Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
31 C 40/2022-39
Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Mlíčkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 9 344 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 000 Kč od 1.2.2021 do zaplacení ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ve zbývající části zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 863,62 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 000 Kč od 1.2.2021 do zaplacení ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ve zbývající části zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 863,62 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 11. 11. 2021 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 000 Kč od 8. 7. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 303,78 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 150 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 361 Kč a částku představující smluvní pokutu ve výši 1 344 Kč, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že dne 15. 12. 2020 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO smlouvu o úvěru číslo jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky smlouvy o úvěru. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím v částce celkem 8 000 Kč do 14. 1. 2021 Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, kdy žalovaný projevil svoji vůli smlouvu uzavřít verifikační platbou, kdy převedl ze svého účtu ve prospěch původního věřitele částku ve výši 1 Kč. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas, resp. žalovaný neuhradil ničeho. Podle smlouvy mu tak vznikla povinnost zaplatit původnímu věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny úvěru za každý den prodlení. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 postoupena na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena. Pohledávka ke dni postoupení činila celkem 9 494 Kč a sestávala se z nesplacené jistiny ve výši 8 000 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 1 344 Kč, neuhrazené paušální náhrady nákladů za upomínání ve výši 150 Kč, když částka paušální náhrady na upomínání představuje postoupenou výši poplatku za odeslání písemných upomínek v důsledku prodlení žalovaného ve výši 50 Kč za každou upomínku, dále pak poplatek za odeslání písemných upomínek v důsledku prodlení žalovaného za 3 upomínky po 50 Kč. Žalobkyně dále nárokuje úrok z prodlení kapitalizovaný v částce 303,78 Kč představující zákonný úrok z prodlení z jistiny ve výši 8 000 Kč za období od 15. 1. 2021 do 2. 7. 2021 a dále pak požaduje žalobkyně náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 361 Kč představující částku za odchozí dopis 39 Kč, dále odchozí dopis doporučeně 50 Kč, odchozí telefonický hovor 72 Kč a osobní návštěvu ve výši 217 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes předžalobní upomínku ze dne 18. 10. 2021.
2. Platební rozkaz vydaný zdejším soudem se nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, a proto byl usnesením soudu v souladu s ust. § 173 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 174a) odst. 3 o. s. ř. zrušen.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o. s. ř. Žalobkyně souhlasila, aby soud rozhodl ve věci bez nařízení jednáním, žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil, soud tedy jeho souhlas předpokládal a postupoval dále v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. a ve věci jednání nenařizoval.
5. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru číslo má soud za prokázané, že tato měla být uzavřena mezi společností právnická osoba a žalovaným, a to dne 15. 12. 2020, když na základě této smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal tento vrátit zpět ve lhůtě do 30 dnů, tedy do 14. 1. 2021. Z výpisu z účtu obec anonymizováno má soud za prokázané, že žalovaný poskytl původnímu věřiteli dne 15. 12. 2020 na účet částku 1 Kč, když na účet žalovaného byla zaslána dne 15. 12. 2020 částka ve výši 8 000 Kč. Z upomínky ze dne 28. 1. 2021, 6. 2. 2021 a 14. 2. 2021 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně žalovaného o zaplacení dlužné částky vyzýval. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 7. 2021 má soud za prokázané, že byl žalovaný o postoupení pohledávek na žalobkyni vyrozuměn.
6. Žalobkyně je věřitelem pohledávky na základě jejího postoupení dle ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Mezi původními účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Na vztah mezi původními účastníky dále dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“). Podle ust. § 86 odst. 1 věty druhé z. s. ú., ve znění účinném od 1. 12. 2016, věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná, přičemž námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
7. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. ústavní nález, nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Podle rozsudku Nejvyššího soudu z datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.
8. V daném případě žalobkyně ani netvrdila ani neprokazovala, zda a jakým způsobem původní věřitel s odbornou péčí posoudil a ověřil úvěruschopnost žalovaného. Protože splnění uvedené povinnosti původního věřitele se nepodařilo zjistit, musel soud dospět k závěru, že původní věřitel nedostál své zákonné povinnosti dle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú., a tudíž je smlouva neplatná.
9. Shora citované ust. § 87 odst. 1 z. s. ú. svým jazykovým výkladem vede k závěru, že porušení povinnosti dle ust. § 87 odst. 1 věty druhé z. s. ú. vyvolává relativní neplatnost smlouvy, kterou musí dlužník namítnout a soud ji z vlastní povinnosti nezkoumá. Tento výklad je však v rozporu s evropským právem, jak konstatoval rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo anonymizováno, kde uvedl, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Z uvedeného jasně vyplývá, že je vlastní povinností soudu zabývat se otázkou, zda poskytovatel úvěru náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a to i bez námitky dlužníka, a pokud poskytovatel úvěru této povinnosti nedostál, je povinností soudu z tohoto porušení dovodit následek stanovený vnitrostátním právem, tj. absolutní neplatnost smlouvy. Z výše uvedených důvodů proto soud tento závěr dovodil i v daném případě.
10. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Nárok žalobkyně je tedy nezbytné s ohledem na shora uvedené posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdy veškeré nároky žalobkyně s výjimkou vrácení jistiny jsou nedůvodné. Je však evidentní, že žalovaný si zapůjčil finanční prostředky ve výši 8 000 Kč, z nichž žalovaný neuhradil ničeho. S ohledem na tuto skutečnost a na právní posouzení nároku žalobkyně, jakožto nároku na vydání bezdůvodného obohacení, tedy soud žalobě vyhověl pouze co do částky 8 000 Kč. Jelikož se žalovaný se zaplacením této částky dostal do prodlení, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je přiznána v zákonné sazbě ode dne 12.1.2021, tedy ode dne následujícího po doručení a uplynutí lhůty ve výzvě ze dne 28.1.2021. V tomto rozsahu tedy žalobě vyhověl a ve zbytku byla žaloba zamítnuta.
12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy soud žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů účelně vynaložených podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem ve výši 3 x 300 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, sepis předžalobní výzvy), tří režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH podle § 137 odst. 3 o.s.ř.. Při posuzování výše odměny advokáta a režijních paušálů soud postupoval dle uvedeného ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění vzhledem k tomu, že všechny podmínky pro užití uvedeného ust. § 14b cit. vyhl. byly splněny, tj. řízení ve věci bylo zahájeno návrhem podaným na ustálené vzoru uplatněném opakovaně žalobcem v obdobných věcech, předmětem řízení je částka nepřevyšující 50 000 Kč a žalobkyni byla náhrada nákladů řízení přiznána. Celkem tak náklady vynaložené v tomto řízení žalobkyni činí 1 489 Kč. Žalobkyně byla úspěšná co do 79 % a neúspěšná co do 21%, přísluší ji tak právo na zaplacení 58 % nákladů řízení, tedy částka 863,62 Kč a proto v této výši byly žalobkyni přiznány tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku. Místem plnění byl určen zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř.
13. O lhůtách a způsobu splnění veškerých povinností z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř. věta druhá a uložil žalované splnit povinnosti vyplývající z tohoto rozhodnutí v obecné 3 denní lhůtě.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu bude ukládat vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat svého práva návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.