Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
12 C 34/2021-90
Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudcem JUDr. Milanem Plhalem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 19 385,28 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 4 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši
8,50 % ročně od 15. 8. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení dalších 9 800 Kč s 8,50 % úrokem z prodlení ročně od 15. 8. 2020 do zaplacení.
III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení 832 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 4 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši</b> <b>8,50 % ročně od 15. 8. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení dalších 9 800 Kč s 8,50 % úrokem z prodlení ročně od 15. 8. 2020 do zaplacení.</b> <b>III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení 832 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
Žalobce se domáhal zaplacení 19 385,28 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že jeho právní předchůdce právnická osoba na základě smlouvy číslo poskytl žalované 26. 3. 2018 úvěr 9 600 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit nejpozději do 15. 6. 2018 s poplatkem 9 785,28 Kč, což nesplnila. Žalobce pohledávku získal smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 9. 2019.
Okresní soud rozsudkem ze dne 28. 4. 2021, č. j. 12 C 34/2021-15 žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 14 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně od 15. 8. 2020 do zaplacení (výrok I) a žalobu zamítl v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení dalších 4 985,28 Kč s 8,50 % úrokem z prodlení ročně od 15. 7. 2020 do zaplacení (výrok II). V souvislosti s tím žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).
V odvolání žalovaná namítala, že žalobci nic nedluží, neboť úvěr, který čerpala od jeho právního předchůdce, vrátila. Prostředky na to získala tzv. refinancováním. Vrátila i finančních prostředky z jiných úvěrů. Pro případ, že by bylo zjištěno, že stále ještě něco dluží, požádala o možnost splátek ve výši 800 Kč měsíčně.
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 26. 10. 2021, č. j. 47 Co 148/2021-39 rozsudek okresního soudu se ve výrocích I a III zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. V odůvodnění usnesení mimo jiné uvedl, že žalobce nedoložil, že jeho právní předchůdce prověřil úvěruschopnost žalované ve smyslu § 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále také jen„ ZSÚ“). Z jejího vyjádření ze dne 22. 4. 2021 totiž nelze dovodit žádné konkrétní údaje, jež měl poskytovatel úvěru k dispozici. Nebylo tak ani možné uzavřít, že majetkové poměry žalované byly natolik uspokojivé, že v době poskytnutí úvěru nebyly důvodné pochybnosti o její schopnosti spotřebitelský úvěr splatit. Odvolací soud dodal, že smlouvu o úvěru bude možné považovat za platnou, jen prokáže-li žalobce, že úvěruschopnost žalované řádně prověřil a posoudil.
Okresní soud, vázán názorem odvolacího soudu (§ 226 odst. 1 o. s. ř.), žalobce podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. vyzval, aby tvrdil konkrétní skutečnosti, jak jeho právní předchůdce prověřil úvěruschopnost žalované a k tomu označil důkazy. Žalobce současně upozornil, že za situace, kdy výzvě nevyhoví, soud bude považovat úvěrovou smlouvu za neplatnou.
Žalobce reagoval tak, že úvěruschopnost žalované ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům ponechával rezervu 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč. Půjčky poskytoval tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále žalovanou lustroval z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr.
Nadále tudíž platí závěr odvolacího soudu, že vyjádření žalobce je nekonkrétní a obsahuje spíše jen obecný popis toho, jak původní věřitel postupoval při zjišťování úvěruschopnosti svých klientů. Jde o jakousi obecnou metodiku, kterou právní předchůdce žalobce uplatňoval při svém podnikání ve všech obdobných případech. Jakékoliv údaje týkající se konkrétně žalované však ve vyjádření zcela absentují. Z vyjádření tak především neplyne nic o tom, jaké byly příjmy žalované, jaké její výdaje, jakým celkovým majetkem žalovaná disponovala, zda byla zaměstnána a měla pravidelný příjem, či nikoli, zda měla v době poskytnutí úvěru jiné dluhy atp. Také obecný odkaz na různé databáze (ISIR, CEE, CRKI, EUCB) nemá žádnou vypovídací hodnotu, pokud žalobce neuvedl, co z těchto databází jeho právní předchůdce zjistil a jaké mělo toto zjištění vztah k závěrům o úvěruschopnosti žalované. Podle ustanovení § 86 cit. zák. přihlíží poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele též k plnění dosavadních dluhů. Ze smlouvy o úvěru přitom vyplývá, že úvěr je poskytován na tzv. refinancování předchozího úvěru, tedy že finanční prostředky na jeho základě poskytnuté budou obratem použity na úhradu předchozího úvěru. Tato skutečnost naznačuje, že žalovaná měla problémy již se splácením předchozího úvěru. Takový stav by ovšem sotva mohl vést právního předchůdce žalobkyně k přesvědčení, že nebyl důvod k pochybám ohledně platební schopnosti žalované.
Soud proto považoval úvěrovou smlouvu za neplatnou.
Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
Podle § 2991 odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Žalovaná od žalobce přijala z neplatné úvěrové smlouvy 9 600 Kč.
Soud vzal za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované 26. 3. 2018 úvěr 9 600 Kč, který sloužil k refinancování – zaplacení dluhu žalované vůči právnímu předchůdci žalobce, převodem na její účet, což vyplývá z výpisu z účtu z tohoto dne. Na tuto postoupenou pohledávku žalovaná uhradila částku 1 000 Kč dne 20. 04. 2020 a 800 Kč dne 14. 8. 2020, což žalobce potvrdil.
Ze zprávy právnická osoba ze dne 28. 3. 2022 bylo zjištěno, že platby žalované ze dne 25. 1. 2019 ve výši 500 Kč, 23. 12. 2018 ve výši 1 700 Kč a 11. 9. 2018 ve výši 1 000 Kč byly přijaty u smlouvy číslo anonymizováno. Platba ze dne 23. 5. 2018 ve výši 2 581 Kč byla přijata u smlouvy číslo anonymizováno, platba ze dne 3. 5. 2018 ve výši 2 656 Kč byla přijata u smlouvy číslo anonymizováno a platba ze dne 18. 4. 2018 ve výši 2 699 Kč byla přijata u smlouvy číslo anonymizováno.
Žalované se proto z neplatné smlouvy dostalo bezdůvodného obohacení 4 600 Kč (9 600 Kč – 1 000 Kč – 800 Kč – 500 Kč – 1700 Kč a – 1000 Kč).
Soud proto žalobě vyhověl v části o zaplacení 4 600 Kč a ve zbytku ji zamítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobce podlehl v rozsahu 76 % a uspěl v části 24 %. Žalované proto náleží právo na náhradu nákladů v rozsahu 52 %. Žalovaná vynaložila 1 000 Kč na zaplacení soudního poplatku z odvolání a částky 2x po 300 Kč tvoří náhrady hotových výdajů spojených se sepisem odvolání a účastí žalované u odvolacího jednání (§ 151 odst. 3 o. s. ř. a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996Sb. Částka 832 Kč představuje 52 % z 1 600 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému
soudu v Hradci Králové prostřednictvím Okresního soudu v Hradci Králové.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh.