Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 103/2020-142
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 67 368,18 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 945 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 945 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 57 423,18 Kč, smluvní úrok z prodlení 0,1 % denně z částky 22 815 Kč od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 30 141,4 Kč od datum do datum ve výši 10 % a zákonný úrok z prodlení z částky 20 196,4 Kč od datum do zaplacení ve výši 10 %, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 945 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 945 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 57 423,18 Kč, smluvní úrok z prodlení 0,1 % denně z částky 22 815 Kč od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 30 141,4 Kč od [datum] do [datum] ve výši 10 % a zákonný úrok z prodlení z částky 20 196,4 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 10 %, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 67 368,18 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně se žalovanou uzavřela elektronicky dne datum smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo na podkladě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 20 000 Kč při úrokové sazbě ve výši 23 % ročně. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 72 měsíců a celková částka splatná žalovanou měla činit 37 041 Kč (jistina 20 000 Kč, úroky 17 041 Kč). Uvedená částka měla být uhrazena v 72 měsíčních splátkách po 514 Kč. Účastníci úvěrové smlouvy si dále sjednali doplňkové služby, a to inkasní službu a doplňkovou službu PODPORA. Žalovaná však nedodržela splátkový kalendář a dostala se do prodlení se splátkou splatnou dne datum. Žalobkyně zaslala žalované první písemnou upomínku ze dne datum, v níž vyzvala žalovanou k úhradě dlužné splátky a dále sankce za zaslání této upomínky ve výši 300 Kč, žalovaná však tento splatný závazek neuhradila. Žalobkyně zaslala žalované druhou písemnou upomínku ze dne datum, v níž ji vyzvala k úhradě dlužné splátky včetně sankce za první písemnou upomínku 300 Kč a sankce za druhou písemnou upomínku 500 Kč a současně žalovanou poučila, že neuhradí-li splatné závazky, dojde k zesplatnění celého úvěru a k uplatnění dohodnuté smluvní pokuty. Žalovaná ani poté nereagovala, pročež žalobkyně úvěr zesplatnila a žalovanou vyzvala k úhradě dluhu ve výši 67 522,55 Kč, což bylo žalované oznámeno v dopise ze dne datum, přičemž uvedená částka sestává z dosud neuhrazené jistiny ve výši 19 027,60 Kč, dlužných úroků ve výši 14 412,44 Kč, zbylé části inkasní služby ve výši 5 330 Kč (65 splátek po 82 Kč), zbylé části doplňkové služby PODPORA (podpora – odklad 3 965 Kč, podpora – nemoc 6 760 Kč, podpora – práce 6 760 Kč), nákladů za upomínkování 1 600 Kč (číslo ve výši 300 Kč a číslo ve výši 500 Kč, jakož i předchozích dvou upomínek ve výši 300 Kč a 500 Kč), jakož i smluvní pokuty za prodlení úvěru ve výši 153,54 Kč, smluvních úroků za prodlení inkasní služby ve výši 0,16 Kč a smluvní pokuty ve výši 9 513,80 Kč. Žalobkyně z výše uvedených položek neuplatňuje pokutu za prodlení s úhradou splátky úvěru ve výši 153,54 Kč, úrok za prodlení s úhradou splátky inkasní služby ve výši 0,16 Kč a zohledňuje platbu žalované ve výši 0,66 Kč. Úvěruschopnost žalované zkoumala žalobkyně tak, že postupovala v souladu se zákonnými i smluvními ustanoveními, učinila všechny nezbytné kroky, které lze v těchto případech rozumně očekávat. Žalobkyně posoudila schopnost žalované jako spotřebitele splácet pravidelné splátky spotřebitelského úvěru dle podepsaného Dotazníku o posouzení bonity žalované, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Žalobkyně si pro účely úvěrové smlouvy a posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (žalované) vyžádala od spotřebitele následující dokumenty: oboustrannou kopii občanského průkazu, doklad o příjmech a výpis z bankovního účtu spotřebitele. Dále posoudila schopnost spotřebitele splácet podle výpisu z insolvenčního rejstříku, výpisu z centrální evidence exekucí výpisu z databáze neplatných dokladů. Žalobkyně má za to, že ke dni poskytnutí úvěru neexistovala důvodná pochybnost, že žalovaná nebude úvěr splácet. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem částku 6 055,66 Kč.
2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, uvedla, že žalobkyně jí poskytla pouze částku 16 000 Kč a požadovala, aby soud smlouvu zrušil jako neplatnou, protože je v rozporu s dobrými mravy a navíc žalobkyně nezkoumala její úvěruschopnost.
3. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovanou poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dne datum. Žalovaná se k této výzvě vyjádřila tak, že souhlasí s tím, aby bylo rozhodnuto bez jednání. Stejným způsobem soud vyzval žalobkyni, a to usnesením ze dne datum, které bylo zástupci žalobkyně doručeno téhož dne. Žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání v podání ze dne datum.
4. Soud při zjišťování skutkového stavu vycházel z listin, které předložila žalobkyně, a zjistil z nich následující skutečnosti.
5. Z listiny s názvem smlouva o spotřebitelském úvěru číslo bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, a to tak, že částka 16 000 Kč bude vyplacena na účet žalované (číslo) a částka 4 000 Kč bude započítána na náklady žalobkyně. Úvěr byl sjednán na dobu 72 měsíců s tím, že celková částka je splatná ke dni datum. Úrokovou sazbu si strany ujednaly na 23 % ročně. Žalovaná se zavázala úvěr splatit v 72 splátkách po 514 Kč. Strany si dále sjednaly, na žádost žalované, doplňkovou inkasní službu, která se měsíčně hradí částkou 82 Kč (dle připojené smlouvy o inkasní službě) a doplňkovou službu PODPORA (dle připojené smlouvy o zřízení Doplňkové služby PODPORA), která je zpoplatněna částkou 269 Kč měsíčně.
6. Z e-mailů (č. l. 65) soud zjistil, že žalobkyně na základě telefonické domluvy zaslala na e-mail žalované návrh smlouvy číslo aby si jej prostudovala, případně navrhla změny. Z připojeného přehledu vyplývá, že výše úvěru měla být 20 000 Kč, náklady spojené s vyřízením úvěru činí 4 000 Kč, tudíž bude na účet vyplaceno 16 000 Kč, úrok byl stanoven na 23 %, doba splatnosti 72 měsíců po splátkách ve výši 865 Kč (z toho splátka jistiny 514 Kč, inkasní služba 82 Kč, možnost odkladu splátek 61 Kč, možnost přerušení pro nemoc 104 Kč a možnost přerušení pro ztrátu zaměstnání 104 Kč), z čehož vyplývá, že v případě řádného splácení žalovaná uhradí 41 157 Kč. Dne datum žalovaná zaslala žalobkyni zprávu, že„ se zaslaným návrhem smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo souhlasí bez výjimek.
7. Z detailu pohybu na účet žalobkyně bylo prokázáno, že dne datum odeslala na účet žalované, který uvedla ve smlouvě, částku 16 000 Kč.
8. Z výpisu z insolvenčního rejstříku k žalované ke dni datum bylo zjištěno, že žalovaná zde neměla záznam.
9. Z výpisu z katastru nemovitostí ke dni datum soud zjistil, že žalovaná v té době měla ve společném jmění manželů pozemek, jehož součástí je rodinný dům, přičemž na nemovitých věcech vázla dvě zástavní práva smluvní pro banku.
10. Z výplatní pásky žalované za měsíc březen rok bylo zjištěno, že zaměstnavatelka právnická osoba jí vyplatila částku 17 369 Kč.
11. Z výpisů z běžného účtu s názvem Ing. jméno příjmení (číslo), vedeného u právnická osoba vyplývá, že v období od datum do datum byl na účtu vždy záporný zůstatek. Na účet přišla dne datum výplata žalované. Z účtu byla hrazena hypotéka částkou 11 365 Kč a částkou 2 881 Kč, úvěr vedený u žalobkyně pod číslo částkou 4 326 Kč. V dalším nelze z účtu vyčíst podrobnější informace. Z výpisů je rovněž patrné, že k němu měla žalovaná přístup, neboť obsahuje výběry z bankomatu a platby kartou jménem žalované a rovněž na tento účet přicházela platba právnická osoba (zaměstnavatelka žalované).
12. Z dotazníku k posouzení bonity žadatele bylo zjištěno, že žalovaná byla v té době vdaná, pracovala na pracovní smlouvu na dobu neurčitou ve právnická osoba s. r. o. na dělnické pozici. Dále žalovaná uvedla, že je vlastníkem nemovitostí v obec v hodnotě 4 000 000 Kč s tím, že na ní vázne závazek ve výši 3 150 000 Kč. Příjmy žalovaná vyčíslila na částku 17 945 Kč, výdaje na 3 800 Kč, náklady na děti 2 000 Kč, náklady na manžela 1 200 Kč. Při stanovení nákladů bylo vycházeno z metodických pokynů ČNB k problematice„ paušálního vyčíslení životních nákladů spotřebitele“ s tím, že pokud jsou takové údaje obtížně zjistitelné, lze přistoupit k paušalizování výdajů dle Českého statistického úřadu.
13. Z dopisu ze dne datum. s názvem Zesplatnění úvěru, poslední předžalobní upomínka a oznámení o převzetí právního zastoupení bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně sdělil žalované, že s ohledem na její neplnění pravidelných měsíčních splátek nezbylo žalobkyni nic jiného, než přistoupit k zesplatnění jistiny úvěru a vyčíslit svůj nárok. Celkovou dlužnou částku, kterou měla žalovaná zaplatit, činila 67 522,55 Kč, přičemž dosud na svůj závazek uhradila 6 055 Kč. Tuto částku byla žalovaná vyzvána, aby zaplatila do 14 dne od vystavení dopisu. Dle připojené kopie poštovního podacího archu byl dopis přijat k přepravě dne datum.
14. S ohledem na právní závěr, který bude rozveden níže, soud z dalších předložených důkazů již pro nadbytečnost ničeho nezjišťoval. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci.
15. Žalovaná požádala telefonicky žalobkyni o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Z tohoto důvodu žalobkyně zaslala žalované na její e-mail návrh smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo spolu se smlouvami doplňkových službách a dotazníkem ohledně bonity. Žalovaná tento návrh dne datum bez výjimek akceptovala, což žalobkyni sdělila v odpovědi na výše uvedený e-mail. Žalobkyně před poskytnutím prostředků posoudila schopnost žalované splácet poskytnuté finanční prostředky jednak na základě vyplněného dotazníku k posouzení bonity, do kterého zapsala příjmy a výdaje, které porovnala a zjistila si způsob plnění dosavadních dluhů. Žalobkyně si pro tyto účely vyžádala od žalované doklad o příjmu a výpis z bankovního účtu. Z těchto listin soud zjistil, že žalovaná byla vdaná, byla zaměstnaná s příjmem 17 349 Kč a bydlela v domě v hodnotě 4 000 000 Kč, na kterém však vázly závazky ve výši 3 150 000 Kč. Výdaje byly v dotazníku vyčísleny na 3 800 Kč, náklady na děti 2 000 Kč, náklady na manžela 1 200 Kč. Při stanovení nákladů bylo vycházeno z metodických pokynů ČNB k problematice„ paušálního vyčíslení životních nákladů spotřebitele“ s tím, že pokud jsou takové údaje obtížně zjistitelné, lze přistoupit k paušalizování výdajů dle Českého statistického úřadu. Dále žalobkyně posoudila schopnost žalované splácet podle výpisu z insolvenčního rejstříku, ve kterém žalovaná neměla záznam, výpisu z centrální evidence exekucí výpisu z databáze neplatných dokladů, z nichž rovněž nezjistila negativní skutečnosti. Dle výpisu z běžného účtu vedeného na jméno Ing. jméno příjmení, na který žalobkyně poskytla finanční prostředky a k němuž měla žalovaná přístup, když jsou zde evidovány platby a výběry z bankomatu jejím jménem, bylo zjištěno, že v období od datum do datum byl na účtu záporný zůstatek. Dále je z výpisů zřejmé, že jsou z něj hrazené trvalé platby, ale i splátky hypotéky a zřejmě jiných úvěrů. Z těchto všech skutečností žalobkyně dospěla k závěru, že žalované je schopná poskytnuté finanční prostředky splácet a rozhodla se žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč poskytnout, a to tak, že částku 4 000 Kč započetla na své náklady a 16 000 Kč dne datum vyplatila na účet uvedený žalobkyní. V oznámení o zesplatnění úvěru ze dne datum, které zástupce žalobkyně odeslal téhož dne, byla žalovaná vyzvána, aby celkovou dlužnou částku z uvedené dohody zaplatila do 14 dnů ode dne vystavení dopisu a zároveň byla upozorněna, že v opačném případě, žalobkyně zahájí vymáhání pohledávky soudní cestou.
16. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
17. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
18. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
19. Podle § 87 odst. 1 věty první ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
20. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
21. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
22. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
23. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno.
24. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
25. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne datum smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě které byly žalované poskytnuty prostředky ve výši 16 000 Kč bezhotovostním převodem na účet, jímž disponovala. Tyto skutečnosti navíc mezi stranami nebyly ani sporné. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalované při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).
26. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalované, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.
27. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Žalobkyně si k posouzení úvěruschopnosti vyžádala potvrzení o příjmu a výpis z běžného účtu. Na první pohled by se zdálo, že předchůdkyně žalobkyně postupovala s odbornou péčí, avšak soud se zaměřil na údaje, které z předložených listin vyplývají, a porovnal je s tím, co žalovaná sdělila žalobkyni v dotazníku k posouzení bonity. Pokud se týká příjmů, tak tyto si žalobkyně ověřila pouze z jedné výplatní pásky za měsíc, který předcházel uzavření smlouvy. Žalobkyně a ani soud si pouze z jedné výplatní pásky nemůže s jistotou ověřit reálné průměrné příjmy žalobkyně, což by bylo možné v případě, že by žalobkyně měla k dispozici výplatní pásky alespoň za 3 uplynulé měsíce, aby tak mohla s větší mírou jistoty říct, že uváděný příjem, je příjmem reálným a že v průměru takového příjmu žalovaná běžně dosahuje. Pokud se týká výdajů, na jejich zevrubnější ověření a především zjištění, žalobkyně zcela rezignovala, a to i za situace, kdy jí bylo známo, že v katastru nemovitostí je u nemovitostí žalované zapsáno zástavní právo smluvní ve prospěch hypoteční banky. Rovněž žalovaná měla v době uzavírání smlouvy manžela a dvě děti, lze si jen těžko představit, že by výdaje dosahovaly v dotazníku deklarovaných nízkých částek. Ačkoliv o žalované nezjistila žalobkyně žádné údaje o dluzích, měla se více zabývat tím, z jakého důvodu je na účtu, který žalovaná zřejmě užívá a jehož výpis za účelem posouzení své bonity předložila, záporný zůstatek, a to po celou dobu, na kterou se výpis vztahuje. Již z těchto skutečností, mělo být žalobkyni jasné, že žalovaná není vůbec bonitní a nebude schopna dlužnou částku splácet. Soud nemůže na tomto místě konstatovat, že by takové údaje o příjmech a výdajích žalované a její domácnosti byly obtížné či nemožné zjistit. Stačilo by, pokud by si žalobkyně vyžádala potvrzení o příjmech a výdajích (výpis z účtu) za poslední min. 3 měsíce a tyto listiny navíc zkoumala a nikoliv jen zakládala. Takové ověření příjmů a výdajů nemůže v žádném případě obstát.
28. Posouzení úvěruschopnosti žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečně a správné, pročež právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované, zejména pokud se týká výdajové stránky. Proto soudu nezbylo nic jiného, než prohlásit uzavřenou smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou, protože v souladu s § 588 o. z. je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet, neboť předmětná zápůjčka je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.
29. Jelikož smlouva mezi účastníky byla posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi nimi posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Právní předchůdkyně žalobkyně plnila žalované, aniž by tady byl právní důvod takového plnění a má tak právo na vrácení toho co plnila, když stejné právo má i žalovaná, jak jest uvedeno v § 2993 větě první o. z. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalované částku 16 000 Kč a žalovaná jí vrátila částku 6 055 Kč, pročež jí žalovaná stále dluží 9 945 Kč, kterou musí žalobkyni na podkladě § 2993 o. z. vrátit. Tato částka tudíž představuje majetkový prospěch žalované na úkor žalobkyně.
30. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaná byla poprvé vyzvána k uhrazení dlužné částky dopisem ze dne datum, kterým žalobkyně oznámila žalované zesplatnění úvěru a vyzvala ji k úhradě dlužné částky v celkové výši 67 522,55 Kč. Toto oznámení bylo dáno k poštovní přepravě dne datum. K doručení zásilky došlo třetí pracovní den (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. 15 Co 128/2019-109), tj. dne datum. Od té doby měla žalovaná dostatek času, tedy do datum (14 dnů od data vystavení), aby dlužnou částku žalobkyni zaplatila. Ode dne následujícího se žalovaná dostala do prodlení. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky 9 945 Kč ode dne datum. Z tohoto důvodu byla žalovaná rovněž zavázána k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 10 % ročně. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.
31. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalovaná úspěch částečný, oproti žalobkyni, jejíž úspěch byl jen s ohledem na požadovanou částku a kapitalizované příslušenství, menší než úspěch žalované, když její žalobě bylo vyhověno pouze co do částky 9 945 Kč. Již z tohoto pohledu je tedy zřejmé, aniž by soud kapitalizoval požadované a přiznané příslušenství ke dni vydání rozsudku (jak to vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015), že procesně úspěšnější byla v daném řízení žalovaná, která by tak měla právo na úhradu části nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalovaná žádnou náhradu nákladů řízení nepožadovala. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvou vyhotoveních.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.