Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
16 C 388/2021-37
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 214.390,03 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný celé jméno žalovaného je povinen zaplatit žalobci částku 178.195,71 Kč s úroky z prodlení ve výši 11,75% ročně z této částky od 2.2.2022 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se pro částku 36.194,32 Kč, úrok ve výši 27.044,27 Kč, úrok ve výši 7,9% ročně z částky 214.390,03 Kč od 22.10.2021 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 8.128,07 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 214.390,03 Kč od 22.10.2021 do zaplacení zamítá.
III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení ve výši 22.087 Kč k rukám JUDr. jméno příjmení, příjmení obec a číslo, ulice a číslo, do 15 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný [celé jméno žalovaného] je povinen zaplatit žalobci částku 178.195,71 Kč s úroky z prodlení ve výši 11,75% ročně z této částky od 2.2.2022 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se pro částku 36.194,32 Kč, úrok ve výši 27.044,27 Kč, úrok ve výši 7,9% ročně z částky 214.390,03 Kč od 22.10.2021 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 8.128,07 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 214.390,03 Kč od 22.10.2021 do zaplacení zamítá. III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení ve výši 22.087 Kč k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], [příjmení] [obec a číslo], [ulice a číslo], do 15 dnů od právní moci rozsudku.
Žalobce se domáhal zaplacení částky 214.390,03 Kč s úrokem ve výši 27.044,27 Kč a úrokem ve výši 7,9% ročně z částky 214.390,03 Kč od 22.10.2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8.128,07 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 214.390,03 Kč od 22.10.2021 do zaplacení. Svůj nárok opřel o skutečnost, že účastníci uzavřeli dne 28.2.2018 smlouvu o úvěru číslo, na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr s úvěrovým limitem 300.000 Kč. Žalovanému byl poskytnut úvěr prostřednictvím bezhotovostního převodu finančních prostředků v plné výši úvěrového limitu na bankovní účet číslo. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky splácet a to jistinu, současně s úroky a poplatky v měsíčních anuitních splátkách. Před poskytnutím úvěru žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného a to prostřednictvím bankovních i nebankovních registrů, klientských informací, kontrolou veřejných databází, kdy nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. Úroková sazba byla sjednána na 7,9% ročně. Žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, kdy byl v prodlení s úhradou více než dvou měsíčních splátek. Z toho důvodu banka dlužnou částku prohlásila za splatnou doporučeným dopisem. Žalovaný dluží částku 249.562,37 Kč tvořenou jistinou ve výši 214.390,03 Kč, úrok kapitalizovaným ke dni 21.10.2021 ve výši 27.044,27 Kč, úrokem z prodlení kapitalizovaným ke dni 21.10.2021 ve výši 8.128,07 Kč a dále úrokem od 22.10.2021 do zaplacení a úrokem z prodlení od 22.10.2021 do zaplacení.
V podání ze dne 26.4.2022 žalobce uvedl, že v případech, kdy je žalobce schopen určit výši příjmu a výdajů na základě odborné kontroly finančních toků na běžném (případně i jiném) účtu klienta vedeném u žalobce a čestného prohlášení klienta v žádosti o úvěr, nepožaduje zpravidla potvrzení o výši příjmů. Předschválený limit žalovaného byl generován na základě dlouhodobého vyhodnocení kreditních a debetních obratů na bankovním účtu žalovaného, v rámci kterého byl stanoven příjem 59.455 Kč (na základě transakcí na BÚ, který vstupoval do výpočtu platební kapacity), výdaje 50.707,24 Kč (které vstupovaly do výpočtu platební kapacity) a platební kapacita 8.747,76 Kč. Platební kapacita byla pro splátku ve výši 6.090 Kč dostatečná. Zadluženost žalovaného zjišťována z transakcí a CBCB – bez negativních informací. Na základě aplikačního skore byla stanovena rizikovost klienta Very Low, DSTI bylo 26%. Kontrola interních Blacklistů, Freudlistů, Delikvencí, kontrola neplatných dokladů, Insolvencí, Exekucí. Bylo ověřeno, že účet žalovaného nevykazuje nestandartní transakce, které indikují zvýšené riziko možnosti nedostát svým závazkům. Žalovaný čerpal úvěr ve výši 300.000 Kč. Podle tabulky předložené žalobcem žalovaný uhradil ve splátkách celkem částku 121.804,29 Kč.
Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. § 101 odst.3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst.4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm. a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti.
Soud má za prokázané tyto skutečnosti:
Z žádosti o posytnutí úvěru ze dne 26.2.2018 soud zjistil, že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru ve výši 300.000 Kč bez udání účelu/konsolidace. Žalovaný v žádosti neuvedl žádné informace o své osobě, neuvedl ani zda je zaměstnán, jaké má příjmy a jaké výdaje.
Z interních dokladů žalobce soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je zaměstnancem, je rezident a je rozvedený.
Ze smlouvy o úvěru a předsmluvních informací ke spotřebitelském úvěru soud zjistil, že dne 27.2.2018 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru. Žalobce se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky do celkové výše úvěrového limitu 300.000 Kč, ke dni 1.3.2018, převedením na účet klienta bankovní účet. Strany si dohodly úrok ve výši 7,9% ročně, RPSN ve výši 8,19% ročně a poplatek za vedení účtu 69 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úroky a jistinu úvěru v 60 měsíčních splátkách vždy 15. dne v měsíci ve výši 6.090 Kč. První splátka bude splatná dne 15.4.2018 a poslední splátka 15.3.2023.
Žádostí ze dne 18.12.2018 žalovaný žádal o odklad splátek o 3 měsíce. Oznámením ze dne 7.2.2019 žalobce oznámil žalovanému, že jeho žádosti vyhověl. V období od 15.1.2019 je odložena celá anuitní splátka, splácení začíná od 15.4.2019. Doba splácení se prodlužuje do 15.8.2023.
Oznámením ze dne 7.4.2019 žalobce oznámil žalovanému, že vyhověl jeho žádosti o odklad splátek na 3 měsíce. V období od 15.4.2020 je odložena celá anuitní splátka, splácení začíná od 15.7.2019. Doba splácení se prodlužuje do 15.12.2023.
Potvrzením ze dne 8.7.2020 žalobce potvrdil, že přijal oznámení žalovaného o využití ochranné doby dle zákona o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií COVID. Ochranná doba začíná 1.7.2020 a končí 31.10.2020.
Podle tabulky vytvořené žalobcem žalovaný čerpal dne 28.2.2018 částku 300.000 Kč. Za období od 15.4.2018 do 15.3.2020 ve splátkách uhradil celkem částku 121.804,29 Kč (15.4.2018 6.090 Kč, 15.5.2018 6.090 Kč, 15.6.2018 6.090 Kč, 15.7.2018 6.090 Kč, 16.8.2018 4.779,33 Kč, 21.8.2018 1.613,05 Kč, 17.9.2018 5.904,27 Kč, 17.9.2018 187,63 Kč, 23.10.2018 6.397,71 Kč, 15.11.2018 6.090 Kč, 17.12.2018 6.091,88 Kč, 15.56.2019 6.090 Kč, 15.6.2019 6.090 Kč, 15.7.2019 6.090 Kč, 15.8.2019 6.090 Kč, 15.9.2019 6.090 Kč, 15.10.2019 6.090 Kč, 15.11.2019 6.090 Kč, 16.12.2019 6.090,99 Kč, 21.1.2020 6.098,91 Kč, 25.2.2020 5.471,52 Kč, 15.3.2020 6.090 Kč).
V dopise ze dne 25.2.2021 žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu, který ke dni 24.2.2021 činí 24.593,16 Kč nejpozději do 27.3.2021 zajištěním dostatečného zůstatku peněžních prostředků na jeho účtu. Současně jej upozornil, že pokud nezaplatí do 27.3.2021, úvěr zesplatní. Výzva se vrátila zpět nevyzvednuta v odběrné lhůtě.
V dopise ze dne 17.5.2021 žalobce oznámil žalovanému, že prohlašuje k 15.5.2021 celou svou pohledávku z poskytnutého úvěru za splatnou. Současně jej vyzval k zaplacení celého dluhu, který činí ke dni 16.5.2021 234.947,01 Kč do 24.5.2021. Dopis se vrátil zpět nevyzvednut v odběrné lhůtě.
Výzvou ze dne 30.9.2021 vyzval právní zástupce žalobce žalovaného k uhrazení dlužné částky ve výši 247.489,55 Kč.
Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:
Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal dne 28.2.2018 částku 300.000 Kč bezhotovostním převodem na svůj účet. Žalovaný svůj závazek splácet úvěr v pravidelných peněžních splátkách neplnil (zaplatil ve splátkách celkem částku 121.804,29 Kč) a z toho důvodu žalobce dopisem ze dne 17.5.2021 prohlásil všechny své pohledávky z poskytnutého úvěru za splatné. Úvěr se tak stal splatný ke dni 16.5.2021 a to ve výši 234.947,01 Kč.
Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
V projednávané věci uzavíral právní předchůdce žalobce s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.
Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Schopnost žalovaného splácet žalobce prověřil na základě prohlášení žalovaného, kdy dle obchodních podmínek anonymizováno klient pravdivě informuje o všech svých finančních závazcích. Žalobce uvedl, že platební kapacita žalovaného činila 8.747,76 Kč (příjem žalovaného na základě transakcí na běžném účtu – 59.455 Kč mínus výdaje, které vstupovaly do výpočtu platební kapacity – 50.707,24 Kč) a splátka ve výši 6.090 Kč měsíčně tak byla dle názoru žalobce adekvátní k tomu, aby žalovaný mohl předmětný závazek adekvátně splácet. Žalobce použil data z běžného účtu žalovaného týkající se jeho příjmů a výdajů k vyhodnocení úvěruschopnosti. Žalobce nesdělil soudu, jaké konkrétní informace z výpisu z účtu žalovaného zjistil, co tvořilo příjmy žalovaného (ve výši 59.455 Kč) a co tvořilo výdaje žalovaného (ve výši 50.707,24 Kč). V žádosti o úvěr žalovaný neuvedl žádné skutečnosti o svých poměrech ani o příjmech a výdajích. V evidenci žalobce je uvedeno pouze, že žalovaný je zaměstnanec, rezident a je rozvedený. Žalobce tak po formální stránce učinil určitá zkoumání (šetření v uvedených registrech a zkoumání z výpisu z bankovního účtu žalovaného), tato však v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil. Je zřejmé, že nepostačuje opatřit si relevantní informace od spotřebitele či z jiných zdrojů, ale pro naplnění smyslu zákona je nutné z těchto učinit kvalifikovaný závěr. Z údajů uvedených žalobcem není zřejmé, jaké konkrétní příjmy a jaké výdaje měl žalovaný. Posouzení úvěruschopnosti dlužníka nespočívá v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale v i odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet. Věřitel nesplní svou povinnost, vyjde-li z objektivně nedoložených informací o osobních, výdělkových a majetkových poměrech dlužníka. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Žalobce ověřoval příjmy a výdaje žalovaného z výpisu z účtu, ale jaké konkrétní informace (co tvoří příjmy žalovaného ve výši 59.455 Kč a co tvoří výdaje žalovaného ve výši 50.707,74 Kč) neuvedl a nevyplývá to ani z předložených výpisů z účtu. Žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky, aniž by před uzavřením úvěrové smlouvy dostatečně prověřil jeho schopnost dlužnou částku řádně splácet. V dané věci žalobce pouze s jistotou věděl, jaké částky jsou dlužníku poukazovány a jaké částky jsou z účtu odepisovány, ale z čeho se skládají konkrétní a nezbytné měsíční výdaje dlužníka již ověřeno (doloženo, postaveno na jisto) neměl. Pokud žalobce uvádí, že prověřuje bonitu spotřebitele důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre s využitím statistického modelu, takový postup lze považovat za standartní a přijatelný. Ovšem pouze za podmínky, že do takového modelu jsou vkládány údaje, které byly od spotřebitele nejen přijaty, ale také poskytovatelem úvěru ověřeny na základě předložených dokladů. Ze strany žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele.
Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. I. ÚS 199/11 a sp.zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst.1 o.z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).
Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
Podle ustanovení § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
Podle ustanovení § 1970 o..z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
V řízení bylo prokázáno (z tvrzení žalobce), že žalobce poskytl žalovanému částku 300.000 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyl žalovaný smluvně zavázán ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedených úroků a poplatků. Soud má za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému částku 300.000 Kč, tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byl žalovaný povinen podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat. Z tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaný na úhradu úvěru zaplatil ve splátkách částku 121.804,29 Kč. Soud proto žalovanému uložil povinnost vydat bezdůvodné obohacení ve výši 178.195,71 Kč (300.000 – 121.804) a pro zbývající požadované částky a úroky žalobu zamítl.
Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván (§ 1958 odst. 2 o.z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovanou k plnění a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalované doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 31.1.2022. Nárok se stal splatným 1.2.2022 a žalovaný se dostal do prodlení od 2.2.2022. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 2.2.2022 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle § 142 odst.1 o.s.ř. v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. 23 Cdo 2585/2015). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. I ÚS 2717/08 (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 271.080,17 Kč (částku 214.390,03 Kč + úrok 27.044,27 Kč + 10.672,50 Kč – úrok 7,9% ročně z částky 214.390,03 Kč od 22.10.2021 do 8.6.2022 + úrok z prodlení 8.128,07 Kč + 11.145,30 Kč - úrok z prodlení 8,25% ročně z částky 214.390,03 Kč od 22.10.2021 do 8.6.2022). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 185.480,90 Kč (jistina – 178.195,71 Kč + 7.285,20 Kč – úrok z prodlení ve výši 11,75% ročně z 178.195,71 Kč od 2.2.2022 do 8.6.2022). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 68,5%, tomu odpovídá úspěšnost žalovaného ve výši 31,5%. Poměr úspěchu tedy činí 37% ve prospěch žalobce. Náklady řízení v dané věci činí zaplacený soudní poplatek ve výši 10.720 Kč, mimosmluvní odměna zástupce žalobce za čtyři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/199 Sb. - převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva k plnění a účast na jednání soudu dne 8.6.2022) po 9.180 Kč (§ 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb.), čtyři náhrady hotových výdajů zástupce žalobce za čtyři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/199 Sb. - převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva k plnění a účast na jednání soudu dne 8.6.2022) po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), náhrada cestovních výdajů zástupce žalobce za cestu k jednání soudu obec - obec a zpět osobním automobilem ve výši 1.954,70 Kč (základní náhrada ve výši 1.034 Kč při ujetých 220 km x 4,70 Kč, náhrada za spotřebované pohonné hmoty ve výši 920,70 Kč při ujetých 220 km, prům. spotřebě 9 l a ceně paliva 46,50 Kč dle předloženého dokladu), náhrady za promeškaný čas zástupce žalobce při cestě k jednání z obec do obec a zpět za 6 půlhodin po 100 Kč ve výši 600 Kč (dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) s připočtením 21% daně z přidané hodnoty ve výši 8.499,69 Kč (§137 odst. 3 o.s.ř.) Celkem částka 59.694,39 Kč z toho 37% činí částka 22.087 Kč, kterou soud žalobci přiznal. Podání právního zástupce žalobce ze dne 26.4.2022 soud nepovažoval za řádný a účelný úkon ve věci, kdy právní zástupce žalobce reagoval na výzvu soudu a skutečnosti, které uvedl a důkazy, které předložil, měly být již součástí žaloby. Náhradu nákladů řízení, které nebyly vynaloženy účelně nelze přiznat (§ 142 odst. 1 o.s.ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.