Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
112 C 136/2022-28
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Pomykaczovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 19 270 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 000 Kč od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. V rozsahu částky 12 270 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19 270 Kč od datum do datum a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 270 Kč od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 000 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. V rozsahu částky 12 270 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19 270 Kč od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 270 Kč od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne datum domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 19 270 Kč se zákonnými úroky z prodlení od datum do zaplacení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dle smlouvy o úvěru ze dne datum poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná měla tento úvěr spolu se souhrnným poplatkem ve výši 12 270 Kč, celkem tedy 27 270 Kč splácet týdně po 455 Kč. Uhradila však jen 8 000 Kč a žalobkyně se domáhá zaplacení částky 19 270 Kč spolu se zákonnými úroky ode dne následujícího po splatnosti smlouvy, která nastala dne datum, do zaplacení. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalované úvěr splácet, a to dle informací od žalované týkajících se jejích osobních a majetkových poměrů, zkontrolovala žalovanou ve všech potřebných databázích, ověřila telefonicky její zaměstnání a její platební historii a vyhodnotila aktuální finanční situaci dle jejího prohlášení o závazcích.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k soudnímu jednání se bez omluvy nedostavila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku žalobkyni vrátit spolu s úrokem ve výši 2 970 Kč (při zápůjční úrokové sazbě 70,89 % ročně), dále s poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 4 500 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč, celkem tedy částku 27 270 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 454,50 Kč s tím, že první splátka bude splatná dne datum a další vždy do 7 dní po datu splatnosti předchozí splátky. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že v hotovosti převzala celou poskytnutou jistinu úvěru ve výši 15 000 Kč. Žalované byl při sepsání smlouvy předán Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru obsahující základní parametry úvěru, jak soud zjistil z obsahu Formuláře.
4. Z evidenční karty klienta bylo zjištěno, že tato byla sepsána dne datum a obsahuje osobní údaje žalované, tedy že je svobodná, žije v nájemním bytě, neměla nikdy úvěr u žalobkyně, dále údaje o jejich příjmech, které představují mzdu od zaměstnavatele právnická osoba ve výši 20 437 Kč. Výdaje žalované činí 4 670 Kč na bydlení, částku 3 910 Kč jako životní minimum na ověření, takže celkové výdaje domácnosti činí 8 580 Kč a disponibilní zůstatek činí 11 807 Kč. Žalovaná měla předložit pracovní smlouvu a výplatní pásku.
5. Z platební historie smlouvy bylo zjištěno, že žalovaná na předepsané splátky uhradila v nepravidelných splátkách celkem 8 000 Kč. Nedoplatek byl vyčíslen na 19 270 Kč.
6. Z předžalobní výzvy zaslané žalované doporučeně dne datum (dle poštovního podacího archu) soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky 19 270 Kč ze smlouvy o úvěru číslo nejpozději do 7 dnů od doručení upomínky s tím, že pokud tak neučiní, bude částka vymáhána soudně.
7. Po zhodnocení důkazů jednotlivě a ve vzájemných souvislostech má soud za prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.). Dle této smlouvy poskytla žalobkyně žalované na její žádost úvěr ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy, a žalovaná se jej zavázala vrátit spolu s úrokem a sjednanými poplatky tak, že celkem měla zaplatit částku 27 270 Kč ve sjednaných týdenních splátkách. Žalovaná dle tvrzení žalobkyně uhradila toliko 8 000 Kč a v řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by uhradila něčeho dalšího. Vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru účinného od 1. 12. 2016, tj. v době uzavření smlouvy, musel se soud zabývat tím, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně tvrdila, že tuto svou povinnost náležitě splnila, avšak soud má za to, že ji nesplnila dostatečně. Z evidenční karty klienta je zřejmé, že žalobkyně měla k dispozici toliko údaje o výši příjmů od žalované včetně výplatního lístku, který však soudu předložen nebyl. Zejména však nebyly nijak osvědčeny výdaje žalované, s nimiž žalobkyně při posuzování její úvěruschopnosti kalkulovala, ať již platby za bydlení nebo další výdaje uvedené v kartě klienta. Rovněž nebylo prokázáno, že žalobkyně nahlížela před sjednáním úvěrové smlouvy do příslušných databází, zejména insolvenčního rejstříku či evidence exekucí, jak tvrdí. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto je třeba také prověřit, a to z hlediska analýzy aktivní i pasivní stránky majetkových poměrů dlužníka. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované. Protože žalobkyně dle názoru soudu nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalované, má soud za to, že podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona. Podle ust. § 580 a § 588 o. z. se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy žalované částku 15 000 Kč, pak je žalovaná jako spotřebitel povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyně tak má nárok na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, které podle téže smlouvy ke splnění povinnosti již poskytla. Žalovaná žalobkyni před podáním žaloby uhradila 8 000 Kč, takže je povinna vrátit částku 7 000 Kč, která byla žalobkyni tímto rozsudkem přiznána. Jelikož je žalovaná v prodlení, má žalobkyně podle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení z částky 7 000 Kč, a to ode dne datum do zaplacení. Žalovaná byla prokazatelně k zaplacení dluhu vyzvána předžalobní výzvou odeslanou dne datum s termínem splnění do 7 dnů od jejího doručení. Protože výzva byla zasílána s využitím provozovatele poštovních služeb, vycházel soud z tzv. domněnky doby dojití stanovené v § 573 o. z., tedy že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání, tj. datum. Pokud žalovaná do 7 dnů dluh neuhradila, je od datum v prodlení a od tohoto dne přísluší věřiteli úroky z prodlení ve výši požadované žalobkyní, neboť soud nemohl její návrh překročit, byť by dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. měla nárok na úroky z prodlení vyšší. Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně ve výši 12 270 Kč (úroky a poplatky za úvěr a hotovostní inkaso splátek) a úroku z prodlení z těchto částek byla zamítnuta, neboť má původ v absolutně neplatné smlouvě, stejně tak byl zamítnut požadavek žalobkyně na úroky z prodlení z částky 7 000 Kč za dobu předcházející datu datum, neboť v této době nebyla žalovaná v prodlení.
8. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, která měla ve věci převážně procesní úspěch, prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do patnácti dnů následujících po dni jeho doručení prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě, písemně, ve třech vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho soudního výkonu.