Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 22/2022-59

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem JUDr. Martinem Svobodou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 6 247 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se zastavuje co do částky 1 747 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 500 Kč od 13. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se částečně zamítá co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 494,38 Kč, co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 500 Kč od 15. 6. 2021 do 12. 7. 2021, a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 4 500 Kč od 13. 7. 2021 do zaplacení.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení v částce 922 Kč k rukám právního zástupce JUDr. jméno příjmení, se sídlem adresa, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Řízení se zastavuje co do částky 1 747 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 500 Kč od 13. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žaloba se částečně zamítá co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 494,38 Kč, co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 500 Kč od 15. 6. 2021 do 12. 7. 2021, a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 4 500 Kč od 13. 7. 2021 do zaplacení. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení v částce 922 Kč k rukám právního zástupce JUDr. [jméno] [příjmení], se sídlem [adresa], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 22. 12. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 500 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 494,38 Kč, kapitalizovaného úroku 150 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, zaplacení částky 1 747 Kč, a dále náhrady nákladů řízení.

2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba uzavřela

s žalovaným dne 26. 3. 2020 smlouvu o úvěru, a to ve znění smlouvy o úvěru ze dne 6. 3. 2020, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 4 500 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli částku 4 500 Kč spolu s příslušenstvím do 25. 4. 2020. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, tím mu vznikla povinnost zaplatit sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny a dále náhradu výdajů za upomínání. Žalovaný dosud dluží jistinu ve výši 4 500 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 747 Kč a paušální náklady na upomínání ve výši 150 Kč. Dále žalobkyně požaduje zaplatit náhradu nákladů mimosoudního vymáhání v částce 217 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021.

3. Podáním ze dne 20. 5. 2022 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 1 897 Kč, která představuje kapitalizovaný úrok 150 Kč a smluvní pokutu 1 747 Kč. V souladu s návrhem žalobkyně soud řízení do těchto částek částečně zastavil dle , 2 , (dále jen „“).

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu za doručovací adresu místo jeho pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z ust. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. ). Žaloba byla zaslána žalovanému na shora uvedenou doručovací adresu.

5. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu se nevyjádřil. Soud proto v souladu s  u žalovaného předpokládal, že nemá žádné námitky.

6. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Původní věřitel právnická osoba poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 4 500 Kč, a to na základě smlouvy o úvěru uzavřené přes internet. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným z původního věřitele na žalovanou. Dopisem ze dne 25. 6. 2021, který byl odeslán na poslední známou adresu žalovaného dne 29. 6. 2021, bylo postoupení pohledávky oznámeno žalovanému a žalovaný byl rovněž vyzván, aby dlužnou částku uhradil do 10 dnů od obdržení dopisu.

7. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Ve spise se nenachází relevantní důkaz, ze kterého by vyplývalo, že původní věřitel řádně zjišťoval a posuzoval majetkové a osobní poměry žalovaného.

8. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení , (dále jen„ o. z.“), a rovněž dle , o spotřebitelském úvěru.

9. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle i ustanovení , o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných

a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v  , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. ). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění citovaného zákona). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997 sp. zn. ,„ … soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí

a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci …“. Přijetím sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne 5. 3. 2020 rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C -679/18 tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008 /48/.

10. Soud proto vycházel z ustanovení § 580 o. z., ve spojení s ustanovením § 588 o. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr (resp. zápůjčku) poskytnout jen v případě, že„ nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr (zápůjčku) splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence

v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných

a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. ).

11. Soud má tedy v projednávané věci za to, že původní věřitel nepostupoval dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když dostatečně neposoudil úvěruschopnost žalovaného. Z předložených listinných důkazů nikterak nevyplývá, že by se předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru vůbec zabývala otázkou schopnosti žalovaného v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy o úvěru a úvěr splácet. Soud proto pokládal smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi původním věřitelem a žalovaným za neplatnou dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když k této neplatnosti je soud povinen přihlížet ve smyslu ustanovení § 588 o. z. i bez návrhu, neboť takovéto jednání (nedostatečné zjištění schopnosti žalovaného splácet úvěr) odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

12. Původní věřitel tedy poskytl žalovanému plnění na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru,

a to konkrétně ve výši 4 500 Kč. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nezpochybnil, že žalovaný na jistinu pohledávky dosud dluží 4 500 Kč. Břemeno tvrzení

a břemeno důkazní o tom, jakou částku žalovaný uhradil, nese žalovaný, který však byl v tomto řízení zcela pasivní a netvrdil, že by snad uhradil vyšší částku, než uvádí žalobkyně. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nebyly platně sjednány ani úroky, ani poplatky. Soud proto uložil žalovanému, aby uhradila žalobkyni, na níž byla pohledávka postoupena částku 4 500 Kč z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z.. Ve zbývajícím rozsahu musela být žaloba zamítnuta.

13. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. Soud nemohl vycházet ze splatnosti úvěru sjednané v neplatné smlouvě. Ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. byl žalovaný povinen splnit dluh (vrátit jistinu úvěru) na žádost věřitele. Výzva k plnění obsažená v oznámení

o postoupení pohledávky byla žalovanému odeslána doporučeně dne 29. 6. 2021, dne 2. 7. 2021 se tato výzva jistě dostala do dispozice žalovaného. Žalovaný byl povinen plnit v souladu s výzvou nejpozději do 10 dnů, tj. do 12. 7. 2021. Pokud neplnil, ocitl se počínaje dnem 13. 7. 2021 v prodlení s úhradou dluhu a od tohoto data náleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení ve výši dle

14. Výrok o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení, má oporu v ust. , kde se uvádí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla v řízení úspěšnější než žalovaný v rozsahu 26 %, soud ji proto v tomto rozsahu přiznal náhradu nákladů řízení, a to dle vyhl. č. , advokátní tarif (dále jen„ advokátní tarif“) za právní zastoupení advokátem za 2 úkony právní služby, a to za převzetí a přípravu zastoupení dle ust. cit. vyhl., a za písemné podání žaloby dle ust.

§ 11 odst. 1 písm. d) cit. vyhl., se sazbou mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby 200 Kč (§ 14b odst. 1 bod 2 advokátního tarifu). Za uvedené úkony byla tedy přiznána odměna v celkové výši 400 Kč. Dále žalobkyni přísluší odměna za 1 úkon právní služby (jednoduchá výzva k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h/ advokátního tarifu) v sazbě 100 Kč. Dále žalobkyni přísluší odměna za 1 úkon právní služby (částečné zpětvzetí dle § 11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu) v sazbě 1 500 Kč (§ 14b odst. 3 ve spojení s § 7 bod 4 a § 8 odst. 1 advokátního tarifu). Za tyto úkony byl dále přiznán v souladu s ust. advokátního tarifu 3x režijní paušál á 100 Kč a 1x režijní paušál á 300 Kč, celkem tedy 600 Kč. Jelikož advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, byla v souladu s ust. přiznána 21 % DPH z odměny. Dále byla přiznána náhrada za soudní poplatek ve výši 400 Kč. Celkem by tedy při plném úspěchu žalobkyni náleželo na náhradě nákladů řízení 3 546 Kč. Jelikož žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 26 %, byla jí přiznána náhrada nákladů řízení v částce 922 Kč.

15. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení věta první po středník Povinnost zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce protistrany vyplývá z ustanovení

16. Odůvodnění rozsudku je vyhotoveno v souladu s  ve zkráceném znění.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nebude-li dobrovolně splněna povinnost stanovená tímto rozhodnutím, lze podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.