Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 144/2022-47

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Kulíkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

se sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení

se sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

trvale bytem adresa žalovaného

o zaplacení 15 862 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 382,54 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 4 382,54 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 11 479,46 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 14 487 Kč od datum do datum, zákonného úroku z prodlení z částky 10 104,46 Kč od datum do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 14 487 Kč od datum do datum v kapitalizované výši 337,27 Kč, nesplaceného úroku ve výši 3 147 Kč a neuhrazené náhrady nákladů na upomínání ve výši 389 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 382,54 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 4 382,54 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 11 479,46 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 14 487 Kč od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení z částky 10 104,46 Kč od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 14 487 Kč od [datum] do [datum] v kapitalizované výši 337,27 Kč, nesplaceného úroku ve výši 3 147 Kč a neuhrazené náhrady nákladů na upomínání ve výši 389 Kč, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala vůči žalovanému zaplacení 15 862 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění svého návrhu zejména uvedla, že žalovaný uzavřel s právnická osoba Finance s.r.o., IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne datum smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit společně s úrokem kapitalizovaným ve výši 12 764,60 Kč v 20 měsíčních splátkách po 1 388,23 Kč. Dodatkem ze dne datum byla výše jistiny upravena na 14 487,79 Kč s tím, že kapitalizovaný úrok činí 11 695,12 Kč a žalovaný vrátí úvěr v 23 měsíčních splátkách po 1 138,40 Kč. Žalovaný nesplatil svůj dluh řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr ke dni datum zesplatnila. Současně žalovanému vznikla povinnost zaplatit rovněž smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena žalobkyni, žalovanému byla tato skutečnost oznámena. Žalobkyně požaduje vedle nesplacené jistiny ve výši 14 487 Kč rovněž smluvní pokutu ve výši 1 375 Kč. V rámci příslušenství náklady spojené s vymáháním pohledávky ve výši 150 Kč a úrok z prodlení, zčásti kapitalizovaný, zčásti běžící do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal ve sporu zcela pasivní.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení , , (dále jen „”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Soud na základě provedených důkazů učinil následující skutková zjištění:

5. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, jako nebankovní poskytovatel spotřebitelských úvěru, uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o úvěru číslo podle níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit ve výši 27 764,60 Kč, a to 20 měsíčními splátkami po 1 388,23 Kč. Žalovaný uzavření smlouvy potvrdil verifikační platbou ve výši 0,01 Kč/viz smlouvu o úvěru na č. l. 18-19 spisu, doklad o platbě na č. l. 24 spisu, výpis z obchodního rejstříku na č. l. 25 spisu/. Dne datum byla vytvořena smlouva o úvěru číslo která je svým obsahem dodatkem smlouvy ze dne datum s navýšením celkové částky jistiny na 14 487,79 Kč s tím, že kapitalizovaný úrok činí 11 695,12 Kč a žalovaný vrátí úvěr v 23 měsíčních splátkách po 1 138,40 Kč, a která neobsahuje podpis žalovaného /viz smlouvu o úvěru na č.l. 20-21 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 17 500 Kč bezhotovostním převodem, a to dne datum částku ve výši 15 000 Kč a dne datum částku ve výši 2 500 Kč /viz potvrzení o provedených platbách na č.l. 7-8 spisu/. Pohledávka za žalovaným byla dne datum postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno /viz společné prohlášení o postoupení pohledávek na č. l. 22-23 spisu, oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum na č.l. 10 spisu, podací lístek na č. l. 14 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně i žalobkyně žalovaného upomínala, naposled jej vyzvala k úhradě pohledávky předžalobní upomínkou ze dne datum upomínky na č. l. 27-30 spisu, předžalobní výzvu na č. l. 11, 16 spisu, podací archy na č. l. 15, 17 spisu a výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky/.

6. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

7. Právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o úvěru, ve které se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit peněžní prostředky spolu s úrokem kapitalizovaným ve výši 12 764,60 Kč v 20 měsíčních splátkách po 1 388,23 Kč. Dodatkem ze dne datum byla poskytnutá částka upravena na 14 487,79 Kč s tím, že má být vráceno celkem 26 182,91 Kč v 23 měsíčních splátkách po 1 138,40 Kč. V období od datum do datum právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému převodem na účet peněžní prostředky ve výši 17 500 Kč.

8. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

9. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle ust. § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

11. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle ust. § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

13. Podle ust. § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

14. Podle ust. č. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Podle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

20. Podle § ust. 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Na základě provedeného dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je z části důvodná. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na uvedený bankovní účet částku celkem ve výši 17 500 Kč. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný chtěli uzavřít smlouvu o úvěru, ve které by se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 17 500 Kč, a žalovaný by se zavázal vrátit žalobkyni jistinu úvěru spolu s příslušenstvím. Podle soudu tato smlouva nebyla platně sjednána, neboť smlouvy neobsahují podpis žalovaného a žalobkyně neprokázala, že byla ověřena totožnost žalovaného při uzavírání smlouvy a současně nebylo v řízení prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Soud tedy posoudil smlouvu o úvěru od počátku neplatnou a žalobkyně proto nemá právo na zaplacení příslušenství ani smluvních pokut. Soud proto žalobkyni přiznal právo pouze na zaplacení částky 4 382,54 Kč odpovídající rozdílu částky ve výši 17 500 Kč, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému skutečně vyplatila a částky 13 117,46 Kč Kč, kterou žalovaný na úhradu svého dluhu zaplatil, tedy to, oč se žalovaný bezdůvodně na úkor žalobkyně obohatil. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by na úhradu svého dluhu zaplatil více, než kolik vyplynulo z žalobních tvrzení žalobkyně.

22. Ohledně následku absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru uzavřených po účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru číslo Sb., tedy od datum soud uvádí, že pouhý jazykový výklad ust. § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (zejména vzhledem k druhé větě odst. 1 § 87) by mohl nasvědčovat, změnou textace oproti předchozímu znění zákona o spotřebitelském úvěru došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele, avšak dle názoru soudu se stále jedná o neplatnost absolutní.

23. Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. (N 113/53 SbNU 409)). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. K výkladu právních norem Ústavní soud mj. též v usnesení svého pléna ze dne datum, sp. zn. , zdůraznil, že„ obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku; povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad (srov. např. nález sp. zn. , Sb.n.u. sv. 7, str. 87, , Sb.n.u. sv. 13, str. 131, , , , vše dostupné na webová adresa). Jinými slovy řečeno, soudy musí při své činnosti postupovat tak, aby interpretační a aplikační právní problémy řešily s maximální mírou racionality. Jestliže interpretace právní normy za použití jazykové metody výkladu vede k nerozumným výsledkům, zakládajícím neodůvodněnou nerovnost mezi subjekty, je na místě použít další výkladové metody, jako je metoda výkladu systematického, logického, teleologického či historického, které by přiměřeně korigovaly interpretační výsledky plynoucí ze základního, nikoliv však jediného, výkladu jazykového.“

24. Zákon číslo Sb., o spotřebitelském úvěru, jímž se v této věci právní vztahy řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Při jeho výkladu je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouvy bývají uzavírány jako adhezní, apod. Současně již z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají takové osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají mnoho nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají, a jejich cílem je úvěr (někdy za každou cenu) získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je zákonem povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Pro naznačené nerovné postavení smluvních stran je tedy na místě tuto nerovnováhu účinně v případě sporu vyvažovat. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele toto účinné vyvažování znemožňuje, ba naopak by se v jejím důsledku stala pouze relativní i celá zákonem stanovená ochrana spotřebitele jako taková. Bez toho aniž by soud sám ex offo mohl přihlédnout k tomu, zda poskytovatel dostál své zákonné povinnosti, či zda naopak nastaly zákonné důsledky jejího porušení v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, je ochrana spotřebitele touto úpravou zamýšlená pouze iluzorní.

25. Tento náhled, odmítající relativní neplatnost jakožto nedostatečný nástroj ochrany spotřebitele, je dlouhodobě sdílen i judikaturou Ústavního soudu. Již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. , bylo zdůrazněno, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv chápe Ústavní soud jako nesouladnou i s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, která je neslučitelná s podstatou a účelem takové právní úpravy, jež má být projevem zásady ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele), v soukromém právu korigující uplatnění zásady autonomie vůle (viz bod 41. citovaného rozhodnutí).

26. Soud má tedy za to, že v ust. zákona o spotřebitelském úvěru č. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ust. o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek, a soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (k tomu srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. - 97 nebo rozsudek ze dne 17. 10. 2019, sp. zn. -118).

27. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému 17 500 Kč, z čehož jí žalovaný vrátil 13 117,46 Kč, resp. v řízení nebylo prokázáno, že by vrátil více. Vzhledem k tomu, že smlouvu o úvěru nebyla mezi účastníky řízení platně uzavřena, došlo ze strany žalovaného k bezdůvodnému obohacení a povinností žalovaného je obohacení ve výši rozdílu vydat.

28. Soud proto přiznal žalobkyni dle ustanovení ve spojení s  o. z. právo na zaplacení úroků z prodlení z dlužné částky 4 382,54 Kč ve výši dle ustanovení Vzhledem k závěru soudu o absolutní neplatnosti dané smlouvy, je pak neplatné i ujednání o splatnosti dluhu. V takovém případě je pak dle o. z. dlužník povinen uhradit dluh bez zbytečného odkladu poté, co jej věřitel k tomu vyzve. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl vyzván k vrácení dluhu v předžalobní upomínce, která byla žalovanému odeslána dne datum. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu nejpozději do datum, splatnost nastala dne datum. Nezaplacením dluhu do dne splatnosti se žalovaný dostal do prodlení.

29. Jelikož soud uzavřel, že nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, ve zbytku žalobu, jako nedůvodnou zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

30. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly.

31. Lhůta k plnění ve výroku I. byla určena podle ust. 160 odst. 1 a platební místo dle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze. Odvolání se podává prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku.

Žalobkyně má právo v případě, že žalovaná nesplní svou povinnost ve stanovené lhůtě dobrovolně podat návrh na provedení soudního výkonu rozhodnutí podle části šesté nebo návrh na provedení exekuce podle , exekučního řádu.