Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 358/2021-55

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.

sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem trvale obec a číslo, PSČ obec

o zaplacení částky 91.458,32 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 76.030 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.168,57 Kč a zákonný úrok z prodlení 8,25 % ročně z částky 76.030 Kč od datum do zaplacení, to vše do 24 měsíců od právní moci rozsudku.

II. Návrh, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 15.428,32 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 15.523,63 Kč, úrok 8,25 % ročně z částky 89.992,32 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 443,02 Kč a zákonný úrok z prodlení 8,25 % ročně z částky 15.428,32 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení

částku 8.101,70 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do 24 měsíců od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 76.030 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.168,57 Kč a zákonný úrok z prodlení 8,25 % ročně z částky 76.030 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 24 měsíců od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Návrh, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 15.428,32 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 15.523,63 Kč, úrok 8,25 % ročně z částky 89.992,32 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 443,02 Kč a zákonný úrok z prodlení 8,25 % ročně z částky 15.428,32 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 8.101,70 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do 24 měsíců od právní moci rozsudku.</b>

1. Žalobou doručenou soudu dne datum, ve znění jejího doplnění ze dne datum, domáhá se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 91.458,32 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Svůj návrh odůvodnila žalobkyně tak, že poté co prověřila úvěruschopnost žalovaného, uzavřela s ním smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru číslo s výší úvěrového rámce 90.000 Kč. Roční úroková sazba byla stanovena dle úvěrových podmínek ve výši 26,28 %. Žalovaný se zavázal úvěr žalobkyni hradit ve splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Úvěruschopnost žalovaného byla žalobkyní posuzována zjišťováním kreditního skore, na základě klientských informací, lustrací registru SOLUS a NRKI. Žalobkyně podrobuje žadatele o úvěr credit scoringu, při kterém je posuzována jejich příjmová a výdajová stránka, věk, rodinný stav, vzdělání, počet dětí, způsob bydlení, splátky u jiných společností, přičemž využívá statistický model pro zjištění kreditního skore klienta. Žalobkyně vzala v úvahu výši úvěru, limit nejvyšší měsíční splátky, schopnost splácet další finanční závazky a hradit nezbytné životní výdaje. Zohlednila rodinné postavení klienta, zejména vyživovací povinnosti a příjem partnera. Dotaz do registru SOLUS byl proveden s výsledkem nenalezen žádný závazek po splatnosti, dotaz do registru NRKI byl provedena s výsledkem klienta v NRKI nalezen - pozitivní vyhodnocení. Dotazy do registrů CEE a ISIR byly provedeny s výsledkem – v registru nenalezen. Žalovaný v souvislosti s úvěrovou smlouvou načerpal celkem 103.580 Kč a žalobkyni zaplatil částku celkem

27.550 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit úvěr řádně a včas, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni datum a vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru. Žalovaný na výzvu nereagoval a ničeho nezaplatil. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu.

2. Předmětem řízení je zaplacení dluhu z úvěru ve výši 91.458,32 Kč, který sestává z neuhrazené jistiny úvěru 89.992,32 Kč, poplatků ve výši 236 Kč, nákladů na vymáhání 230 Kč a smluvní pokuty ve výši 1.000 Kč. Žalobkyně dále požaduje zaplacení smluvního úroku z úvěru ve výši 26,28 % ročně z dlužné jistiny úvěru 89.992,32 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 15.523,63 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 1.611,59 Kč, jakož i zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny úvěru, poplatků a smluvní pokuty v celkové výši 91.458 Kč od

datum do zaplacení.

3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný.

4. Za splnění podmínek ustanovení , (dále jen ), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

5. Soud ve věci provedl dokazování listinami – smlouvou o hotovostním úvěru a smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne datum, úvěrovými podmínkami platnými od datum, výpisem čerpání, splátek a úhrad ke smlouvě číslo výzvou ke splacení celého úvěru ze dne datum včetně dokladu o odeslání žalovanému, předžalobní výzvou ze dne datum včetně dokladu o odeslání žalovanému dne datum, úvěrovou kartou klienta, 2x úvěrovou zprávou, z nichž zjistil následující skutečnosti:

6. Dne datum uzavřel žalovaný se žalobkyní smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 100.000 Kč splatný spolu s úrokem

18,12% ročně ve 12 splátkách měsíčně po 2.332 Kč a současně také smlouvu o revolvingovém úvěru s výší kreditního limitu 15.000 Kč, roční úrokovou sazbou 26,28 % ročně a výší splátky 4 % z dlužné částky. Dle smlouvy o„ revolvingovém úvěru z karty“ se smlouva stává účinnou okamžikem aktivace karty a v průběhu trvání smlouvy je možné úvěrový rámec zvýšit v souladu s podmínkami uvedenými v úvěrových podmínkách. S novou výší úvěrového rámce souhlasí klient tím, že provede čerpání úvěru z karty, které překročí původní výši úvěrového rámce. Ve smlouvě je dále uvedeno, že žadatel žije v družském poměru, bydlí v podnájmu, má učňovské vzdělání. Zdrojem příjmu je mzda od zaměstnavatele anonymizována čtyři slova, se sídlem v obec ve výši 21.000 Kč čistého měsíčně. Pracovní poměr trvá od anonymizováno rok. Příjem ostatních členů domácnosti není vyplněn.

7. Dle úvěrových podmínek společnosti právnická osoba (článek 9 Úvěr z karty, odst. 9.2) může klient požádat o zvýšení úvěrového rámce.

8. Z výpisu čerpání vyplývá, že první čerpání revolvingového úvěru proběhlo dne datum ve výši 5.000 Kč, žalovaný vyčerpal celkem 136, 143,54 Kč, z toho na jistině samotné částku 82.588,13 Kč a zaplatil celkem 27.550 Kč.

9. Přípisem ze dne datum žalobkyně úvěr zesplatnila v důsledku prodlení žalovaného s úhradou závazku.

10. Předžalobní výzvou ze dne datum byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu ze smlouvy o revolvingovém úvěru ve lhůtě 7 dnů s upozorněním na možné soudní vymáhání dluhu.

11. Z úvěrové karty ke dni datum vyplývá, že žalovaný měl schválen úvěr ve výši rámce

50.000 Kč, byl svobodný, bezdětný a bydlel v podnájmu. Zdrojem příjmu byla mzda od zaměstnavatele ve výši 22.000 Kč. Dle této karty byl výstup registr NRKI k datum a k datum s odpovědí OK a výstup z registru SOLUS k datum s odpovědí OK. V systému registr ISIR nebyl žadatel k datum a k datum nalezen. Výstup z centrální evidence exekucí k datum a k datum byl OK. Dále je v kartě uveden detail informací zadaných pro výpočet statistického modelu takto: příjem klienta 22.000 Kč, životní minium dospělých členů domácnosti 3.410 Kč, minimální výdaje na bydlení 1.450 Kč, splátky jiným společnostem z NRKI mimo anonymizováno 7.587 Kč, splátky v anonymizováno 0 Kč, buffer domácnosti 580 Kč, výše splátky schváleného úvěru 2.000 Kč, zbývající MLS klienta 6.973 Kč.

12. Z úvěrové zprávy vyplývá, že žalovaný měl dva existující splátkové kontrakty s měsíční splátkou číslo, zbývající částkou 775,446 a žádnou splátkou po splatnosti. V prvním případě se jednalo o osobní úvěr z datum ve výši 200.000 Kč, se splátkou 3.227 Kč, ve druhém případě spotřební úvěr z datum se splátkou 1.406 Kč, dále je zde uveden osobní úvěr z datum ve výši 100.000 Kč se splátkou 1.779 Kč. Ke dni datum měl žalovaný dále kreditní splátkovou kartu s úvěrovým rámcem 10.000 Kč.

13. Z další úvěrové zprávy soud zjistil, že žalovaný má jeden existující splátkový kontrakt a dva kontrakty z kreditní karty, s celkovou měsíční splátkou 3,664, zbývajícího částkou 227,168 a žádnou splátkou po splatnosti. V prvním případě se jednalo o spotřební úvěr z datum se splátkou 1.406 Kč, ke dni datum měl žalovaný dále kreditní splátkovou kartu s úvěrovým rámcem 10.000 Kč a ke dni datum měl žalovaný kreditní splátkovou kartu s úvěrovým rámcem 4.290 Kč.

14. Z provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouvu o hotovostním úvěru ve výši 100.000 Kč, který byl splatný spolu s úrokem 18,12% ročně ve splátkách po 2.332 Kč měsíčně a současně také smlouvu o revolvingovém úvěru s výší úvěrového rámce 15.000 Kč s možností zvýšení úvěrového limitu, s roční úrokovou sazbou 26,28 % ročně a výší splátky 4% z dlužné částky. Dle úvěrových podmínek mohl klient požádat o zvýšení úvěrového limitu. Žalobkyně zvýšila úvěrový limit na částku 90.000 Kč. Žalovaný vyčerpal celkem 103.580 Kč a zaplatil celkem 27.550 Kč. Jelikož žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, žalobkyně úvěr ke dni datum zesplatnila. Schopnost žalovaného splácet úvěr byla žalobcem před uzavřením smlouvy prověřována na základě informací poskytnutých žalovaným, tyto informace byly ověřeny z dotazů na registry SOLUS, NRKI, CEE a ISIR.

15. Závazkový vztah, který vznikl mezi žalobkyní a žalovaným se řídí , a zákonem číslo č. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů.

16. Podle ust. a , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

17. Dle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. března 2020, vydaném ve věci C -679/18, uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě (v tamních poměrech úpravě obsažené v ustanoveních § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru), podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“

21. S ohledem na aktuální judikaturu (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2019, sp. zn. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. ) je soud povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy její solventnost. Jak uvedl Ústavní soud v Nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. : Poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.

22. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne

datum smlouvu o hotovostním úvěru ve výši 100.000 Kč, který byl splatný ve splátkách po 2.332 Kč měsíčně a současně také smlouvu o revolvingovém úvěru s výší úvěrového rámce 90.000 Kč a výší splátky 4% z dlužné částky. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Ustanovení § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

24. Žalobkyně v žalobě tvrdí, že se žalovaným byl sjednán úvěrový limit 90.000 Kč. Soud vyzval žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení ve vztahu ke splnění povinnosti prověřit úvěruschopnost žadatele o úvěr. Žalobkyně v doplnění skutkových tvrzení uvedla, že ověřovala úvěruschopnost žalovaného z vypočteného credit scoringu, když zohlednila informace klienta o věku, vzdělání, zdroji příjmů, rodinném stavu, počtu dětí, způsobu bydlení. Dále bylo zohledňováno předchozí dluhové zatížení a rodinné postavení klienta, jeho vyživovací povinnosti, příjem partnera, údaje byly ověřovány z registrů SOLUS, NRKI, CEE a ISIR.

25. Na základě uvedeného soud uzavřel, že prověřování úvěruschopnosti žadatele se sjednávání smlouvy dne datum vztahovalo k celkové výši revolvingového úvěru 90.000 Kč. Za těchto podmínek při vyčerpání celkové částky revolvingového úvěru činil smluvní úrok (26,28%) částku 23.652 Kč ročně a sjednaná splátka 4% z dlužné částky by činila 4.564 Kč. Za této situace pak výdajová stránka žalovaného spočívala ve splátkách úvěrů jiným společnostem dle NRKI mimo anonymizováno ve výši 7.587 Kč, splátce hotovostního úvěru 100.000 Kč dle smlouvy z datum ve výši 2.332 Kč. Dále výdajovou stránku tvořilo životní minimum dospělých členů domácnosti

3.410 Kč a náklady žadatele na bydlení, které však nebyly poskytovatelem úvěru nijak zjišťovány a jsou stanoveny paušální částkou 1.450 Kč jako minimální výdaje na bydlení. Dle úvěrové karty jsou příjmy dalších členů domácnosti 0 Kč a minimální výdaje domácnosti činí 10.000 Kč. Na příjmové straně žadatele je toliko příjem žadatele ze mzdy, přičemž na smlouvě o úvěru je uvedena částka 21.000 Kč čistého a v úvěrové kartě je uvedena částka 22.000 Kč. Žalobkyně nevyžadovala od žadatele doložení výše mzdy, uvedená informace o skutečné výši příjmu je sporná. Při porovnání výdajů s čistým příjmem žalovaného, na základě těch údajů, které měla k dispozici žalobkyně, dospěl soud k závěru, že žalovaný neměl volné finanční prostředky ke splácení dalšího úvěru se splátkou, jež při vyčerpání úvěrového rámce činila 4.564 Kč.

26. Žalobkyně byla povinna před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru vyžádat si od žadatele sdělení o jeho veškerých příjmech, které měl žadatel prokázat a dále si vyžádat přehled jeho výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků, náklady na dopravu do zaměstnání apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistila, zda je žadatel fakticky schopen dlužnou částku uhradit. V daném případě se žalobkyně spoléhala toliko na údaje uvedené žadatelem, bez dalšího ověřování, byť z těchto údajů plynuly varovné signály stran předchozí zadluženosti žadatele, dalším prověřováním se nezabývala. Soud zcela postrádá doložení nákladů na bydlení ve vztahu k informaci o minimálních výdajích domácnosti

10.000 Kč.

27. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že při sjednávání spotřebitelského úvěru (ve všech souvislostech sjednávaného úvěru) se žalobkyně nezabývala poměry žalovaného dostatečně, s vynaložením odborné péče. Na základě informací, které žalobkyně měla, si nemohla učinit odůvodněný závěr, že žalovanému lze úvěr poskytnout, posouzení úvěruschopnosti proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Nebankovní poskytovatel zápůjčky musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žalovaným skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků.

28. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila řádně svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a smlouvu o revolvingovém úvěru uzavřenou dne

datum shledal absolutně neplatnou. S ohledem na uvedený závěr se soud dále nezabýval ostatními ujednáními smlouvy, zejména ujednáním o sjednaném úroku z úvěru, poplatcích a smluvní pokutě.

29. Na základě neplatné smlouvy bylo žalovanému poskytnuto plnění celkem 103.580 Kč. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně zaplatil celkem 27.550 Kč. Uvedené tvrzení žalovaný nezpochybnil. Žalovaný je tak povinen s ohledem na již uvedené zaplatit žalobkyni částku 76.030 Kč. Soud proto žalovaného k zaplacení této částky žalobkyni zavázal. Ve vztahu k požadovanému zákonnému úroku z prodlení z částky 76.030 Kč, přiznal soud žalobkyni tento úrok od

datum tj. ode dne následujícího po dni, který žalobkyně stanovila jako poslední den lhůty k zaplacení dluhu v předžalobní výzvě ze dne datum, do zaplacení, přičemž ke dni datum byl zákonný úrok z prodlení kapitalizován částkou 1.168,57 Kč. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II.

30. V souladu s ustanovením a s odkazem na ustanovení věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které stanovuje limity pro vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka, v době„ přiměřené možnostem“ spotřebitele, stanovil soud splatnost dlužné částky v době přiměřené možnostem žalovaného. Vzhledem k nečinnosti žalovaného v řízení soud neshledal možnost splácení dlužné částky jako účelnou a stanovil proto splatnost přiznaného dluhu včetně zákonného úroku z prodlení v přiměřené době 24 měsíců od právní moci rozsudku, tak aby žalovanému poskytl možnost dobrovolného uhrazení a zároveň jej nepřiměřeně nezvýhodnil na úkor žalobkyně.

31. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. ). Žalobkyně požadovala zaplacení částky celkem 108.593,54 Kč

(91.458,32 Kč + 15.523,63 Kč + 1.611,59 Kč), přičemž úspěšná byla co do částky 77.198,57 Kč (76.030 Kč + 1.168,57 Kč), byla tedy úspěšná v rozsahu 42,18 % Náklady řízení žalobkyně spočívají v zaplaceném soudním poplatku 3.659 Kč dle položky 2, bodu 1, písmena c) sazebníku soudních poplatků, přílohy zákona číslo , a nákladech právního zastoupení – odměna za zastoupení advokátem dle vyhlášky číslo , o odměnách advokátů a náhradách advokátů (advokátní tarif) za úkony právní služby dle , písm. a) a d) advokátního tarifu, příprava a převzetí zastoupení a návrh ve věci samé 2 x 4.780 Kč a za úkon právní služby dle , písmeno h) advokátního tarifu jednoduchá výzva k plnění 1 x 2.390 Kč, paušální náhradě hotových výdajů 3 × 300 Kč dle advokátního tarifu a 2.698,50 Kč náhradě za daň z přidané hodnoty dle , celkem 19.207,50 Kč z toho 42,18 % je 8.101,70 Kč.

32. Splatnost nákladů řízení byla stanovena v souladu s ustanovením shodně s jistinou dluhu.

Poučení:

Proti rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.