Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 205/2022-44
Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Křivancem v právní věci
žalobkyně: ; právnická osoba, registrační číslo: osobní údaje žalobkyně
se sídlem adresa žalobkyně, Kypr,
právně zastoupena anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, advokátkou
se sídlem adresa,
proti;
žalované: ; celé jméno žalované, narozena datum,
trvale bytem adresa žalované,
o zaplacení částky 2 000 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně jdoucím od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 000 Kč jdoucího od datum do datum, se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1 489 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně jdoucím od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 000 Kč jdoucího od [datum] do [datum], se žaloba zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1 489 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu domáhala proti žalované zaplacení částky 2 000 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že původní věřitel, společnost právnická osoba uzavřela se žalobkyní dne datum Smlouvu o postoupení pohledávek. Společnost anonymizováno uzavřela se žalovanou dne datum Smlouvu o zápůjčce (dále jen„ Smlouva“ nebo„ Smlouva o zápůjčce“), na základě které poskytla žalované zápůjčku ve výši uvedené ve Smlouvě, a to převodem na bankovní účet, jehož číslo dlužník jakožto žadatel uvedl v žádosti o poskytnutí zápůjčky. Nedílnou součástí Smlouvy jsou Obchodní podmínky. Smluvní strany si dohodly, že Smlouva je považována za uzavřenou okamžikem, kdy anonymizováno poskytne žalované zápůjčku na základě žádosti žalované. Zápůjčka byla žalované poskytnuta v den schválení poskytnutí zápůjčky anonymizováno Smlouva (v důkazech pod názvem„ jméno application“) byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách anonymizováno, resp. formou textové zprávy SMS. Odesláním žádosti o zápůjčku žalovaná potvrdila, že se seznámila s VOP a s informacemi v nich uvedenými, a že s nimi v plném rozsahu souhlasí. Žalovaná se zavázala vrátit anonymizováno zápůjčku společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky do dne datum. Žalovaná nesplnila svoji povinnost vrátit anonymizováno zápůjčku řádně a včas. Na jistině zbývá uhradit částku 2 000 Kč. Poplatek za poskytnutí úvěru a jiné platby ze Smlouvy o úvěru žalobkyně po žalované nepožaduje. Žalobkyně dále uvedla, že nedisponuje doklady o prověření úvěruschopnosti žalované ze strany anonymizována dvě slova. Pokud by soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je z tohoto důvodu neplatná, žádala žalobkyně o přiznání nároku jako bezdůvodného obohacení.
2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, tento však byl zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované.
3. Soud ve věci nařídil jednání na datum, toto jednání proběhlo v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z účasti u jednání omluvila a žalovaná se bez omluvy k jednání nedostavila, přestože jí předvolání k jednání a žaloba byly doručeny náhradním způsobem uložením na poště. Soud tak vycházel z důkazů předložených žalobkyní, které nebyly ze strany žalované nikterak zpochybněny.
4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
5. Soud ve věci posoudil důkazy předložené žalobkyní, ze kterých má za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které převzala žalovaná od původního věřitele částku 2 000 Kč, kterou se zavázala vrátit nejpozději do datum.
6. Žalovaná soudu nenabídla žádná skutková tvrzení ani důkazní návrhy, ze kterých by vyplývalo, že by na vymáhanou pohledávku bylo byť jen částečně cokoli zaplaceno, nebo že by výše vymáhané pohledávky neodpovídala skutečnosti.
7. Žalobkyně nesdělila žádná skutková tvrzení a nepředložila žádné důkazy k tomu, zda a jakým dalším způsobem byla ověřována úvěruschopnost žalované k uzavření a řádnému splácení úvěru. Z uzavřené Smlouvy přitom vyplývá, že se jedná o spotřebitelský úvěr.
8. Podle článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledání v příslušné databázi.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Z rozsudku Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18, konkrétně pak z právní věty, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvu o spotřebitelském úvěru a o zrušení Směrnice rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 Směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatnit pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
12. Z citovaného rozhodnutí soudního dvora vyplývá, že povinností vnitrostátních soudů je z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Posouzení, zda ze strany věřitele došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, tak není závislá na námitce dlužníka a soud jí tedy zkoumá z úřední povinnosti.
13. K problematice povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele se vyjádřil rovněž Nejvyšší soud ČR v rozsudku vydaném pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, kdy ze zveřejněné právní věty vyplývá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako takové, neboť na to mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Je proto na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.
14. Problematikou úvěrových smluv ve spotřebitelských vztazích, schopností dlužníka úvěr splácet a povinností věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníka, se zabýval též Ústavní soud v nálezu vydaném III. ÚS 4129/18. V něm Ústavní soud učinil závěr, že poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková.
15. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neuvedla žádná skutková tvrzení ani důkazní návrhy, ze kterých by vyplývalo, zda a jakým způsobem a na základě jakých podkladů věřitel úvěruschopnost žalované zkoumal, není tak zřejmé, zda právní předchůdce žalobkyně prověřoval, a případně s jakým výsledkem, výdělkové poměry žalované, zda je zaměstnána, jaké jsou její měsíční výdaje, a zda jí tudíž zbývá dostatek finančních prostředků ke splácení úvěru. Soud tudíž posoudil smlouvu o úvěru, ze které žalobkyně uplatnila svůj žalobní nárok, jako neplatnou, a uplatněný nárok žalobkyně, na kterou byla postoupena pohledávka z úvěrové smlouvy, mohl soud posoudit pouze z titulu bezdůvodného obohacení.
16. Uplatněný nárok soud posoudil podle ust. § 2991 o.z. jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení. Vzhledem k tomu, že bylo v řízení prokázáno, že žalovaná převzala od původního věřitele částku 2 000 Kč, a že na žalobkyni byla pohledávka za žalovanou původním věřitelem převedena, přiznal soud žalobkyni částku 2 000 Kč spolu s úrokem z prodlení od datum, tedy ode dne, kdy prokazatelně žalobkyně svůj nárok vůči žalované uplatnila. Původně požadovaný úrok z prodlení do datum soud jako nedůvodný zamítl.
17. Zkrácené odůvodnění rozsudku vyplývá z ust. § 157 odst. 4 o.s.ř.
18. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a odpovídá úspěchu účastníků ve věci. Ve věci byla úspěšná žalobkyně, soud jí proto přiznal na náhradu nákladů řízení částku 1 489 Kč, kterou představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna advokáta ve výši 600 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby), 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, dále pak navýšení odměny a paušálních náhrad o 21 % DPH.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).
Nebudou-li povinnosti tímto rozsudkem uložené řádně, včas a dobrovolně splněny, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.