Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
18 C 102/2022-38
Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem JUDr. Ivanou Holubovskou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 15 805 Kč s přísl./ půjčka
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 115 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 115 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Ve zbytku se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 225,26 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 115 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 115 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Ve zbytku se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 225,26 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 15 805 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze Smlouvy o půjčce číslo uzavřené mezi společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným dne 5. 2. 2016.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Protože žalovaný byl pasivní, soud považoval žalobní tvrzení za sporná a k těmto tvrzením provedl listinné důkazy žalobkyní označené:
4. Z karty zákazníka soud zjistil, že dne 5. 2. 2016 žalovaný požádal o zapůjčení částky 10 000 Kč s dobou splatnosti 58 týdnů s tím, že vede společnou domácnost a pracuje jako vrátný-informátor s čistým příjmem 11 000 Kč měsíčně, přičemž jeho výdaje činí 8 000 Kč (bydlení 3 000 Kč, osobní výdaje na telefon, jídlo, léky, dopravu a oblečení 5 000 Kč).
5. Ze smlouvy o půjčce č. 236033 uzavřené dne 5. 2. 2016 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se jej zavázal splatit spolu úrokem ve výši 1 400 Kč, poplatkem ve výši 2 000 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč a pojištěním ve výši 290 Kč v 58 týdenních splátkách po 305 Kč RPSN činila 75,73 %, celkem měla být na poskytnutý úvěr žalobkyni vrácena částka 17 690 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátky byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, a dále možnost právního předchůdce žalobkyně odstoupit od smlouvy. Účastníci ujednali poplatky za předčasné zesplatnění úvěru ve výši 1 % z předčasně splacené částky.
6. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný uhradil celkem částku 1885 Kč (poslední platba byla uhrazen dne 22. 3. 2016), tato částka byla zčásti započtena na jistinu a zčásti na souhrnný poplatek.
7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019 soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovaného o postoupení pohledávky právního předchůdce žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 6. 12. 2019 a vyzvala žalovaného k úhradě částky 15 805 Kč.
8. Z předžalobní výzvy ze dne 7. 5. 2020 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 25 920,45 Kč ve lhůtě do 14. 5. 2020 z titulu nesplněných povinností dle uvedené smlouvy.
9. Soud převzal výše uvedené prokázané skutečnosti za svůj skutkový závěr ve věci; listiny potvrdily pravdivost tvrzení žalobkyně.
10. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
13. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
15. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr včetně úroku a dalších poplatků splatit 58 týdenními splátkami stanovenými smlouvou. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil a právnímu předchůdci žalobkyně uhradil celkem částku 1 885 Kč. S ohledem na uvedené měla žalobkyně nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele ve smyslu ust. § 1813 až 1815 občanského zákoníku a rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1.2 012 sp. zn. I. ÚS 199/11) a dospěl k závěru, že smlouvu je nutné posoudit ji jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 občanského zákoníku, neboť z důvodu nevyvážené úpravy práv a povinností smluvních stran (poplatky s úroky dosahující 76,7% jistiny, RPSN 75,72 %, smluvní pokuta pro případ prodlení, poplatky za předčasné splacení úvěru) se jedná o smlouvu zjevně nespravedlivou a rozpornou s dobrými mravy.
16. Další podstatnou okolností, která vede k závěru o zjevné nespravedlivosti smlouvy, je dále, že žalobkyně se rozhodla žalovanému poskytnout úvěr 10 000 Kč se splátkami 305 Kč týdně po 1 roku, aniž by dostatečně prozkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně sice zjistila měsíční příjem žalovaného, avšak žádným způsobem neověřovala výdaje žalovaného (8 000 Kč včetně bydlení), ani neověřovala finanční situaci a s tím spojenou schopnost splácet daný závazek ve sjednaných splátkách. Pokud žalobkyně poskytla žalovanému za této situace úvěr, je zcela zjevně, že jej nemohla poskytnout s vírou na vysokou pravděpodobnost splacení dluhu, a proto jejím nárokům nelze v soudním řízení poskytovat ochranu. V důsledku těchto skutečností žalobkyně porušila § 86 odst. 1 věta druhá z.č. 257/2016 Sb.; byť žalovaný námitku neplatnosti nevznesl, vstupuje tato okolnost, jak bylo uvedeno výše do úvah o nespravedlivosti smlouvy. Problematika zjišťování poměrů úvěrované osoby je též probírána u Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 4129/18.
17. Smlouva uzavřená mezi účastníky byla soudem posouzena jako neplatná, nicméně účastníci jsou povinni vrátit si navzájem poskytnutá plnění z titulu bezdůvodného obohacení dle ust. § 2993 občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl částku 10 000 Kč a žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobkyně částku 1 885 Kč, přiznal soud žalobkyni právo na zaplacení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když ve sporu úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 225,26 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 225,26 Kč, přičemž tato částka představuje 2,68 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 51,34 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 48,66 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 805 Kč sestávající z částky 1 740 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 120 Kč ve výši 1 285,20 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.