Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
11 C 84/2022-62
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Vandou Spáčilovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 25 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z této částky od 19. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba o zaplacení částky 12 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 342,40 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 141,56 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do 18. 12. 2019, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky 2 000 Kč od 19. 12. 2019 do zaplacení, úroku ve výši 19,52 % p. a. z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z této částky od 19. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba o zaplacení částky 12 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 342,40 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 141,56 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do 18. 12. 2019, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky 2 000 Kč od 19. 12. 2019 do zaplacení, úroku ve výši 19,52 % p. a. z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 18. 11. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 25 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba (dále jen„ příjmení jméno“), uzavřel se žalovaným dne 21. 12. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo. příjmení jméno před uzavřením smlouvy prověřil úvěruschopnost žalovaného na základě informací požadovaných a získaných od žalovaného, které byly zaznamenány v zákaznické kartě a ověřeny tamtéž uvedenými doklady. Na základě smlouvy o úvěru poskytl příjmení jméno žalovanému v hotovosti úvěr ve výši 15 000 Kč, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit s úrokem za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19,52 % p. a., s odměnou za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal splácet v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 450 Kč. Žalovaný nesplácel řádně a včas, za dobu trvání smlouvy uhradil pouze 2 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, toto postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem z téhož dne. Žalobkyně požaduje úhradu dlužné částky ve výši 25 000 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 342,40 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 141,56 Kč, zákonných úroků z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroků ve výši 19,52 % p. a. z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Před podáním žaloby vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky.
2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že uplatněný nárok neuznává, smlouvu neuzavřel a ničeho z ní nedostal. Podpisy na podkladech obsažených ve spisu nejsou jeho. Když bydlel v obec, bydlel u cigánské rodiny, které předal své osobní doklady. Někdo si zřejmě vzal půjčku na jeho jméno, nějaká žena.
3. Soud provedl předložené listinné důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:
-) ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 20. 12. 2017 bylo zjištěno, že žalovanému byla proti podpisu smlouvy v hotovosti poskytnuta částka 15 000 Kč, kterou se zavázal vrátit spolu s úrokem 3 000 Kč, administrativním poplatkem 3 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek 6 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 450 Kč, že výše úrokové sazby byla sjednána 32,15 % p. a. a RPSN činila 206,15 %;
-) z karty zákazníka ze dne 20. 12. 2017 bylo zjištěno, že žalovaný v kartě uvedl číslo svého občanského průkazu, své osobní údaje, adresu trvalého pobytu a faktického bydliště, že je svobodný, že nemá žádné, resp. má pouze základní vzdělání, že žije s rodiči v nájemním bydlení. Dále uvedl, že jeho hlavním zdrojem příjmů je invalidní důchod ve výši 12 400 Kč a že jeho měsíční výdaje činí 5 800 Kč (2 000 Kč na bydlení, 3 800 Kč na osobní výdaje). Údaje v zákaznické kartě měly být ověřeny dokladem o výměře důchodu a složenkami;
-) z tabulky umoření bylo zjištěno, že na poskytnutý úvěr byla zaplacena částka 1 000 Kč dne 28. 12. 2017 a 1 000 Kč dne 15. 1. 2018;
-) z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalovanému bylo původním věřitelem oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni dopisem zaslaným dne 13. 12. 2019, v němž byl současně vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů ode dne doručení dopisu; součástí zásilky bylo rovněž oznámení žalobkyně o tom, že zpracovává osobní údaje žalovaného;
-) z předžalobní upomínky ze dne 7. 5. 2020 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalovanému byla před podáním žaloby zaslána dne 10. 5. 2020 upomínka k úhradě dlužné částky nejpozději do 14. 5. 2020.
Z uvedených skutkových zjištění dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:
4. Právní předchůdce žalobkyně, příjmení jméno, uzavřel se žalovaným dne 21. 12. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytl v hotovosti v den podpisu smlouvy o úvěru částku 15 000 Kč. Žalovaný se v uvedené smlouvě zavázal úvěr splácet v pravidelných týdenních splátkách spolu se sjednaným úrokem a poplatky. Úroková sazba byla stanovena ve výši 32,15 %, RPSN činila 206,15 %. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalovaný vyplnil tzv. kartu zákazníka, kde uvedl své osobní údaje, adresu trvalého pobytu a faktického bydliště, že je svobodný, že nemá žádné, resp. má pouze základní vzdělání, že žije s rodiči v nájemním bydlení. Dále uvedl, že jeho hlavním zdrojem příjmů je invalidní důchod ve výši 12 400 Kč a že jeho měsíční výdaje činí 5 800 Kč. Údaje v zákaznické kartě měly být ověřeny dokladem o výměře důchodu a složenkami. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi příjmení jméno jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, což bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným dne 13. 12. 2019, v němž byl současně vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů ode dne doručení dopisu. Zástupce žalobkyně zaslal žalovanému před podáním žaloby výzvu k úhradě dlužné částky.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
12. Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.
15. Prvně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou žalovaná pohledávka přešla na základě smlouvy o postoupení pohledávek, což bylo žalovanému oznámeno právnická osoba anonymizováno dopisem odeslaným dne 13. 12. 2019. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru. Jelikož žalovaný při uzavírání smlouvy o úvěru vystupoval jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedený smluvní vztah aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. měl příjmení jméno jako úvěrující povinnost před uzavřením smlouvy řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalovaného jako úvěrovaného, tj. jeho schopnost úvěr splácet. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně v řízení soudu neprokázala, že její právní předchůdce řádným (výše uvedeným) způsobem prověřoval schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, neboť soudu předložila pouze tzv. zákaznickou kartu obsahující údaje o osobních a majetkových poměrech žalovaného. Podle citovaných judikatorních závěrů však není takový postup pro splnění povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. dostačující. Žalobkyně zejména neprokázala, že by její právní předchůdce jakýmkoli způsobem prověřoval výdaje žalovaného. V kartě zákazníka je uvedeno toliko to, že tyto činí 5 800 Kč měsíčně, již se však z této karty ani doložených podkladů nepodává, že by byla uvedená částka jakkoli ověřena (v dokumentech k ověření finanční situace žadatele jsou zaškrtnuty toliko listiny ověřující příjmy žalovaného). Právní předchůdce žalobkyně mohl a měl provést (mimo jiné) lustraci žalovaného ve veřejně dostupných databázích (SOLUS, BRKI, NRKI, insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, aj.) a dále prověřit výdaje žalovaného např. výpisy z jeho bankovního účtu. V řízení však nebylo prokázáno – ani přes poučení žalobkyně podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. – že by tak právní předchůdce žalobkyně učinil. Nadto žalobkyně soudu nepředložila ani žádné listiny (doklady), jimiž byly ověřeny údaje uvedené žalovaným v zákaznické kartě, ačkoli je na ně v zákaznické kartě odkazováno.
16. Přestože § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanoví, že v důsledku nedostatečného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je smlouva neplatná pouze, uplatní-li námitku neplatnosti smlouvy spotřebitel ve tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, dospěla judikatura soudů již dříve k závěru, že k porušení povinnosti stanovené poskytovateli spotřebitelského úvěru v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. soud přihlédne i bez návrhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soud ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, příp. také rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18), a jedná se tedy o neplatnost absolutní podle § 588 občanského zákoníku, neboť porušení uvedené povinnosti odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
17. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu dostatečně netvrdila a ani neprokázala, že by před uzavřením smlouvy její právní předchůdce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného, tj. schopnost žalovaného poskytnutý úvěr spolu s úroky a poplatky žalobkyni vrátit řádně a včas, dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně zjevně porušil svou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., v důsledku čehož je nutné posoudit smlouvu o úvěru uzavřenou mezi příjmení jméno a žalovaným jako absolutně neplatnou podle § 588 občanského zákoníku.
18. Plnění poskytnuté žalovanému je pak třeba vypořádat z titulu bezdůvodného obohacení podle
§ 2991 občanského zákoníku. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti částku 15 000 Kč na základě neplatné smlouvy, tedy plnil bez právního důvodu. Smluvní strana neplatné smlouvy přitom může žádat jen toho, oč plnění jí poskytnuté převyšuje objem majetkových hodnot, jež sama přijala, protože poskytnutí protiplnění obohaceným nezakládá vzájemnou restituční povinnost ochuzeného, nýbrž snižuje rozsah prospěchu obohaceného. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) uhradil celkem 2 000 Kč. Žalobkyně tak má nárok na uhrazení částky 13 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši stanovené podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády
č. 351/2013 Sb. (resp. v požadované nižší výši) ode dne následujícího po uplynutí lhůty k zaplacení stanovené v oznámení o postoupení pohledávky, v němž byl žalovaný prvně prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky. Oznámení bylo zasláno dne 13. 12. 2019, fikce doručení nastala podle § 573 občanského zákoníku dne 18. 12. 2019. Ode dne 19. 12. 2019 je proto žalovaný v prodlení.
19. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru však žalobkyni nevznikl nárok na úhradu dlužných poplatků a požadovaného příslušenství nad rámec přiznaného zákonného úroku. Soud proto žalobu ve zbylé části jako nedůvodnou zamítl.
20. Pokud jde o obranu žalovaného spočívající v tvrzení, že příslušnou smlouvu o úvěru neuzavřel, resp. že ji za něj uzavřela třetí osoba („ nějaká žena“), tuto soud neshledal jako důvodnou, když žalovanému jím tvrzené skutečnosti nepodařilo v řízení prokázat, a to ani přes adekvátní poučení ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. Tvrdil-li žalovaný, že podpis na smlouvě (resp. na jiných ve spisu obsažených dokumentech) není jeho, neoznačil k prokázání této skutečnosti k výzvě soudu žádný relevantní důkaz (toliko vyzval samosoudkyni, nechť provede vizuální porovnání podpisu na občanském průkazu žalovaného s podpisy na příslušné smluvní dokumentaci), a lze proto uzavřít, že neunesl v daném ohledu důkazní břemeno, které jej tížilo, když z objasnění dané okolnosti dovozoval pro sebe příznivé důsledky. Ostatně i po onom vizuálním porovnání neshledal soud v jednotlivých podpisech významnější odchylky a lze naopak konstatovat, že tyto si byly v zásadě velmi podobné.
21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 13 000 Kč (52 %), neúspěšná byla naopak co do částky 12 000 Kč (48 %). Celkový její úspěch činil tedy 4 %, což soud vyhodnotil tak, že se jedná o úspěch toliko v nepatrné části, a je proto namístě rozhodnout tak, jak je výše uvedeno.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.