Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
13 C 36/2022-66
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Mackovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro 11 253,67 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 342,01 Kč, s úrokem z prodlení ve výši
10 % ročně z částky 6 342,01 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 4 911,66 Kč
s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 845,75 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 035,97 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 8 166,67 Kč od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 1 824,66 Kč od datum do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč, se zamítá.
III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 342,01 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 342,01 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 4 911,66 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 845,75 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 035,97 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 8 166,67 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 1 824,66 Kč od [datum] do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč, se zamítá. III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne datum domáhala
po žalované zaplacení částky celkové částky ve 11 253,67 Kč s příslušenstvím s odůvodněním,
že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba (dále jen„ věřitel“) uzavřel se žalovanou dne datum smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytl žalované úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli částku 18 592 Kč
s příslušenstvím do datum. Žalovaná úvěr ve lhůtě splatnosti nevrátila. Žalovaná se dále smlouvou zavázala zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý započatý den prodlení, když žalobkyně se domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 8 166, 67 000 Kč za dobu od datum do datum, tj. částky 3 087 Kč Smlouvou
o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovanou postoupena věřitelem na žalobkyni. Žalovaná uhradila celkově částku ve výši 3 657,99 Kč.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporovala
a po celou dobu řízení zůstala vůči soudu nečinná. Žalovaná se k jednání soudu dne datum bez omluvy nedostavila. Za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (PZ žalobkyně omluven).
3. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění:
ze smlouvy o úvěru číslo že byla uzavřena dne datum mezi žalovanou
a právním předchůdcem žalobkyně, kdy žalovaná svým podpisem potvrdila, že téhož dne převzala v hotovosti částku ve výši 10 000Kč;
z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, že se jednalo
o krátkodobý spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč s dobou splatnosti na 14 měsíců,
kdy jednotlivé splátky jsou stanoveny ve výši 1 328 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli částku 18 592 Kč s příslušenstvím. Úhrada za poskytnutí byla stanovena na částku ve výši 4 900 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 929 Kč a inkasní poplatek ve výši
1 800 Kč;
z žádosti o úvěr, že žalovaná uvedla, že je zaměstnána na dobu určitou do datum s měsíčním příjmem částka. Bydlí v nájemním bytě, kde za bydlení a energie hradí celkově částku ve výši 6 410 Kč.
Z dohody o změně pracovní smlouvy ze dne datum, že byla uzavřena s žalovanou
a právnická osoba, kdy byla prodloužena pracovní smlouva ze dne datum
do datum a žalovaná je vedena na pozici anonymizována dvě slova;
Z poskytnutí splátkového kalendáře č. l. 45 verte, že žalované byla dne datum schválena její žádost o poskytnutí splátkového kalendáře spol. právnická osoba;
Z nájemní smlouvy, že tato byla uzavřena dne 23. 8. 2018mezi žalovanou jako nájemkyní;
Z výplatních pásek, že žalované byla vyplacena na účet č. bankovní účet částka
25 106 Kč, 23 890 Kč a 18 460 Kč;
z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, že žalované byla zaslána informace o postoupení pohledávky na žalobkyni s výzvou k úhradě dlužné částky nejpozději do datum s č. anonymizováno;
z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, že žalované byla zaslána informace o postoupení pohledávky na žalobkyni s výzvou k úhradě dlužné částky nejpozději do 10-ti dnů od doručení přípisu s č. anonymizováno;
z podacího archu, že žalované byla dne datum zaslána písemnost č. anonymizováno
z dohody o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně potvrzení o přijetí platby, že pohledávka za žalovanou byla postoupena ze společnosti právnická osoba
na žalobkyni;
z výzvy před podáním žaloby ze dne datum, včetně podacího archu, že žalované byla dne datum zaslána výzva k úhradě dlužné částky nejpozději do datum.
4. Z dalších předložených důkazů, soud neučinil žádná relevantní skutková zjištění.
5. Na základě výše uvedených skutkových zjištění soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:
V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázal vrátit částku
s příslušenstvím, tj. celkově částku 18 592 ve 14 ti měsíčních splátkách. Ve smlouvě se dále žalovaná zavázala zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny v případě prodlení s úhradou dluhu. Právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl peněžní prostředky
ve výši 10 000 Kč hotovostně dne datum. Žalovaná dlužnou částku ve lhůtě splatnosti neuhradila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovanou z titulu předmětné smlouvy o úvěru na žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne datum, ve kterém byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu do 10 dnů od doručení oznámení. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dluhu i předžalobní výzvou ze dne
datum. Žalovaná uhradila částku ve výši 3 657,99 Kč dle tvrzení žalobkyně.
Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud
je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí,
že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
7. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
8. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle ustanovení § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.
10. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku
z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí,
v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
12. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
13. Podle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.
14. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Soud se nejprve zabýval aktivní věcnou legitimací na straně žalobkyně, když v řízení bylo prokázáno, že pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni řádně postoupena na základě předložených smluv o postoupení pohledávky, žalobkyně tak je v řízení aktivně věcně legitimována.
15. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru číslo na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytla hotovostně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019,
sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn.
33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn.
27 Co 221/2019). Z uvedených rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy
i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat
za použití § 588 o. z., jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím,
že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku. Žalovaná sice označila své příjmy a výdaje, věřitel se však zabýval pouze příjmy
a výdaji žalované, ke kterým byly doloženy písemné doklady, pravidelnými výdaji žalované se však žádným způsobem nezabýval. Přitom veškeré výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady zcela absentují. Výdaje v částce 0 Kč na dopravu atd… jak byly v žádosti o úvěr specifikovány jsou zcela nereálné. Věřitel se měl zabývat těmito náklady a dále rovněž pravidelnými náklady žalované na bydlení, když bylo povinností věřitele alespoň ověřit u rodičů žalované její skutečné bydliště
a náklady na bydlení. Toto posouzení úvěruschopnosti žalované ze strany věřitele soud považuje za nedostačující. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k nařízenému soudnímu jednání, zbavila se tím možnosti být o neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene poučena. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou
bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení
§ 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.
16. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět
i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně
od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, nebo C -76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené českým soudem k předmětné právní úpravě zákona č. 257/2016 Sb. Soudní dvůr v něm vyložil, že čl. 8 a 23 předmětné směrnice musí být vykládány v tom smyslu,
že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají
ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články
8 a 23 směrnice musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele,
tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky,
že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Na základě výše uvedeného není pochyb o tom, že ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je v části zakotvující pro případ porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele sankci relativní neplatnosti smlouvy v rozporu s unijním právem, a soud proto příslušné ustanovení v této části neaplikoval.
17. S ohledem na uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované, posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně v podstatě zcela absentuje.
18. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou a žalovaná tak byla od počátku povinna vrátit žalobkyni pouze poskytnutou dosud nesplacenou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 o. z.
19. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem tak soud předmětnou smlouvu o úvěru považuje
za absolutně neplatnou z důvodu jejího rozporu s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení
§ 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá
na základě neplatné smlouvy. Žalobkyni tak vznikl nárok pouze na uhrazení poskytnuté jistiny
ve výši 10 000 Kč, žalovaná však již věřiteli uhradila celkovou částku 3 657,99 Kč, kterou je podle názoru soudu na místě v celém rozsahu započíst na poskytnutou jistinu. Aktuální dlužná jistina tak činí 6 342,01 Kč. V daném řízení bylo na žalované, aby soudu tvrdila a případně označila důkazy k prokázání skutečnosti, že žalobkyni na čerpané částky, než bylo skutkově tvrzeno žalobkyní, uhradila. Žalovaná takto nepostupovala, nárok žalobkyně na zaplacení jistiny nerozporovala, nárok žalobkyně tedy soud shledává důvodným. K zaplacení částky byla žalovaná vyzvána dopisem odeslaným ze dne datum s lhůtou k plnění do 10-ti dnů od doručení. Jelikož nebylo prokázáno, kdy přesně byla žalované výzva doručena, má se s ohledem na § 573 o. z.
za to, že se tak stalo datum, pročež první den prodlení nastal datum, tedy po uplynutí 10-ti denní lhůty poskytnuté žalobkyní žalované k zaplacení dluhu. Soud tedy zavázal žalovanou k úhradě dlužné jistiny úvěru, tj. částky 6 342,01 Kč Kč se zákonným úrokem z prodlení
od datum. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta
před středníkem o. s. ř.
20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu a neúspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz. nález Ústavního soudu ČR sp.zn. I. ÚS 257/05). Po tomto přepočtu dospěl soud k závěru, že více procesně úspěšným účastníkem byla žalovaná. Žalovaná však byla v tomto řízení zcela procesně pasivní, žádné náklady řízení neuplatnila a zjevně jí žádné náklady řízení ani nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může
se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu