Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
249 C 28/2021-78
Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Monikou Schön, Ph.D., jako samosoudcem v právní věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO,
se sídlem v obec a číslo, ulice číslo
zastoupená JUDr. jméno příjmení,
advokátkou se sídlem v obec, ulice číslo
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum,
bytem v obec, ulice číslo
o 62.180 Kč s úroky a úroky z prodlení,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 28.644 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 28.644 Kč za dobu od 3. června 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 33.536,82 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 51.840 Kč za dobu od 24. listopadu 2020 do 2. června 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 23.196 Kč za dobu od 3. června 2021 do zaplacení, se smluvním úrokem ve výši 67,42 % ročně z částky 43.634,12 Kč za dobu od 24. listopadu 2020 do 15. prosince 2020 ve výši 1.726,78 Kč a se smluvním úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 43.634,12 Kč za dobu od 16. prosince 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 24. listopadu 2020 dosáhne částky 157.017 Kč.
III. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 28.644 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 28.644 Kč za dobu od 3. června 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 33.536,82 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 51.840 Kč za dobu od 24. listopadu 2020 do 2. června 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 23.196 Kč za dobu od 3. června 2021 do zaplacení, se smluvním úrokem ve výši 67,42 % ročně z částky 43.634,12 Kč za dobu od 24. listopadu 2020 do 15. prosince 2020 ve výši 1.726,78 Kč a se smluvním úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 43.634,12 Kč za dobu od 16. prosince 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 24. listopadu 2020 dosáhne částky 157.017 Kč. III. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
1. Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 62.180,82Kč s úroky z prodlení ve výši, z částek a za dobu, jež rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že se žalovaným dne 7. 2. 2020 uzavřel smlouvu o úvěru, podle níž žalovaný čerpal v hotovosti 45.000 Kč (tzv. bezúčelový hotovostní úvěr) a tuto se zavázal spolu se sjednaným úrokem a dalšími poplatky, které žalobce dále rozvedl, zaplatit ve čtyřiceti osmi pravidelných měsíčních splátkách po 2.726 Kč (smluvní úrok byl sjednán v e výši 67,42 % ročně). V rozporu s ujednáním účastníků žalovaný zaplatil pouze částku v celkové výši 16.356 Kč, jinak ničeho. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky, marně.
2. Žalovaný se ve věci – ač k tomu soudem vyzván – ve lhůtě mu k tomu soudem určené ani do dnešního dne nevyjádřil. K jednání nařízenému na 19. 4. 2022, ač předvolán řádně a včas, se pak bez omluvy nedostavil, aniž soudu sdělil jakýkoli důvod, který by mu v účasti bránil. Za této situace soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.
3. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:
4. Z listiny označené jako„ Profi Credit Hodnocení klienta“ soud zjistil, že v ní je uveden příjem žalovaného ze zaměstnání v částce 20.000 Kč měsíčně, výdaje (životní minimum) v částce 3.410 Kč měsíčně, splátky právnická osoba v částce 1.897 Kč měsíčně, náklady na bydlení v částce 3.200 Kč měsíčně a ostatní v částce 300 Kč měsíčně. K dotazu, zda žalobce správnost těchto údajů před uzavřením smlouvy ověřoval, žalobce při jednání dne 19. 4. 2022 sdělil, že nikoli, neboť„ nemá jak je ověřit“. Na dotaz, zda například vyžadoval a kontroloval výpis z účtu žalovaného, porovnával jeho obsah s obsahem hodnocení klienta, žalobce sdělil, že nikoli.
5. Z výpisu z účtu žalobce za období 7. 11. 2019 – 7. 2. 2020 soud zjistil, že dne 10. 12. 2019 byla žalovanému připsána mzda ve výši 20.674 Kč (po této transakci byl účetní zůstatek na účtu žalovaného – 44.326 Kč) a dne 10. 1. 2020 mu byla připsána mzda ve výši 19.571 Kč (po této transakci byl účetní zůstatek 40.619 Kč). Žalovaný měl sjednáno povolené přečerpání do částky 65.000 Kč, úroková sazba povoleného přečerpání byla 16,9 %, sankční úrok za zadlužení byl 26,9 %.
6. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru soud zjistil, že formálně žalovaný dne 7. 2. 2020 požádal žalobce o úvěr. Jde o formulář vyhotovený žalobcem, do něhož jsou doplněny konkrétní údaje o žalovaném a o požadovaném úvěru. V závěru je připojena akceptační doložka s podpisem zástupce žalobce a datem 20. 2. 2020.
7. Z přípisu žalobce ze dne 21. 2. 2020 soud vzal za prokázané, že jím žalobce sdělil žalovanému, že„ schválil úvěr ke smlouvě o úvěru číslo“. Z připojené kopie obálky je zřejmé, že listina byla žalovanému odeslána na korespondenční adresu uvedenou ve smlouvě ze dne 20. 2. 2020, na této adrese si žalovaný zásilku nepřevzal a tato se jako nedoručená vrátila zpět žalobci.
8. Přesto žalobce dne 20. 2. 2020 žalovanému vyplatil částku ve výši 45.000 Kč na jeho bankovní účet (srov. doklad o vyplacení úvěru ve spojení s výpisem z účtu žalovaného).
9. Z předžalobní výzvy ze dne 26. 5. 2021 soud vzal za prokázané, že jí žalobce vyzval žalovaného k zaplacení částek, jež rozvedl (tyto částky převyšují částku, která je předmětem řízení v projednávané věci). Z připojeného podacího lístku soud vzal za prokázané, že výzva byla žalovanému odeslána dne 26. 5. 2021 na adresu, která je ve smlouvě o úvěru ze dne 20. 2. 2020 uvedena jako korespondenční.
10. Z ostatních listin označených a provedených k důkazu soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění. Pokud jde o několik výzev k zaplacení (19. 10. 2020, 16. 11. 2020 aj.), soud nevzal za prokázané, že tyto listiny byly žalovanému odeslány. Vzhledem k tomu, že žalobce při jednání dne 19. 4. 2022 k dotazu soudu sdělil, že„ nemá doklad o odeslání“ těchto listin, soud jej již pro nadbytečnost nepoučoval a nevyzýval podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. a odeslání těchto výzev nevzal za prokázané.
11. Po takto provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci: Dne 7. 2. 2020 žalovaný podepsal návrh na uzavření smlouvy o úvěru. K tomuto návrhu žalobce dne 20. 2. 2020 připojil svůj podpis v části„ akceptační doložka“. Téhož dne žalovanému vyplatil částku 45.000 Kč. Teprve následujícího dne (21. 2. 2020) odeslal žalovanému sdělení, jímž ho o akceptaci informoval. Tuto písemnost si žalovaný nepřevzal. Před uzavřením smlouvy žalobce nijak reálně neověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr. Provedl-li lustraci v několika registrech (Solus apod.), považuje to soud za zcela nedostačující. Žalobce měl zejména zjišťovat a ověřovat reálné příjmy a reálné výdaje žalovaného, což zjevně neučinil (srov. jeho vyjádření při jednání dne 19. 4. 2022). Spoléhal-li se na pravdivost údajů uvedených v „ Hodnocení klienta“, nutno uvést, že tyto údaje jsou zcela zjevně bez vztahu k realitě, když přinejmenším u výdajů je uvedena částka životního minima, nikoli jakkoli zjištěná výše reálných nákladů žalovaného. O tom, že reálné náklady žalovaného musí být výrazně vyšší, svědčí mj. to, že žalovaný měl výrazný záporný zůstatek na bankovním účtu, který měl žalobce k dispozici, a též to, že již jeden úvěr splácel (v částce 1.897 Kč měsíčně). Kdyby údaje uvedené v Hodnocení klienta (příjmy v částce 20.000 Kč měsíčně, výdaje v částce 8.807 Kč měsíčně) odpovídaly realitě, měl by žalovaný měsíčně volný zůstatek ve výši 11.193 Kč a sotva by měl vysoké nesplacené částky u banky (mBank, u níž měl veden účet) i u nebankovních poskytovatelů (srov. vykázané splátky Profi Credit z již dříve uzavřené smlouvy). I v případě, že žalobce nijak údaje uvedené žalovaným neověřoval, měly údaje, které od něj měl k dispozici, budit pochybnosti o schopnosti žalovaného řádně úvěr splatit. Dne 26. 5. 2021 žalobce odeslal žalovanému výzvu k zaplacení dlužné částky. Žalobce netvrdil (a neprokázal), kdy byla žalovanému tato výzva doručena, soud tedy vycházel ze zákonné domněnky dojití třetím pracovním dnem po odeslání (srov. ustanovení § 573 o. z.), tj. dne 31. 5. 2021.
12. Po právní stránce pak soud věc posoudil takto: Smlouvu o úvěru ze dne 20. 2. 2020 soud hodnotí jako neplatnou, neboť žalobce zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru nijak, natož s odbornou péčí, neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, když naprosto nezjišťoval (neověřoval) majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, výdaje, počet vyživovacích povinností atp. Tím žalobce porušil svou povinnost uloženou mu ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek, a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ustanovení § 588 o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18; k totožným závěrům dospěl též Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). Pro úplnost soud dodává, že nahrazené zákonem vymezeného účelu zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele paušálními částkami životního minima atp. nelze akceptovat. Žalobce jako profesionální poskytovatel nebankovních úvěrů měl požadovat doložení reálných výdajů žalovaného, především výdajů spojených s bydlením a dalšími životními náklady (shodně srov. též rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2022, sp. zn. 74 Co 74/2021).
13. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru z ní právo nelze přiznat. Žalobci tak nevzniklo a nelze mu přiznat právo na zaplacení smluvního úroku, jehož se domáhal.
14. Protože však žalovaný čerpal částku 45.000 Kč, došlo u něho k bezdůvodnému obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. a toto obohacení je povinen žalobci vydat podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z.
15. Vzhledem k tomu, že dosud mu zaplatil (podle tvrzení žalobce, jež žalovaný nijak nezpochybňoval) částku 16.356 Kč, zbývá vydat 28.664 Kč. Žalobce žalovaného vyzval k zaplacení přípisem odeslaným dne 26. 5. 2021. Žalobce netvrdil a neprokazoval, kdy byl tento přípis žalovanému skutečně doručen. Soud tedy vycházel ze zákonné domněnky dojití třetí pracovní den (srov. ustanovení § 573 o. z.), tj. dne 31. 5. 2021. Dne 31. 5. 2021 bylo pondělí, za dobu„ bez zbytečného odkladu“, v níž je dlužník povinen splnit (srov. ustanovení § 1958 odst. 2 o. z.) za této situace soud považuje následující středu, tj. 2. 6. 2021 (nelze předpokládat, že žalovaný hned v pondělí reálně mohl stihnout zadat bankovní příkaz k úhradě; pokud jej zadal následující den, tj. v úterý 1. 6. 2021, ve středu 2. 6. 2021 mohla být částka připsána na účet žalobce). Ke dni 2. 6. 2021 tedy podle názoru soudu nastala splatnost částky 28.644 Kč a od následujícího dne, tj. od 3. 6. 2021, je žalovaný v prodlení se zaplacením této částky. Soud proto shledal žalobu důvodnou v té části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 28.644 Kč s úroky z prodlení (k právu na zaplacení úroku z prodlení srov. ustanovení § 1970 o. z.) z této částky ode dne 3. 6. 2021 do zaplacení. Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O pariční třídenní lhůtě soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I.).
16. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).
17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl, jak ve výroku III. uvedeno, neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení, kdy byl neúspěšný v převažující části, na náhradu nákladů řízení nemá právo (srov. ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario) a žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně, a to do patnácti dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.