Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 338/2021-42
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Prokšovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa žalobkyně
sp. zn. spisová značka
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 57 200 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku
- 29 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 86,40 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 29 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení,
- 28 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 717,34 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 28 200 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení,
a to vše do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 13 722,50 Kč k rukám jejího zástupce anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku</b> <b>- 29 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 86,40 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 29 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení,</b> <b>- 28 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 717,34 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 28 200 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení,</b> <b>a to vše do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 13 722,50 Kč k rukám jejího zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b>
1. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky shora se zákonným úrokem z prodlení shora z titulu bezdůvodného obohacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že mezi jejím právním předchůdcem, společností právnická osoba, a žalovaným došlo dne 5. 12. 2018 k uzavření smlouvy o zápůjčce číslo (dále jen„ Smlouva“), jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky otištěné na zadní straně smlouvy. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč (dále jen„ zápůjčka“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy. V souvislosti se zápůjčkou se žalovaný zavázal ve Smlouvě zaplatit 28 994 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 9 888 Kč, odměnu za zpracování půjčky ve výši 11 189 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 7 917 Kč. Žalovaný měl uvedené prostředky splácet ve 24ti měsíčních splátkách po 2 459 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 5. 12. 2020. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy, uhradil celkem pouze 1 000 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní, došlo s účinností k 5. 1. 2021 k převedení pohledávky na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem. Žalobkyně požadovala po žalovaném pouze dlužnou část jistiny 29 000 Kč představující rozdíl mezi poskytnutou jistinou 30 000 Kč a uhrazenou částkou 1 000 Kč. Dále pak požadovala zaplatit zákonné úroky z prodlení z 29 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, přičemž za dobu od 6. 12. 2020 do 18. 12. 2020 tyto činí 86,40 Kč.
2. Dále žalobkyně tvrdila, že mezi jejím stejným právním předchůdcem, a žalovaným došlo dne 29. 8. 2018 k uzavření smlouvy o zápůjčce číslo (dále jen„ Smlouva2“), jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky otištěné na zadní straně smlouvy. Na základě uzavřené Smlouvy2 poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč (dále jen„ zápůjčka“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy2. V souvislosti se zápůjčkou se žalovaný zavázal ve Smlouvě2 zaplatit 43 241 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 14 831 Kč, odměnu za zpracování půjčky ve výši 16 534 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 11 876 Kč. Žalovaný měl uvedené prostředky splácet ve 24ti měsíčních splátkách po 3 677 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 29. 8. 2020. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy2, uhradil celkem pouze 16 800 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní, došlo s účinností k 5. 1. 2021 k převedení pohledávky na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem. Žalobkyně požadovala po žalovaném pouze dlužnou část jistiny 28 200 Kč představující rozdíl mezi poskytnutou jistinou 45 000 Kč a uhrazenou částkou 16 800 Kč. Dále pak požadovala zaplatit zákonné úroky z prodlení z 28 200 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, přičemž za dobu od 30. 8. 2020 do 18. 12. 2020 tyto činí 717,34 Kč.
3. Žalovaný se k žalobě vůbec nevyjádřil, v řízení zůstal po celou dobu pasivní. Žalovaný shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručovány na doručovací adresu, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s § 49 odst. 2 a 4 o.s.ř., dnem 21. 1. 2022.
4. Smlouvou o zápůjčce číslo vč. smluvních podmínek, předžalobní upomínkou spolu s podacím lístkem, bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne 5. 12. 2018 smlouvu zápůjčce, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 30 000 Kč, které žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaný se zavázal splatit poskytnuté prostředky ve 24 pravidelných měsíčních splátkách po 2 459 Kč, poslední splátka měla činit 2 437 Kč Celkem tak měl žalovaný uhradit částku 58 994 Kč, která je kromě půjčené částky dále tvořena kapitalizovaným úrokem za půjčení peněz ve výši 9 888 Kč, poplatkem za zpracování a doručení ve výši 11 189 Kč a poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 7 917 Kč. K úhradě dlužné částky do 13. 7. 2021 byl vyzván dopisem z 28. 6. 2021 odeslaným téhož dne.
5. Smlouvou o zápůjčce číslo vč. smluvních podmínek, předžalobní upomínkou spolu s podacím lístkem, bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne 29. 8. 2018 smlouvu zápůjčce, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 45 000 Kč, které žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaný se zavázal splatit poskytnuté prostředky ve 24 pravidelných měsíčních splátkách po 3 677 Kč, poslední splátka měla činit 3 670 Kč Celkem tak měl žalovaný uhradit částku 88 241 Kč, která byla kromě půjčené částky dále tvořena kapitalizovaným úrokem za půjčení peněz ve výši 11 831 Kč, poplatkem za zpracování a doručení ve výši 16 534 Kč a poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 11 876 Kč. K úhradě dlužné částky do 13. 7. 2021 byl vyzván stejným dopisem jako v případě zápůjčky výše.
6. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobce zkoumal, zda je v možnostech žalovaného případně poskytnuté prostředky splácet, když, jak bylo prokázáno listinami označenými jako Zákaznická karta, žalovaný předkládal kromě občanského průkazu výměr důchodu, který činil 7 531 Kč, dále předkládal 2 výpisy z bankovního účtu. Dle sdělení žalovaného tento měl bydlet v nájemním bytě, byl svobodný a své měsíční výdaje odhadl na 3 000 Kč, splácel měsíčně 2 100 Kč resp. 3 677 Kč, na zápůjčku od poskytovatele úvěru, vyživuje jednu osobu.
7. Z tabulek umoření soud zjistil, že žalovaný vyčerpal úvěr (Smlouva2) 45 000 Kč dne 29. 8. 2018, že uhradil od 17. 9. 2018 do 28. 2. 2019 celkem 16 800 Kč, že dne 5. 12. 2018 vyčerpal úvěr (Smlouva) 30 000 Kč a uhradil na něj dne 28. 2. 2019 pouze 1 000 Kč.
8. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek spolu se seznamem postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky z téhož dne vč. podacího lístku. Žalovaný byl současně vyzván k úhradě dlužných částek.
9. Podle § 2390 Obč.Z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
10. Podle § 2392 odst. 1 Obč.Z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.
11. Podle § 2395 Obč.Z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 1968 Obč.Z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
13. Podle § 1970 Obč.Z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Podle § 1879 Obč.Z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
15. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
16. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Dle § 588 věta první Obč.Z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
19. Dle § 2993 věty prvé Obč.Z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
20. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v celém rozsahu.
21. Soud se zabýval tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Jelikož jednou ze smluvních stran (úvěrovaný žalovaný) byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1As 30/2015-39 ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
22. Pouze jazykový výklad § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora sp. zn. C -679/18 ze dne 5. března 2020, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
23. S ohledem na citované rozhodnutí má soud za to, že neplatnost smlouvy stanovenou v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek. Soud je povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
24. Povinnost soudu přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti smlouvy o úvěru v daném případě plyne také z judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob, potažmo společnosti jako celku, způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.
25. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v prvním případě finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Pro účely posouzení úvěruschopnosti banka nedostatečně ověřila měsíční výdaje žalovaného, v podstatě žádné nezjišťovala a vycházela pouze z měsíčních výdajů 3 000 Kč a interních splátek 3 677 Kč. Ve druhém případě zjistil soud, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému ve druhém případě finanční prostředky ve výši 45 000 Kč. Pro účely posouzení úvěruschopnosti tato nedostatečně ověřila měsíční výdaje žalovaného, v podstatě žádné nezjišťovala a vycházela pouze z měsíčních výdajů 3 000 Kč a interních splátek 2 100 Kč. Při zjišťování jeho výdajů bylo nutné zjišťovat skutečné výdaje spotřebitele. První předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici toliko informaci i výši příjmu, nijak však neověřovala ani nevyžadovala doložení listin týkajících se jeho výdajů, které ani žalovaný neuvedl. Je zcela logické, že žalovaný musel mít výdaje minimálně spojené s bydlením, stravou, přičemž uvedená částka 3 000 Kč je silně podhodnocená.
26. Soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce, uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Posouzení úvěruschopnosti proběhlo formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Žalobkyně žádným způsobem nejen neověřovala, ale ani nezjišťovala výdaje žalovaného. Důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Za této situace má žalobkyně vůči žalované toliko právo na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, jakožto bezdůvodného obohacení (§ 2993 Obč.Z.), čehož si žalobkyně byla sama vědoma, když pouze toto žalobou požadovala. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 30 000 Kč, žalovaný jí do současné doby uhradil toliko 1 000 Kč. Proto soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl mezi těmito částky, tedy částku 29 000 Kč s úroky z prodlení jdoucími ode dne následujícím po dni, do kterého měla být zápůjčka uhrazena. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému také částku 45 000 Kč, žalovaný jí do současné doby uhradil toliko 16 800 Kč. Proto soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl mezi těmito částky, tedy částku 28 200 Kč s úroky z prodlení jdoucími ode dne následujícím po dni, do kterého měla být zápůjčka uhrazena. Výše úroku z prodlení vyplývá z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Za dobu do 18. 12. 2020 pak tyto z předmětných částek činily 86,40 Kč a 717,34 Kč.
27. Žalovaný je povinen žalobkyni nahradit náklady řízení dle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť ta měla plný úspěch ve věci. Náklady byly představovány zaplaceným soudním poplatkem v částce 2 288 Kč, odměnou advokáta za 2,5 úkony právní pomoci po 3 420 Kč (§ 7 bod 5. ve spojení s § 11 odst. 1, 2 vyhl. č. 177/1996 Sb.), 3x 300 Kč paušál za výše uvedené úkony (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) + 21 % DPH z odměny advokátky a paušálních náhrad, tj. 1 984,50 Kč Celkem tak byly náklady žalobkyně představovány částkou 13 722,50 Kč.
28. Lhůta k plnění byla stanovena třídenní v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř., s ohledem na návrh žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, a to ke Krajskému soudu
v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.