Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
25 C 316/2021-17
Okresní soud Plzeň - sever rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Srpovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně, země
jednající v země prostřednictvím
právnická osoba, IČO
sídlem ulice a číslo, PSČ obec
zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení příjmení
sídlem anonymizováno číslo, PSČ obec a číslo
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa žalovaného
o zaplacení 1 018 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 018 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 018 Kč od 5. 6. 2018 do zaplacení, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 489 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně příjmení jméno příjmení příjmení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 018 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 018 Kč od 5. 6. 2018 do zaplacení, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 489 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] [příjmení].</b>
Žalobkyně se žalobou ze dne datum domáhala na žalovaném zaplacení částky 1 018 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný využil dne datum přepravních služeb společnosti právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, (dále jen„ původní věřitel“), aniž se na výzvu pověřené osoby mohl prokázat platnou jízdenkou, čímž porušil § 7 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, za což mu původní věřitel vyměřil přirážku 1 000 Kč, a to v souladu s § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách a anonymizována tři slova pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel. Původní věřitel předmětnou pohledávku postoupil na základě rámcové smlouvy o smlouvách budoucích o úplatném postoupení pohledávek ze dne datum spol. právnická osoba, reg. č. anonymizováno PSČ 848, (dále jen„ přechodný věřitel“), který pohledávku postoupil na základě smlouvy o postoupení souboru pohledávek ze dne datum žalobkyni. Žalovaný je tedy povinen zaplatit jízdné ve výši 18 Kč a přirážku ve výši 1 000 Kč, tj. celkem 1 018 Kč a úrok z prodlení žalobkyni.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovila souhlas již v žalobě, soud ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s tímto postupem rovněž souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu nereagoval a soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.
Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když z rámcové smlouvy o smlouvách budoucích o úplatném postoupení pohledávek ze dne datum ve spojení se smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou přechodnému věřiteli, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“). Následně přechodný věřitel postoupil žalovanou pohledávku žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení souboru pohledávek ze dne datum.
Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že žalovaný cestoval dne datum anonymizováno číslo mezi stanicemi obec a obec bez platné jízdenky. Z tohoto důvodu je tedy žalovaný povinen zaplatit žalobkyni jízdné spolu s přirážkou v celkové výši 1 018 Kč.
Uplatněný nárok je po právní stránce nárokem na zaplacení jízdného podle § 2550 a násl. o.z., přičemž nárok odpovídající přirážce k jízdnému byl posuzován ve smyslu ustanovení § 37 odst. 5 písm. c), odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů. Jelikož jde o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má podle ustanovení § 1970 o.z. žalobkyně též právo na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. S ohledem na zjištěný skutkový stav a shora citovaná zákonná ustanovení je uplatněný nárok po právu, a proto bylo žalobě vyhověno.
Úspěšná žalobkyně má podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, odměny advokáta podle § 14b odst. 1, bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony po 200 Kč a paušální náhrady podle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky za tři úkony po 100 Kč. Jelikož zástupkyně žalobkyně prokázala, že je plátcem DPH, náleží jí rovněž náhrada této daně ve výši 21 % ze základu 900 Kč, tj. 189 Kč. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč. Ve shora uvedené věci jsou dle názoru soudu splněny podmínky pro použití ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, neboť předmětem řízení je peněžité plnění, u nějž tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Soud má za to, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V této souvislosti soud pro stručnost odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 3923/11, kterým Ústavní soud sjednotil judikaturu obecných soudů v řízení o takzvaných bagatelních věcech ohledně výše náhrady nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze podat návrh na výkon tohoto rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.