Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
12 C 173/2022-85
Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Lasotovou Brabcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 20 232,06 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 336,15 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 336,15 Kč od 4. 9. 2021 do zaplacení, a to ve splátkách ve výši 1 500 Kč měsíčně, splatných vždy do každého dvacátého dne příslušného kalendářního měsíce, počínaje právní mocí rozsudku, pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení některé ze splátek.
II. Žaloba se do částky 6 895,91 Kč, rozdílu mezi úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 20 232,06 Kč od 20. 2. 2019 do zaplacení a úrokem z prodlení přiznaným dle výroku I. tohoto rozsudku, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení náhradu nákladů řízení ve výši 724 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 336,15 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 336,15 Kč od 4. 9. 2021 do zaplacení, a to ve splátkách ve výši 1 500 Kč měsíčně, splatných vždy do každého dvacátého dne příslušného kalendářního měsíce, počínaje právní mocí rozsudku, pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení některé ze splátek. II. Žaloba se do částky 6 895,91 Kč, rozdílu mezi úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 20 232,06 Kč od 20. 2. 2019 do zaplacení a úrokem z prodlení přiznaným dle výroku I. tohoto rozsudku, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] náhradu nákladů řízení ve výši 724 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se podanou žalobou včetně doplnění ze dne 26. 5. 2022 po žalované domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela elektronicky s žalovanou dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru, jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně (dále jen„ OP“), na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované možnost opakovaného čerpání finančních prostředků až do výše úvěrového limitu v částce 35 000 Kč na dobu neurčitou. Žalovaná se zavázala vyčerpaný úvěr hradit v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání úvěru, anebo 1 000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší, a to včetně úroku ve výši 8,5 % měsíčně sjednaného ve smlouvě a poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky. Žalovaná za dobu trvání úvěrového vztahu vyčerpala celkem částku 29 964 Kč, a to částkou ve výši 8 000 Kč dne 19. 2. 2018, ve výši 2 000 Kč dne 9. 3. 2018, ve výši 1 000 Kč dne 3. 4. 2018, ve výši 5 000 Kč dne 7. 5. 2018, ve výši 1 534 Kč dne 20. 6. 2018, ve výši 8 000 Kč dne 27. 10. 2018, ve výši 4 430 Kč dne 9. 11. 2018, přičemž za dobu od 19. 3. 2018 do 20. 11. 2018 uhradila celkem částku 16 627,85 Kč, která byla do částky 2 x 250 Kč započtena na účelně vynaložené náklady za prodlení žalované dle čl. VI., bod 1a smlouvy, ve výši 2 607,06 Kč na poplatky spojené s poskytnutím úvěru dle čl. IV. bod 2 smlouvy, ve výši 3 788,85 Kč na úrok z úvěru dle čl. IV. bod 1 smlouvy a do částky 9 731,94 Kč na jistinu. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dlužné jistiny ve výši 20 232,06 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši z částky 20 232,06 Kč za dobu od 20. 2. 2019 do zaplacení, když pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou byla smlouvou ze dne 20. 12. 2019 postoupena společnosti právnická osoba a následně smlouvou ze dne 20. 12. 2019 žalobkyni.
2. Žalovaná uvedla, že si je vědoma svého dluhu. Žalobkyně souhlasila s tím, že žalovaná uhradí dlužnou částku ve splátkách. Žalobkyní požadovaný úrok, pokuty a náklady považovala žalovaná za rozporné s dobrými mravy s ohledem na jejich výši.
3. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně v řízení prokázala, že na základě smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne datum a smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne datum právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalované celkem částku 29 964 Kč, a to částkou ve výši 8 000 Kč dne 19. 2. 2018, ve výši 2 000 Kč dne 9. 3. 2018, ve výši 1 000 Kč dne 3. 4. 2018, ve výši 5 000 Kč dne 7. 5. 2018, ve výši 1 534 Kč dne 20. 6. 2018, ve výši 8 000 Kč dne 27. 10. 2018, ve výši 4 430 Kč dne 9. 11. 2018, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet vedený na jméno žalované číslo bankovní účet. Soud má za prokázané, že mezi stranami došlo k uzavření smluv o úvěru ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), avšak s ohledem na níže uvedené dospěl k závěru, že tyto smlouvy jsou pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 OZ neplatné. Za vadná považuje soud ujednání o úroku 8,5 % měsíčně, poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z částky každého čerpání, neboť žalovaná se smlouvou zavázala hradit úrok ve výši 102 % ročně a k tomu ještě poplatek za čerpání ve výši 12,5 % z čerpané částky, RPSN činila 258,02 %. Mimo to byla ve smlouvě sjednána sankce v podobě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v prodlení, a povinnost náhrady„ účelně“ vynaložených nákladů vzniklých při prodlení klienta se splacením kterékoliv částky ve výši 250 Kč. Pokud pak právní předchůdkyně žalobkyně určuje poplatek ve výši 12,5 % čerpané jistiny, pak je zřejmé, že naprostá většina poplatku neslouží k úhradě nákladů za poskytnutí úvěru. V případě těchto„ nákladů“ tedy nejde o nic jiného než o formu úroku z úvěru. Úrokem se přitom rozumí sjednaná odměna za přenechání peněz k užívání, tedy cena služby poskytované podnikatelským subjektem, která samozřejmě zahrnuje přiměřený zisk a současně náklady na jeho dosažení. Za úrok, tedy cenu užívání peněz, tak soud považuje veškeré náklady, které musí úvěrovaný vynaložit, aby dosáhl zamýšlené transakce a je nerozhodné, jak je formálně označí úvěrující. V dané smlouvě byl pro dobu trvání smlouvy určen úrok ve výši 102 % ročně, k tomu ještě poplatek z čerpané částky 12,5 %, v době, kdy se obvyklá průměrná úroková sazba krátkodobých spotřebitelských úvěrů pohybovala okolo 10 % ročně. Judikatura soudů přitom standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent. Nicméně podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, které peněžní prostředky poskytuje. Zvláštní rizikovost dané transakce ovšem z ničeho nevyplývá a žalobkyně ji ani netvrdila. Tato rizikovost však nemá vliv v situaci, je-li sjednaná výše úroku zcela (extrémně) nepřiměřená obvyklé výši úroku (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005), jak je tomu v daném případě (úrok ve výši 102 % ročně). Při hodnocení souladu smlouvy s dobrými mravy je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhézním způsobem; žalovaná akceptovala formulářovou dokumentaci vypracovanou právní předchůdkyní žalobkyně, jejíž obsah nemohla reálně nijak ovlivnit. Soud přihlédl rovněž k tomu, že pro případ porušení téže povinnosti, je žalovaná stižena i další podstatnou sankcí, a to smluvní pokutou, stanovenou na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru, a dalšími náklady. Zhodnotil-li uvedené okolnosti soud v jejich souhrnu, včetně toho, že smlouvy nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byly porušeny právní předchůdkyní žalobkyně, dospěl k závěru, že zkoumané smlouvy jsou právním jednáním, které se dobrým mravům příčí a tedy jednáním neplatným. Soud v této souvislosti poukazuje na judikaturu Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 11. 2020, č.j. 25 Co 279/2020-47.
4. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 OZ, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 občanského zákoníku. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představující vyplacenou částku ve výši 29 964 Kč po odečtení žalovanou dosud uhrazené částky v celkové výši 16 627,85 Kč (kterou žalobkyně vzhledem k neplatnosti smluv nemohla započíst na účelně vynaložené náklady za prodlení dle smlouvy, stejně jako na poplatky za čerpání úvěru a úrok z úvěru dle smluv). Soud tedy podané žalobě výrokem I. vyhověl co do částky 13 336,15 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 občanského zákoníku, a to v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku včetně úroku z prodlení v žalobkyní požadované výši, dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od 4. 9. 2021 do zaplacení, když v této době byla žalovaná prokazatelně v prodlení s úhradou na základě výzvy k úhradě ze dne 18. 8. 2021, odeslané prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne 19. 8. 2021 (dle ust. § 573 OZ tato zásilka došla žalované dne 24. 8. 2021, která měla povinnost plnit ve stanovené desetidenní lhůtě, tedy do 3. 9. 2021). V souladu s ust. § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), soud k žádosti žalované této umožnil uhradit dlužnou částku ve splátkách po 1 500 Kč měsíčně, kdy pohledávka žalobkyně při těchto splátkách bude uhrazena ve lhůtě do devíti měsíců, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení některé ze splátek.
5. Výrokem II. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení uzavřených smluv jakožto neplatného právního jednání byly další nároky spočívající ve zbývající jistině (za situace, kdy žalobkyně bez právního titulu započetla částku 2 x 250 Kč na náklady spojené s prodlením, částku 2 607,06 Kč na poplatky a částku 3 788,85 Kč na úrok) s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně této oprávněně domáhala, nedůvodné.
6. Výrokem III. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná v rozsahu 66 % předmětu řízení (výrok I.), neúspěšná v rozsahu 34 % (výrok II.). Soud tak žalobkyni po odpočtu procentního neúspěchu od úspěchu přiznal právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 32 % Náklady řízení tvoří soudní poplatek 810 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za tři úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 AT s omezením dle § 14b odst. 4 AT v celkové výši 900 Kč a tří náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobkyně, tedy DPH v částce 252 Kč, celkem náklady řízení ve výši 2 262 Kč, z čehož 32 % činí částku 724 Kč. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaná dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobkyně, přičemž s ohledem na výši těchto nákladů uložil soud žalované povinnost zaplatit náklady řízení ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 OSŘ.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu v Chebu.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.