Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (7)No categories available
35 C 42/2022-23
Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Kocábovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 5 500 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši
8,25 % ročně z částky 5 500 Kč od 10. 12. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 368 Kč
do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 500 Kč od 10. 12. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 368 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 10. 12. 2021, ve znění doplnění ze dne 17. 3. 2022, domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 500 Kč od 10. 12. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 10. 8. 2018 (dále jen„ Smlouva“), byl žalovaný povinen po sjednanou dobu 24 měsíců se sjednanou automatickou prolongací vždy o 1 rok odebírat elektřinu v odběrném místě č. EAN číslo na adrese adresa (dále jen„ Odběrné místo“) výhradně od žalobkyně pod smluvní pokutou ve výši 5 500 Kč. Ke dni 10. 8. 2020 došlo k automatické prolongaci o 1 rok, žalovaný nicméně tento prodloužený závazek nedodržel a v důsledku uzavření nové smlouvy o dodávce elektřiny do Odběrného místa s novým dodavatelem byla Smlouva ukončena již dne 29. 10. 2020. S ohledem na uvedené vyúčtovala žalobkyně žalovanému smluvní pokutu ve výši 5 500 Kč fakturou číslo s datem splatnosti 9. 12. 2020. Žalovaný ničeho ani zčásti neuhradil i přes zaslané upomínky.
2. Žalovaný k věci uvedl, že podle evropské směrnice o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou může dodavatel udělit pokutu jen v případě, že byl o sankce předem jasně informován, což se nestalo. Navíc směrnice limituje výši smluvní pokuty na částku odpovídající hospodářské ztrátě dodavatele elektřiny, kterou musí dodavatel prokázat, což neučinil. Smlouva byla uzavřena na 2 roky, ale dodavatel si bez jakéhokoliv upozornění prolongovat Smlouvu o další rok, navíc chtěl zdražit elektřinu, s čímž žalovaný nesouhlasil.
Závěr o skutkovém stavu
3. Na základě smlouvy ze dne 20. 1. 2009 probíhala od tohoto dne dodávka elektrické energie ze strany žalobkyně do Odběrného místa (viz shodné tvrzení stran). Tuto původní smlouvu nahradili žalobkyně a žalovaný Smlouvou ze dne 25. 6. 2018, na jejímž základě se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektrickou energii do Odběrného místa dle sazby distribuce anonymizováno, a žalovaný se zavázal platit žalobkyni za odebranou elektřinu cenu dle platného ceníku. Smlouva byla sjednána na dobu určitou v trvání 24 měsíců od data zahájení dodávky, přičemž byla sjednána možnost automatického prodloužení Smlouvy o 1 rok, a to i opakovaně. K prodloužení Smlouvy nedojde, pokud 1 smluvní strana doručí nejpozději 90 dní před koncem sjednané doby trvání Smlouvy písemné sdělení druhé smluvní straně, že trvá na ukončení Smlouvy uplynutím sjednané doby. Smluvní vztah se dále řídí OP, které jsou součástí Smlouvy, a příslušným ceníkem. Pro následující smluvní období má dodavatel právo cenu za dodávku elektřiny jednostranně měnit z důvodů změny cen na velkoobchodním trhu s energiemi apod. Dodavatel má právo OP jednostranně kdykoliv měnit z důvodů změn legislativy apod.; změna ceníku nebo OP bude zákazníkovi oznámena zveřejněním na internetových stránkách dodavatele. V případě nesouhlasu má zákazník právo s těmito změnami od Smlouvy odstoupit, a to v souladu s příslušným právním předpisem. V případě, že zákazník poruší povinnost dle čl. 2 nebo 2.3 OP, zavazuje se zaplatit dodavateli smluvní pokutu ve výši 5 500 Kč (viz Smlouva). Dle čl. 2 OP zákazník se zavazuje s ohledem na převzetí (přechod) odpovědnosti za odchylku dodavatelem, v období od zahájení dodávky do skončení platnosti Smlouvy, odebírat elektřinu pouze od dodavatele. Toto ustanovení se nevztahuje na dodávku elektřiny z výrobny zákazníka, instalované v odběrném místě (viz OP). Žalovaný následně uzavřel novou smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny se společností B anonymizováno, která začala do odběrného místa dodávat elektrickou energii od 29. 10. 2020 (viz shodné tvrzení stran). Fakturou číslo ze dne 25. 11. 2020 naúčtovala žalobkyně žalované smluvní pokutu za nedodržení smluvních podmínek, a sice za předčasné ukončení smlouvy ve výši 5 500 Kč, a to do 9. 12. 2020 (viz faktura číslo); tato faktura se dostala do sféry žalovaného před její splatností, přičemž žalovaný ničeho neuhradil (viz shodné tvrzení stran). Upomínkou ze dne 14. 12. 2020 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky 5 500 Kč nejpozději do 24. 12. 2020 (viz upomínka ze dne 14. 12. 2020). Žalovaný dlužnou částku neuhradil i na předžalobní výzvu ze dne 7. 7. 2021, podanou na poště téhož dne, s datem splatnosti do 7 dnů od doručení výzvy s upozorněním na vymáhání nároku soudní cestou (viz předžalobní výzva vč. podacího lístku).
Právní posouzení věci
4. Podle § 50 odst. 2 věty první zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2020, smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice.
5. Podle § 2048 odst. 1 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.
6. Podle § 1968 první věty o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
7. Podle § 1970 zákona o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
8. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
9. Žalobkyně a žalovaný si uzavřeli dne 25. 6. 2018 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny ve smyslu § 50 odst. 2 energetického zákona, na jejímž základě se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektřinu do Odběrného místa a žalovaný jako zákazník se zavázal platit žalobkyni jako dodavateli cenu za elektřinu dodanou do Odběrného místa a cenu za související služby v energetice dle sazby distribuce anonymizováno. Strany si sjednaly závazek na dobu určitou v trvání 24 měsíců od data zahájení dodávky, k níž došlo dne 10. 8. 2018. Současně se strany dohodly na možnosti opakovaného prodloužení Smlouvy vždy o 1 kalendářní rok s tím, že k prodloužení Smlouvy nedojde, pokud jedna smluvní strana doručí nejpozději 90 dní před koncem sjednané doby trvání Smlouvy písemné sdělení druhé smluvní straně, že trvá na ukončení Smlouvy uplynutím sjednané doby.
10. Žalovaný sice uváděl, že o automatické prolongaci nevěděl, avšak tato skutečnost (neznalost smluvních ujednání) v daném případě hovoří v neprospěch žalovaného. Je třeba zdůraznit, že příslušené ujednání o automatické prolongaci bylo uvedeno přímo ve Smlouvě (čl. II.2), a to transparentně, přičemž nezakládá ani významnou nerovnováhu práv nebo povinností v neprospěch spotřebitele (žalovaného). Ujednání sice v případě absence nesouhlasu, tedy bez dalšího, prodlužuje dobu trvání závazku ze Smlouvy, ale toto prodloužení je vždy jen o 1 kalendářní rok, kterému mohl žalovaný včasným oznámením, že s prodloužením závazku ze Smlouvy nesouhlasí, zabránit. Navíc ujednání o automatickém prodlužování je v některých ohledech vůči žalovanému příznivé, když mu zajišťuje pokračování dodávek elektrické energie a dalších služeb v energetice bez nutnosti k tomu činit konkrétní právní jednání, současně dává i žalobkyni (dodavateli elektrické energie) určitou míru jistoty ohledně trvání právního vztahu, aby mohla zajistit předpokládané množství elektrické energie po dobu trvání kontraktu. Poukázat lze rovněž na § 11c energetického zákona ve znění účinném od 1. 1. 2022 (tj. po novele č. 362/2021 Sb.), který de facto aprobuje sjednání smluv o dodávce elektřiny se spotřebitelem na dobu určitou s možností automatického prodloužení trvání závazku ze smlouvy bez jeho výslovného souhlasu, toliko umožňuje vypovězení smlouvy bez postihu až do 20. dne před uplynutím sjednané doby trvání závazku ze smlouvy s účinností ke dni uplynutí sjednané doby trvání závazku ze smlouvy. Soud má tedy za to, že v daném případě došlo platně k prodloužení trvání Smlouvy o 1 kalendářní rok, tj. až do 9. 8. 2021.
11. Jestliže pak žalovaný uváděl, že nesouhlasil s navýšením ceny energie, a proto uzavřel se právnická osoba anonymizováno novou smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, je třeba zdůraznit, že se vůči žalobkyni nejednalo o právně aprobovaný způsob ukončení vzájemného závazku. Ustanovení § 11a odst. 5 energetického zákona totiž stanovuje mechanismus, jak může zákazník, který nesouhlasí s navýšením ceny za dodávanou elektřinu nebo se změnou jiných smluvních podmínek, ukončit původní vztah se svým dodavatelem, a to prostřednictvím odstoupení od Smlouvy; žalovaný tímto způsobem nicméně nepostupoval, a proto jeho případný nesouhlas s navýšením ceny elektřiny nelze posoudit jinak než jako (vnitřní) mentální rezervaci navenek vůči žalobkyni adekvátně neprojevenou, která nemá na právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným vliv.
12. Lze tedy učinit závěr, že jestliže žalovaný v průběhu trvání právního vztahu uzavřel novou smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny se právnická osoba anonymizováno, na jejímž základě začala právnická osoba anonymizováno s účinností od 29. 10. 2020 dodávat elektřinu do Odběrného místa, došlo ze strany žalovaného k porušení závazku mezi ním a žalobkyní, neboť tímto jednáním žalovaný fakticky zamezil žalobkyni realizovat dodávky elektřiny do odběrného místa.
13. Smluvní strany si v čl. VI odst. 4 Smlouvy sjednaly mj. utvrzení povinnosti stanovené v čl. 2 OP, které v souladu s § 1751 o. z. tvoří nedílnou součást Smlouvy, smluvní pokutou ve výši 5 500 Kč. Konkrétně byla utvrzena povinnost v období od zahájení dodávky do skončení platnosti závazku ze Smlouvy odebírat elektřinu pouze od žalobkyně s výjimkou dodávky elektřiny z výrobny zákazníka instalované v Odběrném místě. Soud má za to, že povinnost k zaplacení smluvní pokuty byla sjednána řádně, nikterak skrytě v samotné Smlouvě, takže jsou splněny požadavky nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, rovněž výše smluvní pokuty není s ohledem na smluvní pokutou utvrzenou povinnost a případné důsledky pro žalobkyni plynoucí při jejím porušení nepřiměřeně vysoká.
14. Žalovaný namítal, že podle„ evropské směrnice o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou“ měl být o této sankci předem jasně informován, přičemž výše smluvní pokuty by měla být limitována na částku, která odpovídá hospodářské ztrátě dodavatele elektřiny, kterou musí dodavatel prokázat, což neudělal; s touto námitkou se však soud neztotožňuje. Žalovaný na výzvu soudu nebyl schopen sdělit, jakou konkrétní směrnici Evropské unie měl na mysli, ani nebyl schopen identifikovat konkrétní článek. Dle soudu se nejspíše mohlo jednat o směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/944 ze dne 5. 6. 2019 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o změně směrnice 2012/27/EU (přepracované znění), v jejímž článku 12 je uvedeno, že„ členské státy zajistí, aby alespoň zákazníkům v domácnostech a malým podnikům nebyly účtovány žádné poplatky související se změnou dodavatele (odst. 2). Odchylně od odstavce 2 mohou členské státy dodavatelům nebo účastníkům trhu vykonávajícím služby agregace povolit účtování poplatků za ukončení smlouvy zákazníkům, kteří z vlastní vůle ukončí smlouvu na dodávky elektřiny za pevnou cenu na dobu určitou před uplynutím sjednané doby, pokud jsou tyto poplatky součástí smlouvy, již zákazník z vlastní vůle uzavřel, a zákazník je před uzavřením smlouvy o těchto poplatcích jasně informován. Tyto poplatky musí být přiměřené a nesmějí přesáhnout přímou hospodářskou ztrátu, kterou dodavatel nebo účastník trhu vykonávající služby agregace utrpěl v důsledku vypovězení smlouvy zákazníkem, včetně nákladů na případné investice v rámci balíčku nebo na služby, které již byly zákazníkovi poskytnuty jako součást plnění smlouvy. Důkazní břemeno týkající se výše přímé hospodářské ztráty nese dodavatel nebo účastník trhu vykonávající služby agregace a přípustnost poplatků za ukončení smlouvy sleduje regulační orgán nebo jiný příslušný vnitrostátní orgán (odst. 3).“ Pro věc je nicméně podstatné, že směrnice Evropské unie nemají zásadně tzv. přímý horizontální účinek, tedy v případě jejich neimplemetace členským státem se jich nemohou strany sporu vůči sobě navzájem přímo dovolávat, nadto lhůta k implementaci článku 12 této směrnice uplynula až dne 31. 12. 2020, přičemž do doby zániku závazku ze Smlouvy uvedené pravidlo implementováno nebylo.
15. Pokud jde pak o směrnici Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU ze dne 25. 10. 2012 o energetické účinnosti, o změně směrnic 2009 /125/ a 2010 /30/ a o zrušení směrnic 2004 a 2006 /32/, zde sice v jeho čl. 3 odst. 7 je uvedeno, že„ členské státy zajistí, aby oprávněný zákazník byl skutečně schopen přejít snadno k jinému dodavateli. Tato opatření musí zahrnovat opatření uvedená v příloze I, alespoň pokud jde o zákazníky v domácnostech.“, přičemž podle přílohy I bodu 1. písm. e) by měla tato opatření zabezpečit, aby zákazníkům„ nebyl účtován poplatek při změně dodavatele“, avšak zde má soud za to, že toto ustanovení nevylučuje si sjednat smluvní pokutu pro případ nedodržení smluveného trvání závazku; opětovně soud dodává, že i kdyby došlo k nesprávné implementaci směrnice Evropské unie, pak s ohledem na skutečnost, že směrnice nemají zásadně tzv. přímý horizontální účinek, by nebylo možné se dovolávat této skutečnosti vůči žalobkyni coby dodavatelce elektrické energie.
16. Lze tedy uzavřít, že žalobkyni vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 5 500 Kč, kterou řádné uplatnila fakturou číslo ze dne 25. 11. 2020 s datem splatnosti 9. 12. 2020; tato faktura se do sféry žalovaného přitom dostala před stanoveným datem splatnosti. Jelikož žalovaný do 9. 12. 2020 a ostatně ani doposud dlužnou částku dobrovolně neuhradil, zavázal jej k tomu soud při důvodnosti žalobního nároku co do základu i výše svým rozhodnutím.
17. Protože žalovaný nezaplatil dlužnou částku k datu její splatnosti, dostal se dnem následujícím do prodlení a žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který žalobkyně žalobou řádně uplatnila. Soud při shledání oprávněnosti nároku na zákonný úrok z prodlení co do důvodu i výše uložil žalovanému, aby vedle dlužné jistiny zaplatil žalobkyni též požadovaný úrok z prodlení.
18. Soud tedy žalobě jako důvodné v plném rozsahu vyhověl.
Náklady řízení a lhůta k plnění
19. Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná, má tedy podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení účelně vynaložených k uplatnění práva. Soudu je z úřední činnosti známo, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném touž žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech. Předmětem řízení je částka nepřevyšující 50 000 Kč a žalobkyni svědčí právo na náhradu nákladů řízení. Protože byly splněny podmínky dle § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení podle § 14b cit. vyhl. Náklady účelně vynaložené k uplatnění práva tvoří:
zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč;
odměna za zastoupení žalobkyně advokátem dle cit. vyhl., a to v plné výši za dva úkony právní pomoci spočívající v převzetí a přípravě zastoupení a písemném podání žaloby a ve výši jedné poloviny za jeden úkon právní pomoci spočívající v jednoduché výzvě k plnění;
sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty 5 500 Kč činí podle § 14b odst. 1 bod 1 cit. vyhl. částku 200 Kč;
celkem tak odměna za zastoupení žalobkyně advokátem činí částku 500 Kč;
tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč za uvedené úkony právní služby (§ 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl.), celkem tedy 300 Kč;
DPH ve výši 21 % ze základu 800 Kč, tedy DPH ve výši 168 Kč.
Takto vyčíslené náklady řízení činí celkem částku 1 368 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř.
20. Lhůtu ke splnění uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.