Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
13 C 7/2022-25
Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Homolkou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 5 340 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 000 Kč od 20. 9. 2019 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbývající části, a to ohledně částky 2 340 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 840 Kč od 20. 9. 2019 do zaplacení a částky 57,75 Kč, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 000 Kč od 20. 9. 2019 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Ve zbývající části, a to ohledně částky 2 340 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 840 Kč od 20. 9. 2019 do zaplacení a částky 57,75 Kč, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby ji žalovaný zaplatil částku 3 840 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 20. 9. 2019 do zaplacení, částku 1 500 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 57,75 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřeli dne 22. 8. 2019 smlouvu o úvěru číslo kterou žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 3 000 Kč. Tuto částku se žalovaný zavázal uhradit do 28 dnů od poskytnutí úvěru. Žalovaný ovšem neuhradil žádnou částku. Ke dni podání žaloby činila pohledávka žalobkyně částku 3 000 Kč na jistině, 840 Kč na nákladech za poskytnutí úvěru, 1 500 Kč na smluvní pokutě a 57,75 Kč na nákladech spojených s uplatněním pohledávky.
2. Žalovaný se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil.
3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 22. 8. 2019 uzavřena smlouva o úvěru číslo na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 3 000 Kč. Tuto částku žalobkyně vyplatila na běžný účet žalovaného. Tento úvěr se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 840 Kč do 28 dnů. Celkem tak měl žalobkyni uhradit 3 840 Kč Součástí smlouvy strany rovněž učinily ujednání o povinnosti žalovaného v případě prodlení s úhradou jakékoliv splátky uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaný dluh ve stanovené lhůtě neuhradil, žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.
4. Uzavření smlouvy o úvěru a jednotlivá smluvní ujednání jsou prokazována smlouvou o úvěru číslo ze dne 22. 8. 2022. Opakované výzvy k úhradě dluhu vyplývají z dopisů žalobkyně ze dne 23. 9. 2019 a 5. 11. 2019 Tyto důkazy na sebe navazují, logicky se doplňují, nejsou mezi nimi podstatné rozpory a uvedené skutečnosti jednoznačně prokazují. O hodnověrnosti těchto důkazů neměl soud žádné pochybnosti, když jejich hodnověrnost nebyla zpochybňována ani účastníky řízení.
5. Popsaný vztah mezi žalobkyní a žalovaným by bylo namístě posoudit jako právní vztah vzniklý na základě uzavřené smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ ObčZ“). Z obsahu smlouvy uzavřené mezi účastníky, která určuje vzájemná práva a povinnosti stran smlouvy (žalobkyně jako úvěrujícího a žalovaného jako úvěrovaného), by rovněž vycházela povinnost žalovaného vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s příslušenstvím pohledávky. V dané věci však soud aplikoval ustanovení § 580 ObčZ, podle kterého je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům; k neplatnosti takové právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 ObčZ), a to zejména s ohledem na výši tzv. RPSN, která vyplývá ze smlouvy a která činí 2397,81 % Krajský soud v Plzni jako soud odvolací opakovaně ve vícero věcech judikoval, že pokud byly sjednány úroky ve výši 129,68 %, 166,39 % apod., jedná se o výši úroků, která je v rozporu s dobrými mravy a takto může způsobovat absolutní neplatnost celé úvěrové smlouvy (viz např. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 4. 2020, č. j. 25 Co 55/2020-102, rozsudek téhož soudu ze dne 16. 10. 2019, č. j. 25 Co 295/2019-107 apod.). Uvedenou neplatnost konstatuje i podepsaný soud v této projednávané věci, neboť z veřejně dostupných informací, např. na internetových stránkách Broker Consulting vychází, že průměrná sazba úroků u spotřebitelských úvěrů v době uzavření smlouvy činila do 10 % ročně.
6. Dospěl-li soud k závěru o neplatnosti uzavřené úvěrové smlouvy pro rozpor s dobrými mravy, přiznal žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 ObčZ, a to v souladu s ustanovením § 1970 ObčZ nárok na vrácení jistiny poskytnutého úvěru, když žalovaný neuhradil žádnou částku, a to včetně úroku z prodlení v žalobkyní požadované výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od 20. 9. 2019 do zaplacení, ve zbývající části soud žalobu zamítl.
7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“), podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů právo. V této věci činí poměr úspěchu a neúspěchu účastníků přibližně stejnou částku (3 000 Kč oproti 2 340 Kč), proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 OSŘ).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.