjistil, že počáteční zůstatek činila částka 15.760,84 Kč, konečný zůstatek činila částka 5.641,83 Kč, obrat kredit činil 16.026 Kč, obrat debet činil - 26.145 Kč. Dne 10.5.2017 byla na účet připsána částka 16.026 Kč od zaměstnavatele žalované, dne 15.4.2017 byla uhrazena částka 5.232,91 Kč splátka úvěru.

Z výpisu z běžného účtu ze dne 12.6.2017 soud zjistil, že počáteční zůstatek činila částka 5.641,83 Kč, konečný zůstatek činila částka 5.513,72 Kč, obrat kredit činil 12.617 Kč, obrat debet činil - 12.745,11 Kč. Dne 8.6.2017 byla na účet připsána částka 12.617 Kč od zaměstnavatele žalované, dne 15.5.2017 byla uhrazena částka 5.232,91 Kč splátka úvěru.

Podle výpisu z počítače žalobce žalovaná uvedla příjmy 15.000 Kč, celkové výdaje 5.000 Kč a další výdaje 4.124 Kč (za jídlo 2.144 Kč, za děti 124 Kč, za dopravu 660 Kč, fixní náklady 206 Kč, pojištění a spoření 454 Kč, telefon a internet 536 Kč). Příjmy – výdaje činila částka 10.000 Kč.

Ze smlouvy o hotovostním úvěru soud zjistil, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě právnická osoba s.r.o. poskytla žalované bezúčelový úvěr ve výši 200.000 Kč. Strany si dohodly roční úrokovou sazbu ve výši 8,49%, RPSN ve výši 9,52% a celkovou částku, kterou žalovaná zaplatí 270.407,46 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit 84 měsíčních splátek po 3.172 Kč. První splátka je splatná 20.8.2017, všechny další splátky jsou splatné vždy k 20. dni v měsíci. Dne 14.7.2017 byla smlouva podepsána kódem číslo.

Podle potvrzení o vyplacení úvěru byla částka 196.000 Kč převedena dne 17.7.2017 na účet patřící žalované.

Podle tvrzení žalobce uhradila žalovaná v průběhu trvání úvěrového vztahu úhrady v celkové výši 114.192 Kč.

V dopise ze dne 22.2.2021 byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky ve výši 10.016 Kč do 30 dnů od doručení dopisu a upozorněna, že pokud částku neuhradí, může dojít k zesplatnění celého úvěru a vymáhání dlužné částky.

V dopise ze dne 25.3.2021 bylo žalované oznámeno, že zesplatňují zbytek závazku a byla vyzvána, aby celou dlužnou částku ve výši 136.520,66 Kč zaplatil do 10 dnů.

Výzvou ze dne 30.4.2021 vyzval právní zástupce žalobce žalovanou k uhrazení dlužné částky ve výši 138.774,71 Kč do 7 dnů od odeslání výzvy.

Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:

Mezi právnická osoba s.r.o. a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve výši 200.000 Kč, na jejímž základě žalovaná čerpala dne 17.7.2017 částku 196.000 Kč. Žalovaná svůj závazek splácet úvěr v pravidelných peněžních splátkách neplnila a z toho důvodu žalobce dopisem ze dne 25.3.2021 úvěr zesplatnil. Žalovaná zaplatila na splátkách celkem částku 114.192 Kč.

Podle (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

V projednávané věci uzavíral právní předchůdce žalobce s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Schopnost žalované splácet právní předchůdce žalobce prověřil na základě prohlášení žalované a předložením tří výpisů z účtu. Žalovaná uvedla příjem ze zaměstnání 15.000 Kč, celkové měsíční výdaje domácnosti 5.000 Kč, že je svobodná a nevyživuje žádné dítě. Příjem žalované byl verifikován prostřednictvím tří výpisů z bankovního účtu žalované ve výši 15.000 Kč a výdaje žalované byly verifikovány jejich porovnáním s normativními náklady na bydlení a životním minimem. Žalobce zjistil další závazky žalované. Žalobce uvedl, že po zohlednění verifikovaných výdajů a příjmu 15.000 Kč byl stanoven disponibilní příjem ve výši 4.405 Kč. Z toho je patrné, že disponibilní příjmy žalované převyšují měsíční splátku poskytnutého úvěru, která činí 3.172 Kč. Žalobce předložil soudu výpisy z účtu žalované, podle kterých činil konečný zůstatek žalované na účtu k 12.5.2017 částku 5.641 Kč a ke dni 12.6.2017 částku 5.513,72 Kč. Žalobce se při posouzení úvěruschopnosti žalované zaměřil na příjmy žalované, avšak nijak neověřoval její výdaje. K posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr ve smyslu § 86 z.s.ú. patří získání dostatečných podkladů, přičemž poskytovatel úvěru musí být obezřetný a nespoléhat se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, tyto údaje musí řádně prověřit, tj. musí trvat na jejich prokázání (doložení). U výdajů sice poskytovatel může vycházet z veřejně dostupných informací (státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, normativní náklady na bydlení), ale tyto musí porovnat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho výdajích (tj. musí např. zjistit a ověřit skutečné náklady na bydlení v podobě dokladů o platbách záloh na služby, popř. platbách nájemného). V dané věci žalobce pouze s jistotou věděl, jaké částky jsou žalovanému poukazovány na účet, případně jaké částky jsou z účtu odepisovány, ale z čeho se skládají konkrétní a nezbytné měsíční výdaje žalované již ověřeno (postaveno na jisto) neměl. Žalobce uvádí, že prověřuje bonitu spotřebitele využitím statistického modelu, takový postup lze považovat za standartní a přijatelný. Ovšem pouze za podmínky, že do takového modelu jsou vkládány údaje, které byly od spotřebitele nejen přijaty, ale také poskytovatelem úvěru ověřeny na základě předložených dokladů. Na základě těchto skutečností má soud za to, že v projednávané věci poskytovatel úvěru řádně neposoudil schopnost žalované splatit sjednaný úvěr a že žalované byl poskytnut úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. a sp.zn. ) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst.1 o.z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).

Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

Podle ustanovení § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

V řízení bylo prokázáno, že žalované byla poskytnuta částka 196.000 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyla žalovaná smluvně zavázána ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedených úroků a dalších poplatků. Žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byla žalovaná povinna podle § 2991 odst. 1 vydat. Z tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaná zaplatila celkem částku 114.192 Kč. Soud proto žalované uložil povinnost vydat zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 81.808 Kč (196.000 Kč – částka žalovanou zaplacená 114.192 Kč) a pro zbývající požadované částky a úroky žalobu zamítl.

Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v  určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván ( o.z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovanou k plnění a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalované doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 20.4.2022. Nárok se stal splatným 21.4.2022 a žalovaná se dostala do prodlení od 22.4.2022. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 22.4.2022 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. , kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. ). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 163.371,26 Kč (částku 136.520,66 Kč + 13.972,20 Kč – úrok 8,49% ročně z částky 136.520,66 Kč od 26.3.2021 do 8.6.2022 + 12.878,40 Kč – úrok z prodlení 8,25% ročně z částky 129.493,95 Kč od 26.3.2021 do 8.6.2022). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 83.072,10 Kč (jistina 81.808 Kč + 1.264,10 Kč – úrok z prodlení ve výši 11,75% ročně z 81.808 Kč od 22.4.2022 do 8.6.2022). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 50,85%, tomu odpovídá úspěšnost žalované ve výši 49,15%. Poměr úspěchu tedy činí 1,7% ve prospěch žalobce.

Náklady řízení v dané věci činí zaplacený soudní poplatek ve výši 6.827 Kč, mimosmluvní odměna zástupce žalobce za čtyři úkony právní služby (, d), g) vyhl. č. 177/199 Sb. - převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby, účast na jednání soudu dne 8.6.2022) po 6.580 Kč ( vyhl. č. ), čtyři náhrady hotových výdajů zástupce žalobce za čtyři úkony právní služby (, d), g) vyhl. č. 177/199 Sb. - převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby, účast na jednání soudu dne 8.6.2022) po 300 Kč (, 3 vyhl. č. ), náhrada cestovních výdajů zástupce žalobce za cestu k jednání soudu obec - obec a zpět osobním automobilem ve výši jedné poloviny – 765 Kč (základní náhrada ve výši 940 Kč při ujetých 200 km x 4,70 Kč, náhrada za spotřebované pohonné hmoty ve výši 590 Kč při ujetých 200 km, prům. spotřebě 6,63 l a ceně paliva 44,50 Kč - vyhl. č. 116/2022Sb.), náhrady za promeškaný čas zástupce žalobce při cestě k jednání z obec do obec a zpět za 6 půlhodin po 100 Kč ve výši jedné poloviny 300 Kč (dle , odst. 3 vyhl. č. ) s připočtením 21% daně z přidané hodnoty ve výši 6.002,85 Kč ( ) Celkem částka 41.414,85 Kč z toho 1,7% činí částka 704 Kč, kterou soud žalobci přiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.