Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (6)No categories available
8 C 71/2022-12
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Radomírem Josiek ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 6 960 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 31. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá o kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 536,99 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 300 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 289 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 960 Kč a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 000 Kč od 15. 6. 2021 do
30. 7. 2021 a od 31. 7. 2021 do zaplacení ve výši 1,5 % ročně.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 31. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá o kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 536,99 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 300 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 289 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 960 Kč a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 000 Kč od 15. 6. 2021 do 30. 7. 2021 a od 31. 7. 2021 do zaplacení ve výši 1,5 % ročně. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 15. 6. 2021 do zaplacení a v kapitalizované výši 536,99 Kč, kapitalizovaného obchodního úroku ve výši 1 300 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 960 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 289 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela dne datum s jejím právním předchůdcem společností právnická osoba smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaná obdržela finanční prostředky ve výši 5 000 Kč a naopak se zavázala splatit tuto jistinu do 4. 5. 2020. Schopnost žalované splácet úvěr byla poskytovatelem posuzována na základě nahlížení do insolvenčního rejstříku a bankovních a nebankovních registrů klientských informací. Žalovaná nezaplatila ničeho a tato pohledávka za žalovanou byla žalobkyni postoupena.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání (u žalovaného soud vycházel z fikce souhlasu na základě písemné výzvy), postupoval soud dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.
3. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o úvěru ze dne datum včetně dodatku ze dne datum, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2021 a
7. 7. 2021 a výzvou před podáním žaloby ze dne 9. 11. 2021 včetně podacího archu. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle něhož právnická osoba jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná uzavřeli dne 28. 11. 2019 smlouvu o úvěru, dle které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč, a žalovaná se zavázala úvěr vrátit do 4. 5. 2020. Žalovaná svůj závazek nesplnila. Úvěrující postoupil pohledávku za žalovanou dle uvedené smlouvy o úvěru žalobkyni, což bylo žalované oznámeno a posléze byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky do 9. 12. 2021, a to dopisem ze dne 9. 11. 2021.
4. Dle tohoto skutkového stavu učinil soud závěr, že žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalované jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně poskytnuta peněžitá částka ve výši 5 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na tuto smlouvu se proto uplatní i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb.
5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy pouze nahlédnutím do veřejně přístupných registrů a nijak neověřoval příjmy a výdaje žalované. Poskytovatel úvěru tedy řádně neposuzoval úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, porušil tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená dne datum neplatná.
9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si účastníci musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, podle kterého je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu, při zohlednění dosavadního plnění. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, proto jí soud zavázal tuto částku žalobkyni vrátit. S povinností vrátit tuto částku se žalovaná dostala do prodlení dne
31. 7. 2021, po uplynutí lhůty k úhradě uvedené v oznámení o postoupení pohledávky a dle § 1970 občanského zákoníku je povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z částky 5 000 Kč za dobu od prvního dne prodlení do zaplacení ve výši 8,5 % ročně. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě vyhověl co do částky 5 000 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno v odst. I. výroku tohoto rozsudku a ve zbývající části žalobu zamítnul jako nedůvodnou (výrok III.).
10. Z výsledku sporu vyplývá, že úspěch každého z účastníků v podstatě odpovídá jeho neúspěchu ve věci, a proto soud postupem dle § 142 odst. 2 o.s.ř. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.