Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
15 C 118/2022-52
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Brzákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 6 276,30 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 000 Kč za dobu od 8. 4. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů
od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 3 276,30 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 276,30 Kč za dobu od 15. 8. 2019
do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky 3 000 Kč za dobu od 15. 8. 2019 do 7. 4. 2021 a ve výši 1,75 % z částky 3 000 Kč za dobu od 8. 4. 2021 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 000 Kč za dobu od 8. 4. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 3 276,30 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 276,30 Kč za dobu od 15. 8. 2019 do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky 3 000 Kč za dobu od 15. 8. 2019 do 7. 4. 2021 a ve výši 1,75 % z částky 3 000 Kč za dobu od 8. 4. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. V řízení zahájeném žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 20. 4. 2022
se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 6 276,30 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 18. 3. 2021 mezi společností právnická osoba jako původním věřitelem a žalobkyní jako postupníkem. Původní věřitel uzavřel se žalovanou dne 15. 7. 2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytnul žalované úvěr ve výši 3 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 14. 8. 2019. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak po uvedeném datu splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované č. bankovní účet. Žalovaná částka
se skládá z nesplacené jistiny úvěru ve výši 3 000 Kč a z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 276,30 Kč. Žalovaná do dnešního dne na úvěr neuhradila ničeho.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporovala.
3. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání,
když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná nevyjádřila, přičemž byla rovněž poučena o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě
ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaná s rozhodnutím soudu
bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. již v podané žalobě. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením
4. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř.
5. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu:
Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021 byla pohledávka za žalovanou postoupena původním věřitelem společností právnická osoba na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 3. 4. 2021, který byl žalované odeslán dne 3. 4. 2021 (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek a jejích příloh, z oznámení o postoupení pohledávky a z podacího lístku).
Dne 15. 7. 2019 byla mezi původním věřitelem a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru
č. anonymizováno. Žalované byly na základě této smlouvy poskytnuty peněžní prostředky
ve výši 3 000 Kč, a to na bankovní účet žalované č. bankovní účet dne 15. 7. 2019. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnutou jistinu
ve výši 3 000 Kč a dále uhradit poplatek za zápůjčku ve výši 3 276,30 Kč. Celkovou částku ve výši 6 276,30 Kč se žalovaná zavázala uhradit jednorázově za 30 dní od poskytnutí úvěru (zjištěno
ze smlouvy o úvěru, z VOP, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru
a z potvrzení o provedené platbě).
Předžalobní výzvou ze dne 3. 4. 2021 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k zaplacení žalované částky. Výzva byla žalované odeslána dne 3. 4. 2021 (zjištěno z předžalobní výzvy
a podacího lístku.
Soud má po provedeném dokazování za to, že se žalobkyni v řízení nepodařilo dokázat,
že původní věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalované
jako spotřebitelky.
6. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje,
že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
8. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže
ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže
z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu
na své příjmy.
9. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel
je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo
na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí v případě, byl-li závazek zrušen.
13. Soud v rámci právního hodnocení zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud se nejprve zabýval aktivní věcnou legitimací na straně žalobkyně, když v řízení bylo prokázáno, že pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni řádně postoupena na základě předložené smlouvy o postoupení pohledávky, žalobkyně tak je v řízení aktivně věcně legitimována. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi původním věřitelem a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které věřitel poskytl žalované finanční prostředky ve výši 3 000 Kč. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že původní věřitel před uzavřením úvěrové smlouvy provedl řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to,
zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat
i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.
14. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem tak soud předmětnou smlouvu o úvěru
považuje za absolutně neplatnou z důvodu jejího rozporu s dobrými mravy dle ustanovení
§ 580 odst. 1 občanského zákoníku. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat
dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Žalobkyně tak má nárok pouze na uhrazení poskytnuté jistiny ve výši 3 000 Kč, když žalovaná do dnešního dne na tuto pohledávku neuhradila ničeho. K zaplacení této částky byla žalovaná vyzvána dopisem odeslaným
dne 3. 4. 2021 V souladu s ust. § 573 občanského zákoníku má soud za to, že tato výzva byla žalované doručena dne 6. 4. 2021. Dne 7. 4. 2021 tak nastala splatnost částky 3 000 Kč
a od následujícího dne 8. 4. 2021 věřiteli vzniklo právo na úhradu zákonný úroků z prodlení. Soud tedy zavázal žalovanou k úhradě dlužné jistiny úvěru, tj. částky 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 8. 4. 2021. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením
§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.
15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu a neúspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz. nález Ústavního soudu ČR sp.zn. I. ÚS 257/05). Po tomto přepočtu dospěl soud k závěru, že více procesně úspěšným účastníkem byla žalovaná. Žalovaná však byl v tomto řízení zcela procesně pasivní, žádné náklady řízení neuplatnila a zjevně jí žádné náklady řízení ani nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může
se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.